ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3630.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3630/2017-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 191/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2017, č. j. 55 Co 51/2017-96, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 2. 2017, č. j. 55 Co 51/2017-96, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 12. 2016, č. j. 22 C 191/2013-89, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že žalobce nepředložil řádně vyplněné „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, neboť neuvedl údaje o svých příjmech, z nichž uspokojuje své základní životní potřeby. Odvolací soud tak potvrdil jako správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce nedoložil věrohodně své výdělkové a majetkové poměry, a tudíž mu nelze přiznat osvobození od soudních poplatků ani ustanovit právního zástupce pro dovolací řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 25. 4. 2017 (na č. l. 101), při jehož podání nesplňoval podmínku povinného zastoupení uvedenou v §241 občanského soudního řádu. Současně s podáním dovolání žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (JUDr. Daniela Novotného, Ph.D.) pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 18. 5. 2017, č. j. 22 C 191/2013-110, žalobci doručeným dne 5. 6. 2017, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 2. 2017, č. j. 55 Co 51/2017-96. Současně žalobce poučil, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Ztotožnil se přitom se závěrem odvolacího soudu, že žalobce nesplňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů v tomto dovolacím řízení, neboť žalobce řádně nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry. V podaném dovolání žalobce pouze polemizoval se závěry soudů nižších stupňů, aniž by řádně prokázal existenci relevantních skutečností rozhodných pro osvobození od soudních poplatků. K podání žalobce ze dne 4. 9. 2017 přitom nelze přihlížet, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty k doplnění dovolání.
Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 272/2017.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
K výše uvedenému srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3307/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4936/2017.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 26. ledna 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu