ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.533.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 533/2018-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobce Společenství vlastníků 93 č. p. 2348 - 2350 v Mostě , se sídlem v Mostě, tř. Budovatelů 2348/70, identifikační číslo osoby 70698023, zastoupeného JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem v Kadani, Jana Švermy 1696, proti žalované Severočeské teplárenské, a. s. , se sídlem v Mostě, Teplárenská 2, identifikační číslo osoby 28733118, zastoupené JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, o zaplacení částky 100 163,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 40 C 164/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2017, č. j. 17 Co 631/2015-112, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu dovolacího řízení částku 6 582 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 9. 1. 2015, č. j. 40 C 164/2010-64, zamítl žalobu o zaplacení částky 100 163,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podal žalobce dovolání, maje za to, že „otázka hmotného práva nebyla dosud dovolacím soudem řešena a měla by být dovolacím soudem vyřešena odchylně od odvolacího soudu“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně aby je zamítl, a aby žalované přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (z judikatury Nejvyššího soudu srov. například usnesení ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9, usnesení ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, usnesení ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1097/2004, rozsudek ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3117/2006, 25 Cdo 2432/2008, uveřejněný pod číslem 66/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3816/2011, které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách, a z judikatury Ústavního soudu usnesení ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, in www.usoud.cz ).
Právě o takovou situaci jde i v projednávané věci; částka 100 163,20 Kč, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem odvolacího soudu potvrzujícím zamítnutí žaloby o zaplacení této částky soudem prvního stupně, napadeným dovoláním žalobce, je součtem dvou žalobcem uplatněných nároků, které sice vyplývají z téže smlouvy o dodávce tepelné energie a teplé užitkové vody č. 1022/4 uzavřené 7. 5. 2003, leč mají samostatný skutkový základ, jenž spočívá v nárocích za různá časová období.
Jelikož výše jednoho z těchto nároků (částka 20 995,60 Kč vyúčtovaná podle tvrzení žalobce neoprávněně za dodávku tepelné energie a teplé užitkové vody za rok 2005) nepřesahuje limitní částku 50 000 Kč a nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok, je přípustnost dovolání ve vztahu k tomuto nároku vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. vyloučena.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy - bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Co do nedůvodnosti žaloby o zaplacení částky 79 167,60 Kč vyúčtované za dodávku tepla a teplé užitkové vody za rok 2006 dovolatel polemizuje s právními závěry odvolacího soudu, aniž by však vymezil konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva. Z obsahu dovolací argumentace je nicméně zjistitelné, že považuje za dosud neřešenou otázku, zda regulace podle ustanovení §5 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 152/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, měrné ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a pro přípravu teplé užitkové vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům, se vztahuje podle ustanovení §6 odst. 8 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění účinném do 30. 6. 2006, jen na vlastníky budov nebo společenství vlastníků jednotek, jak dovodil odvolací soud, nebo i na externího dodavatele teplé vody, jímž byla právní předchůdkyně žalované. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že použil pouze doslovný výklad ustanovení §6 odst. 8 zákona č. 406/2000 Sb., který vede k absurdnímu závěru, že dovolatel musí dodržovat nepřekročitelné měrné ukazatele spotřeby energie při dodávce teplé vody externím dodavatelem podle ustanovení §5 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 152/2001 Sb., kdežto na žalovanou jako dodavatele se tato regulace nevztahuje.
Otázka, kterou dovolatel považuje za dosud neřešenou, přípustnost dovolání nezakládá, neboť dovolatel přehlíží, že ustanovení §5 vyhlášky č. 152/2001 Sb. upravuje měrné ukazatele spotřeby tepelné energie na vytápění a na dodávku teplé užitkové vody uplatňované při užívání nových nebo při změně dokončených staveb a podle zjištění odvolacího soudu v době od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006 nebyla provedena stavební úprava objektu žalobce, ani změna dokončené stavby zařízení žalované, resp. jejího právního předchůdce. Nutno zdůraznit, že odvolací soud se plněním povinností dodržovat měrné ukazatele spotřeby tepelné energie žalobcem nezabýval.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014), že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyložil (srov. rozsudek ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, a předtím například usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu dovolacího řízení účinnou do 31. 12. 2013. Považuje-li proto dovolatel za dosud neřešenou otázku, zda se měrné ukazatele spotřeby tepelné energie na vytápění a na dodávku teplé užitkové vody podle ustanovení §5 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 152/2001 Sb. vztahují i na jeho dodavatele, nejde o otázku způsobilou založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť jde o otázku, jejíž řešení vyplývá přímo z citovaného ustanovení, když dodávky nebyly uskutečněny do nové stavby nebo změněné dokončené stavby.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka rozporu s dobrými mravy, neboť dovolatel k této otázce neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nároku na zaplacení částky 79 167,60 Kč odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Dovolání výslovně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení trpí vadou, poněvadž dovolatel v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.) a nesprávnost rozhodnutí. K výrokům o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoliv argumentace. Vytýkaný nedostatek nelze již odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, uplynula. V důsledku absence uvedených náležitostí nelze v tomto rozsahu posoudit přípustnost a důvodnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání v této části §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. 8. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu