ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3786.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3786/2016-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce A. Ž., zastoupeného JUDr. Václavem Kubrem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14, proti žalované 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, o zaplacení 200 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 43/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č. j. 29 Co 152/2016-190, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2016, č. j. 17 C 43/2011-181, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok I) a byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II) pro podání dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 29 Co 115/2014-171.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce posléze předložil prostřednictvím svého zvoleného zástupce dovolání ze dne 1. 7. 2016 (č. l. 199).
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3784/2016, rozhodl o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 29 Co 115/2014-171, tak, že dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, zamítl (výrok I), ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok III). Tímto rozhodnutím je řízení skončeno.
Dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 29 Co 152/2016-190) se v důsledku toho stalo bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 917/2008, a ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2045/2015). Rozhodnutí o dovolání podaném proti napadenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 29 Co 152/2016-190) se tak nemůže projevit v poměrech žalobce.
K tomu též srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3400/2017, ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6049/2017, nebo ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1186/2018).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu