ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.67.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 67/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 24. ledna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 9 To 295/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 15/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 6. 2017, č. j. 5 T 15/2017-639, byl obviněný M. B. uznán vinným v bodě 1) zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech 2) a 3) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech 3) a 4) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Skutky v bodech 2) – 4) nebyly předmětem odvolání ani dovolání obviněného a tedy nejsou předmětem přezkumu v dovolacím řízení. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1, §45 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyři léta a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil zločinu loupeže v bodě 1) v podstatě tím, že v P. dne 17. 11. 2016 kolem 3:36 hod. v herně Star Arena, v prostoru u výherních automatů poblíž stolu s ruletou zneužil silné podnapilosti (a z toho vyplývající bezbrannosti) poškozeného M. Š. a nejprve mu z kapsy u bundy vytáhl nezjištěný počet papírových bankovek v české měně, které si chtěl přisvojit. Když si toho poškozený všiml a chytil obviněného za ruku, v níž bankovky držel a počal se na místě dožadovat jejich vrácení, obviněný poškozeného opakovaně udeřil do trupu a hlavy, v důsledku čehož poškozený upadl na zem a zůstal nehybně ležet. Obviněný nejprve ze země sebral přesně nezjištěný počet bankovek, které v době útoku vypadly na zem, poté poškozeného silně kopl do hlavy. V dalším fyzickém útoku mu zabránil svědek. Poškozený v důsledku napadení utrpěl hematom oka, nosu a drobné oděrky na obličeji, avšak lékařské ošetření nevyhledal a obviněný mu shora uvedeným jednáním odcizil finanční hotovost v nezjištěné výši.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 9. 2017, č. j. 9 To 295/2017-698, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání zaměřené výlučně proti skutku v bodě 1) a opřel jej o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nemá oporu v dokazování a provedené důkazy jsou neúplné, rozporné a jejich interpretace jednostranná, účelová a nepřezkoumatelná. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že panují pochybnosti ohledně průběhu loupeže, což mělo soud vést k jeho zproštění a ne k odsouzení. V podrobnostech odkázal na obsah svého odvolání a argumentaci tam obsaženou a dále polemizoval s jednotlivými důkazy a způsobem, jak je soud hodnotil.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí, zprostil jej obžaloby pro zločin loupeže a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, když obviněný toliko zpochybňuje jednotlivé důkazy a snaží se jim přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději. Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Soudy prvního i druhého stupně vycházely z kamerového záznamu, který celý incident zaznamenal, z výpovědí poškozeného M. Š. a především svědků L. H., D. T. a L. K., které podporují i listinné důkazy. Ačkoli se obviněný v průběhu celého řízení snažil provedené důkazy zpochybnit, nemá Nejvyšší soud, stejně jako soudy nižších stupňů, důvod pochybovat o jejich pravdivosti a vypovídací hodnotě. Je rovněž namístě zdůraznit, že se obviněný nemůže v dovolání úspěšně opírat o odkaz na skutečnosti obsažené v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících fázích řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1192/2008). Nejvyšší soud se proto nezabýval námitkami obsaženými v odvolání, na které obviněný odkazoval.
Skutečnost, že obviněný uplatňuje výlučně námitky proti dokazování provedenému soudy obou stupňů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.