ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1598.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1598/2018-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 174/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 17 Co 162/2017-56, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2016,
č. j. 31 C 174/2015-45, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu žalobce ze dne 29. 9. 2016 na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že věcnému rozhodnutí o návrhu žalobce brání překážka věci rozsouzené, neboť předchozí návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 8. 2015, č. j. 31 C 174/2015-5, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 17 Co 360/2015-11. Nynější návrh je obsahově zcela shodný a u žalobce nedošlo k žádné změně poměrů; podání opakované žádosti o ustanovení zástupce odvolací soud zhodnotil jako „účelový úkon způsobující zbytečné průtahy v řízení“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, avšak do dovolání vtělil žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 11. 2017, č. j. 31 C 174/2015-66, vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení a zároveň žalobce poučil, že nepředloží-li žalobce do deseti dnů od doručení usnesení plnou moc pro advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení „může zastavit“. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval tak, že znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
O této žádosti soud prvního stupně nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu
k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se přiměřeně uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3780/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3267/17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3028/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2762/17).
Usnesením, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení nutno rozumět i usnesení, kterým bylo řízení o takové žádosti zastaveno. Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce žalobci pro dovolací řízení zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. naplněny nejsou.
První žádost žalobce o ustanovení zástupce datovaná dne 31. 7. 2015 byla pravomocně zamítnuta shora uvedenými rozhodnutími, přičemž žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 17 Co 360/2015-11, dovolání nepodal. Usnesením, jímž je zamítnuta žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jsou přitom soudy v dalším průběhu řízení vázány (§170 odst. 1 o. s. ř.), ledaže se u účastníka změní poměry, z nichž soudy vycházely v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13). Jelikož žalobce žádnou takovou změnu svých poměrů netvrdí, nelze než vycházet z již učiněného právního posouzení, že žalobce podmínky pro ustanovení zástupce nesplňuje, neboť podmínky pro ustanovení zástupce je třeba posuzovat stejně v řízení před soudem prvního stupně, před soudem odvolacím i dovolacím.
Pro závěr o zvlášť závažných důvodech, které by měly vést k osvobození žalobce od soudních poplatků, nesvědčí ani okolnost známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání (včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce). Jen v nyní posuzované věci spojil žalobce opakované žádosti o ustanovení zástupce takřka se všemi svými podáními (viz podání č. l. 41, 48, 51, 53, 64, 65, 67 a 69), aniž by jakkoliv reflektoval aktuální procesní stav probíhajícího řízení a skutečnost, že jeho první žádost o ustanovení zástupce byla pravomocně zamítnuta. Vědomé počínání žalobce s cílem zahajovat stále nová zjevně bezúspěšná řízení a prodlužovat bezúspěšnými procesními návrhy jejich délku lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k osobě žalobce např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016. Zneužívající procesní postup žalobce ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky, aby byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, řízení o dovolání žalobce zastavil (srov. závěry výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 6. 2018
Mgr. Hynek Zoubek
pověřený člen senátu