ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2218.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2218/2018-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a) J. N. , b) B. N. , a c) K. N. , bytem jako žalobkyně b), všech právně zastoupených JUDr. Zdeňkem Remešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křemencova 177/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 29/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2017, č. j. 17 Co 140/2017-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobce a) na žalované domáhal zaplacení částky 79 809 Kč jako náhrady škody a částky 350 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalobkyně b) částky 350 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a žalobkyně c) částky 1 000 Kč jako náhrady škody a částky 79 191 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, to vše v souvislosti s několika tvrzenými nesprávnými úředními postupy, jichž se měly dopustit Obvodní soud pro Prahu 9, městská část Praha 9, Základní škola Praha 9 – Kyje, Policie České republiky a blíže nevymezená „speciální komise“.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 1. 2017, č. j. 25 C 29/2016-47, žalobu podanou dne 2. 2. 2016 a doplněnou podáními ze dne 16. 8. 2016 a ze dne 16. 11. 2016 odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka vyčíslení škody, resp. přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k nimž mělo dojít na základě několika oddělitelných škodních událostí, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud vycházel z toho, že nároky vyplývající z oddělitelných škodních událostí je třeba považovat za zcela samostatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2007/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 3736/16), jakož i z toho, že žalobce musí v zájmu určitosti a srozumitelnosti žaloby ohledně jednotlivých uplatněných nároků uvést rozhodné skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž vyčíslit peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak žalobce neučiní, jedná se o nedostatek žaloby, pro nějž nelze v řízení pokračovat, neboť soud nemůže jednat o věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5709/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4754/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4726/2015).
Vada řízení namítaná žalobci (že soudy neoprávněně vyžadovaly doplnění žaloby) nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítané vadě řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že k doplnění dovolání ze dne 20. 10. 2017 nemohl v dovolacím řízení přihlížet, neboť měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém je rozhodnutí odvolacího soudu napadáno, lze jen po dobu trvání lhůty k dovolání (§242 odst. 4 o. s. ř.), která v tomto případě uplynula dne 9. 10. 2017.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu