ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.146.2017.1
KSOS 37 INS 17978/2013
37 ICm 24/2014
sp. zn. 29 ICdo 146/2017-263
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně M. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, proti žalovaným 1/ In. Evě Hepperové , se sídlem v Opavě, Rybářská 1665/2, PSČ 746 01, jako insolvenční správkyni dlužníka F. J., zastoupené Mgr. Veronikou Soukupovou, advokátkou, se sídlem v Lomnici č. p. 147, PSČ 793 02, a 2/ F. J. , narozenému XY, bytem XY, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 37 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka F. J., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2017, č. j. 37 ICm XY, 17 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 4. ledna 2014 se žalobkyně (M. K.) domáhala určení, že její nevykonatelná pohledávka ve výši 6 731 Kč přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dlužníka F. J. (druhý žalovaný) je po právu. Žalobkyně současně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 24. dubna 2014, č. j. 37 ICm XY, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (bod I. výroku) a zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení (bod II. výroku). Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 30. září 2014, č. j. 37 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku.
Soudy vyšly z toho, že žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce podle §30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), nemůže být vyhověno, neboť ustanovení zástupce není potřebné k ochraně zájmů žalobkyně, která je schopna samostatně a účinně v řízení uplatňovat či bránit svá práva.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2014, č. j. 37 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), podala žalobkyně dovolání. Insolvenční soud usnesením ze dne 18. března 2015, č. j. 37 ICm XY, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a ustanovil jí pro dovolací řízení zástupcem advokáta Mgr. Tomáše Gureckého.
Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2014, č. j. 37 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 21. července 2015, č. j. 29 ICdo 44/2015-112.
Ústavní stížnost, kterou žalobkyně podala proti shora označeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu, Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 3128/15.
Následně insolvenční soud rozsudkem ze dne 14. července 2016, č. j. 37 ICm XY, vyhověl žalobě, když určil, že žalobkyně má za dlužníkem pohledávku ve výši 6 731 Kč (bod I. výroku), v části, v níž se žalobkyně domáhala určení pohledávky vůči druhému žalovanému, soud žalobu odmítl (bod II. výroku), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
Proti bodům II. a III. výroku rozsudku insolvenčního soudu ze dne 14. července 2016, č. j. 37 ICm XY, podala žalobkyně odvolání. Současně požádala o ustanovení zástupce pro odvolací řízení.
Žádost o ustanovení „právního“ zástupce pro odvolací řízení insolvenční soud zamítl usnesením ze dne 8. prosince 2016, č. j. 37 ICm XY. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. dubna 2017, č. j. 37 ICm XY, 17 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Soudy shodně uzavřely, že ustanovení zástupce žalobkyni není nezbytně třeba k ochraně jejích zájmů ani pro odvolací řízení a nejsou tak naplněny předpoklady předjímané ustanovením §30 o. s. ř. Žalobkyně je schopna v řízení samostatně a účinně uplatňovat či bránit své právo, v odvolacím řízení nejde o věc náročnou a složitou z hlediska zjišťování skutkového stavu či z hlediska právního posouzení. Přitom odvolací soud zdůraznil, že předmětem odvolacího řízení je pouze výrok o nákladech řízení a rozhodnutí o odmítnutí žaloby vůči druhému žalovanému.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž požádala o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 18. srpna 2017, č. j. 37 ICm XY, insolvenční soud přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků za dovolání (bod I. výroku) a ustanovil jejím zástupcem pro dovolací řízení advokáta Mgr. Petra Miketu.
Dovolatelka uplatňuje (jak vyplývá z obsahu dovolání podaného prostřednictvím ustanoveného zástupce) dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., a především namítá, že z důvodu absence právního vzdělání je pro ni velmi složité účinně bránit svá práva. K argumentaci odvolacího soudu, že předmětem odvolacího řízení jsou pouze body II. a III. výroku rozsudku insolvenčního soudu, dovolatelka uvádí, že §202 odst. 1 insolvenčního zákona považuje za protiústavní, s tím, že je zde možnost iniciovat podání návrhu na vyslovení rozporu tohoto ustanovení s ústavním pořádkem.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí je v otázce výkladu ustanovení §30 o. s. ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015 (všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), vysvětlil, že při rozhodování o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. je třeba přihlédnout ke složitosti věci a k osobě žadatele o ustanovení zástupce. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v řadě dalších rozhodnutí, v nichž se zřetelem k zákonné podmínce, že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně zájmů účastníka, posuzoval vždy konkrétní okolnosti projednávané věci a osobu žadatele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2016, sp. zn. 21 Cdo 754/2016, ze dne 24. února 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015, nebo ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 2473/2014).
V posuzované věci se odvolací soud při posuzování žádosti dovolatelky o ustanovení zástupce pro odvolací řízení od této judikatury nikterak neodchýlil, když uzavřel, že žalobkyně, která je ve věci dostatečně orientovaná, nepotřebuje v odvolacím řízení zastoupení advokátem. Přitom správně přihlédl i k tomu, že žalobkyně byla s žalobou úspěšná (výrok I. rozsudku insolvenčního soudu nebyl napaden odvoláním), a že předmětem odvolacího řízení je pouze výrok o odmítnutí žaloby vůči druhému žalovanému a rozhodnutí o nákladech řízení.
To platí tím spíše, že soudy všech stupňů již v dané věci jednou posuzovaly splnění předpokladů pro ustanovení zástupce žalobkyni pro (celé) řízení (srov. i usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3128/15).
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že argumentuje-li dovolatelka protiústavností §202 odst. 1 insolvenčního zákona, pak pomíjí, že Ústavní soud již v usnesení ze dne 5. března 2013 sp. zn. I. ÚS 2739/12, dovodil, že úprava „nákladové imunity insolvenčního správce“ obsažená v ustanovení §202 odst. 1 insolvenčního zákona není úpravou odporující ústavnímu pořádku České republiky .
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu