ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.953.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 953/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 6 To 450/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 135/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 1 T 135/2017, byl obviněný P. Ž. odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2, 3 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody podle §205 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla společně se spoluobviněným M. Ch., uložena povinnost nahradit škodu poškozenému J. D. ve výši 21 052 Kč a jen obviněnému P. Ž. soud uložil povinnost nahradit témuž poškozenému další škodu ve výši 4 800 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně soud prvního stupně rozhodl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku tak, že zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 9 T 28/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Skutek, jímž byl obviněný P. Ž. uznán vinným, spočíval ve stručnosti v tom, že po předchozí domluvě se spoluobviněným M. Ch. odcizil osobní motorové vozidlo zn. Š. F. C. poškozeného J. D. za pomoci klíčů, které v předchozí době poškozený svěřil obviněnému M. Ch. k výkonu pracovní činnosti, obviněný P. Ž. poté s vozidlem odjel do místa svého bydliště, kde společně se spoluobviněným M. Ch. vyjmuli z kufru vozidla různé nářadí uložené v plastových kufrech za účelem jeho prodeje, přičemž odcizením vozidla a v něm uložených věcí vznikla poškozenému škoda v celkové výši 52 842 Kč. Obviněný následně navzdory již dříve uloženému trestu zákazu řízení motorových vozidel s odcizeným automobilem odjel do Polska, kde jej ponechal v nepojízdném stavu poté, co s ním havaroval, čímž způsobil poškozenému další škodu ve výši 4 800 Kč.
3. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání jak obviněný, tak v jeho neprospěch státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné, který je směřoval výlučně proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě o nich rozhodl rozsudkem dne 15. 3. 2018, sp. zn. 6 To 450/2017, jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek v části týkající se obviněného P. Ž., a to ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému P. Ž. uložil podle §205 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky. Odvolací soud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 9 T 28/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost nahradit poškozenému J. D. škodu ve výši 500 Kč. Odvolání obviněného odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Romany Mrózkové, které založil na dovolacím důvodu uvedeném v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Poté co dovolatel zrekapituloval výrokové části rozsudků soudů obou stupňů, namítl, že soudy hodnotily provedené důkazy výlučně v jeho neprospěch. Okresní soud navíc vycházel pouze z výpovědi spoluobviněného M. Ch. Žádný jiný důkaz o jeho vině soudy neobstaraly, přičemž listinné důkazy obviněného z trestné činnosti neusvědčují. Poukázal přitom na svoji výpověď učiněnou v přípravném řízení. Obviněný vyslovil přesvědčení, že pokud vypověděl, že věděl o tom, že automobil nepatří spoluobviněnému, tak tato skutečnost nepředstavuje důkaz o jeho vině. Zopakoval, že netušil, komu vozidlo patří. Pochybení soudů spatřoval obviněný dále v tom, že žádný orgán činný v trestním řízení nevyslechl svědkyni M. K., která má informace o okolnostech odcizení vozidla. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou tedy podle dovolatele nesprávná a „vychází z nesprávného právního posouzení skutku“.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Ostravě, tak i rozsudek Okresního soudu v Karviné, a současně aby soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
7. Dovolání obviněného bylo zasláno Nejvyššímu státnímu zástupci, který prostřednictvím JUDr. Yvony Antonínové sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se povahou a opodstatněností uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
9. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly.
10. Pro úspěšné uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí vytýkaná vada napadeného rozhodnutí spočívat v nesprávné aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je přezkoumání hmotněprávní kvalifikace skutku, který byl zjištěn soudy nižších stupňů, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v soudy učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, v nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter, přičemž je zásadně přihlíženo k tomu, zda skutková zjištění soudů odpovídají užitému ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákona.
b) K dovolacím námitkám obviněného
11. Nejvyšší soud shledal, že obsah dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému ani žádnému jinému důvodu dovolání.
12. Úvodem je nutné poznamenat, že konkrétní výhrady obviněného, které uplatnil v mimořádném opravném prostředku, nesměřují proti aplikaci hmotného práva, ale výlučně proti způsobu hodnocení důkazů a rozsahu provedeného dokazování před soudy obou stupňů. Tato dovolací argumentace však není způsobilá naplnit zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podstatu jeho dovolání tvoří poměrně stručné výhrady proti výroku o vině, který podle jeho přesvědčení nemá oporu v provedeném dokazování, resp. jeho rozsah obviněný nepovažuje za dostatečný pro své odsouzení. I nadále odmítá přijmout usvědčující výpovědi spoluobviněného M. Ch., který se přiznal k odcizení vozidla i věcí v něm uložených a popisoval i účast spoluobviněného P. Ž. Tento styl obhajoby je však z pohledu zvoleného dovolacího důvodu nepřípustný, přičemž pod něj nespadají ani procesní námitky, prostřednictvím nichž vytkl soudům nesprávnou aplikaci procesního ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Jeho dovolání tak obsahuje výlučně námitky skutkové resp. procesní povahy, což zvolený dovolací důvod (ani jiný uvedený v §265b tr. řádu) nepřipouští.
13. Nad rámec uvedeného je třeba konstatovat, že námitky obviněného nejsou důvodné ani v obecné rovině. Vina obviněného skutkem popsaným v odsuzujícím výroku rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá pouze z výpovědi spolupachatele, nýbrž i ze všech ostatních okolností dokumentujících způsob provedení činu i jeho následek. Nelze totiž přehlédnout, že se obviněný k trestné činnosti v podstatě sám doznal, jak je evidentní nejenom z jeho výpovědi uskutečněné v přípravném řízení, která byla soudem prvního stupně v souladu s §207 odst. 2 tr. řádu čtena jako důkaz u hlavního líčení dne 19. 10. 2017 (viz č. l. 177 verte trestního spisu), ale i z obsahu samotného dovolání, v němž obviněný nepopírá, že věděl, že si přisvojuje cizí věci, byť do vozidla nevnikl násilím, ale za pomoci klíčů, které mu předal spoluobviněný M. Ch. V důsledku zmocnění se vozidla, v němž bylo uloženo větší množství řemeslného náčiní, fakticky došlo k vyloučení poškozeného J. D. z držení, užívání a nakládání s těmito movitými věcmi. Již v dřívější fázi trestního řízení obviněný přitom uvedl že, ačkoli věděl, že vozidlo nepatří spoluobviněnému, odvezl je z místa, kde bylo původně zaparkované a klíče od něj si potom ponechal. Obviněný přiznal, že disponoval i technickým průkazem od vozidla (viz č. l. 105 verte až 106 trestního spisu). Je tak nezpochybnitelné, že ve vztahu k obviněnému osobní automobil (i v něm uložené nářadí) představoval pro něho cizí věc, které se za součinnosti spoluobviněného M. Ch. zmocnil, následně vozidlo používal jako věc vlastní, odjel s ním do Polské republiky v doprovodu svých přátel, neboť byl přesvědčen o tom, že na území Polska neplatí mu uložený trest zákazu řízení motorových vozidel. Obviněný sice vozidlo užíval pouze krátce, nicméně stalo se tak evidentně pouze v důsledku dopravní nehody, po níž nebylo vozidlo nadále schopné jízdy. Dovolatel se trestné činnosti přitom dopustil i přesto, že byl za trestný čin krádeže v posledních třech letech odsouzen, resp. potrestán, přičemž způsobil poškozenému společně se spoluobviněným škodu převyšující hranici 50 000 Kč, tj. větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Skutek, jak byl zjištěn především soudem prvního stupně, byl tedy správně právně posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 2, 3 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se tak ztotožnil zejména s úvahami soudu druhého stupně, který se s argumentací obviněného v tomto směru přesvědčivým a pečlivým způsobem vypořádal již v odvolacím řízení (viz strany 4 až 5 jeho rozhodnutí).
14. K námitce obviněného, že v průběhu trestního řízení nebyla vyslechnuta jako svědkyně M. K., Nejvyšší soud poukazuje na obsah trestního spisu, z něhož je zřejmé, že tato dne 17. 2. 2017 u Policie České republiky podala vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. řádu (viz č. l. 36 trestního spisu). To, že nebyl tento úřední záznam proveden v hlavním líčení jako důkaz, případně že M. K. nebyla předvolána k výslechu v hlavním líčení, lze přikládat procesní pasivitě obviněného a jeho neochotě uplatnit svá procesní práva, když se ani k jednomu z nařízených hlavních líčení osobně nedostavil. Nenechal se přitom zastoupit ani obhájcem, jež by mohl vystupovat v zájmu obviněného v řízení před soudem a např. též navrhovat provedení důkazů. Lze jen podotknout, že o případ nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. řádu se v okamžiku hlavního líčení konaného dne 19. 10. 2017 ještě nejednalo, důvod povinného zastoupení nastal až po skončení řízení před soudem prvního stupně. Před okresním, resp. krajským soudem mohl totiž on, příp. jeho obhájce vznést požadavek na provedení tohoto důkazu, nikoli s touto námitkou vyčkávat až daná věc dospěje do stadia projednání před Nejvyšším soudem. Nicméně podstatné pro posouzení věci zůstává, že soudy měly k dispozici dostatek relevantních důkazních prostředků, na jejichž podkladě mohly učinit závěr o vině i trestu obviněného P. Ž. V této souvislosti je nutné připomenout, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede, není a nemůže být vázán návrhy stran na provedení konkrétních důkazů, neboť by šlo o zásah do nezávislosti soudů ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky. Soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný ve svazku č. 4 pod č. 81/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95, publikovaný ve svazku č. 5 pod č. 40/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V posuzované věci je zřejmé, že soud prvního stupně považoval provedení výslechu M. K. za nadbytečný, neboť ostatní ve věci provedené důkazy utvořily ničím nezpochybnitelný řetězec důkazů, které na sebe logicky navazují, doplňují se a obviněného jednoznačně usvědčují ze spáchání trestné činnosti, pro niž byl stíhán a odsouzen, jak je evidentní z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu ve spojení s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu.
IV. Závěrečné shrnutí
15. Nejvyšší soud z důvodů výše vyložených na podkladě obsahu trestního spisu odmítl dovolání obviněného P. Ž. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu