ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1255.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 1255/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2018 o dovolání obviněného I. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 9 To 67/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 137/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného I. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 88 T 137/2017, byl obviněný I. S. uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle §podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
dne 29. 7. 2017 v době od 20.19 hod. do 20.27 hod. v B. na ulici K., za pomoci dřevěného a železného klínu a šroubováku poškodil vstupní dveře do prodejny Jena nábytek, ze kterých odstranil krycí dřevěnou lištu, a v rámu dveří a zárubni vytvořil několik vrypů, dále poškodil boční plechové dveře prodejny Jena nábytek a poškodil visací zámek na bráně vedoucí ke skladu prodejny, visací zámek na místě nezanechal, a to vše za účelem následné krádeže peněz a věcí z vnitřních prostor prodejny, čímž poškozené společnosti Financial Consortium, s. r. o., IČ 04023242, se sídlem Ondřejova č. p. 489, Olomouc, způsobil celkovou škodu poškozením věcí ve výši 7.426 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2015, sp. zn. 10 T 11/2015, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2015, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž byl usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 3 PP 20/2016, z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn na zkušební dobu v trvání dvou let, tedy do 21. 9. 2018.
2. Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Bylo rovněž rozhodnuto o náhradě škody.
3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 9 To 67/2018, odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, protože skutek nevykazuje zákonné znaky přečinu krádeže ani přečinu poškození cizí věci. Důvod těchto vad obviněný spatřoval v nesprávném hodnocení důkazů, které podle něj bylo v příkrém rozporu s jejich skutečným obsahem a se zásadami formální logiky, a soudy pominuly jeho obhajobu, a v odůvodnění napadených rozhodnutí nevysvětlily, z jakého důvodu tak učinily. Proto považoval učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Soudům vytkl ve skutkové větě chybějící okolnosti, což mělo dopad na nesprávné právní posouzení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 7 Tdo 954/2002 a 5 Tdo 1328/2003), jež nelze ve smyslu judikatury Ústavního soudu zhojit ani cestou odůvodnění (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 566/02, či ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 182/04, aj.).
5. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že dovoláním napadenými rozhodnutími došlo k porušení §2 odst. 5 tr. ř., a tím i zásad spravedlivého procesu, protože soudy neprovedly výslechy svědků M. E., M. B., H. S. a D. S., čímž založily existenci tzv. opomenutých důkazů (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 854/09, ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 207/11, ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 3606/10, ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 563/03, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 4 Tdo 958/2010, a další). Soudy vycházely ze záznamů kamerového systému a úředního záznam založeného na č. l. 31 spisu, z nichž dovodily, že osobou na něm zaznamenanou držící v ruce nástroje v blízkosti poškozených dveří je právě on, přestože osobu pachatele nelze na jejich základě přesně identifikovat. Obviněný se inkriminovaného dne na místě činu nenacházel, neboť byl zdravotně indisponován v důsledku závažného onemocnění, což doložil lékařskou zprávou. Z provedeného dokazování je podle něj rovněž zřejmé, že výpovědi svědků J. S. a R. R. si protiřečí, jejich popis osoby mu neodpovídá. Protože nebylo možné spolehlivě uzavřít, že spáchal přečiny, kterými byl v posuzované věci uznán vinným, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 9 To 67/2018, jakož i rozsudek Městského soudu v brně ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 88 T 137/2017, v celém rozsahu a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal o projednání věci ve veřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1, 3 tr. ř.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení s obsahem dovolání uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
III. Posouzení přípustnosti dovolání
7. Nejvyšší soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Protože dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, je přípustnost jeho podání omezena [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005 (publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. Beck, Praha 2006, sešit 21, pod č. T 851)].
8. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V tomto ustanovení je v odstavci 1 a 2 písm. a) až h) vymezeno, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je přípustné dovolání .
9. Pokud bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, případně bylo uloženo ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, jde o rozhodnutí ve věci samé uvedené v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Takovým rozhodnutím ve věci samé pak může být ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. i rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) §265a tr. ř.
10. K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu, k posouzení důvodnosti podaného dovolání a k věcnému rozhodnutí o něm, je nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec pravomocné rozhodnutí ve věci samé, které bylo napadeno dovoláním, existovalo.
11. Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné mimo jiné tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí nebo jeho části v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle §45 tr. zákoníku nebo souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, nemůže dovolací soud takové již neexistující rozhodnutí přezkoumávat a musí dovolání podané proti němu odmítnout jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 683, sešit 4, roč. 2004, či ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 988, sešit 35, roč. 2007)].
12. V nyní posuzované trestní věci přezkoumávané dovolání směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 9 To 67/2018, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 88 T 137/2017, proti němuž dovolání obviněný podal dne 19. 7. 2018 (č. l. 136), věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 3. 10. 2018.
13. Podle obsahu trestního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutí, proti nimž dovolání obviněného směřuje, byla dříve, než byla věc Nejvyššímu soudu předložena, zrušena v rámci ukládání společného trestu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku (viz č. l. 150 až 158). To vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 4 To 230/2018 (č. l. 155), jímž bylo rozhodováno o odvolání obviněného I. S. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2018, sp. zn. 88 T 50/2018, jímž byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen celý výrok o vině, trestu a náhradě škody z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 88 T 137/2017 a obviněný byl nově uznán vinným v bodech 1.) a 2.) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Z obsahu tohoto výroku o vině je zřejmé, že v bodě 1.) byl jako dílčí útok převzat skutek, jenž byl uveden v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 88 T 137/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 9 To 67/2018 (dovoláním nyní napadený). Za tyto nové trestné činy byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Bylo rozhodnuto i o náhradě škody. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 4 To 230/2018, nabyl tímto dnem vyhlášení právní moci.
14. Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud shledal, že dne 3. 10. 2018, kdy mu byla trestní věc s dovoláním obviněného I. S. předložena, rozhodnutí, proti nimž dovolání směřuje, již neexistovala, protože byla zrušena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 4 To 230/2018, za podmínek §45 odst. 1 tr. zákoníku o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, tzn., že vyhlášením uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 4 To 230/2018, přestaly právně existovat výroky o vině, trestu a náhradě škody. Proto dovoláním napadená rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., neboť již neexistují, a tedy je nelze ani v intencích ustanovení §265i odst. 3 až 5 tr. ř. přezkoumat (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, Praha 2004, sešit 4, pod č. T 683).
15. Pro úplnost lze jen připomenout, že podle usnesení Nejvyššího soudu či ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 988, sešit 35, roč. 2007) „jsou-li splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu §265a tr. ř., lze dovoláním podaným ovšem proti pravomocnému rozhodnutí, kterým byl uložen společný trest za pokračování v trestném činu, uplatnit též vady předpokládané v ustanovení §265b tr. ř. jako důvody dovolání, byť se vztahují pouze k dřívějšímu pravomocnému rozhodnutí, jež bylo zrušeno v souvislosti s uložením společného trestu, popřípadě k řízení mu předcházejícímu. Dovolatel může takto uplatnit např. vadu, že v dřívější věci rozhodoval vyloučený soudce, může namítat porušení ustanovení o své přítomnosti v hlavním líčení v předchozí věci, nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným dřívějším rozhodnutím apod.“ (obdobně též ŠÁMAL, P. Trestní řád II . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3240). Jinak řečeno, případné dovolací námitky, jež obviněný zaměřil vůči rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 88 T 137/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 9 To 67/2018, by mohl obviněný uplatnit jen v rámci dovolání, které by směřovalo proti existujícímu a pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 4 To 230/2018.
16. V nyní posuzované věci však obviněný nebyl oprávněn účinně napadnout dovoláním takové výroky rozhodnutí ve věci samé, které byly později zrušeny při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu a které už v době rozhodování o dovolání právně neexistují [k tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 3 Tdo 766/2006 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, Praha 2006, sešit 28, pod č. T 919), či ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 7 Tdo 200/2018, aj.].
17. Proto je třeba v uvedeném případě pokládat dovolání proti neexistujícím rozhodnutím za nepřípustné.
IV. Závěr
18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného I. S. jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2018
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu