ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3992.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3992/2017-126
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce L. U. , nar. XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Václavem Mráčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Hranicích 357/19, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 167/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, č. j. 28 Co 72/2017-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, č. j. 18 C 167/2015-66, uložil žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s příslušenstvím od 25. 2. 2015 do zaplacení (výrok I), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 17 000 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I napadeného rozsudku rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žaloba na zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím od 25. 2. 2015 do zaplacení se zamítá. Ve výroku II napadeného rozsudku odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 800 Kč.
Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 3. 2010, kterým mu byl odňat invalidní důchod, když následně rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 7. 2014 byl žalobci s účinností ode dne 10. 5. 2010 obnoven nárok na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a současně poukázán nárok na doplatek důchodu za dobu od 10. 5. 2010 do 9. 9. 2014 v částce 287 348 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobce namítá, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 3. 2010 o odejmutí jeho nároku na invalidní důchod představuje nezákonné rozhodnutí, když bylo změněno rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 7. 2014, jímž byl nárok žalobce na invalidní důchod obnoven. Tato námitka však nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, který ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2025/2009, ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 705/2002, nebo ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz ), přičemž soud rozhodující v kompenzačním řízení si nemůže otázku nezákonnosti rozhodnutí posoudit sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4286/2013, uveřejněný pod číslem 35/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzované věci odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 3. 2010 o odejmutí nároku žalobce na invalidní důchod nebylo pro nezákonnost zrušeno (dovozuje-li žalobce opak, uplatňuje námitku proti skutkovým zjištěním, která není způsobilým dovolacím důvodem – viz §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v části není přípustné (§237 o. s. ř.), a v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu