ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.678.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 678/2018-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném v Brně dne 25. 7. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 4 To 351/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 79/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 91 T 79/2016, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to mu byl podle §220 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu soud podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvaceti osmi měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku soud obviněnému dále uložil povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem. Současně podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost, aby poškozené SUMMIT RIDE, s. r. o., se sídlem Sadová 1016, Vizovice, IČ: 282 60 597 (dále též „poškozená“ nebo „SUMMIT RIDE, s. r. o.“), nahradil majetkovou škodu ve výši 1 668 594 Kč.
2. Uvedeného přečinu se obviněný dopustil ve stručnosti uvedeno tím, že jako jednatel a společník SUMMIT RIDE, s. r. o., v době od 4. 4. 2012 do 7. 5. 2012 prodal bez vědomí druhého jednatele této obchodní společnosti R. K., movitý majetek SUMMIT RIDE, s. r. o., odběrateli obchodní společnosti IMBEX, s. r. o., se sídlem Koupelní 3759/2, Hodonín, IČ: 255 41 161, za částku nižší než byla jeho tržní hodnota. Obviněný tak nepostupoval v souladu s §135 odst. 2 a §194 odst. 5 věta první zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), tedy s péčí řádného hospodáře, v důsledku čehož porušil zákonem mu uloženou povinnost spravovat cizí majetek, když vědomě snížil jmění SUMMIT RIDE, s. r. o., o částku nejméně 1 668 594 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný J. B. odvoláním, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 4 To 351/2017, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Filipa Seiferta, MBA, které založil na dovolacích důvodech uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
5. V úvodu dovolání obviněný zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledek, na což navázal výkladem zákonných ustanovení o předmětu a přípustnosti dovolání, a dále pak již svojí argumentací. Nesprávné hmotněprávní posouzení skutku dovolatel spatřuje v tom, že výše škody, kterou měl svým jednáním způsobit SUMMIT RIDE, s. r. o., nebyla dostatečně objasněna. Jediným důkazem prokazujícím její výši bylo totiž odborné vyjádření Ing. Michala Meluzína, navíc vypracované v době před zahájením trestního stíhání obviněného. Podle dovolatele pak soud nekriticky a bez přihlédnutí k dalším okolnostem přejal závěry odborného vyjádření , když sám nebyl objektivně schopen skutečnou tržní hodnotu zboží posoudit. Tím, že k vypracování odborného vyjádření došlo ještě před vlastním doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému, resp. jeho obhájci se nemohl vyjádřit k osobě Ing. Michala Meluzína, ani k jemu položeným otázkám, čímž bylo porušeno ustanovení §105 odst. 3 tr. řádu. Navíc se v dané trestní věci podle názoru dovolatele jednalo o posouzení komplikované otázky, pro jejíž zodpovězení měl být přibrán znalec za účelem vypracování znaleckého posudku. Rovněž nelze podle obviněného přehlédnout, že Ing. Michal Meluzín oceňované zboží fyzicky neviděl, nezohlednil délku jeho skladování a skutečnost, že bylo prodáváno ve velkoobchodním režimu. Jednalo se o velice specifické zboží, a to outdoorové vybavení (navíc nepříliš známých značek), které se „po sezóně“ prodává za výrazně nižší ceny. Nejpodstatnější vadou odborného vyjádření, z něhož soudy při stanovení výše škody vycházely, je absence tržního srovnání, tj. komparace nabídky s poptávkou, a proto je podle dovolatele toto vyjádření jako důkaz v trestním řízení nepoužitelné. Zpracovatel navíc při oceňování předmětného zboží nepracoval se všemi přípustnými metodami pro oceňování věcí movitých a jeho cenu tak stanovil pouze „orientačně“. Jeho závěry proto nemohou být „legitimním důvodem pro uložení povinnosti nahradit škodu“ . Soudy navíc nezohlednily, že finanční prostředky, které obviněný obdržel za prodej předmětného zboží, použil na úhradu závazků SUMMIT RIDE, s. r. o., které tato obchodní společnost měla vůči A.B.
6. Dále obviněný soudům vytkl zamítnutí obhajobou navrhované vypracování revizního znaleckého posudku za účelem vyčíslení hodnoty zboží, resp. výše škody, kterou utrpěla SUMMIT RIDE, s. r. o., a spokojily se pouze s odborným vyjádřením Ing. Michala Meluzína. Současně dovolatel vyslovil pochybnosti o dostatečné odbornosti tohoto zpracovatele, neboť byl pouze krátce zapsán v seznamu znalců a tlumočníků jako znalec, nedisponoval tudíž potřebnými zkušenostmi a erudicí.
7. Dovolatel se rovněž ohradil proti názoru soudů, že by si nepočínal s péčí řádného hospodáře ve vztahu k majetku SUMMIT RIDE, s. r. o., naopak tak činil druhý jednatel a společník R. K. Obviněný se pouze snažil zachránit majetek znehodnocený v důsledku nedbalé péče svědka R. K., což se podle obviněného promítlo „ve výrazném snížení hodnoty zboží“ , resp. ceny, za jakou bylo zboží obchodní společnosti IMBEX, s. r. o., následně prodáno. Současně připustil, že vyvíjel snahu o prodej tzv. mimosezónního zboží, které se zcela obvykle prodává za snížené ceny. Doplnil ještě, že ačkoli si byl vědom toho, že si svědek R. K. s péčí řádného hospodáře nepočínal, nepodal na něho (odlišně od svědka) trestní oznámení, neboť se domníval, že spor mezi sebou vyřeší smírně.
8. Obviněný dále na podkladě judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vytkl soudům obou stupňů porušení práva na spravedlivý proces a zkrácení jeho obhajovacích práv, které spatřoval ve způsobu dokazování. V trestním řízení byly totiž převážně provedeny důkazy svědčící v jeho neprospěch a naopak obhajobou vznesená tvrzení a důkazní návrhy soudy bez bližšího odůvodnění neakceptovaly. Navíc je z trestné činnosti usvědčován výlučně na základě odborného vyjádření Ing. Michala Meluzína, vypracovaného na základě podkladů a skutečností předložených svědkem R. K.
9. Ze všech shora rozvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Krajského soudu v Brně, tak i rozsudek soudu prvního stupně včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc znovu projednat a rozhodnout. Obviněný rovněž vyjádřil souhlas s projednáním věci ve veřejném zasedání.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Yvony Antonínové (dále jen „státní zástupkyně“), která poukázala na to, že se výší způsobené škody na podkladě obdobné argumentace obviněného vznesené již v předchozích stadiích trestního řízení zabýval odvolací soud, který se zcela ztotožnil s úvahami soudu prvního stupně. Soudy rovněž odmítly jakékoli pochybnosti o erudici Ing. Michala Meluzína, zejména při porovnání se závěry znaleckého posudku předloženého obhajobou a vypracovaného PaedDr. Petrem Pelzlem, který se tržním oceněním zboží prodaného obchodní společnosti IMBEX, s. r. o., nezabýval vůbec, a naopak výlučně polemizoval se závěry, k nimž dospěl Ing. Michal Meluzín. Podle státní zástupkyně nebylo možné přisvědčit důvodnosti tvrzení obhajoby, že se podkladem pro výpočet obvyklé ceny Ing. Michalem Meluzínem nestalo tržní srovnání, neboť oceňováno bylo pouze to zboží, které se na základě faktur a dodacích listů podařilo dohledat svědkovi R. K. Současně nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o zboží jakkoli poškozené. Tento znalec závěry svého zkoumání poté potvrdil i u hlavního líčení konaného u městského soudu dne 8. 6. 2017. Státní zástupkyně je rovněž přesvědčena, že nedošlo k zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces, vyloučila i existenci opomenutých důkazů. Provedené dokazování považuje za dostatečné a hodnotící úvahy soudů obou stupňů za správné. Podle jejího názoru nelze přisvědčit argumentaci obviněného, že škoda ve výši 1 668 594 Kč, kterou v důsledku jeho jednání utrpěla SUMMIT RIDE, s. r. o., byla stanovena „fikcí“. Naopak k určení její výše dospěly soudy na základě odborných závěrů Ing. Michala Meluzína. Závěrem pak z hlediska trestní odpovědnosti obviněného za spáchání přečinu podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku považovala státní zástupkyně za nepodstatné, jakým způsobem naložil obviněný po dokonání činu s finančními prostředky SUMMIT RIDE, s. r. o.
11. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. B. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tj. v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
13. V posuzované věci se obviněný domáhal přezkumu dovolacím soudem z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je možné úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento dovolací důvod je dán zejména v případech, kdy skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, nebo nejde o žádný trestný čin. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Nejvyšší soud je zásadně vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního a druhého stupně na základě výsledků provedeného dokazování, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace hmotněprávních ustanovení na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí pouze jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování.
14. Obviněný dále uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, v daném případě g).
b) K dovolání obviněného
15. Úvodem je třeba uvést, že argumentace obviněného, kterou uplatnil ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, fakticky nesměřuje proti hmotněprávním vadám napadeného usnesení a jemu předcházejícího odsuzujícího rozsudku. Přestože se některé námitky formálně dotýkají otázek spadajících do oblasti hmotného práva, je při zkoumání jejich obsahu zjevné, že obviněný ve skutečnosti napadá proces hodnocení důkazů a především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž soudy založily jeho trestní odpovědnost za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Ve svých námitkách obviněný sice zpochybnil naplnění znaků této skutkové podstaty spočívajících v porušení mu zákonem uložené povinnosti spravovat ( nikoli „opatrovat“ cizí majetek, jak chybně označil soud prvního stupně v tzv. právní větě výroku rozsudku i v jeho odůvodnění ) cizí majetek, tj. majetek obchodní společnosti SUMMIT RIDE, s. r. o., a znak způsobení značné škody. Prezentované pochybnosti o jejich naplnění však obviněný spatřoval jednak v osobě zpracovatele odborného vyjádření a jednak ve způsobu, jakým Ing. Michal Meluzín dospěl ke stanovení hodnoty prodaného zboží.
16. Na tomto místě je třeba dále k dovolacím argumentům uvést, že Nejvyšší soud není obecnou třetí instancí, která by byla zaměřena i na přezkum správnosti a úplnosti skutkových zjištění, takto nebylo postavení Nejvyššího soudu v rámci řízení o dovolání zákonodárcem zamýšleno, ostatně podle platné právní úpravy Nejvyšší soud zásadně neprovádí dokazování v dovolacím řízení (§265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by záměrem zákonodárce bylo povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu pravomocných rozhodnutí soudů, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, což samo o sobě ospravedlňuje jejich restriktivní výklad Nejvyšším soudem. Provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno některými tradičními a důležitými zásadami zaručujícími spravedlivý proces, a to zásadou vyhledávací, zásadami bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpce neviny, které mají vzájemnou spojitost. Hodnotit důkazy proto může zásadně jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek posoudit a získat z něj relevantní poznatky.
17. Nadto je k obsahu dovolacích námitek obviněného nutné upozornit na to, že se fakticky jedná o opakování těch výhrad, které byly součástí jeho obhajoby od počátku trestního řízení, a učinil je též součástí svého řádného opravného prostředku. Krajský soud v Brně se s nimi v napadeném rozhodnutí naprosto dostatečným, logickým a přesvědčivým způsobem (byť ve stručnosti) vypořádal, přičemž obviněný se prakticky nijak nepokusil změnit argumenty odvolacího soudu pro svůj nesouhlas s odsouzením, a v rámci formulace dovolacích výhrad nepředložil téměř žádnou jinou okolnost, jež by mohla zpochybnit důvody, pro něž bylo jeho odvolání posouzeno jako nedůvodné. Na tomto místě lze doplnit, že dovolání, v němž obviněný opakuje výhrady, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002).
18. Nad rámec své přezkumné činnosti tak Nejvyšší soud proto, aby rozptýlil pochybnosti obviněného o správnosti hodnotících závěrů soudů, uvádí nejprve k setrvalému nesouhlasu obviněného se stanovením výše škody způsobené SUMMIT RIDE, s. r. o., a metody jejího výpočtu následující. Ing. Michal Meluzín zpracoval v souhrnu dvě odborná vyjádření, přičemž právě až na základě druhého z nich bylo možné dospět k vyčíslení škody, která byla poškozené obchodní společnosti, a to v nejnižším možném rozsahu, způsobena. Podkladem pro vypracování zmíněného vyjádření byl soubor celkem 778 faktur (viz č. l. 1112 až 1217 a násl. trestního spisu) a dodacích listů, které svědek R. K. dohledal a spároval zejména díky součinnosti kupujícího, tj. obchodní společnosti IMBEX, s. r. o. Rovněž je nutné připomenout, že zpracovatel použil při určení ceny zboží tzv. porovnávací metodu, která i podle jeho znalostí jako jediná vychází z reálných údajů tržního prostředí, a lze díky ní dospět k objektivním závěrům. Aplikace ostatních možných druhů metod by v posuzovaném případě nebyla účelná, jelikož ty jsou vhodné pro stanovení hodnoty a ceny např. nemovitých věcí, nikoli tedy pro věci movité, mezi něž patřilo i zkoumané zboží (srov. č. l. 1248 až 1250 trestního spisu). Zpracovatel sám nezaznamenal, ani neměl informace (např. od kupujícího) o tom, že by předmětné zboží bylo jakkoli poškozeno, což by se jinak promítlo ve snížení jeho hodnoty, resp. prodejní ceny (viz č. l. 1248 trestního spisu). Jak je však z obsahu trestního spisu zřejmé, konkrétně z fotografií zboží uloženého ve skladu SUMMIT RIDE, s. r. o. (srov. č. l. 812 až 912 trestního spisu), nevykazovalo žádné faktické vady, nanejvýš krabice, v nichž bylo uloženo, jevily známky mírného poškození. K tomu ovšem dochází zcela běžně při manipulaci s obaly, a to bez vlivu na vlastní hodnotu v nich uloženého zboží. V tomto ohledu tedy lze souhlasit se závěry Městského soudu v Brně na stranách 7 až 10 odsuzujícího rozsudku.
19. Pouze pro úplnost se v reakci na námitku složitosti posouzení otázky stanovení tržní hodnoty zboží a na potřebu zpracování revizního znaleckého posudku dodává, že určení tržní hodnoty zboží není natolik komplikovanou otázkou, pro jejíž zodpovězení by nebylo vhodné využít právě institut odborného vyjádření ve smyslu §105 odst. 1 tr. řádu a bylo třeba opatřit znalecký posudek, jak požaduje dovolatel. Nelze proto zpochybňovat správnost postupu orgánů činných v trestním řízení, pokud se za účelem zjištění výše škody, kterou utrpěla SUMMIT RIDE, s. r. o., přiklonily k opatření odborného vyjádření, jehož zpracovatelem ustanovily Ing. Michala Meluzína majícího v daném oboru vysokoškolské vzdělání, bývalého člena znaleckého ústavu Statikum, který v rozhodné době též působil jako znalec v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na sportovní potřeby, sportovní materiál, a v oboru sport, odvětví provozování se specializací tenis, ekonomické a organizační zabezpečení akcí, a jako takový byl zapsán v seznamu znalců a tlumočníků vedeném Ministerstvem spravedlnosti České republiky (až na svoji žádost se nechal z tohoto seznamu vyškrtnout, a to ke dni 31. 3. 2017, viz č. l. 1243 trestního spisu).
20. Zpochybňoval-li obviněný odbornost osoby Ing. Michala Meluzína, činil tak rovněž opětovně, když na tyto výtky reagovaly soudy obou stupňů (viz strana 9 rozsudku Městského soudu v Brně a strana 3 usnesení Krajského soudu v Brně), přičemž ani u Nejvyššího soudu o jeho odborné způsobilosti nevznikly žádné pochybnosti. Správnost závěrů odborného vyjádření Ing. Michala Meluzína je třeba posuzovat v kontextu se znaleckým posudkem předloženým obhajobou a vypracovaným PaedDr. Petrem Pelzlem, znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady movitých věcí, jež v zásadě pouze polemizuje se závěry, k nimž dospěl Ing. Michal Meluzín, přičemž sám se otázce tržního ocenění zboží vůbec nevěnoval. Jeho úvahy navíc je možné charakterizovat jako vnitřně rozporné, a proto nelze vytýkat rozhodujícím soudům, že se přiklonily k závěrům Ing. Michala Meluzína. Je možno doplnit, že zpracovatel Ing. Michal Meluzín zahrnul do výše způsobené škody výlučně zboží, které se mu podařilo ocenit, tj. stanovit rozdíl mezi cenou obvyklou a cenou, za kterou bylo obviněným prodáno kupující IMBEX, s. r. o. Ve vztahu k této otázce lze rovněž připomenout konstatování odvolacího soudu, „…že v případě zboží, které se znalci podařilo dohledat a ocenit, činila cena za kterou jej SUMMIT RIDE, s. r. o., nakoupila od svých dodavatelů částku celkem 2 262 408 Kč, přičemž celková cena, za kterou bylo nejen oceněné zboží, ale i zboží další, které se znalci ocenit nepodařilo, prodáno IMBEX, s. r. o., činila 1 725 018 Kč. Prodejní cena tak byla hluboko i pod samotnou nákupní cenou, a to o více než 500 000 Kč.“ (viz strana 3 usnesení Krajského soudu v Brně).
21. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani té námitce obviněného, jejíž prostřednictvím vytýkal porušení ustanovení §105 odst. 3 tr. řádu tím, že obě odborná vyjádření byla zpracována před zahájením trestního stíhání, a obhajoba tudíž nemohla vznášet námitky k osobě Ing. Michala Meluzína, ani mu pokládat otázky, jejichž zodpovězení bylo pro stanovení výše škody stěžejní. Je sice pravdou, že obě odborná vyjádření byla vypracována ve dnech 11. 7. 2014 a 27. 1. 2016, tedy před zahájením trestního stíhání dovolatele (2. 5. 2016), jejich zpracování však bylo nezbytné pro orgány činné v trestním řízení k rozhodnutí o podezření obviněného ze spáchání trestného činu. Teprve až díky v pořadí druhému odbornému vyjádření tak mohlo být v souladu s §160 tr. řádu zahájeno trestní stíhání obviněného, neboť již všechny zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že dovolatel spáchal konkrétní trestný čin uvedený v obecné části trestního zákoníku.
22. Nelze rovněž přehlédnout, že v posuzované věci konal soud prvního stupně celkem tři hlavní líčení, avšak obviněný si nejenže nepřebíral předvolání (viz č. l. 1179, 1261, 1271 trestního spisu), ale ani se k žádnému z nich nedostavil. Vždy se pouze prostřednictvím svého obhájce soudu omluvil, aniž by uvedl pádný důvod pro svoji neúčast, pouze v jednom případě jeho obhájce uvedl, že „je pracovně v zahraničí“ (viz č. l. 1194, 1216, 1274 trestního spisu). Tyto skutečnosti svědčí o jeho procesní pasivitě v průběhu celého trestního řízení a neochotě hájit svá procesní práva včetně možnosti vyjádřit se k prováděným důkazům. Obhájce obviněného měl u hlavního líčení konaného Městským soudem v Brně dne 8. 6. 2017 být přítomen výslechu Ing. Michala Meluzína, mohl mu klást otázky a jak je zřejmé z obsahu protokolu o tomto líčení, využil obhájce obviněného tohoto oprávnění a dotazoval se zpracovatele odborného vyjádření na okolnosti související se způsobem stanovení ceny zboží (viz č. l. 1247 a násl. trestního spisu). Nutno doplnit, že do okamžiku, než samosoudce Městského soudu v Brně vyhlásil v souladu s §216 odst. 1 tr. řádu usnesení o skončení prováděného dokazování, obhajoba, ačkoli mohla vznést rovněž námitku vůči osobě zpracovatele Ing. Michala Meluzína, neučinila tak. Výhrady obviněného v tomto směru je tak nutné v dovolacím řízení posoudit jako zjevně účelové, navíc nedůvodné, jak bylo již konstatováno.
23. Rovněž nelze přistoupit na obhajobu obviněného, podle níž soudy nezohlednily, že utržené finanční prostředky z prodeje zboží kupující IMBEX, s. r. o., užil k úhradě závazků, které SUMMIT RIDE, s. r. o., měla vůči matce obviněného A. B. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku není rozhodující, jakým způsobem bylo případně naloženo s peněžními prostředky získanými za prodej předmětného zboží. Uvedený trestný čin je totiž dokonán již tím, když jeho pachatel poruší mu podle zákona uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí značnou škodu. V posuzovaném případě obviněný J. B. porušil ustanovení §135 odst. 2 a §194 odst. 5 obch. zák., když zboží SUMMIT RIDE, s. r. o., prodal pod cenou, kterou bylo možné v rozhodné době utržit, čímž této obchodní společnosti způsobil škodu nejméně 1 668 594 Kč, která ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku představuje značnou škodu.
24. Za zcela účelovou (a v předchozích stadiích trestního řízení vyvrácenou) lze považovat i argumentaci obviněného, podle níž osobou, která spáchala trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, byl svědek R. K. Dovolací soud pouze připomíná, že jediným obviněným v dané trestní věci je právě dovolatel, jehož vina vyplývá zřetelně z opatřených a provedených důkazů. Ze skutkových zjištění, jež se staly podkladem pro odsuzující rozsudek a jež odpovídají výsledkům dokazování jasně vyplynulo, že to byl právě obviněný J. B., kdo nepostupoval s péčí řádného hospodáře při spravování majetku poškozené SUMMIT RIDE, s. r. o., a způsobil jí značnou škodu. I v tomto směru se tudíž ze strany obviněného jedná o polemiku se skutkovými zjištěními soudů a ocitl se tak mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
25. Hmotněprávní povaze tohoto důvodu dovolání neodpovídají ani námitky týkající se nedostatečného rozsahu provedeného dokazování. V posuzované trestní věci totiž rozsah provedeného dokazování zcela odpovídá zákonným podmínkám zakotveným v ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu, tj. soudy provedly důkazy (svědčící jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného) nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a byly dostačující i pro právní posouzení skutku. Dále je třeba upozornit, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede, není a nemůže být vázán návrhy stran na provedení konkrétních důkazů, neboť by šlo o zásah do nezávislosti soudů ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky. Obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný ve svazku č. 4 pod č. 81/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95, publikovaný ve svazku č. 5 pod č. 40/1995 téže sbírky). Není tedy povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh, ale musí o něm rozhodnout (viz protokol z hlavního líčení na č. l. 1307 až 1308 trestního spisu) a jeho zamítnutí také náležitě v konečném rozhodnutí odůvodnit, jinak by mohlo jít o tzv. opomenutý důkaz. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména jeho strana 10) a usnesení odvolacího soudu (viz strana 2) jednoznačně vyplývají důvody, proč oba soudy nevyhověly návrhům obviněného na doplnění dokazování, které s ohledem na aktuální stav posoudily jako nadbytečné. Nelze rovněž přehlédnout, že se soud prvního stupně snažil vyhovět obhajobě, když jednak na její žádost předvolal k hlavnímu líčení uskutečněnému dne 8. 6. 2017 Ing. Michala Meluzína, a také za účelem výslechu znalce PaedDr. Petra Pelzla zrušil nařízené hlavní líčení ze dne 25. 7. 2017, kterého by se tento znalec nemohl pro svůj nepříznivý zdravotní stav zúčastnit, a přeložil je na 14. 9. 2017 (viz č. l. 1250, 1262, 1301 a násl. trestního spisu). Nemohlo tedy ani v tomto směru dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces (případně zkrácení obhajovacích práv), jak namítl obviněný v dovolání.
26. Obviněný uplatnil rovněž i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, avšak vzhledem k tomu, že dovolání neobsahovalo jedinou námitku vytýkající porušení hmotného práva, jak předpokládá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohlo dojít k naplnění ani druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
IV. Závěrečné shrnutí
27. Dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu uplatnil dovolatel jen formálně, protože ve skutečnosti jeho námitky nevytýkaly žádnou vadu, která by měla původ v aplikaci hmotného práva, ale směřovaly výlučně proti hodnocení důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním soudů.
28. Vzhledem ke všem shora zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako podané z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 7. 2018
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu