ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1375.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1375/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 11. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 To 29/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 132/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 11. 2017, č. j. 1 T 132/2014-553, byl obviněný uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době předcházející dni 21. 1. 2014 na přesně nezjištěném místě si opatřil padělaný vysokoškolský diplom č. 876/2012, identifikační č. A09364 ze dne 27. 2. 2012 a padělané vysvědčení o státní závěrečné zkoušce, příloha diplomu č. 876/2012 ze dne 27. 2. 2012 z Vysoké školy Karla Engliše, a. s., (dále jen VŠKE) znějící na jeho jméno a osvědčující získání vysokoškolského vzdělání studiem v bakalářském studijním programu s uděleným akademickým titulem bakalář, které následně dne 21. 1. 2014 v úmyslu užít jako pravé předložil při podání přihlášky na Univerzitu Jana Amose Komenského v XY do magisterského studijního programu, kdy jimi prokazoval získání potřebného vysokoškolského vzdělání v bakalářském studijním programu, ačkoli takové studium na VŠKE ani jinde neabsolvoval, a diplom a vysvědčení o ukončení vysokoškolského studia v bakalářském studijním programu řádně nezískal.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 4. 2018, č. j. 8 To 29/2018-627, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. Namítl, že soudy postupovaly chybně při řešení jeho námitky místní nepříslušnosti, neboť Krajský soud v Plzni nebyl soudem společným pro všechna místa, kde mohlo dojít k tvrzenému přečinu. Tím, že nebyla námitka místní nepříslušnosti předložena Nejvyššímu soudu, došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Soudy se nedostatečně vypořádaly s věrohodností svědků, když svědky podporující obžalobu posoudily jako důvěryhodné, zatímco svědky ve prospěch obhajoby jako nedůvěryhodné. Nesprávně dovodily soudy subjektivní stránku přečinu ve formě úmyslu, když z jeho obhajoby i výpovědí svědků vyplývá, že vysokou školu studoval, studium úspěšně a řádně ukončil a diplom mu vydala oprávněná osoba. Řádné absolvování studia potvrzuje i skutečnost, že vysoká škola podala trestní oznámení na L. Z. za zpronevěru školného zaplaceného obviněným. Byla porušena zásada in dubio pro reo a veškeré důkazy soudy hodnotily v jeho neprospěch. Závěry soudu jsou vyfabulované hypotézy a nemají podklad v provedených důkazech. Nelze mu klást za vinu za jakých podmínek a před jakou komisí skládal závěrečnou zkoušku, neboť mu toto nepříslušelo hodnotit, stejně jako, kdo a jak zadával protokoly do školního systému, a zda je udělený diplom správný. Jeho vinu nemůže prokazovat ani skutečnost, že si nepamatoval jména zkoušejících.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a aby přikázal místně příslušnému okresnímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V případě, že bude tímto soudem Okresní soud v Karlových Varech, pak navrhl, aby byla věc přidělena jinému samosoudci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a k námitkám pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. zdůraznil, že pod tímto dovolacím důvodem nelze namítat porušení zásad o místní příslušnosti. Přesto ale uvedl, že se ztotožnil se závěry soudů obou stupňů v tom, že Okresní soud v Karlových Varech je místně příslušným soudem a k porušení pravidel spravedlivého procesu tak nedošlo. K námitkám pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že s totožnými námitkami se vypořádaly již soudy obou stupňů a obviněný se v dovolání domáhá výlučně přezkumu skutkových zjištění. Soudy přitom své závěry postavily na řadě důkazů, které hodnotily v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Ani námitku stran absence úmyslného zavinění nelze označit za námitku právní, neboť i tuto obviněný vztahuje k naprosto jinému skutkovému ději, než jaký zjistily soudy. Stejně tak i další námitku k zásadě in dubio pro reo váže obviněný ke skutkovým zjištěním, a ne k právnímu posouzení. Mezi provedenými důkazy a z nich zjištěnými skutečnostmi nejsou žádné rozpory, soudy se věcí odpovídajícím způsobem zabývaly a skutek správně právně kvalifikovaly.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněný k této námitce uvedl, že se soudy nezabývaly jeho námitkou místní nepříslušnosti, když odvolací soud toliko prohlásil, že byl Okresní soud v Karlových Varech, jakožto soud prvního stupně, místně příslušným, a to aniž by byl odvolací soud společným pro všechna místa, kde mohlo dojít k přečinu. Námitku stran místní příslušnosti soudu prvního stupně k projednávání věci obviněného však nelze podřadit na základě shora uvedeného pod uplatněný dovolací důvod, a rovněž tak ani pod jiný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Stran příslušnosti soudu se Nejvyšší soud v intencích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. může zabývat toliko věcnou příslušností soudu. Tato námitka se tak zcela míjí s naplněním uplatněného dovolacího důvodu. S ohledem na ústavněprávní rovinu námitky však Nejvyšší soud pokládá za důležité doplnit, že se ze strany obviněného ani nejednalo o námitku místní nepříslušnosti, nýbrž o pouhé konstatování. Jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 6. 2016, obhájce obviněného výslovně uvedl, že „by chtěl říci, aby soud zvážil, zda je tento soud místně příslušný“ a že to „nevznáší jako námitku místně nepříslušného soudu, jen aby se s tím soud zabýval“ (č. l. 458). Z tohoto je zřejmé, že se nejednalo o námitku místní nepříslušnosti. S otázkou místní příslušnosti se navíc vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého usnesení (str. 4, odst. 14 usnesení odvolacího soudu) s tím, že podle výpovědi svědka L. Z., byl diplom a vysvědčení o státní závěrečné zkoušce odeslán do bydliště obviněného v XY, kde obviněný doklady fakticky převzal a tím si padělané veřejné listiny opatřil. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem odvolacího soudu stran místní příslušnosti Okresního soudu v Karlových Varech a shledal, že právo obviněného na zákonného soudce nebylo porušeno.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného jsou fakticky pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný se provedeným důkazům snaží dát jiný obsah, který by byl v jeho prospěch, avšak který je odlišný od hodnocení těchto důkazů soudy. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkového charakteru, které se míjí s obsahem uplatněného dovolacího důvodu a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že z jeho výpovědi, stejně jako výpovědí dalších svědků vyplývá, že nenaplnil subjektivní stránku předmětného přečinu, tuto námitku postavil výhradně na svém vlastním hodnocení těchto výpovědí, které je však diametrálně odlišné od jejich hodnocení soudy obou stupňů a z nich vyvozených skutkových závěrů. Tato námitka by tedy formálně byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpověďmi svědků M. Š., J. V., L. D., L. H. a J. S. i zprávami VŠKE a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, účetnictvím VŠKE a rovněž obsahem listin stran studia obviněného, zvláště pak bakalářskou prací obviněného nevyhovující podmínkám pro bakalářské práce, falzem vysokoškolského diplomu, chybami ve smlouvě o poskytnutí vysokoškolského studia, či v úpravě studijního plánu prezenčního studia obviněného. Je rovněž namístě uvést, že se soud prvního stupně řádně vypořádal s věrohodností svědků, kteří svými výpověďmi podporovali verzi obhajoby (viz str. 15 – 16 rozsudku soudu prvního stupně). Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvod k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy. Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo pak nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 11. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu