ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.463.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 463/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. dubna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 3 To 329/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 104 T 66/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Po zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 4. 9. 2017, č. j. 104 T 66/2017-240, v celém rozsahu, byl obviněný rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2017, č. j. 3 To 329/2017-273, uznán vinným pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný uvedených přečinů dopustil v podstatě tím, že dne 25. 9. 2016 v době kolem 17:30 hod. v H. S., na ul. K. …, na pozemku domu o několika bytových jednotkách, před volně přístupnou hospodářskou budovou, z důvodu dlouhodobých sousedských neshod a rozepří, nejdříve na poškozenou V. B., vulgárně slovně zaútočil, poté ji bezdůvodně a zcela nečekaně udeřil pěstí shora do hlavy, v důsledku čehož se poškozené zatmělo před očima a upadla na zem, načež ve vulgárních vyhrůžkách pokračoval. Tímto jednáním způsobil poškozené zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření, a pouze shodou náhod jí nezpůsobil zranění ještě závažnější, pro které by byla omezena v obvyklém způsobu života po dobu delší sedmi dnů.
Obviněný se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 3. 1996, č. j. 11 T 25/96-56, uznán vinným mj. trestným činem výtržnictví, a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na deset měsíců do věznice s ostrahou.
Rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl obviněný uznán vinným pouze přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, napadli odvoláními obviněný a státní zástupkyně, která jej podala v neprospěch obviněného. Na základě odvolání státní zástupkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 11. 2017, č. j. 3 To 329/2017-273, podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř., zrušil v celém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, jak je uvedeno výše. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný shledává, že provedené dokazování a skutkové závěry jsou v přímém rozporu s obsahem jednotlivých svědeckých výpovědí a dalších provedených důkazů. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nezákonná, neboť dospěly k vadným skutkovým zjištěním a nesprávně se vypořádaly s jeho obhajobou. Odvolací soud měl podle názoru obviněného postupovat podle zásady in dubio pro reo. Soudy nekriticky přistupovaly k emocionálně zabarvené výpovědi poškozené a její dcery, zatímco neuvěřily jeho verzi celé události. Rovněž soudům vytkl, že nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru psychiatrie, případně klinické psychologie na zkoumání věrohodnosti poškozené. Namítl, že soudy obou stupňů neumožnily použít policejní úřední záznam jako důkaz, přičemž toto pochybení mělo vliv na následné nesprávné právní posouzení. Obviněný dále poukázal na to, že přestože poškozená tvrdila, že ji obviněný uhodil do temene hlavy, v lékařské zprávě lékař uvedl, že byla uhozena do zátylí, přičemž výškový rozdíl mezi obviněným a poškozenou mu takový úder podle jeho názoru neumožňuje. Verze poškozené nebyla podle obviněného přímo podpořena ani znaleckým posudkem MUDr. Marka Dokoupila. Z tohoto důvodu se obviněný ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně, který ze skutkové věty fyzické napadení vypustil. Obviněný dále namítl, že v minulosti byly veškeré rozepře hodnoceny pouze v rovině přestupkové, a pokud by se Nejvyšší soud ztotožnil s jeho verzí skutkového děje, pak by bylo namístě hodnotit subsidiaritu trestní represe a použití trestního práva jako ultima ratio.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že žádnou z obviněným uplatněných výhrad nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, neboť se nejedná o výhrady hmotně právní povahy. Obviněný toliko brojí proti nedostatkům provedeného dokazování a polemizuje se skutkovými zjištěními, která učinily soudy obou stupňů. Podle názoru státního zástupce rozhodnutí soudů netrpí namítaným extrémním rozporem a jejich závěry vyplývají z logického a vzájemného hodnocení provedených důkazů. Mimo uplatněný dovolací důvod stojí i námitka nerespektování zásady subsidiarity trestní represe, neboť ji obviněný uplatnil výlučně s odkazem na svoji vlastní představu o průběhu skutkového děje. Rovněž námitka stran neprovedení důkazů není důvodná, neboť soudy přiléhavě zdůvodnily, proč další důkazy neprovedly.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky trestných činů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti rozsahu dokazování a hodnocení důkazů provedených soudy obou stupňů, když primárně zpochybňuje výpověď poškozené a soudům vytýká neprovedení dalších jím navržených důkazů. Obviněný tedy v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu. Ani námitku obviněného stran porušení zásady subsidiarity trestní represe nelze s ohledem na výše uvedené podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Tuto námitku obviněný opřel výhradně o odkaz na svoji vlastní verzi skutkového děje, ve které zcela popírá fyzické napadení poškozené. Verze obviněného je však v přímém rozporu se skutkovými zjištěními, která vycházejí z řádně provedeného dokazování. Takto koncipovaná námitka tedy rovněž směřuje výhradně do hodnocení důkazů a jako taková nemůže naplnit žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Obdobně nelze pod žádný z dovolacích důvodů podřadit ani námitku obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo, neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soud prvního stupně sice částečně pochybil při hodnocení výpovědi poškozené, když tuto označil za věrohodnou, avšak přesto dospěl k závěru, že jsou pochybnosti, zda jí zranění způsobil obviněný. Toto pochybení soudu prvního stupně však napravil soud odvolací, který si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., když uzavřel na základě dokazování, ve kterém m. j. provedl opětovný výslech znalce, že zranění způsobil poškozené obviněný a jeho útokem jí jen shodou náhod nezpůsobil zranění daleko závažnější. Odvolací soud svým postupem nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Je rovněž namístě doplnit, že co se týče obviněným namítaného neprovedení důkazů, nejedná se o důkazy opomenuté, neboť soudy neakceptování důkazních návrhů obviněného řádně zdůvodnily (str. 11 rozsudku soudu prvního stupně a str. 9 rozsudku odvolacího soudu).
Námitky obviněného, které směřují výhradně proti dokazování provedenému soudy obou stupňů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.