ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4870.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4870/2017-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 639 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 151/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2017, č. j. 11 Co 214/2017-77, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 5. 2017, č. j. 25 C 151/2016-71, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce v daném případě uplatňuje své právo zřejmě bezúspěšně, když žalobce musí uvést alespoň základní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné zjistit, čeho a na jakém základě se žalobou domáhá a pokud takové minimální náležitosti neuvede, nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, respektive pro ustanovení zástupce. Soud prvního stupně též sdělil, že ohledně žalobce eviduje aktuálně 110 podaných žalob a stížností, z nichž naprostá většina již rozhodnutých případů byla neúspěšná. V tomto směru soud prvního stupně odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, podle něhož chování účastníka, který svými podáními iniciuje zahájení desítek řízení, přičemž naprostá většina z nich je odmítána pro nedostatek zákonných náležitostí, pro neoprávněnost navrhovatele nebo pro zjevnou neopodstatněnost, lze takové počínání pokládat za obstrukční a sudičské. Uvedený závěr Ústavního soudu lze podle soudu prvního stupně vztáhnout i na žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, kdy s přihlédnutím ke značnému množství podaných návrhů, jež byly neúspěšné, lze u žalobce shledávat svévolné uplatňování práva.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 21. 6. 2017, č. j. 11 Co 214/2017-77, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně jako soud prvního stupně odvolací soud uvedl, že při rozhodování o žádosti účastníka o ustanovení zástupce soud přihlíží nejen k majetkovým poměrům žadatele, ale i ke skutečnosti, zda ve věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Odvolací soud zhodnotil, že ze skutkových tvrzení uvedených žalobcem v žalobě a v jejím doplnění není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností se žalobce domáhá svého nároku, není tedy vůbec jasné, jaký konkrétní skutek by měl být předmětem řízení. Konstatoval proto, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a tedy ani pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení, pročež se ztotožnil se soudem prvního stupně, že ze strany žalobce jde o obstrukční a sudičské chování. K poukazu žalobce na jeho právo na spravedlivý proces odvolací soud doplnil, že podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení, toto právo však není žalobci nijak upíráno, neboť mu nic nebrání v tom, aby si zástupce pro řízení zvolil sám. Uvedené právo však v žádném případě nelze vykládat tak, že by každý účastník, který o to požádá, měl v soudním řízení bez dalšího nárok na ustanovení bezplatného právního zástupce na náklady státu. Ustanovení takového zástupce je možné pouze za splnění zákonných podmínek uvedených v §30 odst. 1 občanského soudního řádu, které v případě žalobce naplněny nejsou.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 78). Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 2. 8. 2017, č. j. 25 C 151/2016-87, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2017, č. j. 11 Co 214/2017-77, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce reagoval pouze podáním ze dne 7. 8. 2017 (č. l. 88), v němž opět požádal, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O této žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval a předložil dovolání k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Žalobce obdobně jako v žalobě i v dovolání pouze uvedl, že je znemožněno „těžce nemocnému člověku, který není schopen sám hájit svá práva … bránit se proti zločineckému režimu (Česká republika), ... který prioritně chrání bohaté zloděje a zločince“, ... že krádež je podle platných zákonů trestným činem, že „zločinecký režim (ČR) vědomě zničil žalobci život, zabránil žalobci v nezbytném léčení ... a způsobil trvalé poškození jeho zdravotního stavu“, a že „likvidační soudní procesy (2 T 159/2011), které tento zločinecký režim (ČR) pořádá, věrně kopírují komunistický zločince z 50. let“. Podle žalobce se „u soudu vyslýchají pouze svědci obžaloby“ a je mu tak „upíráno právo na spravedlivý proces zaručeným článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“.
Dovolací soud v daném případě dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Vzhledem k nepřiměřenosti žalované částky (639 000 Kč) a absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, lze mít nárok žalobce (při daném stavu řízení) za zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
Pro závěr o důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval (jen od počátku tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 21 žalobcových dovolání). Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 30. ledna 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu