ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4419.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 4419/2016-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně SH ČMS - Sboru dobrovolných hasičů Místek , IČO 49562720, se sídlem ve Frýdku-Místku, Čelakovského 1459, zastoupené JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Veleslavínova 1022/4, proti žalované České republice – Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 1800/9, o náhradu škody ve výši 17 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 173/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2016, č. j. 53 Co 421/2015-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I napadeného rozsudku potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 jako soudu prvního stupně ze dne 13. 10. 2015, č. j. 27 C 173/2015-55, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 17 200 000 Kč s příslušenstvím (výroky I), a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II). Odvolací soud též výrokem II rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 600 Kč.
Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu katastrálního úřadu spočívajícího v provedení vkladu zástavního práva k budově na pozemku a pozemku v k. ú. M. v obci F.-M., které patřily žalobkyni, a v provedení vkladu vlastnického práva k těmto nemovitostem, ačkoli v katastrálním řízení nebylo prokázáno, že účastníci zástavní a kupní smlouvy jsou oprávněni nakládat s nemovitostmi. Osoby, které při uzavírání smluv vystupovaly za žalobkyni, nebyly oprávněny za žalobkyni jednat. V důsledku popsaného pochybení proto žalobkyně pozbyla vlastnické právo k nemovitostem. Změnou vlastnictví nemovitosti vznikla žalobkyni škoda, jejíž výše odpovídá tržní ceně nemovitostí, která podle znaleckého posudku představuje žalovanou částku.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, a to dílem pro nepřípustnost a dílem pro vady.
Namítá-li žalobkyně v dovolání, že jí vznikla škoda, když nemá žádný přímý nárok proti dlužníku, vůči kterému by mohla uplatnit svou pohledávku z titulu náhrady škody, pak tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že nárok na náhradu škody může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen mu plnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný pod číslem 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1391/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, 25 Cdo 1404/2004). V posuzovaném případě je u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 251/2013 vedeno řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Výsledek daného řízení nelze předjímat, a proto v tuto chvíli není možné určit, zda žalobkyně skutečně o nemovitosti přišla a zda jí tedy byla způsobena škoda. Přistoupení na argumentaci žalobkyně by ve svém důsledku mohlo vést k tomu, že by jí byla vyplacena jak částka žalovaná v tomto řízení, tak by mohlo být rozhodnuto i o tom, že své vlastnické právo k předmětným nemovitostem nepozbyla, což je závěr absurdní.
Vznik škody na straně poškozeného je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu podle hmotného práva, a na žalobkyni proto leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla. Aby byl splněn tento zákonný předpoklad, musí škoda existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. I pro rozhodování soudu o nároku na náhradu škody platí totiž ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř., které stanoví, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že rozhodující je skutkový stav věci, jaký je v době, kdy soud vyhlašuje své rozhodnutí, a nikoliv stav, který s větší či menší pravděpodobností v nejbližší době nastane. Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby takzvaně „pro tentokrát“, aniž by bylo třeba se zabývat splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003, uveřejněný pod číslem 6/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 305/2015). Nebrání tak nic tomu, aby žalobkyně případně znovu uplatnila svůj nárok na náhradu škody vůči státu, prokáže-li se v závislém řízení o určovací žalobě, že jí škoda skutečně vznikla.
Na otázce, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu ani na otázce povahy odpovědnosti státu, rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř. nestojí, a proto dovolací námitky v daném směru nemohou přípustnost dovolání založit.
Jestliže žalobkyně dále namítá, že příslušný katastrální úřad neeviduje, a ani v průběhu vkladového řízení neevidoval, dokument potvrzující volbu J. S. za starostu žalobkyně, žádný jeho podpisový vzor, a ani listinu prokazující oprávnění J. S. jednat jménem žalobkyně, pak uplatňuje námitky do skutkových zjištění, které nejsou způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu nákladových výroků neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu