Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.08.2018, sp. zn. 33 Cdo 2814/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2814.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2814.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2814/2018-106 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce M. V. , zastoupeného JUDr. Martinem Vojtíškem, advokátem se sídlem ve Frenštátu pod Radhoštěm, Rožnovská 241, proti žalovanému V. G. , zastoupenému Mgr. Kamilem Tvarůžkou, advokátem se sídlem v Opavě, Hlavní 83/115, o zaplacení 36 605 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 436/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2018, č. j. 57 Co 187/2017-87, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 2. 2018, č. j. 57 Co 187/2017-92, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobce (dále také „dovolatel“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jeno. s. ř.“); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.). Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní (§241a odst. 2 o. s. ř.), znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve dovolacím soudem vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13 a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14). Žalobce předpoklady přípustnosti dovolání taxativně uvedené v §237 o. s. ř. nevymezil. Jak vyplývá z celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), žalobce shora uvedenému požadavku nedostál. Podstatnou část dovolací argumentace dovolatele představuje polemika s odvolacím soudem, který své rozhodnutí založil na aplikaci závěrů rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 32 Odo 215/2005, a ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5313/2016, přičemž dovolatel prosazuje názor, že jejich závěry nejsou v souzené věci použitelné. Takto ovšem vymezený předpoklady přípustnosti dovolání neodpovídá tomu, jak mají být předpoklady přípustnosti vymezeny podle §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 8. 2018 JUDr. Václav Duda v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Viktor Kramář, DiS.

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/30/2018
Spisová značka:33 Cdo 2814/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2814.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-11-02