ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.561.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 561/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2018 o dovolání obviněného L. T. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 4 To 468/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 169/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného L. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 4 T 169/2017 , byl obviněný L. T. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že
1) dne 22. 7. 2017 v době od 17.03 hod. do 17.05 hod. v Ch., okr. T., na čerpací stanici Benzina, jako řidič vozidla VW Passat, natankoval u stojanu č. 5 benzín Effecta 95 o objemu 27,85 l a bez zaplacení ujel a svým jednáním způsobil poškozené V. V., N. V., ČS: B., škodu ve výši 799 Kč,
2) dne 24. 7. 2017 kolem 16.06 hod. v T., v ul. R. na čerpací stanici ONO jako řidič vozidla VW Passat, natankoval u stojanu č. 6 benzín Natural 95 o objemu 43,58 l a bez zaplacení ujel a svým jednáním způsobil pošk. společnosti Tank ONO, s. r. o., se sídlem Domažlická 160, 318 04 Plzeň, IČ: 48365289, škodu ve výši 1.199 Kč,
3) dne 30. 7. 2017 kolem 14.45 hod. v B., okr. T., v ul. S., na čerpací stanici Mol jako řidič vozidla VW Passat s připevněnou odcizenou natankoval benzín Natural 95 o objemu 27,65 l a bez zaplacení ujel a svým jednáním způsobil poškozené společnosti Mol Česká republika, s. r. o., se sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1, IČ: 49450301, škodu ve výši 799 Kč,
a výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 8. 2015, č. j. 1 T 138/2015-104, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, ze kterého byl usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 9. 2016, č. j. 15 Pp 117/2016-13, které nabylo právní moci téhož dne, podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 2 roků, tj. do 20. 9. 2018 .
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Tímto byl současně zrušen výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 8. 2017, č. j. 2 T 120/2017-65, který nabyl právní moci dne 15. 8. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným:
V. V., N. V., ČS: B., částku 799 Kč;
Tank ONO, s. r. o., se sídlem Domažlická 160, 318 04 Plzeň, IČ 48365289, částku 1.199 Kč;
Mol Česká republika, s. r. o., se sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1, IČ 49450301, částku 799 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 4 T 169/2017, podal obviněný L. T. odvolání, které zaměřil do všech výroků napadeného rozsudku.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 4 To 468/2017 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil v rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 8. 2017, č. j. 2 T 120/2017-65, výrok o vině, výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Obviněný byl nově uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že:
1) dne 12. 7. 2017 kolem 08.09 hod. v T., v B. ulici, okres T., na benzínové čerpací stanici MOL, u stojanu č. 4 natankoval do osobního automobilu zn. VW Passat, 29,38 l benzinu Narural 95 a poté bez zaplacení odjel, a svým jednáním způsobil poškozené společnosti Mol Česká republika, s. r. o., se sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1, IČ: 49450301 škodu ve výši 849 Kč,
2) dne 22. 7. 2017 v době od 17.03 hod. do 17.15 hod. v Ch., okres T., na čerpací stanici Benzina, jako řidič vozidla VW Passat, natankoval u stojanu č. 5 benzín Effecta 95 o objemu 27,85 l a bez zaplacení ujel, a svým jednáním způsobil poškozené V. V., N. V., ČS: B., škodu ve výši 799 Kč,
3) dne 24. 7. 2017 kolem 16.06 hod. v T., v ul. R. na čerpací stanici ONO jako řidič vozidla VW Passat, natankoval u stojanu č. 6 benzín Narural 95 o objemu 43,58 l a bez zaplacení ujel, a svým jednáním způsobil poškozené společnosti Tank ONO, s. r. o., se sídlem Domažlická 160, 318 04 Plzeň, IČ: 48365289, škodu ve výši 1.199 Kč,
4) dne 30. 7. 2017 kolem 14.45 hod. v B., okres T., v ul. S., na čerpací stanici Mol jako řidič vozidla VW Passat s připevněnou odcizenou RZ natankoval benzín Natural 95 o objemu 27,65 l a bez zaplacení ujel, a svým jednáním způsobil poškozené společnosti Mol Česká republika, s. r. o., se sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1, IČ: 49450301, škodu ve výši 799 Kč
a výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 8. 2015, č. j. 1 T 138/2015-104, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, ze kterého byl usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 9. 2016, č. j. 15 PP 117/2016-13, podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 2 roků, tj. do 20. 9. 2018 .
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným:
V. V., N. V., ČS: B., částku 799 Kč;
Tank ONO, s. r. o., se sídlem Domažlická 160, 318 04 Plzeň, IČ 48365289, částku 1.199 Kč;
Mol Česká republika, s. r. o., se sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1, IČ 49450301, částku 1.648 Kč.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 4 To 468/2017, podal prostřednictvím svého právního zástupce obviněný L. T. dovolání (č. l. 139–141) , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný je toho názoru, že jeho jednání není možné podřadit pod skutkovou podstatu přisouzeného trestného činu krádeže, neboť v popisu tzv. skutkové věty výroku o vině nejsou uvedeny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že se zmocnil cizí věci. Uvedl, že přijel na benzínovou stanici, poškození mu v tuto dobu umožnili načepovat si do automobilu benzín (tedy se benzínu nezmocnil, neodejmul benzín z dispozice poškozených proti jejich vůli, ale poškození mu jej vydali sami, a on tak využil omyl poškozených spočívající v domnění, že za benzín zaplatí). Až následně bez zaplacení automobilem odjel v době, kdy využil omylu poškozených o tom, že za benzín již zaplatil. S odkazem na komentář k trestnímu zákoníku uvedl, že rozdíl mezi trestným činem krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestným činem podvodu podle §209 tr. zákoníku spočívá právě v tom, že při krádeži se pachatel sám věci zmocní, kdežto při podvodu mu ji poškozený sám vydá. Obviněný rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na jeho usnesení sp. zn. 3 Tdo 1326/2015 ze dne 25. 11. 2015, v rámci něhož je konstatováno, že je „rozhodující zjištění, zda se pachatel zmocnil cizí věci, aniž mu ji poškozený omylem sám vydal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 3 Tdo 622/2012). Pokud přitom omyl slouží jenom k tomu, aby pachatel měl lepší příležitost si věc vzít, jedná se o krádež (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1388/2008)“. V této souvislosti pak konstatoval, že v posuzovaných případech vždy přijel na benzínovou stanici, přičemž poškození mu umožnili načerpat si do automobilu benzín a tudíž se jej nezmocnil, neodejmul jej z jejich dispozice proti jejich vůli, a tedy mu jej poškození vydali sami, kdy tak využil jejich omylu, spočívajícím v domnění, že jim za benzín zaplatí. Nelze mít přitom ani za to, že omyl sloužil jen k tomu, aby měl lepší příležitost si věc vzít, neboť pokud by si pracovníci poškozených tzv. nemysleli, že benzín zaplatí, pak by mu neumožnili čerpat jej do nádrže jeho motorového vozidla. Jeho jednání lze přirovnat k tomu, když zákazník odejde z restaurace bez placení. Jednalo se o podvod, neboť objednaného jídla se pachatel nezmocnil. Obviněný má současně za to, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu žádného trestného činu a měl být soudem prvního stupně obžaloby zproštěn, neboť nezpůsobil byť ani v souhrnu škodu nikoli nepatrnou (celkově způsobil škodu 2.797 Kč), přičemž nebyl ani za trestný čin podvodu nikdy odsouzen nebo potrestán.
V petitu svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky vydané ve věci a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 11. 4. 2018, sp. zn. 1 NZO 322/2018.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že předmětnou námitkou se zabýval již odvolací soud. Jednání, kdy obviněný vždy bez váhání po natankování benzínu ihned odjel z čerpací stanice, nelze podle správného právního názoru odvolacího soudu považovat za podvodné, neboť se benzínu zmocnil zcela sám a nikoli za přispění poškozených, kteří by mu jej vydávali. Na překážku uvedenému právnímu závěru není ani dovolatelem poukázaná judikatura Nejvyššího soudu, zaměřená na výklad otázky příčinné souvislosti mezi jednáním poškozeného v omylu, vyvolaném z pachatelovy strany a spočívajícím v předání věci, ke kterému by jinak (při znalosti pravého stavu věci) nedošlo a naproti tomu zmocněním se takové věci v případě trestného činu krádeže, aniž by k tomu bylo zapotřebí pachatelova klamavého jednání ať již aktivní či pasivní povahy. Dovolatel si ve volně přístupných prostorách samoobslužných ramp dotčených čerpacích stanic natankoval do svého motorového vozidla pohonnou hmotu, aniž by musel jakýmkoliv způsobem vejít do kontaktu s jejich pracovníky a tím na ně aktivně působit tak, aby mu takový úkon umožnili. V posuzovaných případech uskutečněných odběrů pohonných hmot by ke kontaktování pracovníků poškozených čerpacích stanic mohlo dojít až v souvislosti s postupem řádného uhrazení odebraného benzínu. K tomu však skutkový děj nikdy nedospěl. Uvedený závěr o správnosti právního posouzení dovolatelova jednání tedy nedává prostor ani k jeho dalším úvahám, vážícím se k poukazované eventualitě právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu podvodu ve smyslu §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož skutková podstata nebyla v prvé řadě naplněna z důvodu absence jednání podvodné povahy, aniž by tak bylo dále namístě zabývat se otázkou výše způsobené škody či přísněji trestným znakem speciální recidivy.
Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jej shledala zjevně neopodstatněným.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 4 To 468/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. T. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace a dále vadu jiného hmotněprávního posouzení – která spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, ale významnou v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod tedy neumožňuje napadnout postup podle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Pod dovolací důvod tedy nelze v obecné rovině podřadit ty námitky, v rámci nichž dovolatel namítá nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům, případně předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci.
Obviněným uplatněná dovolací námitka, že jeho jednání bylo ve své podstatě podvodné, přičemž s ohledem na nedostatečnou výši způsobené škody a znak speciální recidivy, se nejedná o žádný trestný čin, je pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná.
Přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Objektem trestného činu krádeže je vlastnictví věci, držba věci i její faktické držení. Předmětem útoku je cizí věc, kterou pachatel nemá ve své dispozici. Trestný čin krádeže zahrnuje dvě samostatné skutkové podstaty uvedené v odstavcích 1 a 2. V ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku se však jedná o poměrně specifickou skutkovou podstatu, jež může jednak obstát sama o sobě, jednak může plnit funkci i kvalifikované skutkové podstaty vyjadřující znak recidivy. Trestný čin krádeže spočívá v jednání pachatele, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, přičemž druhá skutková podstata postihuje přisvojení cizí věci jejím zmocněním za podmínky, že pachatel byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Přisvojení znamená získání faktického postavení vlastníka, nikoli nabytí vlastnického práva, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva. Přisvojením cizí věci se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s cizí věcí. Přisvojení zároveň znamená vyloučení dosavadního vlastníka nebo faktického držitele z jejího držení, užívání nebo nakládání s věcí. Je nerozhodné, jak pachatel s věcí poté, co se jí zmocní, nakládá. Nemusí tedy věc fakticky užívat (pachatel může takovou věc darovat, odhodit, zničit apod.). Trestný čin krádeže je dokonán již zmocněním se věci s úmyslem přisvojit si ji (Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 1139–1140).
Podle skutkových zjištění obviněný ve čtyřech případech přijel k čerpací stanici a u samoobslužných stojanů natankoval do vozidla benzín, následně nasedl a bez placení odjel.
Tím, že obviněný odjel bez placení poté, co natankoval, a to aniž by jakkoli přišel do kontaktu s obsluhou čerpací stanice, naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku. Jakékoli úvahy o tom, že mu obsluha čerpací stanice umožnila natankovat palivo, a tudíž se ničeho nezmocnil, neodejmul je z jejich dispozice proti jejich vůli, resp. že mu obsluha vydala palivo sama předpokládajíc, že následně za něj zaplatí, tedy, že byla obviněným uvedena v omyl, je zcela nepřípadná. Takováto konstrukce rozhodně není na místě, na čemž nic nemění ani obviněným poukazovaná, a nutno říci na projednávanou věc nepřiléhající, judikatura Nejvyššího soudu. Obviněný ihned po natankování odjel, rozhodně nijak nepředstíral, že má zaplaceno, paliva se bezpochyby zmocnil, když toto si sám odebral a následně nezaplatil. Obviněný současně nepřišel vůbec do kontaktu s pracovníky čerpací stanice, tedy z jejich strany zde nebyl jakýkoli náznak přispění k tomu, aby byl trestný čin spáchán, např. tím, že by se jimi nechal obsloužit. Je třeba rozlišovat mezi jednáním poškozeného v omylu, kterýžto je vyvolán z pachatelovy strany a spočívá v předání věci, ke kterému by jinak při znalosti pravého stavu věci nedošlo (podvod), a naproti tomu zmocněním se věci, aniž by k tomu bylo zapotřebí pachatelova klamavého jednání (krádež), jak tomu bylo v projednávané věci. Pokud obviněný takové klamavé jednání sám vytvářel, pak je stav jeho mysli nerozhodný, neboť pracovníci čerpací stanice s ním nepřišli do kontaktu a obviněný jednoduše natankoval, nasedl do auta a ujel.
Pokud pak obviněný naznačuje, že nebyl naplněn znak speciální recidivy, nelze této námitce přisvědčit, neboť obviněný byl v minulosti opakovaně pro přečiny krádeže odsouzen, jak se ostatně podává i z výpisu rejstříku trestů založených ve spise (č. l. 105–106), přičemž se tak stalo v posledních třech letech.
Namítá-li obviněný, že jeho jednání není žádným trestným činem, neboť ani v souhrnu nezpůsobil škodu nikoli nepatrnou.
Obviněný způsobil celkovou škodu ve výši 3.646 Kč, nicméně jeho jednání spadá pod samostatnou skutkovou podstatu v odstavci 2, která vyjadřuje kvalifikační znak zpětnosti, která dovoluje přísněji postihnout pachatele, který se dopustil recidivy trestného činu krádeže nebo obdobného trestného činu, bez ohledu na způsobenou výši škody na cizím majetku . Opětovně je nutné zmínit, že by hodnota pachatelem odcizené věci byla zcela bezvýznamná pro posouzení trestnosti takového činu. Při zjištění zanedbatelné hodnoty odcizené věci a při současné neexistenci jiných okolností zvyšujících společenskou škodlivost činu by přicházelo v úvahu učinit závěr, že jsou splněny podmínky použití zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku a z ní vyplývající princip ultima ratio, neboť postačí postih za přestupek podle §50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (R 25/1999-II) – srovnej Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 1148–1150. Takový závěr však s ohledem na podstatu dovolatelova jednání a zejména pak naplnění znaku v podobě speciální recidivy rozhodně učinit nelze.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně právní relevantnost uplatněných námitek, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného L. T. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu