ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5134.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 5134/2016-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně UniCredit Bank Austria AG , se sídlem ve Vídni, Schottengasse 6-8, Rakouská republika, registrační číslo FN 150714p, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalované Kaltwalzwerk Králův Dvůr s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 4, Obrovského 402/11, identifikační číslo osoby 48592030, zastoupené Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na příkopě 1047/17, o zaplacení částky 2 461 015 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 42/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2016, č. j. 19 Co 46/2016-373, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V řízení zahájeném dne 20. 4. 2010 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 461 015 EUR s příslušenstvím na základě tvrzení, že dne 12. 5. 2005 uzavřela se společností Rohstoff-und Stahlwarenvertriebsges.m.b.H. (dále jen „dlužnice“) podle rakouského práva smlouvu o úvěrovém rámci ve výši 2 800 000 EUR. Dlužnice úvěr nesplatila. Žalovaná vydala ve prospěch dlužnice prohlášení o závazku, v němž se zavázala po splnění dané podmínky zaplatit za dlužnici dluh, který k datu 23. 3. 2005 činil 2 461 015,21 EUR. Žalovaná na úhradu dluhu dlužnice ničeho nezaplatila, proto žalobkyně přihlásila svoji pohledávku do likvidace žalované, likvidátor ji však neuznal.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. 8. 2015, č. j. 20 C 42/2012-331, zastavil řízení o zaplacení jistiny ve výši 8 922,67 EUR a příslušenství ve výši 105 055,32 EUR (výrok I.), žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 2 452 092,23 EUR s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o věci samé a o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, majíc za to, že odvolací soud se při posuzování otázky hmotného a procesního práva odchýlil od dosavadní praxe dovolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Navrhuje, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žaloba „se zamítá a zrušuje se povinnost žalovaného zaplatit (…) a náhradu nákladů řízení“.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně zamítnout, a požaduje náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Z povahy dovolání jako opravného prostředku plyne, že k dovolání je oprávněna pouze ta strana (účastník řízení), v jejíchž poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní . V konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v témže časopise číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v témže časopise číslo 12, ročník 2000, pod číslem 138, usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5373/2008, a z pozdější doby například usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1303/2014, ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015, a ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5681/2015, jež jsou, stejně jako dále citovaná rozhodnutí, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Z hlediska posouzení subjektivní přípustnosti dovolání lze přitom existenci případné újmy na právech účastníka posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2001, sp. zn. 33 Odo 258/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3312/2010).
Byl-li rozsudek soudu prvního stupně ve výroku zavazujícím žalovanou zaplatit žalobkyni částku 2 452 092,23 EUR s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení rozhodnutím odvolacího soudu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nelze dospět k závěru, že tímto rozhodnutím byla dovolatelce - z procesního hlediska - způsobena újma na jejích právech. Rozsudek soudu prvního stupně zavazující žalovanou k plnění, proti němuž dovolatelka brojila odvoláním, byl rozhodnutím odvolacího soudu odklizen.
Navíc dovolatelka svou argumentací napadá pouze odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž podle ustanovení §236 odst. 2 o. s. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 3 ve spojení s ustanovením §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu