ECLI:CZ:NS:2018:32.ND.447.2017.1
sp. zn. 32 Nd 447/2017-330
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně RASTRA AG-CZ a. s. , se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, identifikační číslo osoby 25288041, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice - Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby 00006947, o zaplacení částky 15 585 666 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 60/2014, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu uplatněné žalobkyní v řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, č. j. 23 Co 356/2016-181, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2363/2017, takto:
I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2363/2017.
II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 8. 6. 2016, č. j. 25 C 60/2014-78, zamítl žalobu o zaplacení částky 15 585 666 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil jej ve výrocích II. a III. o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2363/2017 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka.
Žalobkyně současně s dovoláním vznesla „výhradu vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu ČR z důvodu dle ust. §14 odst. (1) OSŘ v souvislostech části první hlavy I zákona č. 89/2012 Sb.“ a domáhá se s ohledem na znění ustanovení §14 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) toho, aby byli z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni soudci Nejvyššího soudu, které jmenovitě uvádí (JUDr. Mojmír Putna, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Simon, JUDr. František Ištvánek, JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Olga Puškinová, JUDr. Zdeněk Des, JUDr. Kateřina Hornochová, JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D., Mgr. Vít Bičák, JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., JUDr. Petr Vojtek, JUDr. Marta Škárová, JUDr. Robert Waltr, JUDr. Petr Šuk, JUDr. Filip Cileček, JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., JUDr. Zdeněk Krčmář, Mgr. Milan Polášek, JUDr. Pavel Příhoda, JUDr. Petr Gemmel). Dovolatelka tvrdí, že uvedení soudci byli jmenováni v soudních sporech, které v dovolání konkretizuje, jakožto „účastníci na poškozenými domnívaném zločinném spolčení“.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2363/2017 předložena senátu 32 Cdo.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Pochybnosti o nepodjatosti soudců žalobkyně dovozuje z okolností jejich údajného rozhodování v jiných právních věcech. Tyto okolnosti, jak vyplývá z ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., však samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Z obsahu námitky podjatosti pak nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaných soudců, kteří podle rozvrhu práce jsou příslušní rozhodnout o dovolání žalobkyně ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 2363/2017. Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit jejich osobní zájem na výsledku daného sporu a pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že soudci uvedení ve výroku I. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2363/2017.
Za situace, kdy je namítána podjatost téměř všech soudců Nejvyššího soudu, neměl by o takto pojaté námitce kdo rozhodnout (obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 3697/16, in www.usoud.cz ). Dovolatelka v námitce podjatosti (čítající několik desítek stran nepřehledného textu) paušálně argumentuje proti všem vyjmenovaným soudcům Nejvyššího soudu, aniž by konkrétně uvedla, v čem spatřuje podjatost toho kterého soudce. Paušální obvinění týkající se nejen všech jmenovaných soudců Nejvyššího soudu, ale též soudců mnoha nižších soudů, za konkrétní odůvodnění námitky podjatosti považovat nelze, naopak nasvědčují zneužití procesních práv účastníkem řízení, které podle ustanovení §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Nebylo proto přihlédnuto k námitce podjatosti JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody, členů senátu, jemuž podle rozvrhu práce přísluší rozhodnout o námitce podjatosti soudců majících rozhodnout ve věci 30 Cdo 2363/2017 (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 33 Nd 187/2017, jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se přitom z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007). Směřuje-li dovolatelka své výhrady též proti soudcům, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování o dovolání ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2363/2017, v tomto rozsahu je námitka podjatosti úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), neboť nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II., že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. 1. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu