ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.981.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 981/2018- 52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2018 o dovolání obviněného V. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 2 To 68/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 6/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 33 T 6/2016, byl obviněný V. K. společně s obviněnými M. P., M. S. a K. Z. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (skutky pod body 1-5), kterého se obviněný K. Z. dopustil ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (skutky pod body 1-3) a obviněný A. Y. byl uznán vinným organizátorstvím zvlášť závažného zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem 5). Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
Obvinění V. K., M. P., M. S. a K. Z.
1. dne 6. 1. 2016, kolem 01.46 hodin, v O.-P., na ul. H. tř., jako vzájemně spolupracující sdružení osob s předem rozdělenou dělbou úkolů, po vzájemné domluvě v bytě N. Č. v O.-P., na ul. F., který používali jako zázemí pro přípravu i uschovávání věcí souvisejících s plánovaným přepadením různých objektů, v úmyslu získat finanční prostředky potřebné pro svou obživu i úhradu dluhů, nejprve vstoupil do herny K. I. nacházející se na výše uvedené adrese obviněný V. K. a přes otvor mezi dřevěným barem a bezpečnostním sklem, sloužícím k vydávání peněz, namířil pistolí, kterou za tímto účelem měl od obviněného M. P., na barmanku A. B., stojící za barovým pultem a se slovy „zvedni ruce, dej sem peníze a nic se ti nestane“, ji vyzval k vydání peněz, v průběhu čehož do herny vstoupili další dva obvinění, a to M. P., ozbrojený nunčaky, který se postavil za obviněným V. K., i když měl dle předchozí dohody přejít ke kase za barem, což však vzhledem ke konstrukci baru nebylo možné a obviněný M. S., ozbrojený baseballovou pálkou, který u dveří monitoroval situaci v herně, všichni tři obvinění byli maskováni tak, aby jim nebylo vidět do obličeje, a to pomocí věcí náležejících N. Č. a M. S., další z obviněných K. Z. pak hlídal venku před vchodem do herny, avšak původní úmysl se jim nepodařilo zrealizovat, neboť barmanka včas zmáčkla poplašné zařízení a společně se svou kolegyní A. T., která byla po celou dobu přepadení v zázemí herny, se jí podařilo chodbou přesunout do prostor pivnice náležející k herně, v důsledku čehož všichni obvinění z místa uprchli, aniž by svým jednáním majiteli herny a poškozeným A. B. a A. T. způsobili jakoukoliv škodu,
2. dne 7. 1. 2016, v 17.34 hodin, v O. – K. P., na ul. K., na benzínové čerpací stanici Chemis Engine, a. s., jako vzájemně spolupracující sdružení osob s předem rozdělenou dělbou úkolů, po vzájemné domluvě v bytě N. Č. v O.-P., na ul. F., který používali jako zázemí pro přípravu i uschovávání věcí souvisejících s plánovaným přepadením různých objektů, v úmyslu získat finanční prostředky potřebné pro svou obživu i úhradu dluhů, nejprve do prodejny vstoupil obviněný V. K., který požádal obsluhu stanice A. Š. stojící za pultem o prodej cigaret, následně vytáhl pistoli, kterou za tímto účelem měl od obviněného M. P., zamířil ji na ni a se slovy „zvedni ruce, dej sem peníze a nic se ti nestane“, ji vyzval k vydání peněz, v průběhu čehož do prodejny vstoupili další dva obvinění, a to M. P., který obešel pult, vzal z kasy a ze stolku peníze, a M. S. ozbrojený nunčaky, který vybral ze stojánku cigarety, všichni tři obvinění byli maskováni tak, aby jim nebylo vidět do obličeje, a to pomocí věcí náležejících N. Č. a M. S., další z obviněných K. Z. pak hlídal venku před vchodem do prodejny, následně všichni obvinění z místa utekli, přičemž tímto svým jednáním způsobili poškozené společnosti Chemis Engine, a. s., se sídlem ve Slavkově u Brna, ul. U splavu č. 1148, odcizením hotovosti škodu ve výši 33.924 Kč a odcizením cigaret škodu ve výši 972 Kč, aniž by byla způsobena škoda na majetku či zdraví poškozené A. Š.,
3. dne 10. 1. 2016 v 19.12 hodin, v O.-P., na ul. O., na benzínové čerpací stanici Benzina, jako vzájemně spolupracující sdružení osob s předem rozdělenou dělbou úkolů, po vzájemné domluvě v bytě N. Č. v O.-P., na ul. F., který používali jako zázemí pro přípravu i uschovávání věcí souvisejících s plánovaným přepadením různých objektů, v úmyslu získat finanční prostředky potřebné pro svou obživu i úhradu dluhů, nejprve do prodejny vstoupil obviněný V. K., který požádal obsluhu stanice J. H., stojící za pultem o prodej cigaret, vzápětí prodejnu z toho důvodu, že na benzínovou stanici přijíždělo auto, opustil pod záminkou, že se jde poradit jaký druh cigaret má koupit, za chvíli se do prodejny vrátil, opětovně obsluhu stanice požádal o prodej cigaret, následně vytáhl pistoli, kterou za tímto účelem měl od obviněného M. P., zamířil ji na ni a se slovy „zvedni ruce, dej sem peníze a nic se ti nestane“, ji vyzval k vydání peněz, v průběhu čehož do prodejny vstoupili další dva obvinění, a to M. P., který obešel pult, vybral z kasy peníze, a M. S., který ozbrojený nunčaky monitoroval situaci uprostřed prodejny, všichni tři obvinění byli maskováni tak, aby jim nebylo vidět do obličeje, a to pomocí věcí náležejících N. Č., další z obviněných K. Z. pak hlídal venku před vchodem do prodejny, následně všichni obvinění z místa utekli, přičemž tímto svým jednáním způsobili provozovateli čerpací stanice T. M. odcizením hotovosti škodu ve výši 19.329 Kč a odcizením cigaret škodu ve výši 192 Kč, aniž by byla způsobena škoda na majetku či zdraví poškozené J. H.,
obvinění V. K., M. P. a M. S.
4. dne 16. 1. 2016 v 19.14 hodin, v O. – N. B., na ul. P., na benzínové čerpací stanici EuroOil, jako vzájemně spolupracující sdružení osob s předem rozdělenou dělbou úkolů, po vzájemné domluvě v bytě N. Č. v O.-P., na ul. F., který používali jako zázemí pro přípravu i uschovávání věcí souvisejících s plánovaným přepadením různých objektů, v úmyslu získat finanční prostředky potřebné pro svou obživu i úhradu dluhů, nejprve do prodejny vstoupil obviněný V. K., který požádal obsluhu stanice L. J., stojící za pultem o prodej cigaret, následně vytáhl pistoli, kterou za tímto účelem měl od obviněného M. P., zamířil ji na ni a vyzval ji, aby otevřela kasu a zvedla ruce nahoru, v průběhu čehož do prodejny vstoupili další dva obvinění, a to M. P., který obešel pult, vzal z kasy peníze a M. S., ozbrojený nunčaky, který monitoroval situaci uvnitř prodejny, kdy obvinění M. P. a M. S. měli na obličeji bílou masku, následně z místa utekli, přičemž tímto svým jednáním způsobili poškozené společnosti Čepro, a. s., odcizením hotovosti škodu ve výši 15.791 Kč a odcizením cigaret škodu ve výši 291 Kč, aniž by byla způsobena škoda na majetku či zdraví poškozené L. J.,
obvinění V. K., M. S. a A. Y.
5. dne 20. 1. 2016 v době kolem 21.10 hodin, v O.-Z., na ul. P., na benzínové čerpací stanici PapOil, v úmyslu získat finanční prostředky potřebné údajně pro úhradu škody, kterou způsobili obviněný V. K., M. P. a M. S. vyloupením benzínové čerpací stanice v O. – K. P. dne 7. 1. 2016, které po nich požadoval obviněný A. Y. splatit do deseti hodin večera daného dne s tím, že stanovil způsob jakým finanční prostředky získají, tedy loupežným přepadením benzínové čerpací stanice, kterou jim konkrétně určil, a ke které je dovezl svým osobním motorovým vozidlem s tím, že peníze takto získané vloží do blízkého billboardu, kde si je následně vyzvedne, vstoupili obvinění V. K. a M. S. do prodejny benzínové čerpací stanice, obviněný V. K. v okamžiku, kdy platil obsluze stanice I. M., stojící za prodejním pultem, vybrané cukrovinky, vytáhl pistoli, zamířil ji na ni a vyzval ji, aby odstoupila od kasy a nic nepodnikala, mezitím obviněný M. S. obešel pult a vzal z kasy peníze, poté obvinění V. K. a M. S. vyšli z prodejny a v připravené obálce dali peníze za billboard, avšak k převzetí peněz obviněným A. Y. již nedošlo, neboť následně byli všichni obvinění zadrženi příslušníky policie, přičemž tímto jednáním způsobili poškozené společnosti MOL Česká republika, s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, na ul. Purkyňově č. 2121/3, škodu ve výši 5.602 Kč a poškozené I. M., přispěli k prohloubení poruchy projevující se pocity úzkosti, poruchami nálady, obavami a opakovaným vybavováním si prožité stresové situace, aniž by došlo k zásadnímu omezení v běžném způsobu života poškozené.
Za uvedený trestný čin uložil Krajský soud v Ostravě obviněnému V. K. podle §173 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 let. Pro výkon uloženého trestu byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněnému M. P. uložil podle §173 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl tomuto obviněnému dále uložen trest propadnutí věci a to celokovové pistole ROHM RG 70, kalibr 315 bez zásobníku a nábojů a nunčaku černé barvy, dřevěné, spojené kovovým řetězem. Obviněnému M. S. byl uložen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému K. Z. byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému A. Y. byl za organizátorství zvlášť závažného zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku a za sbíhající přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, uložen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku za použití §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Současně byl obviněnému podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby činila 400 Kč, tedy peněžitý trest ve výši 100.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku byl dále tomuto obviněnému uložen trest zákazu činnost spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Dále podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl ohledně tohoto obviněného zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2017, č. j. 71 T 14/2017-72, který byl obviněnému doručen dne 23. 2. 2017 a následně nabyl právní moci dne 4. 3. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Současně byla tímto rozsudkem obviněná N. Č. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutky, ve kterých bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání pomoci k zvlášť závažnému zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (skutky 1-3). Obviněný M. P. byl podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn pro dílčí útok pokračujícího zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku (skutek 5).
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 33 T 6/2016, podali obvinění V. K., M. P., M. S., K. Z., A. Y. a státní zástupce odvolání. Odvolání obviněného V. K. směřovalo do výroku o vině a do výroku o uloženém trestu. Odvolání státního zástupce bylo podáno v neprospěch obviněných V. K., M. S. a A. Y. do výroku o vině a trestu a v neprospěch obviněného M. P. do výroku o vině a trestu, stejně jako v případě obviněné N. Č. (do zprošťujících výroků). O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 2 To 68/2017 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu podaného odvolání státního zástupce napadený rozsudek ve zprošťujících výrocích ohledně obviněných N. Č. a M. P. a podle §259 odst. 1 tr. ř. ve zrušené části vrátil věc soudu prvního stupně. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. pak bylo zamítnuto odvolání státního zástupce, podané v neprospěch obviněných V. K., M. S. a A. Y. a dále odvolání obviněných V. K., M. P., M. S., K. Z. a A. Y.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 2 To 68/2017, podal obviněný V. K. prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení jeho jednání. Následně obviněný uvádí, jakým trestným činem byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, a jaké uplatnil námitky v podaném odvolání. Konstatuje, že soud druhého stupně se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, když dospěl k závěru, že ve vztahu ke skutkům 1-4 se jednalo o organizovanou skupinu, přičemž k námitce týkající se skutku 5 a spočívající v nenaplnění minimálního počtu osob, které tvoří organizovanou skupinu, se nijak nevyjádřil. Podle obviněného nelze jeho jednání pod skutkem 5 kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když na trestné činnosti se nepodílely nejméně tři osoby. Připouští, že na spáchání tohoto skutku se měl podílet jako organizátor A. Y., ovšem jeho jednání bylo soudy kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Z takové situace nelze jeho jednání pod skutkem 5 kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť tohoto skutku se dopustil toliko on a spoluobviněný M. S. Proto mělo být jednání pod bodem 5 kvalifikováno v základní skutkové podstatě trestného činu podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný V. K. dále namítá, že ani jeho jednání pod skutky 1-4 nebylo správně právně kvalifikováno, když nejednali jako organizovaná skupina, takže nebyl naplněn odst. 2 písm. a) §173 tr. zákoníku. Podle obviněného byl sice splněn počet osob, které se měly na páchání trestné činnosti podílet a které se požadují pro naplnění znaku organizované skupiny. Vyjadřuje ovšem názor, že jednání všech osob, které se na páchání trestné činnosti podílely, nevykazovalo takovou míru kooperace, aby se podstatným způsobem zvyšovala nebezpečnost jejich jednání. Obviněný připouští, že se před jednotlivými skutky scházeli a projednávali způsob spáchání trestné činnosti. Nelze ovšem pominout, že první útok se nepovedl, když z místa činu utekli po nezdařeném pokusu odcizit z herny finanční hotovost. Po druhém útoku byla jeho osoba ztotožněna, když způsob páchání trestné činnosti byl natolik nezdařený, že se jeho identitu podařilo ihned odhalit. Takový způsob útoku nesvědčí o takové míře organizovanosti, aby se dalo dovozovat, že se jednalo o organizovanou skupinu. Trestní sazba za zločin loupeže v základní skutkové podstatě je natolik široká, že míru intenzity jednání pachatelů lze zhodnotit v základní skutkové podstatě a použití kvalifikované skutkové podstaty by mělo být spíše výjimečné.
Zdůrazňuje, že pokud se na páchání trestné činnosti podílí více osob, je mezi nimi dána vždy určitá míra kooperace. Právě míra kooperace a plánovitosti je tím, co rozlišuje, zda má být takové jednání posouzeno jako spolupachatelství nebo organizovaná skupina. Organizovanost má usnadnit spáchání trestné činnosti a zvýšit pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle a zvýšit tak škodlivost spáchaného trestného činu a jeho závažnost. O takovou situaci se v dané věci nejednalo. Obviněný poukazuje rovněž na skutečnost, že trestné činnosti se dopustili ve věku blízkému věku mladistvých, když tato skutečnost ovlivnila způsob spáchání jednotlivých útoků, které se projevily řadou chyb a tyto chyby pomohly objasnit v brzké době jejich identitu. Za takové situace nelze mít za to, že se jednalo o organizovanou skupinu. Poukazuje v tomto směru na definici organizované skupiny a dovozuje, že nejednali jako organizovaná skupina.
V závěru podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 2 To 68/2017, a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 1 NZO 1397/2017 konstatuje, jaký uplatnil obviněný V. K. dovolací důvod a v čem jeho naplnění spatřuje. Konstatuje, že obviněný uplatnil stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto se s těmito námitkami vypořádaly, když v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 38. Zdůrazňuje, že závěry soudů ohledně naplnění všech znaků organizované skupiny jsou v souladu s příslušnou judikaturou, když poukazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017.
Podrobněji se pak státní zástupce vyjadřuje ke skutku 5 rozsudku soudu prvního stupně. Konstatuje, že byť se ze samotných právních vět může jevit, že obviněný V. K. byl uznán vinným i v tomto bodě tím, že se útoku dopustil jako člen organizované skupiny, tak fakticky tomu tak není. Státní zástupce v tomto směru poukazuje na vývoj právní kvalifikace, když obžaloba byla podána v případě skutků pod body 1-5 pro pokračující trestný čin spáchaný členy organizované skupiny s výjimkou obviněného A. Y., který měl být organizátorem této trestné činnosti. Útok pod bodem 5 byl kladen za vinu i obviněnému M. P., čímž byl naplněn požadavek tří osob. Podle právní věty použité v rozsudku soudu prvního stupně by se mohlo zdát, že ve všech bodech č. 1-5 se jednalo o pokračující trestný čin spáchaný členy organizované skupiny, když obviněný M. P. byl obžaloby v tomto bodě zproštěn a obviněný A. Y. byl uznán vinným organizátorem k trestnému činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, tedy v základní skutkové podstatě. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, konkrétně str. 39 je ovšem zřejmé, že nikdo z pachatelů nejednal ve vztahu k tomuto skutku jako člen organizované skupiny. Tomu odpovídá i skutková věta, když u skutku č. 5 není uvedeno, že jednali jako vzájemně spolupracující sdružení osob. Dovolatel tedy nebyl v případě skutku 5 odsouzen proto, že by jednal jako člen organizované skupiny.
Státní zástupce následně ve vztahu ke skutku 5 vyjadřuje přesvědčení, že popsaným nejasnostem by zamezilo vyčlenění skutku 5 do samostatné právní věty neobsahující zmínku o organizované skupině a právní posouzení všech útoků jako pokračujícího trestného činu spáchaného členy organizované skupiny mohlo být uvedeno teprve v závěrečné kvalifikaci. Takový postup by byl vhodný z hlediska srozumitelnosti skutku, ovšem nikoliv zcela nezbytný z hlediska správnosti právního posouzení skutku.
Podle státního zástupce totiž z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je právní posouzení skutků pod body 1-5 správné. K naplnění této skutkové podstaty totiž u pokračujícího trestného činu postačí, aby předmětný kvalifikační znak naplňovala byť jen část útoků či dokonce útok jediný. Současně v tomto směru odkazuje na aktuální komentář k trestnímu zákoníku, podle něhož stejná skutková podstata při pokračujícím trestném činu může být dílem skutkovou podstatou základní a dílem kvalifikovanou. Proto považuje dovolání obviněného V. K. za zjevně neopodstatněné.
V závěru podaného vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovil souhlas tím, aby bylo o podaném dovolání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Na podkladě shora naznačených východisek přistoupil Nejvyšší soud k dovolání obviněného V. K.
Obviněný ve vztahu k naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu zvolené dovolací argumentace lze mít za to, že obviněný V. K. uplatnil námitky právně relevantním způsobem. Obviněný totiž zpochybňuje naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty, konkrétně, že jednal jako člen organizované skupiny, kterým je založena právní kvalifikace jeho jednání podle písm. a) odst. 2 §173 tr. zákoníku. Obviněný tedy zpochybňuje právní posouzení skutku, byť ve vztahu k jednotlivým útokům uplatňuje rozdílnou právní argumentaci.
U útoku 5 obviněný V. K. zpochybňuje právní kvalifikaci jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy že jednal jako člen organizované skupiny. Konkrétně namítá, že tento kvalifikační znak u tohoto bodu nebyl naplněn, neboť tohoto útoku se nedopustily tři osoby, jak je vyžadováno pro naplnění znaku organizované skupiny. Proto se nemohlo jednat o organizovanou skupinu. Obecně v souvislosti s touto námitkou lze uvést, že soudní praxe vyžaduje, aby se v případě organizované skupiny jednalo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (srov. R 45/1986), (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I, §1 až §139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 485 s.).
Z pohledu soudní praxe lze tedy považovat předmětnou námitku za uplatněnou právně relevantním způsobem, ovšem zjevně neopodstatněnou. Nejvyšší soud především považuje za nutné zdůraznit, že pro útok pod bodem 5 byli pravomocně odsouzeni rozsudkem soudu prvního stupně obvinění V. K. a M. S. jako hlavní pachatelé, přičemž jejich jednání bylo právně posouzeno jako zvlášť závažný zločin podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Spoluobviněný A. Y. byl uznán vinným organizátorstvím k zvlášť závažnému zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku. V dané souvislosti je třeba ještě zdůraznit, že naplnění znaku, že pachatelé jednali jako členové organizované skupiny je dáno i tehdy, pokud organizovanou skupinu tvoří účastníci na trestném činu a pachatelé. Jinak vyjádřeno, existence organizované skupiny není podmíněna tím, aby všichni její členové byli současně spolupachateli trestného činu podle §23. Jejími členy mohou být i účastníci na trestném činu podle §24 odst. 1, případně též další osoby mající na činu podíl, avšak přímo neztotožněné, za splnění předpokladu, že si jsou trestně stíhané osoby takové okolnosti vědomy (srov. R 22/2011-I.). Předpokladem naplnění znaku organizované skupiny je ovšem skutečnost, že i jednání účastníka na trestném činu je právně posouzeno jako jednání člena organizované skupiny. O takovou situaci se v předmětné věci nejedná, když jednání účastníka bylo posouzeno jako organizátorství ve vztahu k základní skutkové podstatě zvlášť závažného zločinu podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Proto lze souhlasit s námitkou obviněného V. K., že tohoto útoku se nedopustily tři osoby, takže ve vztahu k tomuto útoku skutečně obviněný nejednal jako člen organizované skupiny. Přes tento naznačený závěr jsou ovšem námitky obviněného neopodstatněné.
Při posuzování důvodnosti podaného dovolání nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že obviněný V. K. se měl trestné činnosti, ve které je spatřováno spáchání zvlášť závažného zločinu podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku dopustit útoky popsanými pod body 1-5 rozsudku soudu prvního stupně. Celé jednání obviněného bylo tedy právně posouzeno jako jeden pokračující trestný čin ve smyslu §116 tr. zákoníku spáchaný celkem pěti dílčími útoky. Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Všechny tyto znaky byly v dané věci naplněny. Základní podmínkou pokračování v trestném činu je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje určitý trestný čin (srov. R 22/1990). Dílčí útoky (a to každý z nich) tedy musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu, a to popř. i různé alternativy téhož ustanovení. Může se jednat dílem o skutkovou podstatu základní a dílem kvalifikovanou (blíže viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I, §1 až 139. Komenář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1289). Jinak vyjádřeno, k naplnění kvalifikované skutkové podstaty postačí v případě pokračujícího trestného činu, aby předmětný kvalifikační znak naplňoval jen některý z dílčích útoků tohoto pokračujícího trestného činu. Nevyžaduje se, aby kvalifikační znak naplňovaly všechny dílčí útoky. V takovém případě se pak takový skutek posoudí podle kvalifikované skutkové podstaty jako celek, byť některé z dílčích útoků byly spáchány v základní skutkové podstatě.
O naznačenou situaci se v dané věci jednalo, když v případě útoků pod body 1-4 došlo k naplnění kvalifikačního znaku zvlášť závažného zločinu podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když všichni obvinění jednali jako členové organizované skupiny. V případě útoku pod bodem 5 pak došlo k naplnění jen základní skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. V souvislosti s námitkami obviněného je třeba podotknout, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku tuto skutečnost konstatoval, tedy výslovně uvedl, že v případě útoku pod bodem 5 nelze uplatnit právní kvalifikaci v podobě naplnění znaku, že se obvinění dopustili tohoto útoku jako organizovaná skupina (viz str. 39 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se pak ztotožnil zcela se závěry soudu prvního stupně stran právní kvalifikace, když na tyto odkázal. Proto lze mít za to, že se, byť stručněji, s námitkami obviněného V. K. stran právní kvalifikace jeho jednání vypořádal.
Obecně lze připustit, že soud prvního stupně mohl skutečně pro určitou přehlednost útok pod bodem 5 vyčlenit do samostatné právní věty, a teprve v závěrečné právní kvalifikaci vyjádřit, že všemi útoky uvedenými pod body 1-5 spáchal obviněný V. K. zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když celková zvolená právní kvalifikace je správná. Tento postup by byl skutečně vhodnější z hlediska určité srozumitelnosti rozsudku, ale nebyl nezbytný, když soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně rozvedl své úvahy ohledně právní kvalifikace jednání pod bodem 5.
Ohledně útoků pod body 1-4 obviněný V. K. namítá, že nejednali jako organizovaná skupina, čímž namítá nesprávnou právní kvalifikaci svého jednání jako zvlášť závažného zločinu podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Jedná se opětovně o námitku nesprávného hmotněprávního posouzení skutku. Ve vztahu k této námitce je třeba uvést, že v podstatě totožnou argumentaci uplatnil obviněný jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v rámci podaného odvolání. Lze konstatovat, že soudy této obhajobě obviněného věnovaly náležitou pozornost a vypořádaly se s ní (viz str. 37-39 rozsudku soudu prvního stupně, viz str. 19-20 usnesení soudu druhého stupně). V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že na případ, kdy dovolatel v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné“. O takovou situaci se v dané věci jedná.
Přesto je třeba ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obviněného V. K. zdůraznit několik skutečností. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení více osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností , což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. přiměřeně R 53/1976-II. a R 45/1986). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině. Postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Soudní praxe dále vyžaduje, aby šlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (srov. R 45/1986), (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I, §1 až §139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 485 s.). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. TR NS 69/2010-T 1325. -1.). Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmysl (§15 tr. zákoníku), byť postačí úmysl nepřímý [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
Nejvyšší soud, stejně jako soudy nižších stupňů, shledal, že na základě provedeného dokazování lze uzavřít, že obviněný V. K. spáchal zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku jako člen organizované skupiny. Obecně je třeba konstatovat, že naplnění znaku, že pachatel jednal jako člen organizované skupiny, je třeba posuzovat právě na základě provedeného dokazování z toho pohledu, zda existovala určitá skupina osob, mezi kterými byla provedena určitá dělba úkolů, v důsledku čehož se tato činnost vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, což zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení uvedeného zvlášť závažného zločinu. Tyto požadované znaky v dané věci byly beze zbytku naplněny. Především je třeba uzavřít, že ve věci existovala skupina skládající se ze čtyř osob, které se na páchání trestné činnosti dopředu dohodly, tedy na páchání trestné činnosti se připravily a plánovaly ji. Současně je třeba zdůraznit, že na činnosti této skupiny se jistým způsobem podílela i spoluobviněná N. Č., která byla původně obžaloby zproštěna a která byla následně odsouzená samostatně pro pomoc k zvlášť závažnému zločinu loupeže podle §21 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (viz č. l. 2031 a násl.). Ze strany obviněných, kteří byli odsouzení v nyní projednávané věci došlo k dohodě na páchání trestné činnosti více útoky, nejednalo se o jednorázovou akci, byť by samotná tato skutečnost nebránila tomu, aby bylo možno jejich jednání posoudit jako jednání spáchané organizovanou skupinou. Obvinění V. K., M. P. a M. S. pak při páchání trestné činnosti vystupovali jako hlavní pachatelé, když přímo realizovali trestnou činnost, takže svým protiprávním jednáním naplňovali všechny znaky zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 tr. zákoníku. Spoluobviněný K. Z. působil jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když jeho úloha spočívala v tom, že hlídal venku před prodejnami či hernami, čímž nepochybně zvyšoval pravděpodobnost úspěchu páchání trestné činnosti. Mezi členy této organizované skupiny prokazatelně existovala dělba úkolů, která je popsaná v jednotlivých dílčích útocích. Členové této skupiny si uvedené objekty vytipovali tzv. dopředu, měli zajištěné zázemí pro přípravu, ale i uschovávání věcí v bytě spolupachatelky N. Č., kdy v tomto bytě se před jednotlivými akcemi scházeli a plánovali vlastní provedení trestné činnosti, přičemž si již před prvním útokem obstarali plynovou pistoli, nunčaky a předměty k maskování obličeje. Při vlastním provedení loupeže měli nepochybně promyšlen způsob páchání trestné činnosti, když obviněný V. K. vždy vstupoval do herny či prodejny jako první, předstíral, že chce něco koupit, přičemž následně vytáhl pistoli a oslovil obsluhu a sdělil jí, že chce peníze, a až poté vstoupili do objektu obvinění M. P. a M. S., kteří monitorovali situaci v objektech, odcizovali finanční hotovost a cigarety, a byli ozbrojeni baseballovou pálkou (útok č. 1) a nunčaky (útoky č. 1-4), přičemž spoluobviněný K. Z. venku před objekty hlídal. Právě vytipování jednotlivých objektů a příprava páchání trestné činnosti, včetně rozdělení úkolů mezi jednotlivé obviněné při vlastním páchání trestné činnosti nepochybně zvyšovalo pravděpodobnost jejich úspěchu. Způsob provedení trestné činnosti, který byl v podstatě v případě všech útoků vyjma útoku pod bodem 5 zcela shodný a totožný svědčí o předem provedené přípravě trestné činnosti.
Lze tedy uzavřít, že rozdělení úkolů mezi jednotlivé členy této organizované skupiny se vyznačovalo plánovitostí a koordinovaností. Rozdělení úkolů mezi jednotlivé obviněné nepochybně ztěžovalo možnost objasnění trestné činnosti celé skupiny, zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného páchání trestné činnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Pokud obviněný V. K. poukazuje na skutečnost, že v případě 1. útoku se jim nepodařilo získat žádnou finanční hotovost a z místa činu utekli, z čehož následně dovozuje, že nejednali jako organizovaná skupina, tak je třeba uvést, že samotná existence organizované skupiny ještě naznamená, že se vždy spáchání trestné činnosti podaří. Existence organizované skupiny toliko zvyšuje pravděpodobnost úspěchu při páchání trestné činnosti, když ovšem nezaručuje 100% úspěšnost, neboť vždy může dojít k určité nepředvídatelné skutečnosti, popř. jisté chybě na straně pachatelů. O takovou situaci se v případě útoku pod bodem 1 jednalo, když došlo k dokonání zvlášť závažného zločinu loupeže, neboť obvinění společně pod pohrůžkou použitého násilí vyžadovali vydání blíže neurčené finanční hotovosti. K jejímu získání nedošlo toliko z toho důvodu, že se obsluze podařilo včas zmáčknout poplašné zařízení, což donutilo obviněné k útěku z místa činu.
K námitce obviněného V. K., že v případě trestné činnosti páchané více pachateli vždy mezi nimi existuje určitá koordinace jejich jednání, lze uvést, že obecně pokud se na páchání trestné činnosti podílí více osob, tak mezi nimi existuje určité rozdělení rolí. Rozdíl mezi trestným činem, který páchá více osob v postavení spolupachatelů, popř. účastníků a mezi tím, že jednají jako členové organizované skupiny je v míře koordinace jejich činnosti. Jinak vyjádřeno, jak v případě spolupachatelství, tak i v případě činnosti organizované skupiny fakticky existuje určitá dělba úkolů mezi osobami páchajícími trestnou činnost, když ovšem nikoliv každé rozdělení činností při páchání trestné činnosti mezi jednotlivé osoby na páchání trestné činnosti se podílející, lze považovat za jednání v rámci organizované skupiny. Je to právě míra plánovitosti a koordinace, která odlišuje spolupachatelství od případu, kdy spolupachatelé jednají jako členové organizované skupiny. Pro naplnění znaku, že pachatelé jednali jako členové organizované skupiny se kromě jiných předpokladů (např. počet podílejících se na trestné činnosti) vyžaduje právě větší míra koordinovanosti a plánovitosti než u případu spolupachatelství, která výrazně zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. V dané věci nepochybně míra koordinace a plánovitosti a způsob rozdělení úkolů mezi jednotlivé obviněné dosáhla takové úrovně, že obvinění podstatným způsobem zvýšili pravděpodobnost úspěšného provedení trestné činnosti, a proto jednali jako členové organizované skupiny, nikoliv jako prostí spolupachatelé.
Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného V. K. bylo podáno z důvodů, které lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 9. 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová