ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1409.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 1409/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání obviněného P. N. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 7. 2018, sp. zn. 2 To 110/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 140/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 3 T 140/2017, byli obvinění P. N. a J. M. (nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav) uznáni vinnými, že
dne 1. 5. 2017 v době kolem 4:10 hodin v XY, na chodníku v blízkosti stánku s občerstvením Burger station, poté, co s poškozeným K. B., nar. XY, projednávali vrácení jeho mobilního telefonu zn. Samsung, jej společně srazili na chodník, ležícího poškozeného odtáhli dále do parku a drželi jej na zemi, přičemž jej prohledali, z kapsy mu vzali koženkovou peněženku zn. Kutti hnědé barvy v hodnotě 250 Kč s finanční hotovostí 1 000 Kč a kartičkou VZP ČR a občanským průkazem, poté poškozeného pustili a z místa se vzdálili, čímž mu svévolným odejmutím finanční hotovosti způsobili škodu ve výši 1 000 Kč, neboť peněženku i s doklady odhodili.
2. Takto popsané jednání obviněných soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Za to uložil obviněnému P. N. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §55 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému J. M. uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §55 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně ve vztahu k obviněnému J. M. podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 4. 2017, č. j. 4 T 22/2017-65, který ve vztahu k obviněnému J. M. nabyl právní moci dne 12. 6. 2017, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále, ze dne 2. 8. 2017, č. j. 4 T 81/2017-65, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný P. N., které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 9. 7. 2018, sp. zn. 2 To 110/2018, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Obviněný P. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce Mgr. Aleše Zapletala proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť měl za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel vyslovil nejprve názor, že odvolací soud porušil ustanovení §258 odst. 1 písm. c) tr. ř., když nevyhověl podanému odvolání, ačkoliv vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně. Připomněl, že výpovědi jednotlivých aktérů události i jejich výpovědi v jednotlivých fázích trestního řízení představují samostatné verze skutkového děje. Obhajoba bezvýsledně poukazovala na skutečnost, že verze dovolatele nebyla nijak vyvrácena, stejně jako na fakt, že důkaz v podobě nálezu genetického materiálu na stěru z nabíječky telefonu poškozeného je zcela bez významu a nelze z něj jakkoliv dovodit, že se skutku dopustil právě on. Daný závěr pak nemůže být postaven ani na výpovědi spoluobviněného J. M., která byla zjevně motivována snahou svést v co nejvyšší míře vinu na dovolatele. Také výpověď poškozeného K. B. lze stěží hodnotit jako věrohodnou, a to s ohledem na stupeň jeho intoxikace. Navíc poškozený označuje jako osobu, která jej měla oloupit obviněného J. M. V těchto ohledech nese rozsudek nalézacího soudu znaky svévole a je v tomto rozsahu nepřezkoumatelný.
6. Podle obviněného soudy obou stupňů měly rovněž porušit ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., podle něhož mají povinnost odůvodnit všechny okolnosti podstatné pro jejich rozhodnutí. Avšak skutkový stav, jak vyplynul z provedených důkazů, neumožňoval v žádném případě učinit závěr, že se (obviněný) dopustil skutku, pro který bylo řízení vedeno. Soud prvního stupně proto měl aplikovat zásadu in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby. Oba soudy porušily rovněž ustanovení §26 tr. zákoníku. Z důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, i výpovědi znalce vyplynulo, že (obviněný) se v době činu nacházel ve stavu, kdy jeho schopnost rozpoznat protiprávnost daného jednání a schopnost své jednání ovládat byla podstatně snížena. Z provedených důkazů přitom nevyplývá, že by se snad měl intoxikovat se záměrem dopustit se předmětného skutku ve stavu nepříčetnosti. O této (naposledy uvedené) okolnosti navíc není v rozhodnutích soudů obou stupňů ani zmínka.
7. Dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k a §265l tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 3 T 140/2017, a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 7. 2018, sp. zn. 2 To 110/2018, a uložil Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že k podanému dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotně právních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
12. Je potřeba zdůraznit, že námitky, které svým charakterem neodpovídají uplatněnému (popř. jinému) dovolacímu důvodu, není Nejvyšší soud ze zákona povinen a v drtivé většině případů dokonce ani oprávněn věcně přezkoumávat. Shora bylo uvedeno, že v rámci ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou výhradami tohoto druhu v prvé řadě ty, jimiž je napadáno hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozená skutková zjištění. Přesně takovou argumentaci (která mimochodem nezapadá do kontextu žádného z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.) zvolil ve svém podání také obviněný, když zpochybňoval výpověď poškozeného K. B. a spoluobviněného J. M. i validitu některých důkazů, a to ve snaze přesvědčit dovolací soud, že posuzovaný děj se odehrál jinak, než je popsáno ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu. Lze pouze zopakovat, že skutkové otázky se předmětem dovolacího řízení zásadně nestávají.
13. Pro doplnění je ovšem potřeba zmínit, že ve výjimečných případech je i Nejvyšší soud v dovolacím řízení oprávněn do již ustálených skutkových zjištění zasáhnout, jsou-li skutkové závěry soudů nižších instancí v extrémním rozporu s informacemi plynoucími z provedených důkazů. Tímto je totiž zároveň porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které nemůže být přehlíženo v žádné z fází trestního řízení (srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Podmínkou rovněž je, aby obviněný danou námitku vtělil do podaného dovolání.
14. V posuzovaném případě obhajoba uplatnila výhradu extrémního rozporu pouze nepřímo, a to poznámkou o svévolném hodnocení provedených důkazů. S tím se však Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Naopak, žádné pochybení nalézacího soudu v tomto ohledu (stejně jako soud odvolací) neshledal. Prvý soud správně vycházel z výpovědi poškozeného, která byla jako jediná konstantní po celou dobu trestního řízení, ze všech prezentovaných skutkových verzí nejlogičtější a především podpořená dalšími provedenými důkazy. Pokud tedy soud prvního stupně na jejím základě dospěl ke skutkovým závěrům popsaným ve výroku svého rozsudku, postupoval zcela racionálně, v plném respektu k základním zásadám trestního řízení podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. a žádné svévole při hodnocení důkazů se nedopustil. Proto se s jeho závěry správně ztotožnil i soud odvolací. Přitom odůvodnění obou rozhodnutí splňují náležitosti předepsané §125 odst. 1 tr. ř. Za dané situace není Nejvyšší soud oprávněn skutkové závěry přijaté v dřívějších stadiích trestního řízení jakkoliv měnit.
15. Je sice pravdou, že ani jeden ze soudů v odůvodnění rozhodnutí nezmínil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaný v přípravném řízení. To je ovšem jen formální vada. Každopádně ani tento důkaz nemůže ničeho změnit na výsledku této trestní věci. Rozhodně nelze říci, že by došlo k porušení §26 tr. zákoníku, jelikož znalec nedospěl k závěru, že by rozpoznávací či ovládací schopnosti obviněného byly vyloučeny, pouze bylo konstatováno jejich podstatné snížení z důvodů požití značného množství alkoholu. Nešlo tedy o stav nepříčetnosti, a proto jeho trestní odpovědnost nemohla být žádným způsobem limitována. Důležitá je zejména skutečnost, kterou zdůraznil i znalec, že se dovolatel do tohoto stavu uvedl sám. Není přitom nikterak rozhodné, že při požívání alkoholických nápojů spáchat trestný čin nezamýšlel, postačuje již samo dobrovolné (zaviněné) navození daného stavu. Dvojnásobně to pak platí pro osoby jako je obviněný, které mají se zneužíváním alkoholu dlouholeté zkušenosti, zahrnující i páchání trestné činnosti pod jeho vlivem, a musí tedy dobře vědět, jaké následky jeho nadměrná konzumace může mít.
16. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu