ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5631.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5631/2017-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 1292/25, o zaplacení 2 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 44/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, č. j. 20 Co 311/2017-43, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 4. 8. 2017, č. j. 28 C 44/2017-35, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci se zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení neustanovuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 3. 10. 2017 (č. l. 45), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 4. 2018, č. j. 30 Cdo 5631/2017-53, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání, který činí 4 000 Kč. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno.
Na uvedenou výzvu žalobce reagoval pouze žádostí o osvobození od soudních poplatků ze dne 21. 5. 2018.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podáním dovolání ze dne 3. 10. 2017 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 odst. 2 sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, č. j. 30 Cdo 5631/2017-53, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Nejvyšší soud nepřihlédl k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků ze dne 21. 5. 2018, neboť vzhledem k nepřiměřenosti žalované částky a absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, lze mít nárok žalobce (při daném stavu řízení) za zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
Pro závěr o důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval (jen od počátku tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 104 žalobcových dovolání). Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
S ohledem na uvedené je proto třeba dovolání žalobce hodnotit jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu §138 o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 7. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu