ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.3026.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 3026/2018-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně Motýl Reality s. r. o. se sídlem Šumperk, Zábřežská 786/20, identifikační číslo osoby 030 66 941, zastoupené Mgr. Jakubem Kántorem, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 3, proti žalované I. P. , zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Šumperk, Starobranská 327/4, o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 215 C 14/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. 4. 2018, č. j. 69 Co 96/2018-109, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 27. 11. 2017, č. j. 215 C 14/2016-87, zamítl žalobu o zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Usnesením ze dne 13. 4. 2018, č. j. 69 Co 96/2018-109, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci odvolání žalobkyně odmítl (§211, §43 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé nelze přezkoumat, neboť odvolání žalobkyně přes výzvu soudu neobsahuje obligatorní náležitost - řádné uvedení odvolacího důvodu (§212a odst. 2 o. s. ř.); odvolání je tak zatíženo vadou, která brání pokračování v odvolacím řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí
(§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Obligatorní náležitostí dovolání je údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (podle §241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není naplněn ani tehdy, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, nebo ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015). Tak tomu je i v nyní posuzované věci, neboť žalobkyně se v úvodu svého dovolání vyjadřuje k jeho přípustnosti jen obecně, že „přípustnost tohoto dovolání je dána podle ust. §237 o. s. ř., když napadené rozhodnutí je rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a když toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, event. která má být dovolacím soudem posouzena jinak (odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe)“, a navíc ani nespecifikuje, o jakou konkrétní otázku jde. Ve vztahu k předestřené otázce „negativních důsledků nesplnění výzvy k doplnění odvolání o důvody dle ust. §205 o. s. ř.“ pak neuvádí, od kterých konkrétních rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud měl při jejím řešení odchýlit.
K námitce žalobkyně, že byly porušeny aspekty práva na spravedlivý proces, a to právo na řádné, důvodné a přezkoumatelné odůvodnění rozhodnutí a právo na legitimní očekávání, je nutné připomenout, že požadavek na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) se uplatní i ve vztahu k námitce porušení základních práv a svobod. V nálezech ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3432/15, a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, Ústavní soud zaujal právní názor, že námitka porušení základních práv a svobod bez vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a řádného uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. nenahrazuje splnění povinnosti uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř. dovolatelem, neboli samotné uplatnění námitky porušení základních práv a svobod neznamená, že by v takovém případě bylo dovolání projednatelné, aniž by obsahovalo náležitosti stanovené v §241a o. s. ř., anebo nesplňovalo předpoklady jeho přípustnosti podle §237 o. s. ř. Z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobkyně tomuto požadavku nedostála.
Dovolání tak trpí kvalifikovanou vadou, kterou žalobkyně včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) neodstranila a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Směřuje-li dovolání též proti nákladovým výrokům napadeného usnesení, není v této části objektivně přípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
Dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3
o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 9. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu