ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.3394.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 3394/2016-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně Nova internet a. s. , se sídlem v Ostravě – Třebovicích, Zemědělská 5295/6, PSČ 722 00, identifikační číslo osoby 28652517, zastoupené Mgr. Jiřím Kaniou, advokátem se sídlem v Opavě – Předměstí, Sadová 171/40, PSČ 746 01, proti žalovanému V. K. , podnikateli se sídlem v Ostrově, zastoupenému JUDr. Karlem Krejzou, advokátem se sídlem v Ostrově, Hlavní třída 716, PSČ 363 01, o zaplacení částky 14 557,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 116/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2016, č. j. 64 Co 208/2014-124, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 24. 9. 2014, č. j. 17 C 116/2014-65, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 14 557,07 Kč se 7,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 912,50 Kč od 22. 6. 2013 do zaplacení, a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení v částce 7 701,95 Kč.
Krajský soud v Plzni v průběhu odvolacího řízení, zahájeného dne 3. 11. 2014, v záhlaví označeným usnesením nevyhověl návrhu žalobkyně podanému dne 8. 3. 2015, aby do řízení na její místo vstoupila společnost Drápal servis s. r. o., nyní (po změnách zapsaných do obchodního rejstříku dne 31. 3. 2015) Intermediary company s. r. o., se sídlem v Bruntále, Zahradní 1455/1, PSČ 792 01, identifikační číslo osoby 28584791 (dále jen „postupník“).
Jedná se o v pořadí již druhé rozhodnutí odvolacího soudu o uvedeném návrhu. Předchozí rozhodnutí, usnesení ze dne 8. 4. 2015, č. j. 64 Co 208/2014-104, kterým odvolací soud návrhu na vstup postupníka do řízení nevyhověl, bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, č. j. 32 Cdo 3399/2015-118. Dovolací soud v něm vysvětlil, že samotné pochybnosti o poctivosti pohnutek žalobkyně, na kterých odvolací soud své předchozí rozhodnutí založil, neodpovídají judikatorně vymezeným předpokladům zamítnutí návrhu podle §107a o. s. ř. z důvodu zneužití procesní úpravy. Zdůraznil, že k tak zásadnímu odepření procesní ochrany, jakým je zamítnutí návrhu podle §107a o. s. ř. za použití §2 o. s. ř., se vyžaduje jistota v otázce pohnutek žalobce.
Odvolací soud ve svém dalším rozhodnutí setrval na závěru, že formální předpoklady procesního nástupnictví splněny jsou, neboť žalobkyně předložila smlouvu o postoupení předmětné pohledávky, uzavřenou dne 20. 1. 2015, a postupník se svým vstupem do řízení souhlasí. Tak jako v předchozím rozhodnutí vyšel z poznatku, že k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky došlo v situaci, kdy žalobkyně nebyla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná a vznikla jí povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 7 701,95 Kč. Obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti postupníka byl pouhých pět dnů před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky převeden na spolek J. R. Ewing. a jednatelem společnosti se stal Pavel Vidlář. Společnost nikdy nezakládala do sbírky listin účetní závěrky, od roku 2009 nezakládala do sbírky listin ani jiné dokumenty. Není zřejmé, zda k převodu obchodního podílu došlo za úplatu a zda tedy obchodní podíl má nějakou hodnotu. Pavel Vidlář je jednatelem ve třech společnostech, které byly zrušeny rozhodnutím soudu z toho důvodu, že byly nekontaktní a neměly skutečné sídlo na adrese zapsané ve veřejném rejstříku. Ve všech společnostech se stal společníkem spolek a společnosti nezakládaly do sbírky listin účetní závěrky. Stejně tak v dalších společnostech, kde je Pavel Vidlář statutárním orgánem, byly podíly převedeny na spolky a společnosti nezaložily do sbírky listin účetní závěrky za rok 2013. Ve všech společnostech je předmět činnosti zúžen na výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Odvolací soud konstatoval, že tato zjištění nenaznala žádné změny ani po zrušení jeho původního rozhodnutí, a dodal, že postupník nezaložil do sbírky listin veřejného rejstříku účetní závěrku za rok 2014 ani za roky předchozí a stejně tak neučinily ani další společnosti, ve kterých je jednatelem Pavel Vidlář a společníkem spolek. Další z takových společností (TeSlSer recession, s. r. o.) byla zrušena rozhodnutím soudu ze dne 20. 11. 2015 s likvidací.
Odvolací soud zdůraznil, že ke změně věřitele došlo až v odvolacím řízení a pohledávka byla postoupena na zcela netransparentní společnost se zastřeným hospodařením, neboť ani po jeho předchozím rozhodnutí a po rozhodnutí dovolacího soudu nedošlo ke zpřístupnění údajů o této společnosti založením účetní závěrky do sbírky listin veřejného rejstříku. Konstatoval, že žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti o solventnosti postupníka ani na jeho výzvu, ani ve svém dovolání proti předchozímu rozhodnutí. Dovodil, že osobu Pavla Vidláře coby statutárního orgánu nelze považovat z hlediska solventnosti postupníka za důvěryhodnou, jestliže další čtyři společnosti, ve kterých byl rovněž statutárním orgánem, byly zrušeny soudem s nařízenou likvidací a ani další obdobné společnosti, ve kterých působí, nezakládají dokumenty o hospodaření do sbírky listin. Záruku dobytnosti případné pohledávky představující náklady řízení nedává podle jeho mínění ani společník postupníka, spolek J. R. Ewing, o jehož solventnosti nejsou veřejně dostupné informace. Uzavřel, že za dané situace nemůže mít postoupení pohledávky v odvolacím řízení objektivně jiný význam, nežli to, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni nedobytnou. Chování žalobkyně je tedy důvodem, pro který jejímu návrhu nelze podle §2 o. s. ř. poskytnout právní ochranu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkazuje na §238a o. s. ř. a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka přičítá odvolacímu soudu závěr, že pokud nezná majetkovou stabilitu postupníka, má pochybnost o serióznosti procesního nástupnictví a není tak možné návrhu na vstup postupníka vyhovět. Vytýká mu, že vycházel z nepodložených, ryze spekulativních úvah a jeho úvahy bez konkrétních poznatků o solventnosti postupníka jsou čistě hypotetické. Cituje judikatorní závěry Nejvyššího soudu obsažené v usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 (uveřejněném pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), a v usneseních ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3997/2015, ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, a ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1944/2015 (která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz ), podle nichž při zamítnutí návrhu podle §107a o. s. ř. za použití §2 o. s. ř. se vyžaduje jistota v otázce pohnutek žalobce, a tvrdí, že žádný z argumentů, o něž se opírá napadené rozhodnutí, neumožňuje závěr o účelovosti jejího postupu. Odvolací soud podle jejího mínění nerespektoval právní názor vyjádřený Nejvyšším soudem v jeho kasačním rozhodnutí, že samotné pochybnosti nepostačí.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že návrhu žalobkyně na vstup společnosti Intermediary company s. r. o. na místo žalobkyně vyhoví.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř.
Důvodné však dovolání není.
Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první).
Podle §2 o. s. ř. soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
Nejvyšší soud ve shora zmíněném usnesení sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. Takový postup by byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje; nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. Z těchto závěrů vycházejí též závěry ostatních dovolatelkou označených rozhodnutí, podmiňující zamítavé rozhodnutí o návrhu podle §107a o. s. ř. jistotou poznatku o zneužití tohoto procesního institutu.
Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí od příslušné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodklonil a postupoval v souladu se závazným právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil ve svém předchozím rozhodnutí v této věci. Při absenci efektivní součinnosti žalobkyně si vlastním šetřením opatřil dostupné zprávy o postupníku, o jeho jednateli a o jeho společníku a cestou jejich vyhodnocení, ve spojení s poznatkem o procesních souvislostech, v nichž byl návrh podle §107a o. s. ř. podán a které vyplývají ze spisu, dospěl oproti tomu, co mu neprávem vytýká dovolatelka, k jednoznačnému skutkovému závěru o zneužívajícím účelu podaného návrhu. Vzal přitom v úvahu všechny známé okolnosti, náležitě je jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (v intencích §132 o. s. ř. per analogiam) zhodnotil a jeho úvahám nelze z hlediska úplnosti a logiky ničeho vytknout.
Lze k tomu dodat, že poznatek o zneužívajícím úmyslu, tedy o subjektivní stránce procesního postupu účastníka řízení, bude z povahy věci možno jen zcela výjimečně učinit na podkladě přímých důkazů; výraz „důkaz“ je tu ovšem užit s výhradou, že pro účely procesního rozhodnutí soud neprovádí dokazování, nýbrž toliko šetření jako méně formální způsob zjišťování právně významných skutečností, při němž se ustanovení upravující postup soudu při dokazování použijí jen přiměřeně (srov. k tomu již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, uveřejněné pod číslem 40/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Nejvyšší soud vyložil v rozsudku ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, uveřejněném pod číslem 93/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, že skutková zjištění lze založit i na nepřímých důkazech, přičemž charakteristickým znakem nepřímého důkazu je právě ta vlastnost, že nepotvrzuje nebo nevyvrací přímo dokazovanou skutečnost, nýbrž takovou skutečnost, ze které je možné usuzovat, zda se stala či nestala skutečnost, která je předmětem dokazování; objasňuje tedy dokazovanou skutečnost pomocí jiné skutečnosti, která má k dokazované skutečnosti jen nepřímý vztah. Pro nepřímý důkaz je tedy signifikantní právě to, že z něho nevyplývá přímo („výslovně“) poznatek o prokazované právně významné skutečnosti, nýbrž vztah mezi ním a skutečností, která je předmětem dokazování, je nepřímý, zprostředkovaný. I nepřímý důkaz tedy může vést k prokázání zjišťované právně významné skutečnosti, byť z povahy věci k tomu zpravidla nepostačí sám o sobě, nýbrž toliko ve spojení s dalšími nepřímými důkazy, za předpokladu, že tyto důkazy představují systém, jehož jednotlivé články jsou v souladu mezi sebou i s dokazovanou skutečností. Tyto závěry, jak Nejvyšší soud dovodil v usnesení ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4053/2015, se přiměřeně uplatní též pro soudem prováděné šetření.
Samotné hodnocení zpráv získaných šetřením a jeho výsledek dovolacímu soudu „přehodnocovat“ nepřísluší; dovolacímu přezkumu podléhá pouze právní posouzení (srov. §241a odst. 1 věta první o. s. ř.). Jestliže pak odvolací soud dovodil, že zjištěný účel návrhu podle §107a o. s. ř. (přivození stavu, v němž by se možná pohledávka z titulu přisouzeného práva na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni nedobytnou) opodstatňuje zamítnutí návrhu za užití §2 o. s. ř., není jeho právní posouzení nesprávné.
Protože dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného usnesení zpochybnit nezdařilo, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto jeho rozhodnutím řízení nekončí (srov. §151 odst. 1 ve spojení s §224 odst. 1 a §243c odst. 3 větou první o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu