ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2463.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2463/2017-324
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, ve věci umístěného J. K., zastoupeného Mgr. Janem Bažantem, advokátem se sídlem v Kosmonosích, Zahradní 767, za účasti Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, se sídlem v Havlíčkově Brodu, Rozkošská 2322, a Okresního státního zastupitelství ve Svitavách, se sídlem ve Svitavách, nám. Míru 79, o vyslovení přípustnosti převzetí, přípustnosti omezení ve zdravotním ústavu a dalším držení ve zdravotním ústavu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách, pod. sp. zn. 13 L 159/2016, o dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 27. července 2016, č. j. 23 Co 262/2016-153, takto:
I. Dovolání umístěného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.)
Okresní soud ve Svitavách (též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. června 2016, č. j. 13 L 159/2016-33, rozhodl výrokem I., že k umístění J. K. do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů a tyto důvody trvají a výrokem II., že k omezení volného pohybu umístěného J. K. úchopem zdravotnickými pracovníky a jinými osobami k tomu určenými poskytovatelem dne 23.6.2016 ve 12:00 hod., umístěním v místnosti určené k bezpečnému pobytu od 23.6.2016 od 12:00 hod. do 24.6.2016 do 6:19 hod., kurtací horních a dolních končetin od 23.6.2016 od 12:00 hod. do 24.6.2016 do 6:19 hod. a aplikací psychofarmak dne 24.6.2016 v 6:00 hod. došlo ze zákonných důvodů s tím, že důvody omezení již netrvají.
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (též „odvolací soud“) k odvolání umístěného usnesením ze dne 27. července 2016, č. j. 23 Co 262/2016-153, usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal umístěný (dále též „dovolatel“) dne 11. října 2016 dovolání. Domnívá se, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil nadřazenost veřejného statku bezpečnosti osob nad základním lidským právem na osobní svobodu. Dovozuje, že v posuzované věci nebyly dány zákonné důvody pro omezení osobní svobody uvedené v §104 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) a v ustanovení §38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách. Je toho názoru, že dne 23. června 2016 podmínka bezprostředního ohrožení zdraví umístěného nebo zdraví jeho okolí nebyla dána, protože toto nebylo v řízení dostatečně prokázáno. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
K podanému dovolání se vyjádřila Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod, která považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Po té se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř., či jeho části (obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Je současně možno připomenout například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o.s.ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srovnej například usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Ústavní soud pak například v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“
V projednávané věci dovolatel neuvedl a nekonkretizoval otázku případné přípustnosti předmětného dovolání ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř., zejména nikterak neuvádí (a tím spíše neodůvodňuje), že by nastala některá ze čtyř tam uvedených okolností a nelze to dovodit ani z obsahu dovolání. Pokud nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů o důvodnosti opatření podniknutých v souvislosti s jeho zdravotním stavem, ve skutečnosti nenapadá právní posouzení věci, ale polemizuje s jejich skutkovými zjištěními. Námitky proti skutkovým zjištěním soudů však neodpovídají dovolacímu důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř..
Z uvedeného vyplývá, že dovolání umístěného nenaplňuje zákonné náležitosti vymezené ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 téhož zákona. Za popsaného stavu, který již nelze reparovat s ohledem na uplynutí dovolací lhůty, Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§243c odst. 1 věta první o.s.ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. března 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu