ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.811.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 811/2018-189
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně ZEAS, a. s. Pod Kunětickou horou , se sídlem ve Starém Hradišti, Brozanská 490, PSČ 533 52, identifikační číslo osoby 48154954, zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, PSČ 530 02, proti žalovaným 1. H. S. , se sídlem ve Zdobnici a 2. V. S. , oběma zastoupeným JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové nám. 274, PSČ 517 21, o zaplacení částky 193 193,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 53 C 122/2014, o dovolání první žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2017, č. j. 47 Co 134/2017-171, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání první žalované není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se oproti mínění dovolatelky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, „podle níž je ve věci zaplacení ceny za dílo aktivně legitimován objednatel a nikoli bez dalšího vlastník“, a ze které plyne, že „zavázat k plnění lze toliko toho z manželů, který uzavřel smlouvu“.
Oproti tvrzení, na jehož základě dovolatelka zpochybňuje správnost napadeného rozhodnutí, odvolací soud založil právní posouzení věci na zjištění, že smlouvu o dílo s žalobkyní uzavřela jako objednatelka toliko dovolatelka, jež byla podnikatelkou, a to prostřednictvím druhého žalovaného, manžela dovolatelky, jenž jednal jejím jménem jako její zmocněnec. K plnění tedy zavázal objednatele a toho z manželů, který uzavřel smlouvu; závěry odchylné od judikatury Nejvyššího soudu, které mu dovolatelka přičítá, neučinil. Dovolatelka nečiní ve skutečnosti nic jiného, než že předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci, odchylnou od skutkového stavu věci zjištěného soudy nižších stupňů, a na jejím základě prosazuje názor, že odvolací soud ji zavázal k plnění, ačkoliv není ve věci pasivně legitimována. Správnost právního posouzení odvolacího soudu tak napadá prostřednictvím zpochybnění skutkového stavu, na němž je založeno. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětluje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario) způsobilým dovolacím důvodem (srov. např. usnesení ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3032/2014, ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5683/2016, a ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4453/2017).
Dovolatelka, ačkoliv napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve výroku o nákladech odvolacího řízení, vymezuje se v dovolání pouze vůči výroku o věci samé a ve vztahu k náhradě nákladů řízení dovolání postrádá jakoukoliv argumentaci. Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání, jehož absence zatěžuje dovolání vadou, pro niž nelze přistoupit ke zkoumání jeho přípustnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 856/2014). Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. dílem jako vadné, dílem jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu