ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1624.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1624/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 o dovolání obviněného P. J. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 9 To 289/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 17/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 6 T 17/2017, byl obviněný P. J. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Goldbeck Prefabeton, s. r. o., se sídlem Chrudimská 42, Vrdy, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku prvního stupně podal odvolání směřující proti výroku o vině obviněný a odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně též poškozený. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 9 To 289/2017, byla obě odvolání jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítnuta.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dopustil tím, že jako jediný statutární zástupce společnosti B & J Holding, a. s., se sídlem Freyova 82, Praha 9, v úmyslu získat majetkový prospěch, přestože si byl vědom, že je společnost ve špatné ekonomické situaci a nebude schopna odebraný materiál uhradit, jako kupující uzavřel dne 30. 4. 2015 kupní smlouvu na dodávku stropních dílců tl. 200 a 250 mm včetně montáže na akci „ZŠ, MŠ Z. I. – přístavba pavilonu MŠ a ZŠ dílen a tělocvičny P. – K.“ s prodávajícím, společností Goldbeck Prefabeton, s. r. o., v celkové hodnotě 780 000 Kč, přičemž v průběhu zakázky dne 22. 6. 2015 zaslal svému podřízenému M. B. prostřednictvím firemního e-mailu podvodně vytvořený scan lživě dokládající provedenou platbu v celkové výši 780 000 Kč na účet společnosti Goldbeck Prefabeton, s. r. o., ačkoliv věděl, že žádná taková platba provedena nebyla, tento jej obratem zaslal dodavateli společnosti Goldbeck Prefabeton, s. r. o., kdy na základě této lživé informace ze strany statutárního zástupce společnosti B & J Holding, a. s., došlo k vyskladnění betonových stropních dílů v souladu s uzavřenou kupní smlouvou, avšak do dnešního dne ani zčásti nebylo ničeho uhrazeno, přičemž se společností B & J Holding, a. s., bylo dne 26. 6. 2015 zahájeno insolvenční řízení ohledně splatné pohledávky ve výši 1 983 000 Kč, čímž poškozené společnosti Goldbeck Prefabeton, s. r. o., se sídlem Chrudimská 42, Vrdy, způsobil škodu ve výši 780 000 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 9 To 289/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a na něj navazujícím výrokům. Odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Konkrétně vytkl, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by naplnil znaky zločinu, jímž byl uznán vinným, po stránce subjektivní i objektivní. Především měl za to, že nebylo prokázáno, že byl při podpisu smlouvy a zaslání e-mailu veden podvodnými úmysly, a dále nebylo zjištěno, zda se obviněný nebo jiná osoba daným činem obohatila. Lze mu nanejvýš vyčítat, že jeho důvody pro domněnku o možnosti kupní cenu zaplatit nebyly zcela přiměřené dané situaci. Podle obviněného nelze z rozhodnutí soudů obou stupňů zjistit, zda došlo k naplnění zákonného znaku obohacení, když v popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně chybí jednoznačné uvedení toho, kdo a jakým způsobem byl tímto činem obohacen. Mínil, že při zjišťování skutkového stavu soudy obou stupňů vycházely pouze z ničím nepodložených domněnek. Závěrem upozornil na opakované označování L. K. jako člověka zajišťujícího tzv. bílé koně, ačkoliv tuto svou teorii soud prvního stupně nikterak neodůvodnil, z čehož lze seznat, s jakou libovůlí a předpojatostí soudy obou stupňů k obviněnému přistupovaly.
6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek soudu nalézacího i usnesení soudu odvolacího v celém rozsahu zrušil (návrh na další procesní postup neučinil).
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání předně poukázal na to, že obviněný sice svým dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání, dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. však v dovolání výslovně vůbec neuvedl.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle státního zástupce naplňuje námitka obviněného ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Argumentace obviněného je však velice strohá, když uvedl, že důvody pro domněnku o možnosti kupní cenu zaplatit nebyly zcela přiměřené dané situaci, aniž by tyto důvody blíže specifikoval. Státní zástupce však upozornil, že obviněný námitku nedostatku v jeho zavinění uplatnil již v předchozím průběhu řízení, včetně odvolání, a dále podotkl, že není na státním zástupci ani na soudu, aby domýšleli, o jaké skutečnosti obviněný při podání dovolání svou námitku opírá. Státní zástupce uzavřel, že z obsahu odůvodnění rozsudku prvního stupně je možno uvést, že tento soud dospěl na podkladě provedených a vyhodnocených důkazů k závěru, že obviněný jednal při uzavírání smlouvy minimálně v úmyslu nepřímém a v komunikaci před dodávkou stropních dílců na druhé nadzemní patro dodavatelem v úmyslu přímém (str. 8 a 9 rozsudku soudu prvního stupně).
9. Pod uplatněný dovolací důvod lze podle něj podřadit i námitku obviněného o nenaplnění znaku spočívajícího v obohacení sebe nebo někoho jiného. Z rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu lze však dovodit, že tyto soudy shledaly, že v důsledku jednání obviněného došlo k obohacení obviněného, což lze vyvodit též z právní věty. Státní zástupce poukázal, že z formulace skutkové věty nelze mít pochyb o tom, že mělo dojít k obohacení kupující společnosti B & J Holding, a. s. Upozornil na skutečnost, že zákonný znak „obohacení jiného“ je naplněn i obohacením blíže neurčené osoby anebo skupiny osob, neboť pod pojmem jiného nutno rozumět jen osobu nebo osoby odlišné od pachatele. Ze zákonného znaku „obohatí jiného“ v ustanovení postihujícím podvodné jednání totiž nevyplývá, že by se úmysl obviněného musel vztahovat jen na konkrétně určenou osobu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 388/2016). Okolnost, že by se v průběhu dokazování nepodařilo bezezbytku objasnit, koho pachatel svým jednáním obohatil, nelze hodnotit jako nenaplnění tohoto zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2010, sp. zn. 4 Tdo 248/2010). Pro posouzení uvedeného zákonného znaku je podstatné zjištění, zda jednáním pachatele vůbec došlo k obohacení pachatele či jiné osoby.
10. K námitkám obviněného zabývajících se problematikou hodnocení důkazů ze strany soudu státní zástupce uvedl, že tyto není možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod, jakož ani pod jiný dovolací důvod.
11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
15. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
16. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. V posuzovaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Pokud tedy obviněný namítal, že ve věci nebylo prokázáno, že by se daného skutku měl dopustit právě on a soudy prvního a druhého stupně vycházely pouze z ničím nepodložených domněnek, pak je třeba poukázat na řadu usvědčujících důkazů, a to např. na výpověď svědků M. B., P. Č., J. V., dále pak listinné důkazy, především e-mailovou komunikací i údajný výpis z účtu (č. listu 11, 12), zprávu insolvenčního správce Mgr. Petra Brože (č. listu 136 až 138), vyhlášku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2015 o zahájení insolvenčního řízení (č. listu 134, 135), usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016 o vyhlášení konkursu (č. listu 125 až 133) a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2016, kterým byl zjištěn úpadek obviněného (č. listu 169 až 172). Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu uplatněnou před soudem prvního stupně, zopakovanou před odvolacím soudem a taktéž v mimořádném opravném prostředku spolehlivě vyvracejí.
17. Pro úplnost lze dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 2 až 9 rozsudku nalézacího soudu, str. 1 až 3 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Soudy obou stupňů hodnotily důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Z toho důvodu je třeba odmítnout i dovolatelovu námitku týkající se hodnocení čestného prohlášení L. K. a jeho osoby, neboť i toto hodnocení se pohybovalo v rámci zákonných ustanovení, když soudy nižších stupňů v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vysvětlily, proč tuto osobu nelze považovat za věrohodnou (str. 9 rozsudku nalézacího soudu a str. 3 usnesení odvolacího soudu) a proč se tedy přiklonily k jiným důkazům. Nutno zdůraznit, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
18. Z hlediska napadeného rozhodnutí, obsahu dovolání obviněného a deklarovaného důvodu dovolání je tak významná otázka, zda skutek, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně ve výroku o vině jeho rozsudku, vykazuje všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky, tj. znak podvodného úmyslu, a též objektivní stránky co do jeho znaku „obohacení sebe nebo jiného“.
19. Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
20. V daných souvislostech Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Cizím majetkem se rozumí majetek, který nenáleží pachateli nebo nenáleží výlučně jemu. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne na cizím majetku značná škoda a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2052). Obohacení znamená neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Podstatné skutečnosti zamlčí ten pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro rozhodnutí poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, tedy takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k vydání věci, nebo jinému plnění (tzv. majetkové dispozici) ze strany poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, by nedošlo, anebo by sice došlo, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Skutková podstata §209 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§13 odst. 2, §15 tr. zákoníku), ve vztahu ke způsobené značné škodě je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§16, §17 písm. a) tr. zákoníku].
21. Podstatou trestného činu podvodu je tedy podvodné jednání, v jehož rámci pachatel (mimo jiné) uvede jinou osobu v omyl, přičemž v důsledku takového jednání dojde ke škodě na cizím majetku a pachatel sebe nebo jiného obohatí. K tomu, aby se jednalo o trestný čin podvodu, tedy musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby či její neznalostí podstatných skutečností a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu či při neznalosti podstatných skutečností a dále příčinná souvislost mezi touto majetkovou dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem až čtyři různé osoby: pachatel, osoba jednající v omylu či při neznalosti podstatných okolností, osoba poškozená a osoba obohacená, přičemž poškozený a osoba jednající v omylu či při neznalosti podstatných okolností nemusí být subjekty totožné.
22. Podle tzv. právní věty rozsudku soudu prvního stupně obviněný sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a takovým činem způsobil na cizím majetku značnou škodu. Podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění soudu v tom, že v důsledku jeho zevrubně charakterizovaného podvodného jednání, v němž bylo spatřováno uvedení někoho v omyl, došlo k dodání betonových stropních dílů společnosti B & J Holding, a. s., v souladu s uzavřenou kupní smlouvou v hodnotě 780 000 Kč, aniž by za ně byla zaplacena kupní cena, čímž došlo k obohacení společnosti B & J Holding, a. s.
23. Nejvyšší soud v dané souvislosti připomíná, že obohacením se rozumí zvýšení či neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku se nevyžaduje, aby došlo k obohacení přímo pachatele. Obohatit se v důsledku trestné činnosti pachatele může i osoba odlišná od pachatele. (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2057). Ze zákonného znaku „obohatí jiného“ v ustanovení postihujícím podvodné jednání navíc ani nevyplývá, že by se úmysl obviněného musel vztahovat jen na konkrétně určenou osobu. Proto je tento znak naplněn i obohacením blíže nespecifikované osoby, která nemusí být v popisu skutku přesně označena. Podstatné pro posouzení existence daného znaku není tedy přesná identifikace subjektu, který byl v příčinné souvislosti s podvodným jednáním obviněného obohacen, ale zda v příčinné souvislosti s takovým jednáním došlo k obohacení jeho nebo jiné osoby (viz rozhodnutí č. 18/1991 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 388/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2010, sp. zn. 4 Tdo 248/2010).
24. Z těchto důvodů lze považovat polemiku obviněného za nedůvodnou. Jak správně uvedl státní zástupce, ze znění tzv. skutkové věty výroku o vině není pochyb o tom, že v příčinné souvislosti s podvodným jednáním obviněného mělo dojít k obohacení nejméně společnosti B & J Holding, a. s., jejímž jediným statutárním zástupcem byl právě obviněný. Uváží-li všechny souvislosti spáchaného činu, lze důvodně usuzovat, že obohaceným nebyla jen tato společnost, ale že úmysl obviněného směřoval především k jeho vlastnímu obohacení. Zjevně se jednalo o obohacení neoprávněné, poněvadž pokud by obviněný neuvedl osoby oprávněné jednat za poškozenou společnost Goldbeck Prefabeton, s. r. o., při sjednávání kupní smlouvy a při následné komunikaci v omyl, nedošlo by k uzavření kupní smlouvy poškozenou společností a k obohacení kupujícího či jiné osoby. Z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu není v daných souvislostech ani významné, že v tzv. právní větě byl označen znak „obohatil sebe“, ačkoliv podle popisu skutku by bylo přiléhavější užít znak „obohatil jiného“ (právě společnost B & J Holding, a. s.).
25. K dovolatelem uplatněné, byť konkrétními argumenty nepodložené, námitce týkající se naplnění subjektivní stránky zločinu, jímž byl uznán vinným, není od věci uvést, že zavinění je psychický vztah pachatele k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin, a spočívá na složce vědění a složce vůle. Tento vnitřní vztah, odehrávající se v psychice pachatele, je navenek seznatelný pouze tím, že buď slovní informaci o něm poskytne sám pachatel, nejčastěji ve své výpovědi, nebo tím, že se projeví v chování pachatele. V odborné trestněprávní literatuře a v judikatorní praxi byl opakovaně vysloven názor, že úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o úmyslu, jestliže o této otázce chybí doznání pachatele, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo z jiných okolností objektivní povahy. Úsudek o zavinění lze vyvodit i ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR uveřejněné pod č. 41/1967 Sb. rozh. tr.).
26. U trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jak již bylo uvedeno, se po subjektivní stránce vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Zavinění je vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u nepřímého úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 221, 222).
27. Námitky zpochybňující subjektivní stránku trestného činu podvodu, navíc jen velmi obecně formulované, nejsou případné. Soudy zjistily a odkázaly na okolnosti, ze kterých úmyslné zavinění obviněného zřetelně vyplývá. Soud prvního stupně se otázce majetkových poměrů společnosti, jejímž statutárním zástupcem je obviněný, zevrubně věnoval, připomněl finanční situaci společnosti B & J Holding, a. s., v inkriminované období, její dluhy a správně vyvodil, že taková finanční situace neumožňovala dostát převzatému závazku za podmínek, k níž společnost obviněný jako statutární zástupce zavázal (v podrobnostech viz str. 7 až 9 rozsudku soudu nalézacího). Podvodný úmysl tak lze vyvodit právě z vědomosti obviněného o této finanční situaci, tedy i vědomosti o tom, že nebude moci kupní cenu ve sjednané době splatit, jakož i ze skutečnosti, že obviněný zaslal podvodně vytvořený scan dokládající provedenou platbu ve výši 780 000 Kč svědku M. B., ačkoli věděl, že tato platba neproběhla. Tyto skutečnosti jsou výslovně uvedeny v tzv. skutkové větě, ve které je uvedeno, že obviněný „si byl vědom, že je společnost ve špatné ekonomické situaci a nebude schopna odebraný materiál uhradit“ a dále že obviněný „zaslal prostřednictvím firemního e-mailu podvodně vytvořený scan lživě dokládající provedenou platbu v celkové výši 780 000 Kč na účet společnosti Goldbeck Prefabeton, s. r. o., ačkoliv věděl, že žádná taková platba provedena nebyla“.
28. Nejvyšší soud považuje úvahy soudů obou stupňů týkající se zavinění a subjektivní stránky za správné a nemá je v zásadě čím relevantně doplnit. Zjištění soudů spolehlivě dokládají finanční situaci společnosti B & J Holding, a. s., která se v rozhodné době nacházela ve značných finančních problémech. Pokud obviněný za této situace, znaje finanční situaci společnosti B & J Holding, a. s., uzavřel v zastoupení této společnosti kupní smlouvu s kupní cenou 780 000 Kč, při jejímž jednání zatajil podstatné informace o ekonomickém stavu dané společnosti, a to při vědomí, že tato společnost nebude schopna svým závazkům dostát, neboť nemá finanční prostředky postačující na úhradu kupní ceny, a po jejímž sjednání uvedl prodávajícímu nepravdivé údaje týkající se zaplacení kupní ceny, lze jednoznačně dospět k závěru, že obviněný při uzavírání těchto smluv jednal nejméně v eventuálním úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
29. Z těchto závěrů tedy vyplývá, že v daném případě rozhodnutí soudů nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutek, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně v tzv. skutkové větě výroku o vině jeho rozsudku, obsahuje všechny vyžadované zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního zločinu uvedeného v tzv. právní větě výroku o vině.
30. Nejvyšší soud uzavírá, že relevantně uplatněnou námitkou dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu