ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.56.2018.1
KSCB 26 INS 29347/2013
sp. zn. 29 NSČR 56/2018-B-896
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s. , se sídlem v Českých Velenicích, Jana Pernera 159, PSČ 378 10, identifikační číslo osoby 46711201, zastoupeného Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, o návrhu věřitele ŠUTKA, s. r. o , se sídlem v Praze 8, Čimická 442/33, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 27177424, na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Kubín a Mgr. Věra Modlitbová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, 3 VSPH 409/2018.
Odůvodnění:
Ve věci vedené pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, 3 VSPH 409/2018, projednává Vrchní soud v Praze jako nadřízený soud námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. (dále jen „Z. S.“), kterou uplatnil věřitel č. 292 ŠUTKA, s. r. o. (dále jen „věřitel Š“) podáním datovaným 14. března 2017 (B-749).
Podáním datovaným 20. března 2018 (B-758) vnesl věřitel Š námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Michala Kubína (dále jen „M. K.“) a Mgr. Věry Modlitbové (dále jen „V. M.“), kteří mají podle rozvrhu práce odvolacího soudu rozhodovat o výše uvedené námitce podjatosti.
Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti M. K. a V. M., spatřoval věřitel Š v tom, že usnesením ze dne 1. prosince 2017 soudci M. K. a V. M. „pokryli pochybení soudce Z. S., když pouze akademicky upozornili na chybný postup soudu prvního stupně, jenž ignoroval návrh insolvenční správkyně na svolání schůze věřitelů za účelem ustanovení řádného věřitelského výboru ze dne 1. prosince 2016“ (šlo o usnesení ze dne 1. prosince 2017, č. j. KSCB 26 INS 29374/2013, 3 VSPH 1306/2017-B-659). Z toho věřitel Š dovozuje nadstandardní vztah soudců M. K a V. M. k soudci Z. S. (o jehož podjatosti mají rozhodovat).
Dále věřitel Š uvedl, že soudci M. K a V. M. se pravidelně účastní vzdělávacích akcí pořádaných Asociací insolvenčních správců, na kterých „často přednáší“ JUDr. Michal Žižlavský (zástupce dlužníka) i soudce Z. S. Z těchto skutečnosti lze podle věřitele Š usuzovat na „dlouhodobý (vzdělávací)“ poměr soudců M. K a V. M. k zástupci dlužníka a také na jejich přátelský vztah k soudci Z. S.
Jmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze ve vyjádřeních k námitce podjatosti shodně uvedli, že se necítí být podjatí ve vztahu k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Účastníky řízení a jejich zástupce osobně neznají a na věci nemají jakýkoliv osobní zájem. K soudci Z. S. nemají vztah přesahující kolegiální rámec.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení §16 odst. 1 věty první o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení věřitele Š nevypovídá (poměřováno §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti soudců M. K a V. M. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2015“).
V posuzované věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají (jak vyplývá z jejich vyjádření) k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Usuzovat na takový vztah ze způsobu vyřizování odvolání proti rozhodnutím vydaným soudcem Z. S. by bylo pouhou spekulací. Nadto jde o tvrzení nezpůsobilé v režimu §14 odst. 4 o. s. ř, neboť samotné rozhodování soudce v jiných věcech důvodem k jeho vyloučení být zásadně nemůže; rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 30/2018 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
Důvod k vyloučení označených soudců z projednávání a rozhodnutí předmětné věci se nepodává ani z tvrzeného nadstandardního a přátelského vztahu soudců M. K a V. M. k soudci insolvenčního soudu Z. S. Jak vyplývá z jejich vyjádření, soudci nemají k soudci Z. S. vztah přesahující kolegiální rámec. Budiž dále dodáno, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v závěru, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, nebo i důvody R 20/2015).
Důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudců Vrchního soudu v Praze nezakládá ani námitka, že soudci M. K. a V. M. se účastní vzdělávacích akcí pořádaných Asociací insolvenčních správců, na kterých se jako lektor podílí zástupce dlužníka JUDr. Michal Žižlavský a soudce Z. S. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2018, sp. zn. 30 Nd 126/2018 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 35/2016). Mimoto Nejvyšší soud poznamenává, že JUDr. Michal Žižlavský oznámil insolvenčnímu soudu ukončení právního zastoupení dlužníka již podáním datovaným 2. března 2017.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl, že ve výroku uvedení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, 3 VSPH 409/2018 (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli Š, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 9. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu