ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1516.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1516/2017-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 o dovoláních, která podali obvinění J. T. , J. S. , M. B. , P. T. , R. T. , J. P. , Ja. V. , J. V. , K. T. , P. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2017, č. j. 3 To 117/2016-7300, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 11/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. T., J. S., M. B., P. T., R. T., J. P., Ja. V., J. V., K. T. a P. B. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ( soud prvního stupně, soud nalézací ) ze dne 25. 4. 2016, č. j. 40 T 11/2014-6873 , byli (vedle dílčího zprošťujícího výroku, jehož se podaná dovolání netýkají) uznáni vinnými
obviněný J. T.
ad 2, 4, 8, 9, 11)
pětinásobným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
ad 3, 7)
dvojnásobným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
ad 5, 6, 10)
trojnásobným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
obviněný J. S.
ad 1)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
ad 4 b, c), 9 a, b)
dvojnásobným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,
ad 8 a)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,
obviněná M. B.
ad 2)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
obviněný P. T.
ad 4)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
obviněná R. T.
ad 1 a)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,
ad 5)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku,
obviněná J. P.
ad 6)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku,
obviněný Ja. V.
ad 8)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
obviněná J. V.
ad 9)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
obviněná K. T.
ad 10)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku,
obviněný P. B.
ad 11)
zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Uvedených trestných činů se obvinění podle skutkových zjištění nalézacího soudu, s nimiž se v zásadě ztotožnil i soud druhého stupně, dopustili tím, že
I./
1) obviněný J. S. založil dne 13. 10. 2008 občanské sdružení s názvem Sdružení pro podporu a propagaci památek světového dědictví UNESCO, IČ: 227 20 804, se sídlem Brno, ul. Dornych 40/27 (dále jen „Sdružení UNESCO“), k čemuž použil fiktivní písemnosti, a to zápis přípravného výboru ze dne 25. 10. 2008, stanovy ze dne 20. 9. 2008 a návrh na registraci občanského sdružení ze dne 6. 10. 2008, které, další v písemnostech uvedené osoby, a to P. N., bytem B., K., a R. Z., bytem B., P., nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly a
a) v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit J. S. jednal dále jménem sdružení za pomoci obviněné R. T. tak, že zaslal dne 24. 8. 2009 žádost o poskytnutí finanční podpory společnosti MERKUR CASINO a.s., se sídlem Praha 7, Milady Horákové 59/534, IČ: 271 51 506 (dále jen „MERKUR CASINO a.s.“), následně dne 1. 10. 2009 podepsal s touto firmou Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které byla dne 2. 10. 2009 odeslána firmou MERKUR CASINO a.s. částka 2.000.000 Kč, a to na účet vedený v Dohodě o odvodech části výtěžku na straně příjemce, tj. Sdružení pro podporu a propagaci památek světového dědictví UNESCO, jako účet č., ačkoliv se jednalo o účet majitele – firmy TEAM-X INTERNATIONAL CO., LIMITED, se sídlem QUEEN´S RD CENTRAL 41-47, Hongkong, China, (dále jen „TEAMX INTERNATIONAL CO., LIMITED,“), vedený u UniCredit Bank a.s., se sídlem Praha 4, Želetavská 1525/1, IČ: 649 48 242, (dále jen „UniCredit Bank a.s.“) kam byla dne 6. 10. 2009 tato částka 2.000.000 Kč připsána a ještě téhož dne, tj. 6. 10. 2009 z tohoto účtu vybrala obviněná R. T. v hotovosti částku 1.998.000 Kč, neboť měla k účtu dispoziční oprávnění a J. S. dne 10. 5. 2010 zaslal společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení o tom, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinil ani po opakovaných výzvách ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012 a 18. 6. 2012, ačkoliv věděl, že podle článku II./ se za příjemce zavázal tuto částku využít k podpoře a propagaci památek zapsaných na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a činnosti souvisejícím s procesem zápisu další památek na tento seznam a podle článku III./ Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázal zajistit do 20. 5. 2010 potvrzení o příjmu a konkrétním způsobu využití finančních prostředků poskytovateli, tj. firmě MERKUR CASINO a.s. a v případě, že potvrzení nedoručí nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázal se jménem příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
b) obviněný J. S. jednal dále sám jménem sdružení v úmyslu sebe nebo jiného obohatit tak, že zaslal dne 14. 2. 2010 žádost o poskytnutí finanční podpory společnosti MERKUR CASINO a.s., následně podepsal Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely bez toho, že by uvedl její datum, když tuto dohodu dne 11. 3. 2010 v P. podepsal zástupce firmy MERKUR CASINO a.s., na základě této dohody byla dne 17. 3. 2010 odeslána firmou MERKUR CASINO a.s. částka 3.500.000 Kč na účet příjemce odvodu, uvedený ve smlouvě, tj. na č. účtu, vedený u Československé obchodní banky a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, IČ: 000 01 350, na majitele Sdružení UNESCO, kam byla částka 3.500.000 Kč připsána dne 18. 3. 2010 a dne 30. 3. 2010 z tohoto účtu vybral jediný disponent J. S. v hotovosti částku 3.495.000 Kč, a dne 5. 5. 2011 zaslal J. S. společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení o tom, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinil ani po opakovaných výzvách ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012 a 18. 6. 2012, ačkoliv věděl, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se za příjemce zavázal tuto částku využít k podpoře a propagaci památek zapsaných na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a činnosti souvisejícím s procesem zápisu dalších památek na tento seznam a podle článku II./4,5 Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázal společnosti MERKUR CASINO a.s. do 15. 5. 2011 doložit použití této částky na účely uvedené v článku II./2 smlouvy a v případě, že potvrzení nedoručí nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázal se jménem příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
čímž způsobil J. S. společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 5.500.000 Kč, z čehož škoda ve výši 1.998.000 Kč byla způsobena za pomoci obviněné R. T.
II./
v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch J. T. nejméně v době od října 2009 do října 2010 za účelem vylákání finančních prostředků poskytovaných na veřejně prospěšné účely podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, zosnoval a řídil vznik občanských sdružení, a tak:
2) obviněná M. B. založila dne 9. 10. 2009 občanské sdružení s názvem sdružení KOLOSEUM Brno, IČ: 228 32 670, sídlem Krumvíř 385, kdy k tomuto úkonu vytvořil obviněný J. T. fiktivní písemnosti, a to zápis přípravného výboru ze dne 24. 9. 2009, návrh na registraci občanského sdružení ze dne 24. 9. 2009 a stanovy občanského sdružení ze dne 24. 9. 2009, které, další v písemnostech uvedené osoby, a to A. H., a J. Š., nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly, a v úmyslu neoprávněně sebe nebo jiného neoprávněně obohatit M. B. jednala jménem sdružení dále tak, že
a) zaslala dne 14. 10. 2009 žádost o poskytnutí finanční podpory společnosti MERKUR CASINO a.s., následně dne 19. 10. 2009 podepsala Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které dne 22. 10. 2009 byla na účet vedený u UniCredit Bank a.s. na majitele sdružení KOLOSEUM Brno, přijata od MERKUR CASINO a.s. částka 2.000.000 Kč, a dne 23. 10. 2009 byla z tohoto účtu vybrána jedinou disponentkou M. B. v hotovosti částka 1.998.000 Kč, a dne 10. 5. 2010 zaslala M. B. společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, bez toho že by připojila konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinila ani po výzvě ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012, ačkoliv věděla, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázala tuto finanční částku použít k zabezpečení prostředků k realizaci nového sportovního centra a podpoře sportovní činnosti a rozvoje oddílu bojových sportů a podle článku II./4,5 této dohody se za příjemce zavázala do 15. 5. 2010 společnosti MERKUR CASINO a.s. doložit použití takto poskytnuté finanční částky a v případě, že potvrzení nedoručí, nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázala se jménem příjemce poskytnuté finanční prostředky vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
b) zaslala dne 1. 3. 2010 žádost o poskytnutí finanční podpory společnosti MERKUR CASINO a.s., následně nezjištěného dne podepsala Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, která byla v P. dne 11. 3. 2010 podepsána zástupcem MERKUR CASINO a.s., na základě které byla dne 15. 3. 2010 na účet vedený u UniCredit Bank a.s. na majitele sdružení KOLOSEUM Brno, přijata od MERKUR CASINO a.s. částka 3.300.000 Kč, a dne 17. 3. 2010 byla z tohoto účtu vybrána jedinou disponentkou M. B. v hotovosti částka 3.300.000 Kč, a dne 6. 5. 2011 zaslala M. B. společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, bez toho, že by připojila konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinila ani po výzvě ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012, ačkoliv věděla, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázala finanční prostředky použít k zabezpečení prostředků k realizaci nového sportovního centra a podpoře sportovních činností a rozvoje oddílu bojových umění a podle článku II./4,5 této dohody se za příjemce zavázala společnosti MERKUR CASINO a.s. do 15. 5. 2011 doložit použití finanční částky poskytnuté podle tohoto smluvního ujednání na uvedené účely a v opačném případě, tj. pokud do 15. 5. 2011 nedoručí toto potvrzení nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení zavázala se jménem příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
čímž obviněná M. B. za součinnosti obviněného J. T. způsobila společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 5.300.000 Kč,
3) obviněný J. T. založil dne 8. 10. 2009 občanské sdružení s názvem Sdružení EURASIA, IČ: 228 32 858, s fiktivním sídlem Praha, ul. Seidlerova 2151/3, k čemuž vytvořil fiktivní písemnosti, a to návrh na registraci občanského sdružení ze dne 29. 9. 2009, stanovy občanského sdružení ze dne 29. 9. 2009 a zápis valné hromady z 19. 10. 2009, které další, v písemnostech uvedené osoby, a to S. B. (H.), R. Š., a Z. V., nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly, a v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit J. T. jednal jménem sdružení dále tak, že
a) zaslal dne 9. 10. 2009 žádost o poskytnutí finanční podpory společnosti MERKUR CASINO a.s., následně dne 21. 10. 2009 uzavřel Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které byla dne 26. 10. 2009 na účet, vedený u České spořitelny, a.s., IČ: 452 44 782, Olbrachtova 1929/62, Praha 4 (dále jen „České spořitelny, a.s.“), na majitele Sdružení EURASIA přijata od MERKUR CASINO a.s. částka 2.000.000 Kč, a dne 29. 10. 2009 z tohoto účtu vybral jediný disponent J. T. v hotovosti částku 2.000.000 Kč, a dne 7. 5. 2011 zaslal společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, tj. k zajištění podpory a právní pomoci menšiny asijských občanů žijících v České republice a současně českých občanů žijících v Asii, bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinil ani na základě opakovaných výzev ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012 a 15. 10. 2013, ačkoliv věděl, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázal finanční prostředky použít k podpoře a právní pomoci menšiny asijských občanů žijících v České republice a současně českých občanů žijících v Asii a podle článku II./4,5 této dohody se za příjemce zavázal do 15. 5. 2011 doložit použití finanční částky a v případě, že potvrzení nedoručí společnosti MERKUR CASINO a.s. nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků, pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázal se jménem příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
b) uzavřel dne 11. 3. 2010 Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které byla dne 15. 3. 2010 na účet vedený u České spořitelny a.s. na majitele Sdružení EURASIA přijata od MERKUR CASINO a.s. částka 3.700.000 Kč, a dne 29. 3. 2009 z tohoto účtu vybral jediný disponent J. T. v hotovosti částku 3.699.000 Kč, a dne 9. 5. 2011 zaslal společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinil ani na základě výzvy ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16.3.2012, ačkoliv věděl, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázal tuto finanční částku použít k podpoře a právní pomoci menšiny asijských občanů žijících v České republice a současně českých občanů žijících v Asii, a podle článku II./4,5 této dohody se za příjemce zavázal do 15. 5. 2011 doložit společnosti MERKUR CASINO a.s. použití této finanční částky, když v případě, že potvrzení nedoručí společnosti MERKUR CASINO a.s. nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedených v povolení, zavázal se za příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
čímž způsobil obviněný J. T. společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 5.700.000 Kč,
4) obviněný P. T. založil dne 8.10.2009 občanské sdružení s názvem Sdružení na podporu brněnského sportu, IČ: 228 32 866, se sídlem Brno, ul. Voroněžská č. 1, kdy k tomuto úkonu vytvořil fiktivní písemnosti J. T., a to návrh na registraci občanského sdružení ze dne 25. 9. 2009, stanovy občanského sdružení ze dne 25. 9. 2009 a zápis valné hromady z 26. 10. 2009, které, další v písemnostech uvedené osoby, a to E. B., a J. U., nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly, a v úmyslu neoprávněně sebe nebo jiného obohatit P. T. jednal jménem sdružení tak, že
a) zaslal dne 10. 10. 2009 žádost o poskytnutí finanční podpory společnosti MERKUR CASINO a.s., následně dne 30. 10. 2009 podepsal Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které byla dne 2. 11. 2009 na účet vedený u Volksbank CZ, a.s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, IČ: 250 83 325, (dále jen „Volksbank CZ, a.s.“), na majitele Sdružení na podporu brněnského sportu přijata od MERKUR CASINO a.s. částka 2.000.000 Kč, a dne 4. 11. 2009 z tohoto účtu vybral jediný disponent P. T. v hotovosti částku 1.997.000 Kč, a dne 10. 5. 2010 zaslal společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinil ani po výzvě ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 18. 6. 2012, ačkoliv věděl, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázal finanční částku použít k podpoře sportovních klubů a jednotlivých sportovců města B. v jejich tréninkové přípravě, návštěvách závodů i soustředění konaných v ČR i zahraničí a podle článku II./4,5 této dohody se za příjemce zavázal doložit použití této finanční částky do 15. 5. 2010 společnosti MERKUR CASINO a.s. a v případě, že potvrzení nedoručí nebo MFČR neuzná využití uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázal se jménem příjemce tyto finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
b) obviněný P. T. jednal jménem sdružení za pomoci obviněného J. S. tak, že obviněný sám podepsal nezjištěného dne, nejpozději dne 7. 6. 2010 Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které byla dne 8. 6. 2010 na účet, vedený u Volksbank CZ, a.s., na majitele Sdružení na podporu brněnského sportu, přijata od společnosti MERKUR CASINO a.s. částka 3.600.000 Kč a dne 8. 6. 2010 byla z tohoto účtu odeslána částka 3.598.000, Kč jediným disponentem P. T. na účet, vedený u UniCredit Bank a.s., na majitele TEAM-X INTERNATIONAL CO., LIMITED, kam byla dne 9. 6. 2010 vedle této částky 3.598.000 Kč připsána i částka 3.698.00 Kč zaslaná z účtu, vedeného u GE MONEY Bank a.s., majitele Volnočasového centra pro juniory Pražánek (viz bod 9a) a z této celkové částky 7.296.000 Kč vybral téhož dne, tj. 11. 6. 2010 hotově J. S. částku 6.790.000 Kč (tj. 3.345.000 Kč od Volnočasového centra pro juniory Pražánek a 3.445.000 Kč od Sdružení na podporu brněnského sportu) a zbylá částka 506.000 Kč (tj. 253.000 Kč od Volnočasového centra pro juniory Pražánek a 253.000 od Sdružení na podporu brněnského sportu) byla P. T. přeposlána na účet vedený u UniCredit Bank a.s., majitele společnosti X 3000 a.s. a dne 9. 5. 2011 zaslal obviněný P. T. společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení o tom, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinil ani po výzvě ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16.3.2012, ačkoliv věděl, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se zavázal jménem příjemce finanční prostředky použít k podpoře sportovních klubů i jednotlivých sportovců města B. v jejich tréninkové přípravě, návštěvách závodů i soustředění konaných v České republice a zahraničí a podle článku II./4, 5 této dohody se za příjemce zavázal doložit do 15. 5. 2011 použití finančních prostředků společnosti MERKUR CASINO a.s. a v případě, že potvrzení nedoručí nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázal se za příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
c) obviněný P. T. jednal jménem sdružení, opět za pomoci obviněného J. S. tak, že zaslal dne 25. 2. 2010 žádost o poskytnutí části výtěžku společnosti gate seven a.s., se sídlem Olomouc, ul. Riegrova č. 373/6, IČ: 285 62 232, (dále jen „gate seven a.s.), následně dne 1. 6. 2010 podepsal Smlouvu o odvodu části výtěžku, na základě které byla dne 24. 6. 2010 na účet vedený u Volksbank CZ, a.s., na majitele Sdružení na podporu brněnského sportu přijata od gate seven a.s. částka 3.000.000 Kč, a dne 25. 6. 2010 byla celá odeslána na účet vedený u UniCredit Bank a.s., na majitele TEAM-X INTERNATIONAL CO., LIMITED, kam byla dne 25. 6. 2010 kromě této částky 3.000.000 Kč připsána i částka 3.000.000 Kč zaslaná z účtu občanského sdružení Volnočasové centrum pro juniory Pražánek (viz bod 9b) a z celkové částky 6.000.000 Kč byla dne 28. 6. 2010 na základě příkazu disponenta přeposlána částka 300.000 Kč (tj. 150.000 Kč od Volnočasového centra pro juniory Pražánek a 150.000 Kč od Sdružení na podporu brněnského sportu) na účet vedený u UniCredit Bank a.s. majitele společnosti X 3000 a.s., ke kterému měl dispoziční oprávnění J. T., a zbylou částku 5.700.000 Kč vybral v hotovosti dne 29. 6. 2010 J. S., a dne 29. 4. 2011 zaslal P. T. společnosti gate seven a.s. potvrzení, že finanční prostředky poskytnuté na základě této smlouvy byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, ačkoliv věděl, že podle bodů 2) a 3) Smlouvy o odvodu části výtěžku je povinen příjemce, jehož jménem smlouvu podepsal, doložit užití těchto prostředků do 30. 4. 2011 společnosti gate seven a.s. a v případě, bude-li finančních prostředků použito příjemcem na jiný účel, než který je uveden v potvrzení, má poskytovatel právo žádat příspěvek zpět a příjemce je povinen do 15 dnů od obdržení výzvy poskytovatele odvodu finanční příspěvek vrátit zpět na účet poskytovatele včetně úroku z prodlení,
čímž způsobil obviněný P. T. společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 5.600.000 Kč za součinnosti s J. T., z čehož škoda ve výši 3.345.000 Kč byla způsobena také za součinnosti s obviněným J. S., a společnosti gate seven a.s. způsobil P. T. škodu za součinnosti s J. T. ve výši 3.000.000 Kč, z čehož škoda ve výši 2.850.000 Kč vznikla za pomoci obviněného J. S.
5) obviněná R. T. založila dne 2. 12. 2009 občanské sdružení s názvem Sdružení EQUIPRO, IČ: 228 25 991, kdy k tomuto úkonu vytvořil fiktivní písemnosti J. T., a to zápis přípravného výboru ze dne 16. 11. 2009, návrh na registraci občanského sdružení ze dne 19. 11. 2009 a stanovy občanského sdružení ze dne 19. 11. 2009, které další, v písemnostech uvedené osoby, a to E. H., a L. K., nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly, a v úmyslu neoprávněně sebe nebo jiného obohatit R. T. jednala jménem sdružení tak, že zaslala dne 20. 12. 2009 za občanské Sdružení EQUIPRO žádost o poskytnutí finanční podpory společnosti MERKUR CASINO a.s., následně dne 4. 2. 2010 podepsala Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které dne 9. 2. 2010 byla na účet vedený u České spořitelny, a.s., na majitele Sdružení EQUIPRO přijata od MERKUR CASINO a.s. částka 1.165.690 Kč, a dne 10. 2. 2010 z tohoto účtu vybrala jediná disponentka R. T. v hotovosti částku 1.165.000 Kč, a dne 7. 5. 2010 zaslala společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, bez toho, že by připojila konkrétní doklady o využití finančních prostředků, což neučinila ani po opakovaných výzvách o doložení užití odvodu části výtěžku od firmy MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012 a 18. 6. 2012, ačkoliv věděla, že podle článku II./ Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázala tuto finanční částku využít k poskytnutí podpory projektů zaměřených na koňskou rehabilitaci tělesně postižených osob a podle článku III./ pak do 20. 5. 2010 zajistit potvrzení o příjmu a konkrétním způsobu využití finančních prostředků a neprodleně je zaslat společnosti MERKUR CASINO a.s., když v opačném případě, že, tj. ve lhůtě do 20.5.2010, nedoručí takové potvrzení nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázala se za příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.,
čímž způsobila obviněná R. T. společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 1.165.690 Kč, a to za součinnosti s obviněným J. T.,
6) obviněná J. P. založila dne 2. 12. 2009 občanské sdružení s názvem Sdružení pro aktivní stáří, IČ: 228 25 967, s fiktivním sídlem Praha, ul. Na Moráni 7/1958, kdy k tomuto úkonu vytvořil fiktivní písemnosti J. T., a to zápis přípravného výboru ze dne 18. 11. 2009, návrh na registraci občanského sdružení ze dne 19. 11. 2009 a stanovy občanského sdružení ze dne 20. 11. 2009, které další, v písemnostech uvedené osoby, a to M. A., a J. O., nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly, a v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit J. P., jednala jménem sdružení tak, že zaslala dne 6. 1. 2010 žádost o poskytnutí finanční podpory společnosti MERKUR CASINO a.s., následně dne 4. 2. 2010 podepsala Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které dne 9. 2. 2010 byla na účet vedený u UniCredit Bank a.s., na majitele Sdružení pro aktivní stáří přijata od MERKUR CASINO a.s. částka 2.000.000 Kč, dne 10. 2. 2010 byla z tohoto účtu vybrána jedinou disponentkou J. P. v hotovosti částka 2.000.000 Kč, a dne 10. 5. 2010 zaslala společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, bez toho, že by připojila konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinila ani po opakovaných výzvách ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012 a 18. 6. 2012, ačkoliv věděla, že podle článku II. Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázala tuto částku použít k podpoře projektů určených převážně seniorům k prožití aktivního a plnohodnotného stáří a podle článku III./ této dohody se zavázala zajistit do 20. 5. 2010 potvrzení o příjmu a konkrétním způsobu využití finančních prostředků a neprodleně je společnosti MERKUR CASINO a.s. zaslat a v případě, že do 20. 5. 2010 toto potvrzení nedoručí nebo v případě, že MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení zavázala se jménem příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
čímž způsobila obviněná J. P. společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 2.000.000 Kč, a to za součinnosti s obviněným J. T.,
7) obviněný J. T. založil dne 26. 4. 2010 občanské sdružení s názvem Sdružení NAČALADO, IČ: 228 70 857, s fiktivním sídlem Praha, ul. Korunní č. 18, tak, že vytvořil fiktivní písemnosti, a to zápis přípravného výboru ze dne 3. 5. 2010, návrh na registraci občanského sdružení ze dne 21. 4. 2010 a stanovy občanského sdružení ze dne 20. 4. 2010, které nechal podepsat E. B., když zneužil její důvěry a předstíral, že založením tohoto občanského sdružení udělají něco pro romské děti, např. postaví hřiště, zorganizují sportovní hry apod. a další, v písemnostech uvedené osoby, a to L. M., a J. B., výše uvedené písemnosti nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly, a v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit J. T. jednal dále jménem sdružení tak, že
a) zaslal dne 27. 4. 2010 žádost o poskytnutí finanční podpory s fiktivním podpisem E. B., předsedkyně Sdružení NAČALADO společnosti MERKUR CASINO a.s., a E. B. pak přesně nezjištěného dne, nejpozději 3. 6. 2010 na základě jeho pokynu podepsala Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které byla dne 3. 6. 2010 na účet vedený u Volksbank CZ, a.s., na majitele Sdružení NAČALADO přijata od společnosti MERKUR CASINO a.s. částka 3.900.000 Kč, a opět na základě pokynu J. T. dne 7. 6. 2010 požádala o výběr částky 3.897.000 Kč z tohoto účtu jeho jediná disponentka E. B., která celou vybranou částku na přepážce v bance ihned předala J. T., který jejím jménem a s jejím fiktivním podpisem poslal dne 3. 5. 2011 společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinil ani po výzvě ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012, a obviněný J. T., který fakticky občanské sdružení řídil, věděl, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se příjemce zavázal finanční prostředky použít k podpoře sociálně slabých a znevýhodněných Romů a jiných menšin žijících v České republice a podle článku II./4, 5 této dohody se příjemce zavázal do 15. 5. 2011 doložit použití částky poskytnuté podle této dohody a v případě, že potvrzení nedoručí nebo v případě, že MFČR neuzná využití uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení zavázal se příjemce tyto finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s. a nakonec dne 9. 10. 2013 společnosti MERKUR CASINO a.s. sdělil, že občanské sdružení NAČALADO nebylo schopno využít zaslané finanční prostředky ze dne 3. 6. 2010 ve výši 3.900.000 Kč pro svoji činnost
b) dne 26. 4. 2010 zaslal písemnou žádost o poskytnutí části výtěžku společnosti gate seven a.s., s fiktivním podpisem E. B., která pak podepsala Smlouvu o odvodu části výtěžku ze dne 28. 5. 2010 se společností gate seven a.s. a na základě této smlouvy byla dne 9. 7. 2010 na účet vedený u Volksbank CZ, a.s., pro majitele Sdružení NAČALADO přijata částka 3.000.000 Kč od společnosti gate seven a.s., a E. B. na základě pokynu J. T., jako jediná disponentka s účtem, dne 13. 7. 2010 vybrala v hotovosti částku 2.999.000 Kč, kterou ihned v bance u přepážky předala J. T., který zaslal jménem E. B., předsedkyně tohoto občanského sdružení NAČALADO, potvrzení společnosti gate seven a.s. o tom, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení, bez toho, že by připojil konkrétní doklady o jejich využití, a proto společnost gate seven a.s. podala dne 19. 3. 2011 trestní oznámení, obviněný J. T., který fakticky občanské sdružení NAČALADO řídil, věděl, že podle bodu 2) Smlouvy o odvodu části výtěžku ze dne 28. 5. 2010 je příjemce povinen použít finanční prostředky na svoji činnost a doložit jejich užití do 30. 4. 2011, když v případě, bude-li finančních prostředků použito příjemcem odvodu na jiný účel, než jaký je uveden v potvrzení, má poskytovatel příspěvku právo žádat poskytnutý finanční příspěvek zpět a příjemce je povinen jej do 15 dnů od obdržení výzvy, poskytovateli, tj. společnosti gate seven a.s., vrátit včetně úroků z prodlení
čímž způsobil obviněný J. T. společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 3.900.000 Kč a společnosti gate seven a.s. způsobil škodu ve výši 3.000.000 Kč,
8) obviněný Ja. V. založil dne 27. 4. 2010 občanské sdružení s názvem Sdružení VAUC, IČ: 228 70 709, s fiktivním sídlem Olomouc, ul. Wellnerova č. 3, kdy k tomuto úkonu vytvořil fiktivní písemnosti J. T., a to zápis přípravného výboru ze dne 13. 4. 2010, návrh na registraci občanského sdružení ze dne 20. 4. 2010 a stanovy občanského sdružení ze dne 13. 4. 2010, které další v písemnostech uvedené osoby, a to R. T., a T. S., nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly,
a) v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit Ja. V. jednal jménem sdružení za pomoci obviněného J. S. tak, že zaslal společnosti MERKUR CASINO a.s. žádost o poskytnutí finanční podpory, následně přesně nezjištěného dne, nejpozději 3. 6. 2010 podepsal Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které dne 3. 6. 2010 byla na účet vedený u Raiffeisenbank, a.s., se sídlem Praha 3, Koněvova 2747/99, IČ: 492 40 901 (dále jen „Raiffeisenbank, a.s.“), na majitele Sdružení VAUC přijata od MERKUR CASINO a.s. částka 3.800.000 Kč, která byla dne 3. 6. 2010 jediným disponentem Ja. V. odeslána na účet vedený u UniCredit Bank a.s., majitele TEAMX INTERNATIONAL CO., LIMITED, odkud byla z tohoto účtu dne 4. 6. 2010 částka 535.000 Kč přeposlána na účet vedený u UniCredit Bank a.s., majitele X 3000 a.s., ke kterému měl dispoziční oprávnění J. T., a další částka 3.260.000 Kč byla dne 7. 6. 2010 vybrána J. S. v hotovosti, a dne 2. 5. 2011 zaslal Ja. V. společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinil ani po výzvě ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012, ačkoliv věděl, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázal finanční prostředky použít k výstavbě provozu, údržbě a rozvoji cyklostezek a podle článku II./4,5 této dohody se za příjemce zavázal doložit použití uvedených finančních prostředků do 15. 5. 2011 a v případě, že potvrzení nedoručí nebo MF ČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázal se za příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
b) obviněný Ja. V. dále sám jednal jménem sdružení v úmyslu sebe nebo jiného obohatit tak, že zaslal dne 27. 4. 2010 žádost o poskytnutí části výtěžku společnosti gate seven a.s., následně v O. dne 31. 5. 2010 podepsal Smlouvu o odvodu části výtěžku, na základě které dne 9. 7. 2010 byla na účet vedený u Raiffeisenbank, a.s., na majitele Sdružení VAUC přijata od gate seven a.s. částka 3.000.000 Kč, a v době od 12. 7. 2010 do 15. 7. 2010 Ja. V. postupně vybral celou částku v hotovosti, a dne 29. 4. 2011 Ja. V. společnosti gate seven a.s. písemně sdělil, že finanční prostředky byly využity v souladu se stanovami občanského sdružení, tj. na výstavbu, provoz, údržbu a rozvoj cyklostezek bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinil ani na základě výzvy ze strany společnosti multigate a.s. ze dne 29. 5. 2012, ačkoliv věděl, že podle bodu 2), 3) Smlouvy o odvodu části výtěžku se za příjemce zavázal doložit užití těchto prostředků do 30. 4. 2011 společnosti gate seven a.s. a bude-li finančních prostředků použito na jiný účel, než jaký je uveden v potvrzení, má poskytovatel příspěvku právo žádat poskytnutý finanční příspěvek zpět a příjemce je povinen jej do 15 dnů od obdržení výzvy vrátit zpět na účet včetně úroku z prodlení, a to společnosti gate seven a.s., a přípisem datovaným dne 23. 5. 2012 sdělil společnosti gate seven a.s., že finanční prostředky získané z odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely dosud v plné výši nevyčerpali,
čímž obviněný Ja. V. způsobil společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 3.800.000 Kč za součinnosti s obviněným J. T., z čehož škoda ve výši 3.260.000 Kč byla způsobena také za součinnosti s obviněným J. S. a společnosti gate seven a.s. způsobil Ja. V. škodu ve výši 3.000.000 Kč za součinnosti s obviněným J. T.,
9) obviněná J. V. využila toho, že dne 20. 4. 2010 K. H., založila občanské sdružení s názvem Volnočasové centrum pro juniory Pražánek, IČ: 228 71 438, s fiktivním sídlem Praha, ul. Václavská 1748/14, (dále jen Sdružení Pražánek“), kdy k tomuto úkonu vytvořil fiktivní písemnosti J. T., a to zápis přípravného výboru ze dne 6. 4. 2010, návrh na registraci občanského sdružení ze dne 16. 4. 2010 a stanovy občanského sdružení ze dne 6. 4. 2010, které další v písemnostech uvedené osoby, a to P. Š., a V. T., B. N., nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly, a J. V. se stala sama dne 30. 4. 2010 fiktivní členkou a předsedkyní tohoto občanského sdružení, ačkoliv věděla, že jde o sdružení, které nebylo založeno v souladu s právními předpisy,
a) v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit J. V. jednala dále jménem sdružení za pomoci J. S. tak, že zaslala společnosti MERKUR CASINO a.s. žádost o poskytnutí finanční podpory bez uvedení data, nezjištěného dne, nejpozději 8. 6. 2010, podepsala Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které dne 8. 6. 2010 byla na účet vedený u GE Money Bank, a.s., IČ: 256 72 720, Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, (dále jen „GE Money Bank, a.s.“), na majitele Volnočasového centra pro juniory Pražánek přijata od MERKUR CASINO a.s. částka 3.700.000 Kč, dne 8. 6. 2010 byla z tohoto účtu částka 3.698.000 Kč jedinou disponentkou J. V. odeslána na účet vedený u UniCredit Bank a.s., na majitele TEAMX INTERNATIONAL CO., LIMITED, na který byla dne 9.6.2010 poukázána také částka 3.598.000 Kč z účtu vedeného u Volksbank CZ a.s., majitele Sdružení na podporu brněnského sportu (viz bod 4b) a z celkové částky 7.296.000 Kč pak J. S. dne 11.6.2010 vybral v hotovosti částku 6.790.000 Kč (tj. 3.345.000 Kč od Volnočasového centra pro juniory Pražánek a 3.445.000 Kč od Sdružení na podporu brněnského sportu), když zbylá částka 506.000 Kč (tj. 253.000 Kč od Volnočasového centra pro juniory Pražánek a 253.000 Kč od Sdružení na podporu brněnského sportu) byla poukázána z tohoto účtu na účet společnosti X 3000 a.s. a dne 9. 5. 2011 zaslala J. V. společnosti MERKUR CASINO a.s. potvrzení, že finanční prostředky byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení bez toho, že by připojila konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinila ani po opakované výzvě ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012 a 18. 6. 2012, ačkoliv věděla, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázala tuto finanční částku použít k podpoře, přípravě a realizaci projektů zaměřených na výstavbu a provoz dětských hřišť a dětských sportovních komplexů a podle článku II./4, 5 této dohody se zavázala do 15. 5. 2011 doložit použití této částky podle smluvního ujednání a v případě, že potvrzení nedoručí nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázala se za příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
b) obviněná J. V. dále v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit za pomoci obviněného J. S. jednala tak, že podepsala dne 25. 5. 2010 se společností gate seven a.s. Smlouvu o odvodu části výtěžku, na základě které dne 24. 6. 2010 byla na účet vedený u GE Money Bank, a.s., na majitele Volnočasové centrum pro juniory Pražánek přijata od gate seven a.s. částka 3.000.000 Kč, ve stejný den byla celá částka jedinou disponentkou účtu J. V. odeslána na účet vedený u UniCredit Bank a.s., majitele TEAMX INTERNATIONAL CO., LIMITED, kam byla dne 28.6.2010 poukázána také částka 3.000.000 Kč od Sdružení na podporu brněnského sportu (viz bod 4c) a z této částky 6.000.000 Kč byla dne 28. 6. 2010 na základě příkazu disponenta přeposlána částka 300.000 Kč (tj. 150.000 Kč od Volnočasového centra pro juniory Pražánek a 150.000 Kč od Sdružení na podporu brněnského sportu) na účet vedený u UniCredit Bank a.s. majitele společnosti X 3000 a.s., ke kterému měl dispoziční oprávnění J. T., a dne 29. 6. 2010 vybral J. S. zbylou částku 5.700.000 Kč v hotovosti a J. V. zaslala společnosti gate seven a.s. dne 29. 4. 2011 potvrzení o tom, že finanční prostředky byly využity v souladu se stanovami sdružení bez toho, že by připojila konkrétní doklady o užití finančních prostředků, ačkoliv věděla, že podle bodu 2) a 3) Smlouvy o odvodu části výtěžku, se jménem příjemce zavázala doložit užití těchto prostředků do 30. 4. 2011 společnosti gate seven a.s. a v případě bude-li finančních prostředků použito příjemcem na jiný účel, než je uveden v potvrzení, má poskytovatel příspěvku právo žádat poskytnutý finanční příspěvek zpět a příjemce je povinen do 15 dnů od obdržení výzvy poskytovatele finanční prostředek mu vrátit na jeho účet, včetně úroku z prodlení, tj. společnosti gate seven a.s.
čímž způsobila obviněná J. V. společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 3.700.000 Kč, a to za součinnosti s obviněným J. T., z čehož škoda ve výši 3.445.000 byla způsobena také za součinnosti s obviněným J. S. a společnosti gate seven a.s. způsobila obviněná J. V. škodu ve výši 3.000.000 Kč za součinnosti s obviněným J. T., z čehož škoda ve výši 2.850.000 Kč byla způsobena také za součinnosti s obviněným J. S.,
10) obviněná K. T. založila dne 16. 9. 2010 občanské sdružení s názvem Sdružení MOBILIS, IČ: 228 55 751, s fiktivním sídlem Praha, Karlovo náměstí 8, kdy k tomuto úkonu vytvořil fiktivní písemnosti J. T., a to návrh na registraci občanského sdružení ze dne 24. 8. 2010, stanovy občanského sdružení ze dne 24. 8. 2010 a Zápis ze schůze přípravného výboru ze dne 24.8.2010, které další v písemnostech uvedené osoby, a to P. V., a D. S., nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly, a v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit K. T. jednala jménem sdružení tak, že zaslala dne 22. 9. 2010 žádost o poskytnutí finančního daru z odvodu na veřejně prospěšné účely MERKUR CASINO a.s., následně v P. dne 25. 10. 2010 podepsala Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které dne 4. 11. 2010 byla na účet vedený u GE Money Bank a.s., na majitele Sdružení MOBILIS přijata od MERKUR CASINO a.s. částka 3.800.000 Kč, a dne 5. 11. 2010 byla jediným disponentem K. T. vybrána v hotovosti částka 3.799.000 Kč, a dne 6. 5. 2011 K. T. společnosti MERKUR CASINO a.s. písemně sdělila, že finanční prostředky, které byly převedeny na účet Sdružení MOBILIS, byly použity v souladu se stanovami občanského sdružení bez toho, že by připojila konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinila ani na základě výzvy ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16.3.2012, ačkoliv věděla, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázala tuto částku použít k lepší informovanosti odborné a laické veřejnosti v oboru rehabilitace, pořádat kurzy a školení a podle článku II./4, 5 této dohody se zavázala jménem příjemce do 15. 5. 2011 doložit použití uvedené finanční částky a v případě, že potvrzení nedoručí nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázala se za příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.
čímž způsobila obviněná K. T. společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 3.800.000 Kč, a to za součinnosti s obviněným J. T.,
11) obviněný P. B. založil dne 19. 10. 2010 občanské sdružení s názvem Občanské sdružení pro talentovanou mládež, IČ: 228 52 298, s fiktivním sídlem Zlín, třída Tomáše Bati 2132, (dále jen „Sdružení pro talentovanou mládež“), kdy k tomuto úkonu vytvořil fiktivní písemnosti J. T., a to návrh na registraci občanského sdružení ze dne 11. 10. 2010, stanovy občanského sdružení ze dne 8. 10. 2010 a zápis přípravného výboru ze dne 8. 10. 2010, které další v písemnostech uvedené osoby, a to J. S., a T. P., nepodepsaly a ani o své účasti v tomto občanském sdružení nevěděly, a v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit P. B. jednal jménem sdružení tak, že zaslal dne 25. 9. 2010 žádost o poskytnutí finanční podpory MERKUR CASINO a.s., následně dne 9. 11. 2010 podepsal Dohodu o odvodech části výtěžku na veřejně prospěšné účely, na základě které byla na účet vedený u GE Money Bank a.s., na majitele Sdružení pro talentovanou mládež přijata od MERKUR CASINO a.s. v době od 16. 11. 2010 do 18. 11. 2010 celkem částka 5.560.000 Kč a dne 19. 11. 2010 vybral částku 3.559.000 Kč a dne 22. 11. 2010 částku 2.000.000 Kč, P. B. jako jediný disponent uvedeného účtu, tj. celkem vybral v hotovosti částku 5.559.000 Kč, a dne 4. 5. 2011 společnosti MERKUR CASINO a.s. písemně sdělil, že finanční prostředky, které byly převedeny na účet občanského sdružení, byly použity v souladu se stanovami, a to na materiální a finanční zabezpečení talentované mládeže, bez toho, že by připojil konkrétní doklady o užití finančních prostředků, což neučinil, ani na základě výzvy ze strany společnosti MERKUR CASINO a.s. ze dne 16. 3. 2012, ačkoliv věděl, že podle článku II./2 Dohody o odvodech části výtěžku se jménem příjemce zavázal použít tuto částku k podpoře a pořádání tréninkových kempů talentované mládeže a podle článku II./4, 5 této dohody se zavázal za příjemce do 15. 5. 2011 doložit použití uvedené finanční částky a v případě, že potvrzení nedoručí nebo MFČR neuzná využití výše uvedených prostředků pro veřejně prospěšný účel uvedený v povolení, zavázal se za příjemce takto poskytnuté finanční prostředky neprodleně vrátit společnosti MERKUR CASINO a.s.,
čímž způsobil obviněný P. B. společnosti MERKUR CASINO a.s. škodu ve výši 5.560.000 Kč, a to za součinnosti s obviněným J. T.
2. Obvinění byli za tyto trestné činy odsouzeni :
Obviněný J. T. (ve výroku o trestu na str. 19 rozsudku nesprávně označený jako „P. T.“)
podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 1.000 Kč, tedy celkem ve výši 250.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Obviněný J. S.
podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněná M. B.
podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 1.000 Kč, tedy celkem ve výši 250.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Obviněný P. T.
podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněná R. T.
podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 1.000 Kč, tedy celkem ve výši 250.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Obviněná J. P.
podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 1.000 Kč, tedy celkem ve výši 250.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Obviněný Ja. V.
podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 1.000 Kč, tedy celkem ve výši 250.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Obviněná J. V.
podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 1.000 Kč, tedy celkem ve výši 250.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Obviněná K. T.
podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 1.000 Kč, tedy celkem ve výši 250.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Obviněný P. B.
podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 1.000 Kč, tedy celkem ve výši 250.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
3. O odvolání všech obviněných a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci ( soud druhého stupně, soud odvolací ) rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. 3 To 117/2016-7300 , tak že podle §258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a obviněných M. B., R. T., J. P., Ja. V., J. V., K. T. a P. B. zrušil ve výroku o trestu u obviněných J. T., M. B., R. T., J. P., Ja. V., J. V., K. T. a P. B.
4. Podle §259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl (při nezměněném výroku o vině) o trestech obviněných tak, že obviněnému J. T. uložil tresty odnětí svobody a peněžitý trest shodně jako soud prvního stupně a dále mu uložil podle §71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků na účtu vedeném ke smlouvě o penzijním připojištění se státním příspěvkem a peněžních prostředků na účtu vedeném ke smlouvě o investičním životním pojištění v aktuálním stavu ke dni 22. 6. 2017 (obě věci ve výroku blíže specifikovány).
5. Obviněné M. B. uložil trest odnětí svobody shodně jako soud prvního stupně, zatímco trest peněžitý snížil na celkových 200.000 Kč (200 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1.000 Kč) při současném stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Dále byl této obviněné podle §71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to částky 115.000 Kč a částky 2.325 Euro zajištěných v jejím domě při domovní prohlídce v K. dne 30. 5. 2013.
6. Obviněné R. T. uložil trest odnětí svobody shodně jako soud prvního stupně, zatímco trest peněžitý snížil na celkových 150.000 Kč (150 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1.000 Kč) při současném stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Dále byl této obviněné podle §71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, ve výroku napadeného rozsudku podrobně specifikovaný.
7. Obviněné J. P. uložil trest odnětí svobody shodně jako soud prvního stupně, zatímco trest peněžitý snížil na celkových 150.000 Kč (150 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1.000 Kč) při současném stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Dále byl této obviněné podle §71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, ve výroku napadeného rozsudku rovněž podrobně specifikovaný.
8. Obviněným Ja. V. a J. V. uložil tresty odnětí svobody shodně jako soud prvního stupně, zatímco tresty peněžité snížil každému na celkových 150.000 Kč (150 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1.000 Kč) při současném stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců.
9. Obviněné K. T. uložil trest odnětí svobody shodně jako soud prvního stupně, zatímco trest peněžitý snížil na celkových 100.000 Kč (100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1.000 Kč) při současném stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
10. Obviněnému P. B. uložil trest odnětí svobody shodně jako soud prvního stupně, zatímco trest peněžitý neuložil, nýbrž uložil tomuto obviněnému p odle §71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to částky 115.000 Kč a 2.325 Euro nalezených v jeho domě při domovní prohlídce v K. dne 30. 5. 2013.
11. Odvolání obviněných J. T., J. S. a P. T. soud druhého stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
12. Proti uvedenému rozsudku vrchního soudu podalo všech deset jmenovaných obviněných prostřednictvím svých obhájců dovolání.
13. Obviněný J. T. podal prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Zuzany Kristiánové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g), l ) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. shledává obviněný v nedodržení systému rotace přidělovaných věcí na Krajském soudu v Brně. Odvolací soud se podle něj nekriticky ztotožnil s přípisem předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně JUDr. Jaroslavy Bartošové, který jen velmi vágně a neurčitě objasňuje, z jakého důvodu napadla daná věc dne 20. 8. 2014 do senátu 40 T, přestože obviněný předložil přehlednou tabulku, z níž „je zřejmé, že dne 20. 8. 2014 běžná věc menší než 600 stran a nikoli větší než 6 000 stran neměla být přidělena senátu 40 T“.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle obviněného naplněn, neboť soud na svá skutková zjištění nesprávně aplikoval hmotné právo, kdy jednání dovolatele posoudil jako trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku, přestože skutková podstata daného trestného činu nebyla naplněna, neboť v dané věci neexistuje poškozený, kterému by vznikla škoda, když soudem stanovení poškození (společnosti MERKUR CASINO, a. s., a Multigate, a. s., dříve sevengate, a. s.) jednoznačně uvedli, že jim žádná škoda nevznikla, práva poškozených neuplatňují a necítí se být poškozenými. Vrchní soud v Olomouci podle dovolatele postupoval v rozporu se zákonem č. 202/1990 Sb., když část výtěžku, kterou je provozovatel povinen odvést na veřejně prospěšný účel, posuzoval jako část majetku těchto společností. S odkazem na vyjádření Ministerstva financí obviněný tvrdí, že nedošlo k porušení §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., neboť finanční prostředky určené jednotlivým občanským sdružením nebyly zaslány zpět na účet loterijních společností. Dané finanční prostředky naopak jednotlivá občanská sdružení skutečně obdržela, nikoliv jejich jednotliví předsedové či členové. O těchto finančních prostředcích bylo řádně účtováno. Soudy obou stupňů pak odmítly důkazy, z nichž jednoznačně vyplývá, že se nikdo neobohatil a peníze byly využity na veřejně prospěšnou činnost. V této souvislosti odkazuje na konkrétní rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který rozhodoval v obdobné věci, kde však nebylo prokázáno použití peněz na veřejně prospěšnou činnost. Zdůrazňuje, že veškeré finanční prostředky, které obdržel od jednotlivých předsedů občanských sdružení, předal v rámci slučování do pokladny sdružení UNESCO. Ministerstvo financí přitom v rámci provedených kontrol konstatovalo, že občanská sdružení splnila svou povinnost a dostatečně doložila použití příslušných finančních prostředků. Nesprávně byl podle obviněného posouzen i úmysl předsedů jednotlivých občanských sdružení a nepodložený je například závěr odvolacího soudu o nepravosti podpisů R. W., A. K. a V. B. na určitých dokumentech.
15. Další námitku spadající pod tento dovolací důvod obviněný směřuje proti údajně nesprávnému posouzení jeho jednání jako organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný má za to, že jeho jednání spočívající v tom, že sepsal zakládající listiny jednotlivých sdružení, nelze podřadit pod pojem organizátorství. Jak naopak uvedli také spoluobvinění, on nic neorganizoval, nezosnoval a ani se nijak aktivně do činnosti dalších sdružení nezapojoval.
16. Dovolatel má za to, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. byl naplněn, neboť odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho opravného prostředku, přestože v přecházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. Obviněný poukazuje na to, že odvolací soud zamítl jeho opravný prostředek a znemožnil provedení důkazů v jeho prospěch. Tyto opomenuté důkazy mají zásadní dopad na celkové právní posouzení jednání dovolatele. Soudy obou stupňů se navrženými důkazy vůbec nezabývaly, přestože tyto potvrzují, že finanční prostředky byly použity na veřejně prospěšnou činnost. Tímto byla založena nepřezkoumatelnost a protiústavnost vydaného rozhodnutí. V namítané věci tak došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy. Dovolatel má tedy za to, že bylo dotčeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na soudní ochranu.
17. Obviněný dále poukázal na vybranou judikaturu Ústavního soudu a závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil.
18. Obviněný J. S. své dovolání podané prostřednictvím obhájce Mgr. Štěpána Řiháčka opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu poukázal na své dřívější, odvolací námitky týkající se údajného odnětí zákonnému soudci (obdobná námitka jakou vznesl dovolatel J. T.). Na obranu spoluobviněných M. B. a K. T. uvedl, že nebyly seznámeny s výslechy ostatních obviněných a byl tak porušen §208 tr. ř. K samotnému uplatněnému dovolacímu důvodu obviněný namítl, že nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, pokud nebyla jednoznačně identifikována poškozená osoba. Státní zástupce krajského státního zastupitelství označil za poškozené všechna občanská sdružení, která nemohla v důsledku jednání obviněných čerpat dotace od loterijních společností. Naproti tomu soudy obou stupňů považují za poškozené právě loterijní společnosti. Obviněný trvá dále na tom, že pochybení, kterých se dopustil v souvislosti se založením sdružení, byla administrativního charakteru a nemohou být považována za trestný čin.
19. Obviněný namítl, že k rozpečetění pytlů s účetnictvím zajištěným při domovní prohlídce došlo bez přítomnosti obviněného nebo jeho obhájce. V okamžiku, kdy získal přístup k zabaveným materiálům, účetnictví sdružení UNESCO již mezi nimi nebylo. Domnívá se, že ztráta byla způsobena úmyslným jednáním Policie ČR s cílem poškodit obviněného. Upozorňuje také na rozsáhlý důkazní materiál, který předložil policii, a množství navržených důkazů výslechem svědků, které orgány činné v trestním řízení opomenuly. V rozsudku dále nebyla specifikována míra, o kterou se měl zvětšit jeho majetek a nebylo ani určeno, kterou osobu měl obohatit. Doplnil dále vysvětlení, proč část plateb sdružením prováděl hotovostně (z důvodu vyšší rychlosti a nižších nákladů), přičemž upozornil, že tímto svým jednáním neporušil žádný zákon. Je také toho mínění, že nebyla správně aplikována zásada presumpce neviny.
20. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2016, č. j. 40 T 11/2014-6873, zrušil, a zprostil jej obžaloby.
21. Obviněná M. B. podala prostřednictvím svého obhájce Mgr. Antonína Šimečka dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že nebyly v jejím případě naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, jímž byla uznána vinnou. Má za to, že nevznikla škoda a ve věci nejsou poškození, jejichž existenci poškozených se nepodařilo určit ani prokázat v řízení před soudem prvního ani druhého stupně. Nebyl naplněn ani znak obohacení sebe nebo jiného. Právní argumentaci odvolacího soudu považuje obviněná za nepřesvědčivou a porušující princip „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. V důsledku postupu soudů prvního i druhého stupně vznikl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, což mělo za následek odepření práva dovolatelky na spravedlivý proces.
22. Obviněná považuje za nepřijatelné považovat za osobní prospěch statutárního orgánu občanského sdružení libovolný majetek, který dané občanské sdružení získalo. Podle mínění obviněné nebylo soudy prokázáno, že k obohacení statutárního orgánu, tedy jí, skutečně došlo. Namítá, že soudy odmítly provést důkazy navrhované obhajobou k objasnění osudu finančních darů zaslaných občanským sdružením, když považovaly za nadbytečné zkoumat činnost na občanské sdružení navazujícího právního subjektu. Zánik občanského sdružení formou jeho sloučení s navazujícím subjektem je naprosto legitimní a v souladu se zákonem a soud nemůže opomenout fakt, že veškerá práva a povinnosti předmětného občanského sdružení přešly na jeho právního nástupce. Bylo nezbytné, aby se soud zabýval tím, co se stalo s finančními dary, jakým způsobem je navazující subjekt vyúčtoval a jak byly použity.
23. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a sám aby podle §265m tr. ř. ve věci rozhodl tak, že ji zprostí obžaloby v plném rozsahu.
24. Obviněný P. T. podal dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Miroslava Klusáčka s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnou realizaci důkazního řízení a porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení základních požadavků spravedlivého procesu. Považuje za nesprávný názor obou soudů, že provedení důkazů navržených obhajobou je nadbytečné, neboť z těchto důkazů by vyplynulo, že finanční prostředky byly užity výhradně na veřejně prospěšné účely. Dále má za to, že nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to objekt, objektivní stránka, uvedení v omyl, vznik škody, příčinná souvislost ani obohacení. Společnosti MERKUR CASINO, a. s., a gate seven, a. s., nevystupovaly v procesním postavení poškozeného a nepřipojily se s nárokem na náhradu škody. Podle jejich vlastního vyjádření jim totiž škoda nevznikla. Nedošlo ke snížení jejich majetku.
25. Obviněný dále rozporuje, že by v době, kdy sdružení zakládal, měl úmysl, byť i eventuální, finanční prostředky nepoužít na účel, ke kterému byly čerpány. O finanční prostředky žádal bez uvedení konkrétní výše, ta byla na zvážení poskytujících společností a obviněný ji nemohl ovlivnit. Po celou dobu byl přesvědčen, že uvedené finanční prostředky budou použity na veřejně prospěšné účely, a s tímto záměrem je také předával do sdružení „UNESCO“. Nebyla proto u něj naplněna subjektivní stránka trestného činu.
26. Následující námitku směřuje obviněný proti výroku o trestu s tím, že jemu uložený trest považuje za neproporcionální ve vztahu k době, které uplynula od jeho údajného jednání, a délce řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, i s přihlédnutím k tomu, že šlo o zcela ojedinělý exces, ve věku téměř 67 let neměl dosud sebemenší střet se zákonem.
27. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil, a podle §265m tr. ř. rozhodl, o tom, že jej zprošťuje obžaloby, případně aby podle §265l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, že mu bude uložen přiměřený trest.
28. Obviněná R. T. opřela své dovolání podané prostřednictvím obhájkyně JUDr. Kristiny Škampové rovněž o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že došlo v jejím případě k nesprávném právnímu posouzení naplnění objektivní stránky trestného činu, konkrétně vzniku škody a identifikace poškozeného. Předně poukázala na „vývoj“ pojetí otázky škody a na postoj státního zástupce a nalézacího soudu k této otázce, s tím, že soudy za poškozené považovaly loterijní společnosti, jejichž majetek měl být snížen, neboť byly povinny odvést tyto finanční prostředky do státního rozpočtu. Dovolatelka setrvává na svém tvrzení, že nemohla být naplněna objektivní stránka trestného činu podvodu, neboť nebyla způsobena konkrétní škoda konkrétnímu poškozenému. Příjmy v uvedené výši by se tak jako tak nestaly majetkem loterijních společností, a jejich majetek proto jednáním obviněné nemohl být snížen. Nerozdělenou část výtěžku by musely odvést jiným sdružením nebo obci a státu. S odkazem na zákon č. 202/1990 Sb. a blíže nespecifikovaná rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Ostravě dovolatelka uzavírá, že odvod části výtěžku představuje náklady provozovatele loterijní společnosti a jeden z jeho mandatorních výdajů. Nelze ztotožňovat „část výtěžku“ a „část majetku“. Zatímco výtěžek z loterií se může stát majetkem loterijní společnosti, část výtěžku je odvodem, který sice ponižuje výtěžek, nikoli však majetek ve smyslu aktiv společnosti. Povinnou částku musela loterijní společnost tak jako tak odvést, nestala by se tedy nikdy součástí jejího majetku.
29. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.
30. Obviněná J. P. ve svém dovolání podaném prostřednictvím obhájce Mgr. Miroslava Penka uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že nebylo prokázáno, že spáchala zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 tr. zákoníku, a to především z toho důvodu, že nebyl prokázán její úmysl někoho uvést v omyl, ani to, že by svým jednáním sebe nebo jiného obohatila a způsobila tím na cizím majetku škodu. Provedené důkazy nejsou dostačující k prokázání její viny a soudy zakládají svá rozhodnutí na domněnkách a skutečnostech, které se sice staly, avšak nemají žádnou trestněprávní relevanci. Ve skutečnosti má její jednání spočívající v založení a registraci sdružení soukromoprávní rozměr. K tíži jí nelze přičítat benevolenci právních předpisů, byť třeba nakonec občanskoprávní sdružení v důsledku administrativních pochybení platně nevznikla.
31. Také z hlediska nedostatečnosti potvrzení o přijetí finanční částky a jejím užití se odvolací soud zabýval především soukromoprávní rovinou vztahu. Ze skutečnosti, že loterijní společnosti vyzvaly občanská sdružení ke konkretizaci použití prostředků, nelze dovodit, že oznámení občanských sdružení byla nedostatečná. Ve smlouvě si strany blíže nedohodly způsob informování, a nelze dovozovat, že učiněný způsob oznámení je nedostatečný. Ale i pokud by tomu tak bylo, nese to s sebou důsledky pouze v rovině soukromoprávní.
32. Pokud jde o pojem „obohacení sebe a jiného“, považuje dovolatelka za nesprávný postup odvolacího soudu, který zaměňuje jednotlivé obviněné a občanská sdružení v tom smyslu, že obvinění se obohatili, protože obdrželi finanční prostředky na účet „svého“ občanského sdružení. Je třeba oddělovat majetek obviněných a právnických osob.
33. Obviněná dále zdůraznila, že je klíčovou otázkou, zda sdružení „UNESCO“ provozovalo řádnou činnost. Pokud by se neprokázal opak, svědčí to o dobré víře obviněné. Odvolací soud vyslovil v tomto směru pouze pochybnost, čímž sdělil, že podvodná činnost „UNESCO“ nebyla prokázána. Uvedené sdružení bylo zapsáno na seznamu MV ČR a několik let vyvíjelo rozsáhlou činnost v tuzemsku i v zahraničí. Obviněná podrobně popsala své plány a pohnutky jak k založení sdružení, tak k ukončení své účasti v něm. Sdružení nikdy nepovažovala za fiktivní, naopak byla po celou dobu v dobré víře. Neexistuje jediný důkaz, že by věděla o tom, že zbývající dva členové výboru nepodepsali příslušné dokumenty a o svém členství vůbec nevěděli.
34. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
35. Obviněný Ja. V. a obviněná J. V. podali prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Wiedermanna téměř totožná dovolání, která opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění mají za to, že nebyly v jejich případě naplněny všechny znaky skutkové podstaty, především nebylo prokázáno, že vznikla konkrétní osobě škoda, a nebyl prokázán úmysl, a to ani nepřímý. Namítají nedostatečné zjištění skutkového stavu, napadený rozsudek navíc považují za nedostatečně odůvodněný. Postupem soudu prvního a druhého stupně prý došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces.
36. Naplnění daného dovolacího důvodu shledávají v existenci zřejmého rozporu mezi skutkovými závěry učiněnými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací, a to konkrétně ve skutečnosti, že nebyla na cizím majetku způsobena škoda. Soudy obou stupňů označily společnosti MERKUR CASINO, a s., a gate seven, a. s., za poškozené, aniž by tento závěr měl oporu v provedeném dokazování a bez jakéhokoli právního základu. Nedošlo ke snížení majetku těchto společností. Samy prohlásily, že se nepovažují za poškozené. Soudy dovozují, že loterijní společnosti jsou poškozenými, protože obvinění nedodrželi smluvní ujednání s nimi a nedoložili, jakým způsobem bylo s finančními prostředky naloženo. Na takové jednání obviněných ve vztahu k těmto společnostem však lze nahlížet pouze z pohledu soukromoprávního.
37. Pokud jde o znak „obohacení na úkor jiného“, výroková věta rozsudku neobsahuje okolnosti, ze kterých by bylo možné takové obohacení na straně obviněných nebo někoho jiného dovodit. Soudy se nedostatečně vypořádaly s otázkou, kdo se měl konkrétně jednáním obviněných obohatit, když se samotného výroku je zřejmé, že obvinění to nebyli. Nezabývaly se ani otázkou, jakým způsobem s finančními prostředky naložily třetí subjekty, do jejichž dispozice byly finanční prostředky převedeny. Jediné, co bylo v řízení prokázáno, je skutečnost, že sdružení Volnočasové centrum pro juniory Pražánek (v případě obviněné J. V.) bylo založeno v rozporu se zákonem a že dotyčná sdružení (v případě obou obviněných) porušila svou smluvní povinnost vůči loterijním společnostem, a to doložit užití finančních prostředků. Napadený rozsudek tak nejenže ignoruje základní zásady trestního práva in dubio pro reo a ultima ratio , ale rovněž byly nesprávně aplikovány právní normy, když porušení soukromoprávní povinnost bylo vyhodnoceno jako trestný čin. Pokud platné právní předpisy dávaly možnost poskytnout finanční prostředky jakémukoli občanskému sdružení a další postup již nekorigovaly, pak se jedná o mezeru v zákoně (která navíc již byla napravena) a nelze to klást za vinu obviněným, natož aby byli exemplárně trestáni za nedostatky v právním systému.
38. Dále tito dva dovolatelé namítli, že nebyl prokázán jejich úmysl obohatit sebe nebo jiného, kdy soud dovozuje znalost obviněné o nezákonnosti založení sdružení, což však nebylo nijak dokázáno. Obvinění sice zaslali loterijním společnostem žádost o finanční podporu, neuvedli však konkrétní částku a nepředložili ani samotnou dohodu o odvedení části výtěžku na veřejně prospěšné účely. Dohody jim byly zaslány loterijními společnostmi a obvinění neměli možnost do jejich obsahu zasahovat.
39. Obviněná J. V. dále namítla, že není zřejmé, na základě jakých skutečností odvolací soud dospěl k závěru, že si byla vědoma toho, že občanské sdružení Volnočasové centrum pro juniory Pražánek nebylo založeno v souladu s právními předpisy, když sdružení založila K. H. a potřebné písemnosti vytvořil J. T. Obviněná tedy sdružení nezakládala, působila v něm jen krátce, a nemohla tedy ovlivnit, jakým způsobem bude se svěřenými prostředky naloženo.
40. Obvinění připouštějí, že jednali nedbale (jak alespoň vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku), když si neprověřili čísla účtů, na které odeslali finanční prostředky, a neprověřili si ani, jakým způsobem bylo s nimi naloženo, a obviněná J. V. i tím, že vstoupila do občanského sdružení, přestože její časová vytíženost a zdravotní stav jí nedovolovaly věnovat se „svěřené funkci“ dostatečně. V žádném případě však nelze jednání obviněných považovat za úmyslný trestný čin podvodu.
41. Přestože si jsou obvinění vědomi, že se nejedná o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., napadají i výroky o jim uložených trestech. Mají za to, že bylo zasaženo do základních lidských práv jich samotných a jejich nezletilých dětí (ve věku 5 a 9 let), pokud se soudy při posuzování otázky trestů nezabývaly konkrétními okolnosti případu a sociálním dopadem jejich rozhodnutí. Trest odnětí svobody v délce pěti let, který byl uložen oběma obviněným, představuje dle jejich mínění nepřiměřený zásah do jejich rodinného života se silným dopadem na jejich dvě nezletilé děti. Obsáhle poukazují na příslušná ustanovení Úmluvy o právech dítěte, na autoritativní výklad Výboru pro práva dítěte i na vybranou judikaturu Ústavního soudu a uzavírají, že dovolací soud by se měl zabývat otázkou přiměřenosti jim uložených trestů, a pokud dospěje k závěru, že trest je v daném případě nepřiměřený, výrok o trestu zrušit.
42. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že obvinění jsou „ve všech bodech obžaloby nevinní“. Zároveň podali tito obvinění návrh na odklad výkonu rozhodnutí, právě s poukazem na rodinnou situaci a ochranu psychiky jejich nezletilých dětí.
43. Obviněná K. T. své dovolání podané prostřednictvím obhájkyně Mgr. Kateřiny Širhalové opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S odkazem na svoji životní situaci obviněná předně žádá o odklad výkonu zbytku peněžitého trestu. Shledává nesprávné hmotně právní posouzení v otázce neexistence škody a poškozeného jako náležitosti skutkové podstaty trestného činu, dále pak v otázce údajné fiktivnosti faktur, obohacení sebe nebo jiného a potřebné majetnosti k uložení peněžitého trestu v souvislosti s porušením práva na spravedlivý proces. Shledává také jiné nesprávné právní posouzení dané extrémním nesouladem mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Obviněná má za to, že ve věci nevznikla škoda, když společnosti označené jako poškození se necítí být poškozenými a finanční prostředky jim nechybí. Zákonem stanovenou částku by musely loterijní společnosti tak jako tak někomu poskytnout. Je proto toho názoru, že pokud by měl být někdo poškozen, byly by to ostatní veřejně prospěšné subjekty, které by na tyto finanční prostředky jinak mohly dosáhnout namísto občanských sdružení obviněných, jak uvedl také státní zástupce v obžalobě. Avšak v takovém případě neexistuje konkrétní subjekt, na jehož majetku škoda vznikla, a v důsledku toho není naplněna skutková podstata trestného činu podvodu.
44. Pokud jde o údajnou fiktivnost faktur, má obviněná za to, že skutková zjištění provedená nalézacím soudem nepostačují k závěru, že jde skutečně o fiktivní dokumenty, a není proto důvod pochybovat, že jí dokládané nákupy byly provedeny. Upozorňuje, že nelze k újmě obviněné přikládat, že uhrazené faktury budí zdání nevěrohodnosti, neboť fakturu nevystavuje odběratel, ale dodavatel. Nadto všechny úřední doklady jsou řádně označeny, obsahují účetní případ včetně účastníků, peněžní částku, okamžik vyhotovení dokladu a účetního případu a podpisový záznam odpovědné osoby. Zcela odlišná je situace ohledně dokumentů potřebných k založení občanského sdružení, avšak obviněná se domnívala, že ony dvě osoby (V., S.) jsou známí od bratra. Nevěděla ani nemohla vědět, že tyto osoby jsou fiktivní. Když dostala dokumenty ke sdružení, tyto osoby tam byly již napsané, ona to dopodepsala a poslala k registraci na Ministerstvo vnitra. Adresu sídla sdružení vybrala záměrně jako administrativní adresu tak, aby šlo o adresu atraktivní.
45. Také závěry soudů o naplnění znaku obohacení se dovolatelky jsou nesprávné, jak vyplývá i z jejích majetkových poměrů. Dosavadní obsah spisu neodpovídá tomu, že by k obohacení jejímu nebo někoho jiného došlo a nebyly proto splněny podmínky trestnosti. Část obdržených finančních prostředků byla použita na nákup potřebného vybavení a zbytek byl předán občanskému sdružení UNESCO, jež mělo v činnosti dovolatelky pokračovat. Za činnost tohoto občanského sdružení J. T. dovolatelka nenese odpovědnost.
46. Obviněná dále poukazuje na nesprávné hmotně právní posouzení jejího finančního stavu, na němž bylo založeno uložení peněžitého trestu ve výši 100.000 Kč. Ten je podle ní nedobytný. Upozorňuje, že se soud při ukládání peněžitého trestu zabýval pouze jejími dosavadními příjmy, aniž by vzal v úvahu možnost jejích budoucích příjmů s ohledem na to, že nastoupí na rodičovskou dovolenou a její uplatnění na trhu práce v následujících třech letech bude nulové. Své majetkové poměry obviněná v dovolání podrobně rozvedla a zdůraznila, že napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný.
47. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně a další rozhodnutí obsahově navazující na napadený rozsudek zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. ji zprostil obžaloby v plném rozsahu, eventuálně aby napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a sám rozhodl tak, že se obviněné peněžitý trest neukládá. Současně dovolatelka navrhla odklad výkonu rozhodnutí, konkrétně peněžitého trestu. K tomu doložila informaci ohledně svého syna YYYYY *).
48. Obviněný P. B. podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Lucie Ševčíkové a uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů došly k nesprávnému právnímu posouzení ohledně vzniku a existence škody a tedy naplnění skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Objektivní stránka tohoto trestného činu spočívá mj. ve vzniku nikoli nepatrné majetkové škody. Co se týče subjektivní stránky, je vyžadováno úmyslné zavinění. Obviněný však nijak neobohatil ani sebe ani nikoho jiného, neuvedl nikoho v omyl ani ničího omylu nevyužil ani nezamlčel podstatné skutečnosti. Zejména nezpůsobil škodu na cizím majetku, neboť jak je zřejmé z dosavadního průběhu řízení, nebylo prokázáno, že vznikla škoda, a pokud ano, tak komu vznikla a v jaké výši. Názor soudu na tuto otázku uvedený v napadeném rozhodnutí je podle názoru obhajoby vykonstruován pouze za účelem naplnění objektivní stránky trestného činu. Obviněný si z poskytnutých finančních prostředků ničeho neponechal a uhradil odměnu za činnost, pro jejíž účel bylo občanské sdružení zřízeno. Soudy obou stupňů podle něj porušily zásadu in dubio pro reo. Obviněný dále rozvedl argumenty, proč podle jeho názoru nedošlo ke vzniku škody, s tím, že odvod části výtěžku na veřejně prospěšné účely nebyl příjmem žádného veřejného rozpočtu a fakticky neměl správce. Příjemcem odvodu mohla být jakákoli osoba. I tento dovolatel tedy má za to, že není jasné, zda a komu vznikla škoda.
49. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil.
50. Nejvyšší státní zástupce , jemuž byla dovolání obviněných doručena v rozmezí od 18. 9. do 1. 11. 2017, se do dne konání neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu k dovoláním nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
51. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
52. Úvodem je třeba k samotné podstatě dovolání jako mimořádného opravného prostředku připomenout, že právo na dovolání není ústavně zaručeno v Ústavě, v Listině základních práv a svobod ani v závazných mezinárodních smlouvách. V čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotveno pouze právo na odvolání v některých trestních věcech. Právo na dovolání jako na mimořádný opravný prostředek jde tedy nad rámec ústavně zaručených procesních oprávnění. S tím souvisí fakt, že dovolání nemůže nahrazovat řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejně širokém rozsahu (mimo jiné co do důvodů), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Dovolání neplní funkci jakéhosi „dalšího odvolání“. Je možné je podat jen z některého z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Z povahy dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně vymezeny, je zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Stejně tak nejsou dovolacím důvodem námitky proti rozsahu dokazování a postupu při provádění důkazů, neboť takové námitky jsou svou povahou procesní.
53. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné dovolací důvody.
54. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Předmětné zákonné ustanovení tedy počítá s možností podat dovolání mimo jiné tehdy, jestliže soud „nebyl náležitě obsazen“. Tak tomu bude zejména v případech, kdy obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích; tzn. když rozhodoval ve věci samosoudce namísto senátu, když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl věc rozhodovat senát složený výhradně ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. ř., nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu (rozhodnutí č. 36/2012 Sb. rozh. tr.), ale i tehdy, jestliže se na rozhodování nepodílel zákonný soudce stanovený rozvrhem práce (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Námitka uplatněná obviněným J. T. tak tento dovolací důvod formálně naplňuje.
55. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
56. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy spočívající v tom, že dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy - zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel tudíž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, kterou založil na existenci důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. v předchozím řízení.
57. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
58. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněných.
vlastní posouzení dovolání
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
59. Úvodem je třeba uvést, že pro posouzení, zda byl soud náležitě obsazen, je třeba vycházet z ustanovení §27, §31 a §35 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, avšak tento pojem je nutné vykládat v souvislosti se způsobem přidělování věci v souladu s rozvrhem práce, jenž byl sestaven ve smyslu §41 a §42 a násl. zák. č. 6/2002 Sb. Tím musí být zajištěn požadavek vyplývající z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví: „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon“. Podstatou takto vymezeného ústavního práva na zákonného soudce je především ochrana proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc. Součástí tohoto základního práva je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení. Zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, znamená, že musí být předem známa kritéria, podle nichž jsou věci rozdělovány mezi jednotlivá soudní oddělení (vytvořená podle senátů v rámci jednotlivých kolegií), jakož i jmenovitě určeni soudci tvořící senát, který bude ve věci rozhodovat [§42 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb.]. Tím má být zabráněno přidělování věcí soudcům podle jiných než předem obecně určených hledisek.
60. Námitky uplatněné obviněným J. T. vztahující se obsahově k tomuto dovolacímu důvodu jsou však pouze formální a zjevně neopodstatněné. Nelze požadovat, aby ve všech věcech, kde podobná formální námitka bude vznesena, bylo nutné, aby dotyčný soud prokazoval, že skutečně postupoval podle rozvrhu práce a systému přidělování věcí. Opačný závěr by vycházel z presumpce neřádnosti činnosti soudů, což nelze v právním státě akceptovat. Nejvyšší soud i Ústavní soud také již opakovaně zdůraznily, že právo na zákonného soudce slouží k ochraně především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, avšak nelze je zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 2430/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 7 Tdo 128/2017 aj.).
61. Obviněný J. T. uplatnil podobnou námitku už v řízení o odvolání a Vrchní soud v Olomouci se jí v napadeném rozsudku podrobně zabýval (na str. 50-52), přičemž přihlížel k podrobnému vyjádření předsedkyně senátu soudu prvního stupně i k rozvrhu práce Krajského soudu v Brně, který si k tomu vyžádal, a Nejvyšší soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, když námitky obviněného k této otázce uplatněné v dovolání jsou pouze obecným opakováním jeho předchozích výhrad, s nimiž se odvolací soud dostatečně vypořádal. Nejvyšší soud uzavírá, že námitka obviněného J. T. vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. není založena na konkrétních skutečnostech a vychází pouze z předpokladu, že k určení soudců nedošlo přezkoumatelným a transparentním způsobem. Je tudíž pouze formální a nevzbuzuje žádné důvodné pochybnosti o spravedlivém posouzení věci dovolatele. V této části je poroto dovolání obviněného J. T. zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K námitce absence vzniku škody
62. Pod tento dovolací důvod je podřaditelná námitka, kterou (v určitých obměnách) uplatnili ve svých dovoláních všichni obvinění , totiž že soudy zjištěným jednáním obviněných nevznikla žádnému konkrétnímu subjektu škoda a tudíž chybí základní znak objektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná.
63. Není sporu o tom, že došlo k podání žádostí a k převodům a výběrům peněz uvedeným ve výroku odsuzujícího rozsudku. Dovolatelé pouze namítají, že tím nevznikla škoda jako znak objektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu – v základní skutkové podstatě škodu nikoli nepatrnou. Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo způsobí uvedeným činem značnou škodu (tou se rozumí podle §138 odst. 1 tr. zákoníku škoda dosahující nejméně částky 500 000 Kč). Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo způsobí uvedeným činem škodu velkého rozsahu (tou se rozumí podle §138 odst. 1 tr. zákoníku škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč).
64. Především je třeba odmítnout námitku, že škoda nevznikla proto, že poškození neuplatňují nárok na její náhradu a necítí se poškozenými. Škoda je objektivní kategorie a její vznik není závislý na subjektivním postoji poškozených. Nepodstatné je i to, že orgány činné v trestním řízení zvažovaly otázku určení poškozeného subjektu, respektive neměly na tuto otázku vždy shodný názor. V obžalobě ostatně už byli uvedeni poškození stejně jako v odsuzujícím rozsudku. Není také nijak v rozporu se závěry soudů, že sekundárně došlo také k poškození dalších subjektů – potenciálních příjemců příspěvků.
65. Přisvědčit nelze ani námitce, že část výtěžku, kterou byly loterijní společnosti povinny odvést na veřejně prospěšný účel, nebyla majetkem těchto společností. Tato námitka nevysvětluje (a nemůže vysvětlit), čím majetkem by tyto finanční prostředky (získané podnikatelskou činností loterijních společností v podstatě jako rozdíl mezi náklady a příjmy) před jejich odvodem byly. Zákonný závazek se získanými prostředky nějakým způsobem naložit nevylučuje předem vlastnictví k těmto finančním prostředkům. Nelze tedy tvrdit, že nedošlo ke snížení majetku loterijních společností jen proto, že by podvodně vylákané prostředky stejně musely vynaložit na jiné platby – tj. na povinné odvody v souladu se zákonem.
66. Z dovolacích námitek obviněných by vyplývalo, že předmětné finanční prostředky vlastně už předem náležely jim, respektive jimi ovládaným občanským sdružením (když nepatřily poškozeným loterijním společnostem), což je třeba odmítnout – v tom ostatně spočívá podstata spáchané trestné činnosti. Občanská sdružení ovládaná obviněnými byla pouze potenciálními adresáty zmíněných finančních částek, ovšem za splnění zákonných podmínek.
K námitkám absence ostatních znaků objektivní stránky trestného činu
67. Námitka, že zjištěným jednáním nedošlo k naplnění znaku „ obohacení sebe nebo jiného “, je rovněž zjevně neopodstatněná. Především je z hlediska naplnění tohoto znaku nerozhodné, zda došlo k obohacení přímo obviněných, anebo jimi ovládaných a spravovaných občanských sdružení. Subjekt, k jehož obohacení trestným činem podvodu došlo, nemusí být totožný s jeho pachatelem. Stejně tak není rozhodné, zda jednáním jednotlivých obviněných došlo k obohacení jich samých, anebo spoluobviněných. Otázkou obohacení se ostatně zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací (str. 60 napadeného rozsudku). Přinejmenším znak „obohacení jiného“ je nepochybně dán.
68. K námitce obviněných Ja. V. a J. V., že výroková věta rozsudku neobsahuje takové okolnosti, ze kterých by bylo možno dovodit znak obohacení, je třeba uvést, že tento znak mohl být ve skutkové větě výroku o vině vyjádřen výstižněji, avšak nelze tvrdit, že by tento znak ve skutkových zjištěních soudů ve výroku rozsudku ve spojení s jeho odůvodněním vyjádřen nebyl. Ve výroku se především uvádí, že obvinění jednali v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit, poté jsou popsány jednotlivé transakce a tedy mechanismus obohacení, přičemž v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je tento znak blíže vysvětlen. Je ovšem nutno zdůraznit, že nezjištění přesného dalšího osudu věcí získaných trestnou činností (jejího výtěžku), případně nezjištění mechanismu „rozdělení kořisti“ je v praxi běžné a nebrání vyvození trestní odpovědnosti. Proto je zjevně neopodstatněná i námitka, že nebylo určeno, kdo a o jakou částku se měl obohatit.
69. Obvinění dále namítli, že finanční prostředky vyplacené loterijními společnostmi byly skutečně použity na veřejně prospěšné účely, z čehož dovozují, že nedošlo k neoprávněnému obohacení a že nedošlo ani k uvedení v omyl a k naplnění dalších znaků trestného činu. Jde však o námitky vyloženě skutkové povahy, které nespadají pod deklarovaný ani jiný dovolací důvod (nicméně budou ještě zmíněny).
70. Jestliže někteří obvinění (J. P., Ja. V., J. V.) namítli, že postupovali nikoli protiprávně, nýbrž pouze v rámci benevolence právních předpisů tehdy danou problematiku upravujících, které další postup nekorigovaly, což vytvářelo jakousi „mezeru v zákoně“, jde v podstatě o námitku absence znaku protiprávnosti . I tu však je třeba odmítnout. Nelze tady aplikovat zásadu, že „co není zakázáno, je dovoleno“, neboť rozhodující je, že obvinění naplnili znaky skutkové podstaty trestného činu. Není podstatná zdánlivá formální souladnost s netrestními předpisy, pokud pachatelé jednají tak, že trestním zákonem předpokládaným jednáním poruší nebo ohrozí zájem trestním zákonem chráněný. Podle §13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Pachatel tedy může naplnit znaky trestného činu i tehdy, když se jeho jednání uskutečňuje v „soukromoprávním rámci“. Na uvedeném nic nemění fakt, že i odvolací soud připustil, že při páchání předmětné sofistikované trestné činnosti bylo využito nedokonalosti a benevolence zákonů o sdružování občanů a o loteriích a jiných podobných hrách (viz str. 54 napadeného rozsudku).
71. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitce obviněného J. T. , že jeho jednání nenaplnilo znaky organizátorství trestného činu. Soudy dospěly k závěru, že v uvedených případech tento obviněný zosnoval a řídil trestněprávně relevantní jednání – vznik občanských sdružení, k čemuž vytvořil výše zmíněné fiktivní písemnosti s nepravdivým uvedením zakládajících osob, a vysvětlily i další skutkové okolnosti, z nichž naplnění znaků účastenství ve formě organizátorství dovodily.
72. Organizátorem je podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ten, kdo trestný čin zosnoval nebo řídil, pokud byl trestný čin dokonán nebo se pachatel o něj alespoň pokusil. Organizátorství musí směřovat ke konkrétnímu trestnému činu, který musí být určen alespoň v hlavních rysech. Organizátor je účastníkem, který se na spáchání trestného činu ve skupinových věcech podílí rozhodujícím (dominantním) způsobem, aniž by se ho přímo účastnil jako spolupachatel. Za zosnování trestného činu je třeba považovat činnost spočívající nejen v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ale i ve vymyšlení a vypracování plánu jeho spáchání, vyhledání osob, které by se na něm podílely, zajišťování jejich vzájemného styku, rozdělování úkolů jednotlivým osobám před spácháním trestné činnosti, zabezpečování utajené trestné činnosti i utajení jednotlivých osob podílejících se na trestné činnosti, zajišťování odbytu věcí získaných trestnou činností předem či v průběhu trestné činnosti apod. Za řízení trestného činu je třeba považovat úkony spočívající v usměrňování všech osob na trestné činnosti se podílejících, vydávání konkrétních pokynů těmto osobám a vyžadování jejich splnění apod. (Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 2.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 340.).
73. Ze závěrů soudů vyplývá, že jednání obviněného J. T. naplňující znaky „zosnování“ a „řízení“ se v jednotlivých případech prolínalo. I zde je nutno vyjádření znaků organizátorství ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu vykládat v souvislosti s jeho odůvodněním i odůvodněním napadeného rozsudku odvolacího soudu (zejm. na str. 59, 62). Úloha tohoto obviněného v celé věci ze zjištěných okolností vyplývá jednoznačně. Soudy důvodně neuvěřily například tvrzení jednotlivých spoluobviněných, že každého z nich samostatně napadlo založit veřejně prospěšné občanské sdružení. Výstižně odvolací soud pojednal mimo jiné způsob jednání obviněného J. T. v souvislosti s řízením svědkyně E. B. (občanské sdružení Načalado), která sice nejednala úmyslně, avšak okolnosti činu vyjadřují úlohu a iniciativu obviněného a ilustrují i povahu jeho jednání ve vztahu ke spoluobviněným.
Ke skutkovým a procesním námitkám
74. Četné námitky vznesli obvinění ohledně subjektivní stránky trestného činu, jde však o námitky skutkové povahy, jež nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný zákonný důvod dovolání. S poukazem na svůj výklad důkazní situace a skutkových okolností totiž obvinění namítli, že nebyl prokázán jejich úmysl nepoužít finanční prostředky k deklarovanému veřejně prospěšnému účelu.
75. Dovolací námitky obviněných týkající se údajného neprokázání jejich úmyslného trestného jednání, ale i dalších skutkových okolností, v podstatě opakují jejich obhajobu uplatněnou již v průběhu jejich trestního stíhání, s níž se soudy obou stupňů náležitě vypořádaly.
76. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nepřezkoumává procesní postup soudů prvního a druhého stupně ani nezasahuje do jejich skutkových zjištění, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
77. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Žádné z těchto vad vztahujících se k důkaznímu řízení Nejvyšší soud nezjistil.
78. Nalézací soud provedl v hlavním líčení obsáhlé dokazování, na jehož podkladě učinil skutkové závěry, které v něm mají náležitý podklad. Učinil tak poté, co provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Soudy obou stupňů se podrobně zabývaly obhajobou obviněných a důvodně ji na základě logických argumentů odmítly. Vrchní soud v Olomouci podstatu a princip páchání posuzované trestné činnosti srozumitelně vysvětlil zejména na str. 54 a násl. napadeného rozsudku, a to v souladu se závěry nalézacího soudu vyjádřenými ve výroku jeho rozsudku o vině obviněných.
79. Důvodně poukázal odvolací soud například na fakt, že obviněný J. T. se podílel na založení předmětných občanských sdružení, a to zejména vypracováním písemných podkladů, zpracoval také žádosti o poskytnutí finančních prostředků na proklamované veřejně prospěšné účely, jež byly adresovány uvedeným loterijním společnostem. Přitom předsedové občanských sdružení byli osobami navázanými na jmenovaného obviněného (příbuzní, známí). Žádosti o registraci občanských sdružení obsahovaly fiktivní údaje co do osob (členů přípravných výborů) i sídel sdružení. Nelze tudíž akceptovat námitku, že pochybení při zakládání sdružení byla jen administrativního charakteru.
80. Řízení o registraci zahrnovalo značně úzká, omezená kritéria, takže k registraci došlo. Na založení občanských sdružení navázalo zaslání žádostí loterijním společnostem, a po poukázání finančních prostředků na účty těchto sdružení došlo v několika dnech k jejich výběru jednotlivými předsedy sdružení, a nedlouho poté byly tyto účty zrušeny. Správně také odvolací soud připomněl, že jistě není náhodou, že vyjma J. T. a J. S. většina obviněných po krátké době zjistila, že činnost v rámci těchto jimi založených občanských sdruženích nemohou vykonávat, neboť jim v tom brání objektivní a závažné příčiny (zdravotní stav, studium apod.). Tato sdružení pak byla postupně slučována do sdružení UNESCO, včetně převodů části finančních prostředků, aby se tak obvinění zbavili odpovědnosti za další osud jak sdružení, tak obdržených finančních prostředků. Jestliže toto zbavení se odpovědnosti a „legitimnost“ sloučení s UNESCO uplatňují někteří obvinění (např. K. T. a M. B.) jako dovolací námitku, je z toho dobře patrné, že plánování tohoto druhu trestné činnosti v sobě téměř vždy zahrnuje i promyšlení budoucí obhajoby. V některých případech pak měla být odpovědnost obviněných převedena na jiné subjekty formou tzv. smluv o spolupráci. V této souvislosti odvolací soud odůvodnil závěry o nepravosti podpisů osob figurujících v oněch sekundárních subjektech (blíže viz str. 55-56 napadeného rozsudku). Důvodně uzavřel, že tyto a další skutečnosti zjevně vykazují znaky předem stanoveného a promyšleného podvodného scénáře, jaký je pro tuto trestnou činnost charakteristický. Právem tedy soudy dovodily, že předmětná občanská sdružení byla zakládána účelově právě kvůli neoprávněnému získání finančních prostředků pro jiné než deklarované účely, tedy za účelem neoprávněného obohacení obviněných či dalších osob.
81. Skutečnosti uvedené v předchozím odstavci tvoří podstatu trestné činnosti. Poněkud méně podstatné už je, co obsahovala potvrzení následně zaslaná obviněnými za občanská sdružení loterijním společnostem, jimiž mělo být doloženo použití poskytnutých prostředků. Ani tyto okolnosti však podceňovat nelze, neboť z nich vyplývá podvodný charakter jednání obviněných. Je nepochybné, že obviněnými zaslaná oznámení, v nichž bylo paušálně uvedeno, že finanční prostředky byly použity v souladu s účelem občanského sdružení, nebyla s ohledem na svůj smysl dostatečná a že obvinění to věděli (blíže viz str. 58 napadeného rozsudku). Proto také byli loterijními společnostmi opětovně žádáni, aby řádně prokázali použití těchto prostředků, na což již prakticky nereagovali. Není tedy přesvědčivé, jestliže nyní obvinění poukazují na obsah jakýchsi sedmi krabic s dokumenty, z nichž by údajně vyplynulo řádné použití prostředků. Pokud by tomu tak bylo, jistě by tyto skutečnosti uvedli (alespoň po urgencích) v oznámeních loterijním společnostem. Soudy důvodně uzavřely, že potvrzení (nedostatečná) o použití finančních prostředků byla obviněnými zaslána v době, kdy prostředky ve skutečnosti na veřejně prospěšné účely použity nebyly, což obvinění věděli. Jednali totiž v podvodném úmyslu a od počátku ani nehodlali uvedené prostředky na veřejně prospěšné účely použít.
82. Soudy se vypořádaly s obhajobou obviněných, že poskytnuté finanční prostředky byly skutečně použity na deklarované veřejně prospěšné účely. Nepravdivost této obhajoby vyplývá už z výše uvedeného, neboť celé jednání v jeho celku a s ohledem na všechny okolnosti bylo jednáním podvodným a předem připraveným. Jiným rozumným způsobem zjištěné okolnosti v jejich souhrnu vysvětlit nelze. Pak je ale také zřejmé, že počínání obviněných nemohlo vyústit a nevyústilo v použití prostředků k veřejně prospěšným účelům. Nic takového z důkazů nevyplývá. Jestliže byly některými z obviněných předloženy faktury, které měly doložit tvrzené použití peněz v souladu s účelem jejich poskytnutí, soudy se s touto obhajobou vypořádaly (viz str. 59 napadeného rozsudku). Jakkoli obvinění, zejména K. T., namítli, že faktury nebyly fiktivní, je nutno poukázat na souhrn všech okolností jednání obviněných prokazující jejich podvodný úmysl. Opět lze v této souvislosti zmínit příklad občanského sdružení Načalado, výpověď svědkyně B. a okolnosti předávání peněz obviněnému J. T. hned v bance po jejich vyzvednutí. Obhajobou ohledně „řádné činnosti“ občanského sdružení UNESCO se soudy rovněž zabývaly, a to s přihlédnutím k nereálnosti deklarované činnosti několika málo osobami a k obsahu důkazů týkajících se údajné činnosti sdružení (str. 61 napadeného rozsudku – č. l. 286, 525, 6618-6623). Odmítnout bylo nutno i nepodložené tvrzení obviněného J. S., že úmyslným jednáním Policie ČR s cílem poškodit obviněného bylo ztraceno účetnictví sdružení UNESCO.
83. V těchto souvislostech bylo třeba hledět i na důkazní návrhy obviněných k uvedené otázce (obsah sedmi krabic s dokumenty, svědecké výslechy řady osob). Soudy se s těmito důkazními návrhy zabývaly a odůvodnily, proč některým návrhům nebylo vyhověno (viz zejména str. 113-115 rozsudku nalézacího soudu a str. 61 napadeného rozsudku), mimo jiné proto, že se mělo jednat o důkazy prokazující činnost občanského sdružení UNESCO bez návaznosti na činnost ostatních v odsuzujícím výroku uvedených občanských sdružení. Jestliže soudy návrhům obviněných na doplnění dokazování nevyhověly, aplikovaly tak zásadu trestního řízení, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované obžalobou či obhajobou, přičemž je to právě soud, který určuje rozsah dokazování tak, aby se nestalo bezbřehým. Vyplývá to i z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení postupují za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, a vyplývá to i ze samotné ústavní zásady nezávislosti soudu, zakotvené v čl. 82 Ústavy, z níž vyplývá, že je pouze věcí soudu, zda bude řízení doplňovat o další stranami navržené důkazy, nebo zda skutkový stav věci byl již před soudem objasněn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě. Soud není povinen vyhovět všem návrhům stran na doplnění dokazování, pokud takový postup zdůvodní. K důkazním návrhům lze jen dodat, že v případech tohoto druhu trestné činnosti je obvyklé, že obvinění se snaží zahltit soudy předkládáním obsáhlé listinné „důkazní materie“ s tvrzením, že se v ní najdou údaje podporující jejich obhajobu, že jejich četné a rozsáhlé jednání mělo poctivou povahu. V daném případě soudy vycházely z důkazů, z nichž vyplývá opak. Nedošlo k opomenutí důkazů, jež by zakládalo porušení práva obviněných na spravedlivý proces a nutnost zásahu Nejvyššího soudu.
84. Jak už bylo zmíněno, dovolací námitky týkající se subjektivní stránky činu jsou skutkové povahy, neboť zpochybňují skutková zjištění soudů, že obvinění od počátku věděli, že jejich občanská sdružení jsou zakládána fiktivně, respektive s fiktivním předmětem činnosti, a že ve skutečnosti budou sloužit jen k tomu, aby za účelem obohacení obviněných a dalších osob byly získány finanční prostředky od loterijních společností. Takto a s tímto cílem jednat chtěli. Nejednalo se tedy o pouhé nedbalostní jednání, jak namítli obvinění V. s tím, že si pouze neprověřili čísla účtů, na které peníze poukazují, respektive že obviněná V. neuváženě vstoupila do občanského sdružení přes časovou vytíženost a neodpovídající zdravotní stav. Nic na tom nemění, pokud v žádostech nebyly uváděny konkrétní požadované výše finančních částek. Úmysl pachatele majetkové trestné činnosti není závislý na tom, že předem zná přesnou částku, kterou trestným činem získá, respektive v jaké výši škodu způsobí (ba naopak, často ji nezná). Při těchto skutkových zjištěních soudy správně dovodily přímý úmysl podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, respektive úmysl nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, pokud jde o kvalifikované skutkové podstaty (str. 134 rozsudku nalézacího soudu).
85. Nejvyšší soud proto uzavírá, že pokud jde o samotná skutková zjištění, z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými závěry. Z nich pak vychází právní kvalifikace skutku. Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen zcela výjimečně, například tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se o takovou situaci nejednalo. Mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry soudů není žádný, natož extrémní rozpor. Nebylo porušeno pravidlo in dubio pro reo.
86. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že právo obviněných na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obvinění jsou pachateli, respektive spolupachateli či účastníky trestných činů tak, jak je uvedeno ve výroku odsuzujícího rozsudku. Dále uzavírá, že dovolací námitky obviněných týkající se skutkových zjištění nespadají pod dovolací důvody.
87. Zcela neopodstatněná je námitka obviněných J. V. a Ja. V. směřující k tomu, že měla být v jejich prospěch aplikována zásada ultima ratio (tyto závěry však platí pro všechny obviněné). Obvinění byli odsouzeni za zločiny, u kterých se zásada subsidiarity trestní represe zpravidla neuplatní a jejichž skutková podstata navíc byla naplněna poměrně rozsáhlým a sofistikovaným jednáním spojeným se způsobením vysoké škody. Trestným činem je podle §13 odst. 1 tr. zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Zásadně je tedy třeba vyvodit trestní odpovědnost za každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku. Tento závěr je u méně závažných trestných činů korigován zásadou subsidiarity trestní represe (§12 odst. 2 tr. zákoníku) a z ní vyplývajícího principu ultima ratio. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Hlavním kriteriem je zde společenská škodlivost činu, kterou je třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě s ohledem na intenzitu naplnění kritérií uvedených v §39 odst. 2 tr. zákoníku. Z nich především způsob provedení činu, jeho následky a okolnosti jsou v daném případě vylučující použití uvedené zásady. Z těchto důvodů je uplatnění trestněprávní represe v posuzovaném případě proporcionálním zásahem do základních práv obviněných. O námitce týkající se údajného výlučně soukromoprávního charakteru posuzovaného jednání bylo již pojednáno v odstavci 70. tohoto rozhodnutí.
88. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obvinění P. T., Ja. V., J. V. a K. T. zahrnuli své námitky proti jim uloženým trestům. Je však třeba zdůraznit, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vady vytýkané obviněnými výrokům o jim uložených trestech nejsou pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné. Pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu lze namítat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiné vady výroku o trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §37 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
89. Je nutno dodat, že ve výjimečných, krajních případech by zásah Nejvyššího soudu do výroku o trestu mohl být odůvodněn jen tehdy, jestliže by se jednalo o trest naprosto neodpovídající principům spravedlivého procesu. Jakkoli je třeba při ukládání trestu zohlednit také osobní a rodinné poměry obviněného (i z hlediska péče o nezletilé děti a jejich zájmu), nespadají sem bez dalšího případy, kdy obvinění (v tomto případě obvinění J. V. a Ja. V. ) namítají, že jim nelze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody z toho důvodu, že pečují o dvě nezletilé dcery - devítiletou a šestiletou (mladší byla počata v průběhu páchání popsaného trestného jednání), o něž se prarodiče nemohou starat. Nejde tu o obecnou exkulpační skutečnost ani o kriterium vylučující přiměřené potrestání pachatele závažné trestné činnosti. Dovolateli zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17, se týkal zcela jiného, výjimečného případu, a to pachatele odsouzeného za přečiny (nikoli za zločin), jimiž způsobil dopravní nehodu, při níž zahynuli jeho manželka a starší syn, zatímco přežil tříletý, mladší syn, péče o něhož byla při ukládání trestu zvažována za situace, kdy nepochybně největším „trestem“ pro pachatele byl samotný následek jeho jednání. Současně i v tomto nálezu (v odst. 27 jeho odůvodnění) ústavní soud připomněl, že z povinnosti soudů hodnotit poměry pachatele určitě neplyne, že by snad nejlepší zájem dítěte měl vždy převažovat nad zájmem společnosti na spravedlivém potrestání pachatelů trestných činů. V naprosté většině případů bude váha tohoto zájmu větší, což může vést k závěru trestních soudů o nutnosti odejmout pachateli osobní svobodu. Znovu je třeba připomenout, že obviněným byly uloženy tresty odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby, ze zákona nepodmíněné. Soudy důvodně neshledaly zákonné podmínky pro snížení trestů pod spodní hranici trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Tresty byly ukládány oběma jmenovaným za zvlášť závažné zločiny spáchané poměrně sofistikovaným způsobem a vedoucím ke vzniku vysoké škody, přičemž soudy konstatovaly převahu přitěžujících okolností a absenci jakékoli sebereflexe ze strany obviněných. Za této situace výměra trestu na spodní hranici trestní sazby odráží maximální možné zohlednění osobních poměrů obviněných (při současné nutnosti respektovat princip rovnosti před zákonem).
90. Obviněná K. T. v dovolání namítla nedobytnost jí uloženého peněžitého trestu. Tato námitka není podřaditelná pod jí uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla by podřaditelná jedině pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to v jeho první alternativě, tj. jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017). Tento dovolací důvod obviněná neuplatnila. V této souvislosti musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, značně formalizovaný, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem. Pokud je dovolatelem obviněný, pak je zároveň osobou, která dovoláním jako opravným prostředkem disponuje mimo jiné i v tom smyslu, že odkazem na zákonný dovolací důvod primárně určí obsah a rozsah přezkumu Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud se tudíž nezabývá jiným zákonným dovolacím důvodem než tím, na který odkázal dovolatel. Z toho také vyplývá, že pokud konkrétní uplatněné námitky svým obsahem neodpovídají tomu zákonnému dovolacímu důvodu, na který dovolatel odkázal, Nejvyšší soud nezkoumá, zda by tyto námitky případně nemohly být jiným dovolacím důvodem, na který dovolatel neodkázal (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1312/2013 či nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 554/03).
91. Nicméně nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že již odvolací soud se zabýval otázkou dobytnosti peněžitých trestů a také v případě obviněné K. T. dospěl k odůvodněnému závěru o nutnosti tuto námitku odmítnout. Peněžitý trest byl obviněné uložen na základě dostatečného dokazování, mimo jiné provedeného finančního šetření, a byl řádně odůvodněn. Odvolací soud ostatně výši peněžitého trestu výrazně snížil, aby odpovídala všem zákonným kriteriím.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
92. Jak už bylo zmíněno, obviněný J. T. uplatnil tento důvod dovolání v jeho druhé alternativě, kterou založil na existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. v předchozím řízení. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného je ve vztahu k důvodům podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. zčásti zjevně neopodstatněné, zatímco ve zbytku není vůbec podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů, je zjevně neopodstatněné i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem k podaným dovoláním
93. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání všech obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Rozhodl tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
94. Návrhy obviněných na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí neshledal Nejvyšší soud důvodnými, přičemž se jednalo o podněty, nikoli návrhy, o nichž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí, když k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody. Předseda senátu soudu prvního stupně návrh na přerušení výkonu trestu ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. nepodal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněných k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 1. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.