ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1595.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1595/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. ledna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 14 To 111/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 T 79/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2017, č. j. 8 T 79/2016-262, byl obviněný uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na sedm let. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že dne 18. 3. 2016 v 15:50 hod. řídil po silnici č. I/20 ve směru od P. na P. osobní motorové vozidlo s nákladním přívěsným vozíkem, na kterém měl naloženy dvě pneumatiky včetně kovových disků a při projíždění mírné pravotočivé zatáčky, v rozporu s §18 odst. 1, 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nedodržel rychlost vozidla stanovenou pro jízdu s přívěsným vozíkem, kdy jel rychlostí nejméně 104 km/h a dále nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a nákladu, dostal s vozidlem smyk a vyjel mimo komunikaci, několikrát se s vozidlem přetočil přes střechu a poté narazil do drátěného oplocení, přičemž při této dopravní nehodě došlo ke smrtelnému zranění spolujezdce M. K.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, na základě kterého Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 13. 7. 2017, č. j. 14 To 111/2017-313, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu a nově obviněnému podle §143 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na čtyři roky. Ostatní výroky z rozsudku soudu prvního stupně zůstaly nezměněny.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle obviněného spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem a závěry odvolacího soudu jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Soudy dovodily jeho nedbalostní zavinění zejména na základě znaleckého posudku znalce Ing. Milana Uttla, k jehož vypracování však došlo skoro až rok po dopravní nehodě, a to bez možnosti přímého zkoumání vozidla. Obviněný je přesvědčen, že v takovém případě nemohl znalec zodpovědět všechny otázky řešené v posudku s dostatečnou určitostí a kvalitou, čemuž nasvědčuje i stanovisko znaleckého ústavu MBL CRASH Experts, s. r. o., a tím nemohly být řádně objasněny příčiny nehody. Následně obviněný rozvedl svou polemiku se závěry znaleckého posudku znalce Ing. Milana Uttla a soudům vytkl, že se dostatečně nevypořádaly s předběžným stanoviskem znaleckého ústavu MBL CRASH Experts, s. r. o. Důkazy byly hodnoceny v pochybnostech v jeho neprospěch v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Soudy se podle obviněného rovněž nevypořádaly s tím, že nehodu mohla způsobit též technická závada vozidla. Způsob, jakým soudy dospěly k závěru, že příčinou nehody bylo překročení nejvyšší povolené rychlosti, je v rozporu se zásadou zákazu deformace důkazů. Soudy tak podle obviněného selektivně vybíraly pouze skutečnosti svědčící v jeho neprospěch a své závěry učinily toliko v rovině neověřitelných domněnek, které nevycházejí z provedeného dokazování.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný v dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i odvolání. Soudy dostatečně objasnily, proč byla hlavní příčinnou dopravní nehody nepřiměřená rychlost, kdy obviněný překročil maximální povolenou rychlost pro daný typ přívěsného vozíku nejméně o 25 km/h. Státní zástupce dále připomněl, že dovolání, jakožto mimořádný opravný prostředek, neumožňuje přezkum v takovém rozsahu jako odvolání. Soudy obou stupňů se námitkami, které obviněný vyjádřil opět v dovolání, dostatečně a podrobně zabývaly a lze na ně bez výhrad odkázat. Argumentace obviněného se prakticky výlučně zabývá skutkovými otázkami, především způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž takto pojaté námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, a proto nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky přečinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti rozsahu a hodnocení důkazů soudy obou stupňů, když obviněný toliko polemizuje se závěry znaleckého posudku znalce Ing. Milana Uttla a zpochybňuje jeho věrohodnost s poukazem na předběžné posouzení znaleckého ústavu. Obviněný tedy v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu. Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo in dubio pro reo má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a soud druhého stupně se ztotožnil s jeho skutkovými závěry. Své úvahy soudy obou stupňů ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. řádně rozvedly v odůvodněních svých rozhodnutí (str. 6-7 rozsudku soudu prvního stupně a str. 6-7 rozsudku odvolacího soudu), nedošlo k namítané deformaci důkazů a pro stručnost na ně lze odkázat, neboť s uvedenými závěry se ztotožnil i Nejvyšší soud. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je adekvátní obsahová a logická souvislost, která vylučuje úvahu o tom, že by tu byl nějaký, natož extrémní, rozpor a soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Nijak tedy nebylo dotčeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivý proces.
Rovněž námitku obviněného stran nevypořádání se s předběžným stanoviskem znaleckého ústavu nelze na základě výše uvedeného podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Obiter dictum je namístě zdůraznit, že obviněný navrhl toliko přečtení předběžného stanoviska a příp. pokud by měl odvolací soud na základě tohoto důkazu za to, že je potřeba doplnit dokazování, pak navrhl vypracování znaleckého posudku. Odvolací soud přitom jasně uvedl (str. 6 rozsudku soudu druhého stupně), že shromážděná důkazní materie postačuje ke spolehlivému zjištění skutkového stavu. Z tohoto důvodu soud druhého stupně nepovažoval vypracování navrhovaného znaleckého posudku za potřebné.
Námitky obviněného proti rozsahu a hodnocení důkazů provedenému soudy obou stupňů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. To platí i ohledně námitky proti závěru soudů o nedbalostní formě zavinění, která je sice obecně hmotně právní povahy, ale v tomto případě ji obviněný nezakládá na skutku uvedeném ve výroku o vině, ale na svém vlastním hodnocení výpovědí svědků a na zpochybňování závěrů znaleckého posudku. Na základě toho pak považuje za pochybné zjištění soudů o překročení povolené rychlosti jako příčině dopravní nehody, když ji podle něj mohla způsobit i nezjištěná technická závada a z tohoto důvodu až následně pak také považuje za nesprávný závěr soudů o nedbalostní formě zavinění.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.