ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.174.2017.1
KSPA 53 INS XY
53 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 174/2017-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce L. Č., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Romanem Kouckým, advokátem, se sídlem v Pardubicích, generála Svobody 339, PSČ 533 51, proti žalovaným 1) Ing. Janě Vodrážkové , se sídlem v Chrudimi, Novoměstská 960, PSČ 537 01, jako insolvenční správkyni dlužníků V. Č. a M. Č., 2) V. Č., narozené XY, bytem XY, a 3) M. Č., narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 53 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků V. Č . a M. Č ., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 53 INS XY, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. srpna 2017, č. j. 53 ICm 1 XY, 104 VSPH XY(KSPA 53 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) dne 31. března 2015 se žalobce domáhal vůči první žalované (Ing. Janě Vodrážkové, jako insolvenční správkyni dlužníků V. a M. Č.) určení, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužníků z titulu půjčky ve výši 500 000,- Kč „je po právu platná“. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 19. ledna 2016 žalobce navrhl, aby „do řízení vstoupili další účastníci na straně žalované, a to V. Č. a M. Č.“. Usnesením ze dne 12. února 2016, č. j. 53 ICm XY, insolvenční soud připustil vstup dlužníků do řízení na straně žalované.
Rozsudkem ze dne 8. prosince 2016, č. j. 53 ICm XY, insolvenční soud odmítl jako opožděnou žalobu proti dlužníkům (výrok I.) a zamítl žalobu proti insolvenční správkyni dlužníků (výrok II.).
Odkazuje na ustanovení §198 odst. 1 věty první, §197 odst. 2, §410 odst. 2 a §160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), uzavřel, že „žalobce přihlásil jako nezajištěnou, nevykonatelnou pohledávku, která byla popřena při přezkumném jednání jak insolvenční správkyní, tak dlužníky“. Jelikož účinky oddlužení nastaly 4. května 2015, posledním dnem třicetidenní lhůty pro podání žaloby o určení pravosti pohledávky byl 3. červen 2015. Vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno 21. dubna 2015, patnáctidenní lhůta (§198 odst. 1 věty první za středníkem insolvenčního zákona) uplynula dne 6. května 2015. Žaloba proti dlužníkům byla tedy podána opožděně; proto ji insolvenční soud odmítl (§160 odst. 4 insolvenčního zákona). Současně zamítl žalobu proti insolvenční správkyni, když v důsledku odmítnutí žaloby vůči dlužníkům, „nelze vést incidenční řízení“ proti insolvenční správkyni.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 1. srpna 2017, č. j. 53 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPA 53 INS XY), zrušil usnesení insolvenčního soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud – cituje ustanovení §76, §197 odst. 2 §198 odst. 1 a §410 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. června 2017) a vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu – uzavřel, že vyrozumění o popření pohledávky ze dne 25. března 2015 „se vrátilo správkyni jako nedoručené“ a doručení vyrozumění ze dne 17. dubna 2015 správkyně doložila podací stvrzenkou o odeslání zásilky ze dne 20. dubna 2015 a dodejkou o doručení zásilky dne 21. dubna 2015 vložením do domovní schránky věřitele“.
Na tomto skutkovém základě s poukazem na „rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 2 VSOL XY“ (jde o usnesení ze dne 10. ledna 2013, č. j. KSBR 27 INS XY, 2 VSOL 7 XY) uzavřel, že:
Insolvenční správce má pro doručování písemností týkajících se insolvenčního řízení postavení soudního doručovatele v případě, kdy zásilku doručuje osobně. Využije-li však provozovatele poštovních služeb k doručení zásilky, nelze postupovat podle ustanovení §45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); doručení zásilky je třeba vždy prokázat doložitelným způsobem (dodejkou) a doručení zásilky nelze založit na fikci doručení tím, že si adresát zásilku nevyzvedl.
„Doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního řízení prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb (jako tomu bylo i v posuzovaném případě), lze považovat písemnost za doručenou jen tehdy, pokud si ji adresát osobně převezme. Průkazem doručení písemnosti pak bude adresátovo potvrzení o převzetí zásilky (jež insolvenční správce zasílá jako poštovní zásilku s dodejkou určenou k dodání do vlastních rukou adresáta) vyznačené na dodejce s prohlášením pošty o jejím dodání adresátu“. Nepodaří-li se insolvenčnímu správci doručit písemnost prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb přímo (bez fikce doručení), je na něm, aby požádal o doručení insolvenční soud.
Jelikož žalobci „dosud nebylo vyrozumění o popření pohledávky řádně doručeno“, podal žalobce žalobu proti (všem) žalovaným včas.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, citujíce co do jeho přípustnosti ustanovení §237 o. s. ř. a požadujíce zodpovězení právních otázek, zda:
1) Insolvenční správce při doručování vyrozumění o popření pohledávky ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona musí mít vždy prokázáno převzetí zásilky podepsanou dodejkou, či zda postačí tvrzení o tom, že zásilka byla adresátovi vhozena do jeho poštovní schránky?
2) Je doručení vhozením do schránky doručením faktickým či doručením fikcí?
3) Lze po insolvenčním správci spravedlivě požadovat, aby při doručování zásilek postupoval tak, jak mu předepisuje odvolací soud, když podle čl. 2 a čl. 4 Ústavy každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá?
Dovolatelé snášejí argumenty ve prospěch názoru, podle něhož jde v případě „zaslání zásilky s dodejkou s vhozením do schránky o zcela rovnocennou alternativu dodání do vlastních rukou adresáta“; požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a potvrdil rozsudek soudu insolvenčního.
Dovolání žalovaných, které může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
Srov. dále též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Již v R 4/2014 přitom Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu