ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.1369.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 1369/2018-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Příhodou ve věci žalobkyně MONETA Money Bank, a. s. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25672720, proti žalované M. S. , zaplacení částky 188 434,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 51 C 309/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2016, č. j. 55 Co 412/2016-47, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 12. 2014 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhá po žalované zaplacení částky 188 434,78 Kč s příslušenstvím.
K námitce věcné a místní nepříslušnosti vznesené žalovanou Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 21. 9. 2015, č. j. Ncp 1009/2015-16, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dne 16. 11. 2015 „dovolání“. K následné výzvě soudu prvního stupně, obsažené v usnesení ze dne 19. 4. 2016, č. j. 51 C 309/2014-21, aby si pro dovolací řízení zvolila zástupcem advokáta, požádala podáním ze dne 23. 5. 2016 o „prominutí soudních poplatků a o ustanovení advokáta“.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. 8. 2016, č. j. 51 C 309/2014-41, návrh žalované na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl, neboť usoudil, že žalovaná nedoložila věrohodně svou majetkovou, sociální a výdělkovou situaci a tudíž nesplnila předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně v záhlaví označeným usnesením potvrdil. Dovolání neshledal důvodným a dodal, že soudní poplatek z dovolání činí v daném případě 2 000 Kč, což je částka, kterou je nepochybně v silách žalované uhradit.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v němž navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že jí přizná osvobození od soudních poplatků a vyhoví její žádosti o ustanovení právního zástupce.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 2. 2017, č. j. 51 C 309/2014-54, doručeným dne 1. 3. 2017, žalovanou vyzval, aby si pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2016, č. j. 55 Co 412/2016-47, do 10 dnů ode dne doručení usnesení zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Současně ji poučil, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení odstraněn, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na to žalovaná reagovala další žádostí o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, doručenou soudu prvního stupně dne 17. 2. 2017. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl o této žádosti usnesením ze dne 1. 2. 2018, č. j. 51 C 309/2014-84, doručeným žalované (způsobem upraveným v §49 odst. 4 o. s. ř.) dne 23. 2. 2018, jímž žádost zamítl. Žalovaná, která si zásilku dne 26. 2. 2018 vyzvedla, proti tomuto usnesení, ač řádně poučena, podle obsahu spisu odvolání nepodala.
Ke zhojení nedostatku povinného zastoupení žalované v dovolacím řízení do dnešního dne nedošlo.
Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že směřuje-li dovolání účastníka, který není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti tohoto účastníka o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení podle ustanovení §104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.
Protože též ve zde souzené věci jde o dovolání účastníka, který není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti tohoto účastníka o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, a protože žalovaná byla řádně vyzvána k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení, Nejvyšší soud přistoupil sám k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro to, aby žalované byl pro toto dovolací řízení ustanovení zástupce z řad advokátů.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §104a o. s. ř. má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný (odstavec 2). Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni (odstavec 7).
Jak Nejvyšší soud již vysvětlil týmž účastníkům v usnesení ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1368/2018, ve věci vedené před Obvodním soudem pro Prahu l pod sp. zn. 51 C 308/2014, usnesení vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti nelze napadnout odvoláním, dovoláním, žalobou pro zmatečnost ani žalobou na obnovu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 777/2011, jenž je k nahlédnutí, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Usnesení o určení věcné příslušnosti soudů vydané vrchním soudem podle §104a o. s. ř. není rozhodnutím vydaným v prvním stupni; jde o rozhodnutí nadřízeného vrchního soudu, které - jak je zřejmé ze znění ustanovení §201 o. s. ř. - nelze napadnout odvoláním. Občanský soudní řád proto neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání (ani dovolání) proti usnesení, jímž nadřízený vrchní soud rozhodl, které soudy jsou v prvním stupni věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, soud řízení o odvolání (dovolání) proti takovému rozhodnutí zastaví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3932/2008).
„Dovolání“ žalované směřující proti usnesení ze dne 21. 9. 2015, č. j. Ncp 1009/2015-16, kterým Vrchní soud v Praze určil věcnou příslušnost soudů, je z výše uvedených důvodů zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., dovolatelka proto nesplňuje zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů a zcela zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva je tak i její dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2016, č. j. 55 Co 412/2016-47.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro dovolací řízení a kdy dovolatelka nedostatek povinného zastoupení přes řádnou výzvu neodstranila, Nejvyšší soud řízení o dovolání pro tento nedostatek podmínek dovolacího řízení podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, poněvadž nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu