ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2504.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2504/2018-690
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci posuzovaného J. H., omezeného ve svéprávnosti, u A. G., zastoupeného procesním opatrovníkem Mgr. Ing. Petrem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově, Dělnická 753/76, za účasti stálého opatrovníka Města Orlová, se sídlem v Orlové-Lutyni, Osvobození 796, o svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 100 P 543/2009, o dovolání posuzovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2017, č.j. 14 Co 458/2016-554, takto:
I. Dovolání posuzovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.) :
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 13. dubna 2016, č.j. 100 P 543/2009-472, změnil rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 20.8.2009, č.j. 123 Nc 1109/2008-55, kterým byl posuzovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům tak, že ve výroku I. omezil J. H. ve svéprávnosti, a to tak, že není způsobilý nakládat s nemovitým majetkem v jakékoliv hodnotě, s movitým majetkem v hodnotě nad 10.000 Kč a s finančními prostředky přesahujícími částku 1.000 Kč pro jednotlivé právní jednání, přijímat dary větší než malé hodnoty a dary k okolnostem neobvyklé a takovéto dary darovat, uzavírat, měnit či rušit smlouvy o sociálních službách, o úvěru, kupní smlouvy s postupným peněžitým plněním, smlouvy o půjčce a jakékoliv smlouvy, jejichž předmětem je opakované či dlouhodobé plnění, životní, úrazové a penzijní pojištění a smlouvy o stavebním spoření, žádat o sociální dávky a důchodové dávky, pořídit závěť a uzavřít dědickou smlouvu, uzavírat nájemní smlouvy k bytu, tyto vypovídat, žádat o vydání cestovního pasu a občanského průkazu. Výrokem II. soud jmenoval opatrovníkem posuzovaného Město Orlová, výrokem III. přiznal znalkyni MUDr. Petře Koziarové znalečné a výrokem IV. procesnímu opatrovníkovi S. B. odměnu za právní zastoupení a náhradu hotových výdajů. Výrokem V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení placených státem a o náhradě nákladů řízení.
K odvolání posuzovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. února 2017, č.j. 14 Co 458/2016-554, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. vyjma odstavců III. a IV. výroku, podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal posuzovaný dne 6.5.2017 vlastnoručně sepsané dovolání, které bylo na výzvu soudu doplněno dne 11.5.2018 procesním opatrovníkem posuzovaného. Dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 o.s.ř. Zásadní otázku spatřuje v tom, „že ne každé jednání, které není z pohledu ostatních subjektů přiléhavé, musí vyvolat zásah do svéprávnosti člověka“. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Zabýval se pak otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby mohlo být dovolání v projednávané věci kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani např. jen) pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. (či jeho části), srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013.
Lze současně připomenout též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o.s.ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, „ naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup .“
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá .“
Z tohoto pohledu dovolání podané v označené věci uvedené předpoklady, které jsou jedině způsobilé založit jeho přípustnost, nesplňuje.
Dovolání posuzovaného přípustnost dovolání odůvodňuje odkazem na ustanovení §237 o.s.ř., aniž by procesnímu předpisu odpovídajícím způsobem blíže vymezilo jakým způsobem by (vzhledem k výše vyloženému) byla v této konkrétní věci přípustnost dovolání založena. Dovolatel jakkoliv neformuluje jednoznačnou konkrétní právní otázku, stejně tak jako nezmiňuje žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od něhož by se napadené rozhodnutí případně odchylovalo, apod. Takovouto otázkou není, pokud dovolatel jako zásadní otázku spatřuje v tom, „že ne každé jednání, které není z pohledu ostatních subjektů přiléhavé, musí vyvolávat zásah do svéprávnosti člověka.“. Takto obecně formulovaný názor totiž nenaplňuje žádný z markantů obsažených v ustanovení §237 o.s.ř. Těžiště dovolání pak v zásadě tkví ve výtkách týkajících se skutkových zjištění učiněných soudy v označené věci.
Je tak zřejmé, že dovolání posuzovaného nenaplňuje předpoklady stanovené pro ně procesním předpisem. Nejvyšší soud proto předmětné dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není ve smyslu ustanovení 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. odůvodňován.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 7. 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu