ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1354.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1354/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. K., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 9 To 128/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 94/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný P. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, či „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. 2 T 94/2017, uznán vinným přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 tr. zákoníku a pokusem zločinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §210 odst. 5 tr. zákoníku (ve výroku chybně uveden §210 odst. 4 tr. zákoníku) za použití §43 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti šesti měsíců.
2. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil obviněný tím, že poté, co dne 1. 11. 2016 řídil osobní motorové vozidlo tovární značky PORSCHE CAYENNE TURBO 92AN, registrační značky XY, které mu bylo dne 31. 10. 2016 svěřeno společností Targem Capital, s. r. o., IČ: 28343395, se sídlem Otakara Ševčíka 77, Brno, na základě písemné smlouvy o půjčení vozidla, a v době kolem 20:00 hod. s ním u obce D. čelně narazil do stromu, podrobil se v rámci vyšetřování dopravní nehody opakovaně dechové zkoušce ke zjištění alkoholu v dechu s pozitivním výsledkem, jelikož s naměřenými hodnotami nesouhlasil, požadoval lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu, toto následně stejného dne absolvoval, vzhledem ke skutečnosti, že předmětné vyšetření bylo prováděno na jeho žádost, výsledky byly Fakultní nemocnicí v Olomouci adresovány dne 9. 12. 2016 přímo jemu a on také dne 13. 12. 2016 v 17:36 hod. převzal na pobočce České pošty, s. p., Prostějov 1, po předložení svého platného občanského průkazu, zásilku č. XY, která obsahovala protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem evidovaný Fakultní nemocnicí v Olomouci pod č. XY, zde bylo uvedeno, že zjištěná hodnota alkoholu v jeho krvi činila 0,67 g/kg, poté se dne 19. 12. 2016 osobně dostavil na Magistrát města Prostějova, odbor občanských záležitostí – přestupkové oddělení, kde s úmyslem ve svůj prospěch ovlivnit řízení o přestupku záměrně oprávněné úřední osobě předložil protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, který předtím obdržel od Fakultní nemocnice v Olomouci, to však s pozměněným výsledkem vyšetření, kde bylo uvedeno, že zjištěná hodnota alkoholu v jeho krvi činila 0,00 g/kg, pozměněno bylo také číslo vyšetření, tento padělaný protokol nechal opatřit prezentačním razítkem a vložit jako důkaz do příslušného spisu, tím docílil toho, že uvedeným správním orgánem bylo dne 21. 12. 2016 pod spisovou značkou OOZ2 3959/2016 N vydáno rozhodnutí, podle něhož je vinen z přestupku v provozu na pozemních komunikacích podle ust. §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. tím, že z nedbalosti své chování nepřizpůsobil zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, také se plně nevěnoval řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, tedy nikoli, že také řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou je ještě po jeho vlivem, porušil tak zájem společnosti na správném zjištění skutkového stavu v řízení před orgány veřejné moci. Mezitím dne 11. 11. 2016 majitel vozidla společnost Targem Capital, s. r. o., uplatnila u pojistitele vozidla společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., IČ: 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, škodní událost, zaregistrovanou pod č. 2162056307, a to z pojistné smlouvy předmětného vozidla č. 3223010769. Dne 21. 12. 2016 byla nejprve uvedená pojistná událost ukončena bez výplaty pojistného plnění, neboť pojištění se nevztahuje na škody způsobené při řízení vozidla osobou, které byl naměřen objem alkoholu v krvi větší než 0,24 promile. Obžalovaný P. K. pak v období od 21. 12. 2016 do 22. 12. 2016 doručil společnosti Targem Capital, s. r. o., rozhodnutí Magistrátu města Prostějova, odboru občanských záležitostí – přestupkového oddělení evidované pod spisovou značkou OOZ2 3959/2016 N, ze kterého plyne, že při dopravní nehodě nebyl pod vlivem alkoholu, ačkoli dobře věděl, že právní orgán při svém rozhodnutí vycházel z padělané lékařské zprávy, kterou on sám dne 19. 12. 2016 tomuto orgánu předložil a že společnost Targem Capital, s. r. o., předmětné rozhodnutí použije jako podklad pro získání pojistného plnění ve výši 619.215 Kč. Zástupce této společnosti dne 22. 12. 2016 požádal poškozeného Českou podnikatelskou pojišťovnu, a. s., o znovuotevření škodní události, svůj požadavek podložil rozhodnutím Magistrátu města Prostějova, odboru občanských záležitostí – přestupkového oddělení evidovaným pod spisovou značkou OOZ2 3959/2016 N, které získal od obžalovaného P. K., ten následně v období od 22. 12. 2016 do 6. 1. 2017 doručil společnosti Targem Capital, s. r. o., i padělaný protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, kde byl uveden výsledek vyšetření alkoholu v krvi 0,00 g/kg, společnost Targem Capital, s. r. o., také tento dokument v rámci likvidace pojistné události doručila dne 6. 1. 2017 poškozené České podnikatelské pojišťovně, a. s., a zejména na podkladě těchto dokumentů požadovala výplatu pojistného plnění ve výši 619.215 Kč, k čemuž nakonec nedošlo.
3. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Prostějově podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 9 To 128/2018, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Prostřednictvím obhájce poté podal obviněný proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že v rozhodnutích soudů se projevuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a výsledky provedeného dokazování a odvolací soud zmíněné vady nenapravil.
5. Obviněný namítl, že nebylo náležitě prokázáno, že by vůbec převzal rozhodnutí magistrátu o dopravním přestupku a že by ho právě on předal společnosti, která uplatnila nárok na pojistné plnění. Žádný důkaz, který by v tomto směru obviněného usvědčoval, tyto okolnosti neprokazuje. Ani svědkyně N. nepotvrdila, že by si rozhodnutí převzal osobně obviněný, ve spise není průkazný doklad osvědčující doručení správního rozhodnutí, na doručence se opakuje stejné číslo jednací, ač by měla být shodná jen spisová značka. Svědci ze společnosti Targem Capital, s. r. o., vypovídali neurčitě, nejasně a v mnohém si odporovali. Neurčité byly údaje o místě zapůjčení vozidla, žádný ze svědků nebyl schopen jasně vysvětlit, jak se ve společnosti ocitl doklad o lékařském vyšetření a rozhodnutí o přestupku. Mezi výrokem a odůvodněním rozsudku nalézacího soudu se objevuje rozpor stran toho, zda ve vztahu k pojistnému podvodu mělo jít o přímý, či nepřímý úmysl.
6. Závěr o tom, že právě obviněný dodal na Magistrát města Prostějova upravený protokol o lékařském vyšetření, se měl opírat o vyjádření svědkyně N., které však při svědeckém výslechu nijak nepotvrdila. U hlavního líčení uvedla, že listinu mohl na podatelnu úřadu přinést kdokoli. Pokud bylo jako důkaz použito podání vysvětlení této svědkyně pořízené podle §158 tr. ř., pak šlo o použití nepřípustného důkazu. Závěr o tom, že listinu měl předložit právě obviněný, nebyl ani náležitě zdůvodněn, nalézací soud jen obecně a souhrnně odkázal na soubor pořízených důkazů, sám pak připustil, že N. si nebyl jistá, kdo uvedenou listinu předložil. Vůči domněnce, že právě obviněný disponoval pravou listinou a proto právě on musel předložit listinu upravenou, lze namítnout, že s pojišťovnou jednal zásadně pan Z., jednatel společnosti Targem Capital, s. r. o., zatímco obviněný žádnou iniciativu ve vztahu k pojišťovně vůbec nevyvinul.
7. Odvolací soud pak nijak nevysvětlil, proč nevyhověl námitkám obviněného, a obecný odkaz na rozhodnutí soudu prvního stupně nepostačuje, aby rozhodnutí bylo přezkoumatelné a souladné se zásadami spravedlivého procesu.
8. S ohledem na shora uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 9 To 128/2018, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. 2 T 94/2017, a poté přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve ověřil, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 9 To 128/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa). V nyní posuzovaném případě by se podle představ dovolatele měla uplatnit právě druhá alternativa.
16. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. Se zřetelem k dovolací argumentaci obviněného však Nejvyšší soud konstatuje, že jeho námitky směřují pouze do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící závěr, že se skutku kladeného mu za vinu nedopustil, resp. jeho vina nebyla dostatečně přesvědčivě prokázána. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje ani konkrétní hmotněprávní výhrady. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
18. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy , tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
19. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Navzdory tomu se ke skutkovým a procesním výhradám obviněného alespoň ve stručnosti vyjádří.
20. S obhajobou obviněného, od níž se odvíjí i argumentace v podaném dovolání, se dostatečně vypořádaly již soudy prvního a druhého stupně. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení (str. 5–6) shrnul jako věcně správnou argumentaci nalézacího soudu, který odmítl jako nevěrohodné tvrzení obviněného, že zaslaný protokol o lékařském vyšetření vůbec nečetl a neotevřenou zásilku předal cizímu muži. Právě obviněný byl totiž tím, kdo nesouhlasil s výsledkem opakované dechové zkoušky, která u něj po nehodě prokázala významné ovlivnění alkoholem, právě na jeho žádost bylo provedeno lékařské vyšetření vzorku krve, které mělo vyvrátit obviněným zpochybňovaný výsledek dechových zkoušek, a obviněný musel za vyšetření a zaslání zprávy zaplatit. Od výsledku lékařského vyšetření záviselo rozhodnutí o přestupku obviněného. Proto bylo možné jako zcela nevěrohodné označit jeho tvrzení, že po převzetí zásilky se vůbec s výsledkem lékařského vyšetření neseznámil, ale neotevřenou zásilku předal cizímu muži. Lze proto pokládat za vyloučené, že by k úpravě protokolu o lékařském vyšetření obviněného došlo bez jeho součinnosti a že by byl protokol doručen správnímu orgánu bez vědomí a účasti obviněného.
21. Obviněný se osobně zúčastnil projednání přestupku před správním orgánem, plánovaný termín projednání přestupku byl změněn na jeho žádost a přestupek tak byl projednán už několik dní po doručení protokolu o lékařském vyšetření správnímu orgánu. Soudy obou stupňů také poukázaly na to, že obviněný si byl vědom způsobení významné škody na zapůjčeném vozidle, které vlastní vinou poškodil, měl tedy zcela reálný zájem na tom, aby škoda na vozidle byla uhrazena pojišťovnou (str. 8 rozsudku okresního soudu, str. 5–6 usnesení krajského soudu). Právě on byl také osobou, které bylo oznámeno rozhodnutí o přestupku, které nepřihlédlo k výsledkům pozitivních dechových zkoušek (na jejichž podkladě pojišťovna odmítla vyplatit pojistné plnění), ale vycházelo z pozměněného protokolu o lékařském vyšetření. Dílčí nejasnosti stran zjištění přesného postupu, jakým se pozměněný protokol o lékařském vyšetření dostal do správního spisu a jak se následně vydané správní rozhodnutí ocitlo v rukou jednatele společnosti, která požadovala proplacení škody na vozidle na podkladě pojistného plnění, tak nemohou zvrátit správnost závěru o spáchání trestné činnosti obviněným.
22. Námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění přitom nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybnil pouze způsob hodnocení provedených důkazů. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Nelze proto dovozovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
23. Z obsahu dovolání obviněného je tedy zřejmé, že jeho námitky neodpovídají požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou s to deklarovaný dovolací důvod naplnit. Pak nemůže být relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na takovouto vadu zatěžující údajně rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou odvolací soud neodstranil. Takto formulované námitky proto nejsou ani způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
24. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, lze odkázat na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík