ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.2.2018.1
KSBR 27 INS XY
27 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 2/2018-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce CORIMEX s. r. o. , se sídlem v Brně, Křenová 292/12, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 63492997, zastoupeného Mgr. Petrem Martinů, advokátem, se sídlem v Ostopovicích, Sadová 348/15, PSČ 664 49, proti žalovanému Mgr. Jaroslavu Fejtovi , se sídlem v Brně, Marešova 305/14, PSČ 602 00 , jako insolvenčnímu správci dlužnice D. V., o určení pořadí pohledávek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice D. V. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS XY, za účasti dlužnice, zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, jako vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. srpna 2017, č. j. 27 ICm XY, VSOL XY (KSBR 27 INS XY), ve znění usnesení téhož soudu ze dne 12. září 2017, č. j. 27 ICm XY, VSOL XY (KSBR 27 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 24. dubna 2017, č. j. 72/27 ICm XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (CORIMEX s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (J. F., jako insolvenčnímu správci dlužnice D. V.), za účasti dlužnice jako vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného, určení, že má právo na oddělené uspokojení svých pohledávek za dlužnicí ve výši 3.575.000 Kč a ve výši 399.470,32 Kč z výtěžku zpeněžení označených nemovitostí (bod I. výroku).
2/ Určil, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
3/ Uložil žalobci zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 12.762 Kč (bod III. výroku).
[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. srpna 2017, č. j. 27 ICm XY, 16 VSOL XY (KSBR 27 INS XY), ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 12. září 2017, č. j. 27 ICm XY, 16 VSOL XY (KSBR 27 INS XY):
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 300 Kč (druhý výrok).
3/ Uložil žalobci zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení právní otázky, na jejímž řešení spočívá (dovoláním zpochybněné), je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu , konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 3716/2007, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 51/2015 [ rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu ]. Z této judikatury se jednoznačně podává odlišnost (nezaměnitelnost) „směnečné“ a „kauzální“ pohledávky i možnost jejich souběžného přihlášení do „konkursního“ respektive „insolvenčního“ řízení. V situaci, kdy dovolatel přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice pouze „směnečnou“ pohledávku ze zajišťovací směnky, která zajišťovala „kauzální“ pohledávku dovolatele za dlužníkem dále zajištěnou zástavním právem, je úsudek, že „směnečná“ pohledávka není zajištěna zástavním právem, jelikož to zajišťuje „kauzální pohledávku“, kterou dovolatel nepřihlásil, úsudkem triviálním.
[4] Přitom judikatura Nejvyššího soudu je rovněž ustálena v závěru, že výčet obsažený (co do pojmu „zajištěný věřitel“) v §2 písm. g/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), je výčtem taxativním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo 61/2015, uveřejněný pod číslem 81/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ze „směnečné“ pohledávky, která nebyla zajištěna zástavním právem, proto nelze učinit pohledávku s právem na uspokojení ze „zajištění“ jen proto, že dovolatel mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka i „kauzální“ pohledávku (zajištěnou zástavním právem, které by z něj dělalo zajištěného věřitele), leč neučinil tak. Tím, že dovolatel zajištěnou kauzální pohledávku nepřihlásil, konal v rozporu s obecným právním principem „vigilantibus iura skripta sunt“ (bdělým náležejí práva) a důsledky této nedbalosti nelze zhojit tím, že za „zajištěnou“ bude pokládána pohledávka, jež takovou není (pohledávka ze zajišťovací směnky).
[5] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného a vedlejší účastnice žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. ledna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu