ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5589.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5589/2017-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobců a) I. D. , b) L. N. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, Ústavnímu soudu , se sídlem v Brně, Joštova 8, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 25 C 48/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2016, č. j. 44 Co 535/2016-45, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesení Okresního soudu Brno-venkov jako soudu prvního stupně ze dne 6. 9. 2016, č. j. 25 C 48/2016-27, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků a zamítl jejich žádost o ustanovení zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, při jehož podání nebyli zastoupeni advokátem. Žádost žalobců o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 5. 2017, č. j. 25 C 48/2016-62, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2017, č. j. 44 Co 353/2017-72.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo
k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem nebo notářem a netvrdili ani nedoložili, že mají právnické vzdělání; jejich žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení přitom byla pravomocně zamítnuta. Ačkoli žalobci nebyli soudem prvního stupně vyzváni, aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání, je z rozhodovací činnosti dovolacímu soudu známo, že žalobci opakovaně podávají žaloby, v nichž po žalované České republice a dalších osobách požadují náhradu ať již majetkové škody nebo imateriální újmy, přičemž se omezují na proklamace o „justiční popravě žalobců“, „extrémně nelidských zvěrstvech státních orgánů“, „prorůstání organizovaného zločinu do justice ČR“ a podobně. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě nedůvodnými žalobami pak podávají opravné prostředky včetně dovolání [jen v roce 2017 bylo Nejvyššímu soudu předloženo zhruba dvacet dovolání žalobce b)], které jsou opět vesměs zjevně bezúspěšné.
Závěr, že takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a sudičské, učinil Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08), jakož i Nejvyšší soud (srov. např. usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
Dovolací soud z uvedeného důvodu ustáleně dovozuje, že žalobci si musejí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost musí být známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byli mnohokrát bezúspěšně vyzýváni k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3990/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 722/2018).
Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu předestřel: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Dovolací soud uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení nejsou splněny podmínky pro pokračování v dovolacím řízení, a proto řízení o dovolání žalobců zastavil.
Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 10. 2018
Mgr. Hynek Zoubek
pověřený člen senátu