ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3515.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3515/2018-419
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobkyně H. P., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 294/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017, č. j. 72 Co 337/2017-369, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely dovolacího řízení vedeného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2016, č. j. 72 Co 296/2016-313.
Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Rozsudkem ze dne 18. 3. 2016, č. j. 42 C 294/2011-278, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena vydáním nezákonného rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání a současně požádala o ustanovení zástupce. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 5. 2016, č. j. 42 C 294/2011-305, byl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce zamítnut. Toto usnesení bylo změněno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2016, č. j. 72 Co 296/2016-313, tak, že řízení o návrhu žalobkyně na ustanovení zástupce se zastavuje. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání a zároveň požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedla, že je rozvedená, žije s nezletilým synem a jediným zdrojem jejího příjmu jsou sociální dávky, a to příspěvek na bydlení ve výši 3 826 Kč měsíčně, příspěvek na živobytí ve výši 5 280 Kč měsíčně a doplatek na bydlení ve výši 3 124 Kč měsíčně. Dále žalobkyně konstatovala, že je nemajetná, za své běžné náklady označila výdaje na bydlení ve výši 5 530 Kč měsíčně, náklady na čištění komínu ve výši 350 Kč ročně a výdaje na provoz půjčeného osobního automobilu ve výši 1 000 Kč měsíčně s tím, že dluží částku 117 840 Kč a že na účtu životního pojištění má zůstatek ve výši 8 000 Kč.
Odvolací soud dále poukázal na okolnost, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede u Obvodního soudu pro Prahu 2 celkem 328 řízení, u Okresního soudu v Olomouci je evidováno 259 věcí týkajících se žalobkyně a městský soud v Praze eviduje žalobkyni u 300 položek, k nim přistupuje několik desítek souvisejících věcí v agendě Nc (v nichž jde prakticky výlučně o námitky podjatosti), dále 160 žalob správních, přes 60 stížností a téměř 40 žádostí o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, z nichž plyne, že postup žalobkyně je zcela zřejmě sudičský, což je zjevné z množství podání v řadě soudních sporů. Z uvedeného výčtu odvolací soud dovodil, že žalobkyně vědomě zneužívá svého práva přístupu k soudu a s ním souvisejícího práva na soudní ochranu, přičemž zneužívá dobrodiní zákona zakládající osvobození od soudních poplatků v těchto sporech, a své jednotlivé nároky vrství tím, že vyvolává další řízení odvozená od řízení předchozích. Odvolací soud dospěl k závěru, že chování žalobkyně jak v řízení samotném, tak v širších souvislostech, spolu se zjištěním o masivní samoúčelné aktivitě žalobkyně při zahajování řízení zcela zjevně směrující toliko k vytvoření prostoru pro uplatnění kompenzačních nároků, které jsou navíc opakovaně vršeny jeden na druhý, je obstrukční a sudičské, což je důvodem, pro který žalobkyni přiznání osvobození od soudních poplatků nepřísluší. Z toho důvodu pak není dána ani základní zákonná podmínka pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatelky nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatelky prokazující, nebyly předloženy. Dovolatelka pak nedostatek povinného zastoupení neodstranila.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tímto usnesením velkého senátu občanského a obchodního kolegia došlo ke sjednocení dosavadní nejednotné praxe jednotlivých tříčlenných senátů, a to postupem podle §20 zákona o soudech a soudcích.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Dovolací soud při zvážení podání dovolatelky a toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky §138 odst. 1 o. s. ř., jehož aplikace je záležitostí výjimečnou a jsou pro ni nutné zvlášť závažné důvody, a dovolatelce tudíž zástupce neustanovil. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobkyně dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných řádných a mimořádných opravných prostředků. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Protože žalobkyně nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobkyně přes výzvu soudu neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu