ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5332.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5332/2017-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) Okresnímu soudu v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 118, o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 139/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017, č. j. 62 Co 349/2017-109, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 15. 9. 2017, č. j. 62 Co 349/2017-109, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 8. 2017, č. j. 34 C 139/2017-101, kterým nebyl žalobci pro řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 11. 10. 2017 (č. l. 112), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta ve smyslu §241 o. s. ř. a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Je nutno konstatovat, že o této podmínce byl žalobce soudy prvního stupně poučen v řízeních, ve kterých se rozhodovalo (či rozhoduje) o jeho obdobných nárocích. Z rozhodovací činnosti dovolacího soudu je známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění podmínky vyzýván, a tudíž žalobce musel být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. řízení před Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 3028/2017, 30 Cdo 2314/2017, 30 Cdo 2012/2017, 30 Cdo 2013/2017, 30 Cdo 1487/2017, 30 Cdo 1488/2017, 30 Cdo 2348/2016). Dovolací soud má proto za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo. K tomu srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2315/2017, a ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4730/2017.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 31. ledna 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu