ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1479.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1479/2018-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. V., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 11 To 115/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 37/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný M. V. (dále zpravidla jen „obviněný“, či „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. 5 T 37/2017, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za tento zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce či člena statutárního orgánu všech obchodních korporací v trvání čtyř let.
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 11 To 115/2018, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
3. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil obviněný tím, že
1. společně s obviněnou E. V., nar. XY, jako odpovědné osoby v pozici jednatelů jednajících za daňový subjekt – společnost V. H., s. r. o., IČ: XY, se sídlem XY, v rozporu s ustanovením §21 a podle §108 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, nepřiznali a nedovedli daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za období 1. – 4. čtvrtletí 2011 po provedení odpočtu, ve výši 437.397,69 Kč, a ode dne 1. 1. 2012 do dne 2. 11. 2012, po provedení odpočtu, ve výši 355.211,68 Kč, a to ani na základě předchozích výzev správce daně k podání daňového přiznání k DPH (č. j. 557628/15/2701-60564-604894, 343148/15/2701-60564-604894), přestože
- daňový subjekt jako registrovaný plátce DPH v roce 2011 v 1. – 4. čtvrletí vystavil daňové doklady odběratelům uvedeným v tabulce v popisu skutku (celkem 146 faktur) za poskytnutí služby, na základě kterých došlo k uskutečnění zdanitelných plnění v základní sazbě DPH v hodnotě základu daně (dále jen „ZD“) v celkové výši 2.622.055 Kč, DPH ve výši 522.340 Kč, kdy po provedení odpočtu daňový subjekt nepřiznal a neodvedl daň z přidané hodnoty v celkové výši 437.397,69 Kč,
- daňový subjekt jako registrovaný plátce DPH v době ode dne 1. 1. 2012 do dne 2. 11. 2012 vystavil daňové doklady odběratelům uvedeným v tabulce v popisu skutku (celkem 31 faktur) za poskytnutí služby, na základě kterých došlo k uskutečnění zdanitelných plnění v základní sazbě DPH v hodnotě ZD v celkové výši 1.945.157 Kč, DPH ve výši 389.033 Kč, kdy po provedení odpočtu daňový subjekt nepřiznal a nedovedl daň z přidané hodnoty v celkové výši 355.211,68 Kč,
přičemž tímto jednáním obvinění E. V. a M. V. nepřiznali a neodvedli daň z přidané hodnoty na výstupu za období od 1. čtvrtletí 2011 do dne 2. 11. 2012 v celkové výši 792.609,37 Kč, vůči České republice zastoupené Finančním úřadem pro Královéhradecký kraj, Územním pracovištěm v Hradci Králové, IČ: 72080043, se sídlem U Koruny 1632/1, 502 00 Hradec Králové,
2. obviněný M. V. samostatně jako odpovědná osoba v pozici jednatele jednajícího za daňový subjekt – společnost V. H., s. r. o., IČ: XY, se sídlem XY, v rozporu s §21 a §108 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, nepřiznal a neodvedl DPH po provedení odpočtu za období ode dne 5. 11. 2012 do dne 29. 12. 2012 v celkové výši 119.437,59 Kč a za 1. až 4. čtvrtletí 2013 v celkové výši 317.733 Kč, a to ani na základě předchozích výzev správce daně k podání daňového přiznání k DPH (č. j. 557628/15/2701-60564-604894, 343148/15/2701-60564-604894), přestože
- daňový subjekt jako registrovaný plátce DPH za období ode dne 5. 11. 2012 do dne 29. 12. 2012 vystavil daňové doklady odběratelům uvedeným v tabulce v popisu skutku (celkem 13 faktur) za poskytnutí služby, na základě kterých došlo k uskutečnění zdanitelných plnění v základní sazbě DPH v hodnotě ZD v celkové výši 621.942 Kč, DPH ve výši 124.388 Kč, kdy po provedení odpočtu daňový subjekt nepřiznal a neodvedl daň z přidané hodnoty v celkové výši 119.437,59 Kč,
- daňový subjekt jako registrovaný plátce DPH v roce 2013 v 1. – 4. čtvrletí vystavil daňové doklady odběratelům uvedeným v tabulce v popisu skutku (celkem 62 faktur) za poskytnutí služby, na základě kterých došlo k uskutečnění zdanitelných plnění v základní sazbě DPH v hodnotě základu daně v celkové výši 1.512.967 Kč, DPH ve výši 317.733 Kč, kdy daňový subjekt nepřiznal a neodvedl daň z přidané hodnoty v celkové výši 317.733 Kč,
přičemž tímto jednáním obviněný M. V. nepřiznal a neodvedl daň z přidané hodnoty na výstupu za období ode dne 5. 11. 2012 do dne 30. 12. 2013 po provedení odpočtu v celkové výši 437.170,59 Kč vůči České republice zastoupené Finančním úřadem pro Královéhradecký kraj, Územním pracovištěm v Hradci Králové, IČ: 72080043, se sídlem U Koruny 1632/1, 502 00 Hradec Králové.
II.
4. Prostřednictvím obhájce poté podal obviněný proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a rozhodnutí obsahuje neúplný výrok.
5. Obviněný už v odvolání namítl, že v bodě 1. výroku o vině je uvedeno, že se popsaného jednání dopustil společně s obviněnou E. V., ta však v tomto trestním řízení nevystupovala jako obviněná, ale jako svědkyně, tedy ve zcela jiném procesním postavení. V tomto směru je rozsudek okresního soudu vadný a nesrozumitelný. S uvedenou námitkou se odvolací soud náležitě nevypořádal, když pouze odkázal na ustanovení §12 odst. 7 tr. ř. s tím, že obviněným se rozumí též obžalovaný a odsouzený. Blíže však nevysvětlil, proč nehodnotil jako nedostatek předchozího rozhodnutí, pokud osoba vystupující jako svědek byla zmíněna jako obviněná, když v době rozhodování toto procesní postavení neměla. Rozsudek nalézacího soudu proto pokládá obviněný za neúplný a zmíněnou vadu neodstranil ani odvolací soud.
6. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že v případě faktur nepřiznaných ke zdanění se nalézací soud vůbec nezabýval tím, zda došlo ke skutečnému provedení fakturovaných prací, i když z pohledu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby šlo o otázku naprosto stěžejní. Pokud by práce uvedené na sporných fakturách provedeny nebyly, neměla by společnost povinnost zařadit tyto faktury do účetnictví a příjmy na nich uvedené zdanit. Odvolací soud nepovažoval za nutné dokazování v tomto směru doplnit, podle obviněného však nebyl skutkový stav náležitě zjištěn.
7. I kdyby byly provedeny práce vykázané na uvedených fakturách, nemusí to znamenat, že ve všech uvedených případech se obviněný dopustil trestného jednání. Musel by totiž u každé jednotlivé faktury vědět, že nebyla zařazena do účetnictví a nebyla zdaněna. V tomto směru se nalézací soud spokojil s obecným závěrem, že byl nastaven určitý systém, podle něhož se ve společnosti vedle faktur zařazovaných do účetnictví vystavovaly i faktury, které se záměrně do účetnictví nezařazovaly. Obviněný však namítl, že každý dílčí útok měl být prokazován samostatně a pokud byl paušálně odsouzen ve vztahu k celému souhrnu tzv. černých faktur, pak soudy obou stupňů porušily princip presumpce neviny a zásadu „in dubio pro reo“.
8. Obviněný dále nesouhlasí s postupem soudů, které se přiklonily k výpovědi svědkyně E. V. jako k rozhodujícímu důkazu o jeho vině. Nevzaly přitom dostatečně v úvahu, že jmenovaná vede s obviněným celou řadu sporů v souvislosti s jejich rozvodem ale i v souvislosti s podezřením, že se na úkor společnosti V. H., s. r. o., protiprávně obohacovala. Svědkyně tak měla zájem na tom, aby vlastní roli při páchání trestné činnosti bagatelizovala, aby veškerou odpovědnost svedla na obviněného, a soudy tak měly zkoumat i to, zda nemohla bez vědomí a za zády obviněného vystavovat za účelem vlastního obohacení některé „černé faktury“ bez vědomí obviněného.
9. S ohledem na shora uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 11 To 115/2018, a poté podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Výslovně obviněný uvedl, že trvá na projednání dovolání ve veřejném zasedání a nesouhlasí s jeho projednáním v neveřejném zasedání.
10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po seznámení s obsahem dovolání se k němu nebude vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř., a to i za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve ověřil, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 11 To 115/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
13. Chybějící nebo neúplný výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. může být naplněn ve dvou alternativách. Podle prvé z nich nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran (např. státní zástupce navrhl uložit ochranné opatření, poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení). Chybějícím výrokem v rozhodnutí soudu druhého stupně, které se v dovolacím řízení přezkoumává, může být typicky neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním (např. chybějící výrok o zamítnutí nedůvodného odvolání jednoho z více odvolatelů, z nichž některému bylo vyhověno).
14. Podle druhé alternativy určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu [viz §120 odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Tak např. v případě výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody bude neúplným výrokem o trestu, jestliže soud nerozhodne o způsobu jeho výkonu podle §56 tr. zákoníku. Ohledně peněžitého trestu pak neúplnost výroku může zakládat skutečnost, že soud neuložil náhradní trest odnětí svobody podle §69 odst. 1 tr. zákoníku.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
19. Námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nejsou s to zmíněný (ani jiný) dovolací důvod naplnit. Na výhradu, že podle výroku o vině se měl trestné činnosti dopustit dovolatel společně se spoluobviněnou E. V., zatímco dotyčná vystupovala v řízení proti obviněnému jako svědkyně, reagoval již odvolací soud, když obviněného upozornil, že podle §12 odst. 7 tr. ř. se obviněným rozumí též obžalovaný a odsouzený, nevyplývá-li z povahy věci něco jiného. Z průběhu předchozího řízení je přitom patrné, že na počátku řízení byli stíháni jako obvinění společně M. V. i E. V. Po skončení přípravného řízení souhlasila E. V. s uzavřením dohody o vině a trestu. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 6 T 38/2017, tak byla ohledně E. V. schválena dohoda o vině a trestu, na základě které byla jmenovaná uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, a dále i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce či člena statutárního orgánu všech obchodních korporací v trvání tří let. Pokud byla E. V. zmíněným rozsudkem ze dne 18. 4. 2017 pravomocně odsouzena za trestnou činnost, kterou i podle výroku tohoto rozsudku páchala společně s obviněným, pak mohl Okresní soud v Hradci Králové i v rozsudku ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. 5 T 37/2017, uvést, že posuzovanou trestnou činnost páchal obviněný společně s E. V. Tu sice mohl v popisu skutku označit jako již pravomocně odsouzenou (jiným rozsudkem), pokud ji však označil méně přesně jako obviněnou, pak pouhé použití tohoto obecnějšího označení nemůže (i s ohledem na zmíněné ustanovení §12 odst. 7 tr. ř.) zakládat nesprávnost napadeného rozhodnutí. Ostatně i v rozhodnutí dovolacího soudu je dovolatel standardně označován jako obviněný, i když jde o osobu již pravomocně odsouzenou v rámci předchozího trestního stíhání.
20. V situaci, kdy trestní stíhání původně obviněné E. V. skončilo jejím pravomocným odsouzením, mohla být v řízení vedeném nadále samostatně proti obviněnému již vyslýchána pouze v postavení svědkyně, v odůvodnění rozsudku byla proto její výpověď hodnocena jako výpověď svědka, aniž by ovšem soudy posuzující hodnověrnost této výpovědi ztrácely ze zřetele skutečnost, že jde o osobu, která se jako pravomocně odsouzená pachatelka podílela na páchání trestné činnosti, k níž vypovídala.
21. Se zřetelem k dovolací argumentaci obviněného podřazenou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí Nejvyšší soud konstatovat, že jeho námitky směřují pouze do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící závěr, že jeho vina nebyla dostatečně přesvědčivě (v celém rozsahu) prokázána. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje ani konkrétní hmotněprávní výhrady. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
22. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy , tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
23. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Navzdory tomu se ke skutkovým a procesním výhradám obviněného alespoň ve stručnosti vyjádří.
24. Výpověď E. V., původně spoluobviněné, v době konání hlavního líčení proti obviněnému již pomocně odsouzené a proto vystupující v tomto řízení nadále jako svědkyně, byla sice významným důkazem pro závěr o vině dovolatele, nikoli však důkazem jediným. Její podrobnou výpověď, v níž se doznala ke spáchání trestné činnosti společně s obviněným, hodnotily soudy ve spojení s řadou důkazů dalších. Poté, kdy svědkyně V. ukončila soužití s obviněným a odešla z firmy, pokračoval totiž obviněný ve stejné praxi dvojího vedení faktur a i jeho dcera C. V. jako svědkyně potvrdila, že na pokyn obviněného vytvářela faktury ve dvou programech, z nichž jeden byl řádně zanesen do účetnictví a předán účetní, zatímco faktury druhé řady takto evidovány nebyly a příjmy z nich byly poukazovány na jiný účet. Na námitky obviněného, který už v předchozím řízení zpochybňoval rozsah zkrácení daně vzhledem k pochybnostem o tom, zda rozsah skutečně vykonaných prací odpovídal fakturám nezařazeným do řádného účetnictví, a namítal, že E. V. mohla některé faktury vyhotovit bez jeho vědomí, podrobně reagoval odvolací soud (str. 10, 11 odůvodnění usnesení). Kromě vlastních faktur byly opatřeny i další doklady vztahující se k fakturovaným zakázkám, zkoumány byly platby docházející na bankovní účty, k upřesnění některých sporných položek byl vyžádán i znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence.
25. Lze zdůraznit, že odvolací soud ve svém rozsudku plně dostál svým povinnostem, jež pro něj vyplývají z §2 odst. 6 tr. ř. V daném případě rozhodně nelze postup soudů nižších stupňů při provádění důkazů a jejich vyhodnocení označit za svévolný, dezinterpretující provedené důkazní prostředky a porušující tak právo obviněného na spravedlivý proces, pokud se soudy nižších stupňů nepřiklonily k výkladu prezentovanému obviněným.
26. Námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění tedy nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybnil pouze způsob hodnocení provedených důkazů. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Z rozhodnutí nalézacího soudu potvrzených odvolacím soudem je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Nelze proto dovozovat, že by skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními odvolacího soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
27. Z obsahu dovolání obviněného je tedy zřejmé, že jeho námitky neodpovídají požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou s to deklarovaný dovolací důvod naplnit. Takto formulované námitky proto nejsou ani způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
28. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, lze odkázat na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík