ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.886.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 886/2018- 20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného P. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 6 To 14/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 124/2017, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 6 To 14/2018.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 11. 2017, sp. zn. 9 T 124/2017, byl obviněný P. B. uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.
Za uvedené jednání byl obviněný P. B. odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k peněžitému trestu. Podle §68 odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. zákoníku byla stanovena výměra peněžitého trestu v počtu 30 denních sazeb ve výši 500 Kč, tedy celkem částkou 15.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným:
- B. M., trvale bytem M., T. –K., t. č. bytem O., Č. T., škodu ve výši 81.657,19 Kč,
- České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava-Vítkovice, škodu ve výši 16.417 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená B. M. odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 11. 2017, sp. zn. 9 T 124/2017, podal obviněný P. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 6 To 14/2018, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný P. B. byl uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 29. 5. 2017 v době kolem 19:00 hodin v Č. T., část M., okres K., řídil po silnici I. třídy č. 11 po ulici O., a to ve směru od Č. T. do H., osobní motorové vozidlo tov. zn. Citröen C5, přičemž v úseku kilometrovníku 314,407 začal vlevo předjíždět ve stejném směru pomalu jedoucí traktor s vlečkou a v průběhu tohoto předjíždění narazil levým zpětným zrcátkem svého vozidla do pravé horní končetiny chodkyně B. M. jdoucí stejným směrem při levé krajnici silnice, čímž nedodržel povinnosti řidiče upravené v ustanoveních §4 písm. a), §17 odst. 5 písm. a), písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, když před sebou neměl dostatečný rozhled pro bezpečné předjetí tak, aby neohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čehož způsobil poškozené chodkyni poranění v podobě dislokované zlomeniny pravé loketní kosti, které si vyžádalo její hospitalizaci v Nemocnici Třinec, p.o. včetně operativního zákroku s fixací šrouby a přiložením dlahy s průměrnou dobou léčení 4-6 týdnů, vlivem následných komplikací byla však doba léčení prodloužena do prosince 2017.“
Za uvedené jednání byl obviněný P. B. odsouzen podle §148 odst. 1tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k peněžitému trestu. Podle §68 odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. zákoníku byla stanovena výměra peněžitého trestu v počtu 50 denních sazeb ve výši 200 Kč, tedy celkem částkou 10.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku a 3 měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava-Vítkovice, škodu ve výši 16.417 Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 6 To 14/2018, podal následně nejvyšší státní zástupce podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání v neprospěch obviněného P. B., ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání zopakoval, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně ve vztahu k jednání obviněného a samotnému průběhu nehodového děje. Zároveň však dospěl k závěru, že soud prvního stupně nevěnoval náležitou pozornost poranění poškozené B. M. Za tím účelem krajský soud ve věci přibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Marka Dokoupila, jehož posudek provedl k důkazu při veřejném zasedání. Na podkladě tohoto posudku učinil závěr, že zranění poškozené nelze považovat za těžkou újmu ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku, ale jde o zranění s průměrnou dobou léčby od 4 do 6 týdnů, když vlivem následných komplikací byla však doba léčení u ní prodloužena do prosince 2017. Takové poranění dle závěru krajského soudu odpovídá ublížení na zdraví podle §122 odst. 1 tr. zákoníku. K tomu pak krajský soud dodal, že zjištěná komplikace, tzv. Sudeckova dystrofie nebyla v příčinné souvislosti s utrpěným zraněním v důsledku střetu s vozidlem řízeným obviněným. S výše uvedeným právním závěrem odvolacího soudu se však nejvyšší státní zástupce neztotožňuje, neboť je založeno na nesprávném právním posouzení příčinného vztahu mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem v podobě újmy na zdraví poškozené. V návaznosti na to je pak nesprávně právně posouzena samotná povaha újmy na zdraví poškozené M.
Nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že i sám krajský soud vyšel ze zjištění, že doba léčení zranění poškozené byla výrazně delší než šest týdnů, což je obecné hledisko pro posouzení, zda se jedná o delší dobu trvající poruchu zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. j) tr. zákoníku. Nelze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, pokud v daném případě vázal odpovědnost obviněného pouze na průměrnou či obvyklou dobu léčení. Přitom krajský soud ani nijak nezohlednil, že již sama primární doba léčení spojená se znehybněním horní končetiny přesáhla dobu šesti týdnů, když trvala od 29. 5. 2017 do 12. 7. 2017. Již tato okolnost sama o sobě zpochybňuje závěr krajského soudu, že újma na zdraví poškozené nevykazovala znaky delší dobu trvající poruchy zdraví. Je sice pravdou, že dle odborného závěru znalce poranění poškozené obecně vykazuje průměrnou dobu léčení po dobu 4 až 6 týdnů, avšak takové ryze obecné konstatování nemá bez dalšího vliv na právní závěr o odpovědnosti obviněného za konkrétní následek spočívající ve skutečně vzniklé konkrétní újmě na zdraví poškozené B. M., jež zjevně přetrvávala po dobu delší. K tomu nejvyšší státní zástupce odkazuje na závěry vyplývající z rozhodnutí publikovaného pod č. 39/1980 Sb. rozh. tr., podle kterých příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem je zachován i v případě, dojde-li při léčení poškozeného ke komplikacím, které mají za následek prodloužení doby léčení přesahující šest týdnů.
V tomto směru je podle nejvyššího státního zástupce třeba pro posouzení příčinné souvislosti aplikovat tzv. teorii podmínky, podle níž příčinnou je každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal, nebo nenastal způsobem, jakým nastal. V nyní předkládané věci je prvotní příčinou vzniku poranění poškozené nesprávný způsob jízdy obviněného, v jehož důsledku došlo ke kontaktu levého zpětného zrcátka vozidla obviněného s pravou horní končetinou poškozené, čímž došlo ke zlomenině pravé loketní kosti. V průběhu léčby tohoto poranění se k této prvotní příčině přidružila komplikace spočívající v rozvoji tzv. Sudeckovy dystrofie, jež způsobila, že omezení poškozené v obvyklém způsobu života podstatně přesáhlo dobu šesti týdnů. Odkazuje-li potom krajský soud na údajný závěr znalce, že uvedená zjištěná komplikace nebyla v příčinné souvislosti s utrpěným zraněním v důsledku střetu s vozidlem řízeným obviněným, nelze s ním souhlasit. Závěr o existenci příčinné souvislosti mezi trestněprávně relevantním jednáním pachatele a trestněprávně relevantním následkem je totiž primárně závěrem právním, byť nezbytně spojeným se zjištěným skutkovým stavem (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3067/13). Takový právní závěr proto nelze zaměňovat za odborné posouzení medicínských příčin rozvoje konkrétní zdravotní komplikace. Pro úplnost nejvyšší státní zástupce dodává, že v citovaném znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství není krajským soudem akcentovaný závěr o absenci příčinné souvislosti mezi Sudeckovou dystrofií a s utrpěným poraněním vůbec uveden. V odpovědi č. 1 totiž znalec zmiňuje absenci „výhradně příčinné souvislosti“, avšak tento závěr se zjevně váže k další, rovněž zjištěné poruše periferních nervových struktur, nikoli k rozvoji Sudeckovy dystrofie. Pokud dále znalec v odpovědi č. 4 rozvádí, že celková doba léčení byla ovlivněna měrou rozhodnou „náhodně“ se přidruživší komplikací v podobě Sudeckovy dystrofie, jde toliko o závěr medicínský, který však nemůže předurčit právní posouzení příčinné souvislosti.
Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr.ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 6 To 14/2018 a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému P. B. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněného P. B. k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V judikatuře Ústavního soudu (srov. například nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se však opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). Uvedené však nebylo Nejvyšším soudem zjištěno.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 6 To 14/2018 i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že s ohledem na pochybnosti, zda jde o těžkou újmu na zdraví, přibral Krajský soud v Ostravě znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Marka Dokoupila za účelem vypracování znaleckého posudku ke způsobenému zranění poškozené. Z tohoto znaleckého posudku vyplývá, že poškozená byla dne 29. 5. 2017 ošetřena a do 1. 6. 2017 hospitalizována na ortopedickém oddělení Nemocnice Třinec. U poškozené došlo ke zranění skeletu pravostranné horní končetiny. Konkrétně šlo o uzavřenou zlomeninu ve střední části pravostranné kosti loketní s dislokací kostních úlomků. V soudně lékařské praxi se takové zranění hodnotí jako středně těžké zranění s průměrnou dobou léčení v rozsahu 4-6 týdnů. V daném konkrétním případě byla léčba utrpěného zranění komplikována rozvojem tzv. analgodystrofického syndromu – Sudeckova dystrofie. Právě rozvoj uvedené komplikace vedl k prodloužení celkové doby léčení přes časový interval průměrné doby léčby. Na podkladě tohoto posudku učinil Krajský soud v Ostravě závěr, že zranění poškozené nelze považovat za těžkou újmu ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku, ale jde o zranění s průměrnou dobou léčby od 4 do 6 týdnů, kdy vlivem následných komplikací, které nebyly v příčinné souvislosti s utrpěným zraněním v důsledku střetu s vozidlem obviněného, byla však doba léčení prodloužena do prosince 2017. Takové poranění dle závěru krajského soudu odpovídá ublížení na zdraví podle §122 odst. 1 tr. zákoníku.
Těžkou újmou na zdraví podle §122 odst. 2 tr. zákoníku se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, přičemž tato újma na zdraví současně musí odpovídat alespoň jednomu z typů taxativně uvedených v §122 odst. 2 písm. a) - i) tr. zákoníku. Za těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, tedy delší dobu trvající porucha zdraví, je třeba považovat vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které omezovalo obvyklý způsob života poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů. Za takovou těžkou újmu na zdraví je přitom považována nejen delší dobu trvající vážná porucha zdraví fyzického, ale i porucha zdraví duševního, popř. delší dobu trvající vážné duševní onemocnění.
Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání nesouhlasí se závěrem Krajského soudu v Ostravě, že zjištěná komplikace u poškozené, tzv. Sudeckova dystrofie, nebyla v příčinné souvislosti s utrpěným zraněním v důsledku střetu s vozidlem řízeným obviněným.
K námitkám nejvyššího státního zástupce je zapotřebí uvést, že příčinný vztah spojuje jednání s následkem. Je tedy dalším obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu, a proto pachatel může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek. Není-li zde příčinný vztah, nelze mu k tíži přičítat následek, což pak vede k tomu, že odpadá i jeho trestní odpovědnost. Základem příčinného vztahu je teorie podmínky, podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev buď vůbec nenastal, anebo nenastal způsobem, jakým nastal. Příčinnou souvislost mezi jednáním pachatele a vzniklým následkem přitom nelze omezovat jen na následky obvyklé, běžné. Tak například příčinný vztah mezi jednáním pachatele a způsobeným následkem je zachován i v případě, dojde-li při léčení poškozeného ke komplikacím, které mají za následek prodloužení doby léčení přesahující šest týdnů, jak tomu bylo i v tomto případě (srov. rozhodnutí publikované pod č. 39/1980 Sb. rozh. tr.)
Z provedeného dokazování vyplývá, že příčinou dopravní nehody ze dne 29. 5. 2017, při níž došlo ke střetu osobního vozidla řízeného obviněným B. s chodkyní M., je pochybení obviněného spočívající v tom, že před zahájením manévru předjíždění neměl dostatečný rozhled na úsek vozovky, který měl v úmyslu užít pro účely předjíždění, na kterém se v dané chvíli nacházela chodkyně M. Zavinění dopravní nehody je tak plně na straně obviněného, který porušením povinností, vyplývajících ze zákona o silničním provozu, způsobil poškozené M. poměrně závažné poranění pravé loketní kosti, a to dislokovanou zlomeninu pravé loketní kosti, když při předjíždění narazil do její pravé ruky levým zpětným zrcátkem svého vozidla.
V projednávaném případě považuje Nejvyšší soud za přiléhavé odkázat na své usnesení ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 742/2017, v němž je uvedeno, že příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem v uvedeném smyslu je zachován i tehdy, dojde-li při léčení ke komplikacím, které mají za následek prodloužení doby léčení přesahující šest týdnů. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se totiž nepřerušuje tím, že k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku, pokud jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez které by k následku nebylo došlo. Příčinná souvislost by byla přerušena jen tehdy, jestliže by nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele. Skutečnost, že následek, který vyplynul z jednání pachatele, byl jiný, než si pachatel představoval, mu neprospívá a nevylučuje jeho zavinění (č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Naproti tomu by nebylo možno učinit závěr, že i tento příčinný průběh, jenž vedl ke zhoršení zdravotního stavu poškozené, byl pachatelem zaviněný, pokud by ke komplikacím došlo neodbornou zdravotnickou péčí nebo jinými okolnostmi, které mají základ v porušení povinností jinou osobou, a nikoli v jednání pachatele, a které pachatel proto nemůže předvídat (např. pokud by zraněná poškozená při dopravní nehodě, která byla převezena do nemocnice, zemřela v důsledku hrubého zanedbání péče ze strany zdravotníků nebo pádu v důsledku své neopatrnosti a neukázněnosti).
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že mezi jednáním obviněného a zraněním poškozené existuje příčinný vztah, k jehož přerušení nedošlo. Je totiž evidentní, že ač by samotný střet vozidla s poškozenou nevedl k tak dlouhodobé léčbě, bez tohoto střetu by nevznikla daná komplikace v podobě Sudeckovy dystrofie u poškozené. Nejvyšší soud proto uzavírá, že zmíněný závažnější následek spočívající v prodloužení léčení poškozené vlivem dalších komplikací, které se při léčbě objevily, je v příčinné souvislosti s posuzovaným jednáním obviněného. Takový následek je pokryt zaviněním obviněného z nevědomé nedbalosti, neboť si mohl a měl alespoň v hrubých rysech představit, že příčinný vztah mezi jeho jednáním a následkem se může rozvinout tak, jak se rozvinul (viz přiměřeně č. 21/1989 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto závěrem uvádí, že povaha poranění poškozené představovala delší dobu trvající poruchu zdraví a naplňovala tak znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu soudem prvního stupně přisouzené skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Pokud Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že v příčinné souvislosti s jednáním obviněného došlo u poškozené pouze k ublížení na zdraví a takové jednání právně posoudil pouze jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, své rozhodnutí zatížil vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nelze souhlasit s názorem Krajského soudu v Ostravě, že zjištěná Sudeckova dystrofie nebyla v přímé příčinné souvislosti s utrpěným zraněním v důsledku střetu s vozidlem obviněného.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 6 To 14/2018. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť tento soud může v řízení o odvolání napravit pochybení, kterého se dopustil.
Při novém projednání věci bude Krajský soud v Ostravě vázán právním názorem, který Nejvyšší soud zaujal (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 7. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu