ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.181.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 181/2018-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2018 o dovoláních obviněných M. P. a J . V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 4 To 114/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 161/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. P. a J. V. odmítají .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně svým (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 91 T 161/2013, uznal obviněné M. P. aj. V. (dále převážně jen „dovolatelé“, příp. „obvinění“) vinnými, že
v přesně nezjištěné době od začátku února 2010 do 4. května 2011 společně obžalovaní lékárník M. P. a lékař J. V. po vzájemné dohodě v úmyslu se obohatit spolupracovali při fiktivním výdeji předepsaných léčivých přípravků, oba na stejné adrese výkonu jejich zaměstnání, tj. v budově B., M., tak, že na základě smlouvy se zdravotními pojišťovnami o poskytování a úhradě zdravotní péče a výdeji léčivých přípravků šesti zdravotním pojišťovnám, a to Všeobecné zdravotní pojišťovně (kód 111), Vojenské zdravotní pojišťovně ČR (kód 201), České průmyslové zdravotní pojišťovně (kód 205), Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (kód 207), Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR (kód 211) a Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance (kód 217),
účtoval obžalovaný M. P. jako vedoucí lékárník lékárny U N., M., B., zdravotním pojišťovnám léčiva Minirin Melt 120mcg (v balení po 30 tabletách) a Vesicare 10mg (v balení po 100 tabletách) plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění, která nebyla v uvedené lékárně k dispozici, neobstaral je, neskladoval, nebo jen v omezeném množství, léčivé přípravky nevydával on ani další zaměstnanci lékárny a pojištěnci je nedostali, ale rodná čísla pacientů byla zneužita tak, že na vrub těchto pojištěnců byly požadovány platby z výše uvedených pojišťoven bez toho, aby pacientům byla poskytnuta deklarovaná léčba,
a obžalovaný J. V. jako gynekolog a současně jediný jednatel a společník G. s.r.o., vystavoval dále uvedené předpisy na shora uvedené a pojišťovnami plně hrazené léky s názvem Minirin Melt 120mcg a Vesicare 10mg, ačkoliv o předepsaných lécích jeho pacienti nebyli informováni, nebyly jim recepty předány, nemohli si tedy léky vyzvednout a používat k léčebným účelům,
přičemž oba obžalovaní úmyslně zneužívali těchto léčivých přípravků Minirin Melt 120mcg (por.lyo.30) a Vesicare 10mg (por.tbl.flm.100x) způsobem, který je v rozporu se zákonem č. 378/2007 Sb., o léčivech, neboť stav pacientů nevyžadoval užívání přípravků na lékařský předpis plně hrazených zdravotními pojišťovnami a vedl pouze k obohacení obžalovaných, konkrétně
A)
lékárník M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., se sídlem B., M., objednal a přijal pouze 3 ks léku Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 , a to konkrétně ve dnech a za celkovou částku 9 445,39 Kč, jak bylo v rozsudku specifikováno v dále uvedeném přehledu sestaveném ve formě tabulky,
a lékař J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., v měsíci listopadu a prosinci 2010 níže uvedených dnech (PDAT) vystavil na lék Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x celkem 35 lékařských předpisů vždy po jednom balení (PMN) za stejnou fiktivní částku 3 454 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník je vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, jak bylo v rozsudku specifikováno v dále uvedených přehledech sestavených ve formě tabulek,
B)
lékárník M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., se sídlem B., M., objednal a přijal pouze 37 ks léku Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 , a to konkrétně ve dnech a za celkovou částku 35 475,71 Kč, jak bylo v rozsudku specifikováno v dále uvedeném přehledu sestaveném ve formě tabulky,
a lékař J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., v průběhu roku 2010 v níže uvedených dnech (PDAT) vystavil na lék Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 , lékařské předpisy na celkem 328 kusů uvedeného balení léku (PMN) za stejnou fiktivní částku 1 153,20 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník P. vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, jak bylo v rozsudku specifikováno v dále uvedených přehledech sestavených ve formě tabulek,
C)
lékárník M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., se sídlem B., M., objednal a přijal pouze 3 ks léku Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x za období od 1. 1. 2011 do 4. 5. 2011 za celkovou částku 8 941,92 Kč, jak bylo v rozsudku specifikováno v dále uvedeném přehledu sestaveném ve formě tabulky,
a lékař J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., od začátku ledna 2011 do 4. května 2011 v níže uvedených dnech (PDAT) vystavil na lék Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x, celkem 40 lékařských předpisů vždy po jednom balení (PMN) za stejnou fiktivní částku 3 454 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník P. vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, jak bylo v rozsudku specifikováno v dále uvedených přehledech sestavených ve formě tabulek,
D)
lékárník M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., B., M., objednal a přijal pouze 26 ks léku Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 za období od 1. 1. 2011 do 4. 5. 2011 , a to konkrétně ve dnech a za celkovou částku 24 966,53 Kč, jak bylo v rozsudku specifikováno v dále uvedeném přehledu sestaveném ve formě tabulky,
a lékař J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., od začátku ledna 2011 do 4. května 2011 v níže uvedených dnech (PDAT) vystavil lékařské předpisy na celkem 132 balení uvedeného léku Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 (PMN) za stejnou fiktivní částku 1 153,20 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník P. tyto vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, jak bylo v rozsudku specifikováno v dále uvedených přehledech sestavených ve formě tabulek,
přičemž po vzájemné dohodě oba obžalovaní spolupracovali tak, že po dohodě s lékárníkem P. lékař V. při poskytování zdravotních služeb a lékařských úkonů vyhotovoval na rodná čísla shora uvedených pacientek lékařské předpisy na výše specifikované léky Minirin Melt 120mcg a Vesicare 10mg, kdy tyto léky byly plně hrazeny zdravotními pojišťovnami ve výše popsaném rozsahu, obžalovaný P. pořizoval recepty přes výdejní místo, fiktivně léky expedoval přes pokladnu, v době, kdy k počítači byl přihlášen sám nebo pod jménem jiných pracovníků lékárny, léky tedy nevydával pacientům a v hodnotě předepsaných léků připravoval balíčky jiných přípravků, např. antikoncepci, kosmetiku, nebo volně prodejné léky, tyto balíčky s přípravky si přebíral spoluobžalovaný V. a prodával je následně za úplatu jiným osobám, přičemž oba obžalovaní věděli, že uvedené léky deklarované v receptech byly plně hrazeny ze zdravotního pojištění zdravotními pojišťovnami, tedy uvedené recepty a jejich následné proplacení zdravotními pojišťovnami využili k tomu, aby se obohatili, a způsobili tak:
1. Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha, Orlická 2020/4, IČ: 41197518, škodu ve výši 368 777,60 Kč ,
2. Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404/4, IČ: 471 14 975, škodu ve výši 32 441,60 Kč ,
3. České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava, Jeremenkova 11, IČ: 476 722 34, škodu ve výši 102 190,80 Kč ,
4. Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Praha 4, Roškotova 1225/1, IČ: 471 14 321, škodu ve výši 46 116,80 Kč ,
5. Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Praha 10, Kodaňská 46, IČ: 471 14 304, škodu ve výši 230 438,40 Kč ,
6. Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance, se sídlem Kladno, Čermákova 1951, IČ: 487 03 893, škodu ve výši 12 679,60 Kč ,
celkově tedy způsobili uvedeným zdravotním pojišťovnám škodu ve výši 792 644,80 Kč .
2. Takto popsané jednání obou obviněných soud právně kvalifikoval jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
3. Za to obviněnému M. P. uložil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří a půl roku. Současně podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu uložil, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 200 celých denních sazeb, výše denní sazby činí 500 Kč, celková částka peněžitého trestu je 100 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu rovněž uložil trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce vedoucího lékárníka ve smyslu §79 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, a to na dobu čtyř roků.
4. Obviněnému J. V. za výše uvedený trestný čin uložil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu uložil, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 250 celých denních sazeb, výše denní sazby činí 1 000 Kč, celková částka peněžitého trestu je 250 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců.
5. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud oběma obviněným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným
Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha, Orlická 2020/4, IČ: 41197518, škodu ve výši 368 777,60 Kč,
Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404/4, IČ: 47114975, škodu ve výši 32 441,60 Kč,
České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava, Jeremenkova 11, IČ: 47672234, škodu ve výši 114 870,40 Kč,
Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Praha 4, Roškotova 1225/1, IČ: 47114321, škodu ve výši 46 116,80 Kč,
Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Praha 10, Kodaňská 46, IČ: 47114304, škodu ve výši 230 438,40 Kč.
6. Podle §229 odst. 2 tr. ř. soud odkázal poškozenou Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Praha 10, Kodaňská 46, IČ: 47114304, se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 4 To 69/2015, podle §256 tr. ř. zamítl.
8. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění dovolání.
9. Obviněný M. P. tak učinil prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Leony Žákové a uplatnil v něm důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť měl za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný J. V. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Kárima Titze, a to ze shodných dovolacích důvodů.
10. Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1211/2015, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 4 To 69/2015, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 91 T 161/2013, a podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §265 l odst.1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Městský soud v Brně po doplnění dokazování svým (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 91 T 161/2013, uznal obviněné vinnými, že
v přesně nezjištěné době od začátku února 2010 do 4. května 2011 společně obžalovaní lékárník M. P. a lékař J. V. po vzájemné dohodě spolupracovali při fiktivním výdeji předepsaných léčivých přípravků, oba na stejné adrese výkonu jejich zaměstnání, tj. v budově B., M., tak, že na základě smlouvy se zdravotními pojišťovnami o poskytování a úhradě zdravotní péče a výdeji léčivých přípravků šesti zdravotním pojišťovnám, a to Všeobecné zdravotní pojišťovně (kód 111), Vojenské zdravotní pojišťovně ČR (kód 201), České průmyslové zdravotní pojišťovně (kód 205), Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (kód 207), Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR (kód 211) a Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance (kód 217),
účtoval obžalovaný M. P. jako zaměstnanec společnosti M. H. s. r. o., sídlem B., S., a současně jako vedoucí lékárník lékárny U N., M., B., zdravotním pojišťovnám léčiva na urologická onemocnění Minirin Melt 120mcg (v balení po 30 tabletách) a Vesicare 10mg (v balení po 100 tabletách) plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění, která nebyla v uvedené lékárně k dispozici, neobstaral je, neskladoval, nebo jen v omezeném množství, léčivé přípravky nevydával on ani další zaměstnanci lékárny a pojištěnci je nedostali, ale rodná čísla dále uvedených pacientek byla zneužita tak, že na vrub těchto pojištěnců byly požadovány platby z výše uvedených pojišťoven bez toho, aby pacientkám byla poskytnuta deklarovaná léčba, a současně obžalovaný J. V. jako gynekolog a současně jediný jednatel a společník Gynprivat s.r.o., vystavoval dále uvedené předpisy na shora uvedené a pojišťovnami plně hrazené léky, ačkoliv o takto předepsaných lécích jeho pacientky nebyly informovány, recepty jim nebyly předány, nemohly si tedy léky vyzvednout v lékárně a používat k léčebným účelům,
konkrétně
A)
lékárník M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., se sídlem B., M., objednal a přijal pouze 3 ks léku Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 , a to konkrétně ve dnech a za celkovou částku 9 445,39 Kč,
a lékař J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., v měsíci listopadu a prosinci 2010 níže uvedených dnech (PDAT) vystavil na lék Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x celkem 35 lékařských předpisů vždy po jednom balení (PMN) za stejnou fiktivní částku 3 454 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník je vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, konkrétně
1. po Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR , Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ul. Benešova 10, číslo 111, byla požadována úhrada za 18 balení v celkové výši 62 172 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DATVYST
|
|
5.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | V. D.
| 72438001
|
111
|
5.11.2010
|
|
8.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | Š. M.
| 72438001
|
111
|
8.11.2010
|
|
8.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | P. L.
| 72438001
|
111
|
8.11.2010
|
|
10.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | B. M.
| 72438003
|
111
|
10.11.2010
|
|
10.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | P. V.
| 72438001
|
111
|
10.11.2010
|
|
24.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | P. A.
| 72438001
|
111
|
24.11.2010
|
| 24.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | P. J.
| 72438003
|
111
|
24.11.2010
|
| 24.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | R. R.
| 72438001
|
111
|
24.11.2010
|
|
2.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | D. A.
| 72438002
|
111
|
2.12.2010
|
|
2.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | G. I.
| 72438001
|
111
|
2.12.2010
|
|
7.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | B. I.
| 72438001
|
111
|
7.12.2010
|
|
13.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | M. L.
| 72438001
|
111
|
13.12.2010
|
|
13.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | M. H.
| 72438001
|
111
|
13.12.2010
|
|
14.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | Z. J.
| 72438003
|
111
|
14.12.2010
|
|
14.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | M. V.
| 72438001
|
111
|
14.12.2010
|
|
15.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | O. M.
| 72438001
|
111
|
15.12.2010
|
|
16.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | P. M.
| 72438001
|
111
|
16.12.2010
|
|
29.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | Š. L.
| 72438003
|
111
|
29.12.2010
|
|
18
|
62 172,00
| | | | | |
2. po Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky , Krajské pobočce Brno, ulice Bánskobystrická 10, číslo 201, byla požadována úhrada za 1 balení v celkové výši 3 454 Kč,
3. po České průmyslové zdravotní pojišťovně , Krajské pobočce se sídlem Brno, Dominikánské nám. 4, číslo 205, byla požadována úhrada za 3 balení v celkové výši 10 362 Kč,
4. po Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví , Krajské pobočce se sídlem Brno, ulice Příkop 4, číslo 207, byla požadována úhrada za 1 balení v celkové výši 3 454 Kč,
5. po Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky , Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Cejl, číslo 211, byla požadována úhrada za 11 balení v celkové výši 37 994 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DATVYST
|
|
5.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | B. V.
| 72438001
|
211
|
5.11.2010
|
|
9.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | S. I.
| 72438003
|
211
|
9.11.2010
|
|
25.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | V. L.
| 72438001
|
211
|
25.11.2010
|
|
25.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | M. J.
| 72438001
|
211
|
25.11.2010
|
|
30.11.2010
|
1
|
3 454,00
| | K. Š.
| 72438001
|
211
|
30.11.2010
|
|
2.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | Š. K.
| 72438003
|
211
|
2.12.2010
|
|
2.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | Z. I.
| 72438001
|
211
|
2.12.2010
|
|
2.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | P. C.
| 72438003
|
211
|
2.12.2010
|
|
15.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | N. M.
| 72438001
|
211
|
15.12.2010
|
|
28.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | C. R.
| 72438003
|
211
|
28.12.2010
|
|
28.12.2010
|
1
|
3 454,00
| | Č. D.
| 72438001
|
211
|
28.12.2010
|
|
11
|
37 994,00
| | | | | |
6. po Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance , divize Morava, Brno, Kobližná 19, číslo 217, byla požadována úhrada za 1 balení v celkové výši 3 454 Kč,
B)
lékárník M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., se sídlem B., M., objednal a přijal pouze 37 ks léku Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 , a to konkrétně ve dnech a za celkovou částku 35 475,71 Kč,
a lékař J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., v průběhu roku 2010 v níže uvedených dnech (PDAT) vystavil na lék Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 , lékařské předpisy na celkem 328 kusů uvedeného balení léku (PMN) za stejnou fiktivní částku 1 153,20 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník P. vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, konkrétně
1. po Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR , Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ul. Benešova 10, číslo 111, byla požadována úhrada za 151 balení v celkové výši 175 230,40 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| ∑
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DATVYST
|
|
23.2.2010
|
3
|
1237,60
|
3 712,80
| | L. G.
| 72438001
|
111
|
23.2.2010
|
|
2.3.2010
|
3
|
1237,60
|
3 712,80
| | K. M.
| 72438001
|
111
|
2.3.2010
|
|
23.3.2010
|
1
|
1237,60
|
1 237,60
| | V. J.
| 72438001
|
111
|
23.3.2010
|
|
24.3.2010
|
2
|
1237,60
|
2 475,20
| | K. J.
| 72438001
|
111
|
24.3.2010
|
|
29.3.2010
|
2
|
1237,60
|
2 475,20
| | Š. L.
| 72438003
|
111
|
29.3.2010
|
|
29.3.2010
|
2
|
1237,60
|
2 475,20
| | S. J.
| 72438003
|
111
|
29.3.2010
|
|
31.3.2010
|
1
|
1153,20
|
1 153,20
| | B. R.
| 72438001
|
111
|
31.3.2010
|
|
2.4.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | S. J.
| 72438003
|
111
|
2.4.2010
|
|
2.4.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | Š. M.
| 72438001
|
111
|
2.4.2010
|
|
3.4.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | V. D.
| 72438003
|
111
|
3.4.2010
|
|
7.4.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | P. M.
| 72438001
|
111
|
7.4.2010
|
|
16.4.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | L. M.
| 72438003
|
111
|
16.4.2010
|
|
29.4.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | T. M.
| 72438001
|
111
|
29.4.2010
|
|
30.4.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | P. M.
| 72438001
|
111
|
30.4.2010
|
|
4.5.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | L. G.
| 72438001
|
111
|
4.5.2010
|
|
11.5.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | Ž. M.
| 72438001
|
111
|
11.5.2010
|
|
11.5.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | L. M.
| 72438003
|
111
|
11.5.2010
|
|
14.5.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | J. E.
| 72438001
|
111
|
14.5.2010
|
|
18.5.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | V. J.
| 72438001
|
111
|
18.5.2010
|
|
24.5.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | D. R.
| 72438001
|
111
|
24.5.2010
|
|
24.5.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | M. L.
| 72438001
|
111
|
24.5.2010
|
|
24.6.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | O. M.
| 72438001
|
111
|
24.6.2010
|
|
7.7.2010
|
1
|
1153,20
|
1 153,20
| | H. E.
| 72438001
|
111
|
7.7.2010
|
|
7.7.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | K. Y.
| 72438001
|
111
|
7.7.2010
|
|
30.7.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | R. R.
| 72438001
|
111
|
30.7.2010
|
|
30.7.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | J. E.
| 72438001
|
111
|
30.7.2010
|
|
3.8.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | L. M.
| 72438001
|
111
|
3.8.2010
|
|
17.8.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | Ž. M.
| 72438001
|
111
|
17.8.2010
|
|
18.8.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | S. J.
| 72438001
|
111
|
18.8.2010
|
|
14.9.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | O. M.
| 72438001
|
111
|
14.9.2010
|
|
14.9.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. L.
| 72438001
|
111
|
14.9.2010
|
|
23.9.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | H. M.
| 72438001
|
111
|
23.9.2010
|
|
4.10.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | M. L.
| 72438001
|
111
|
4.10.2010
|
|
12.10.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. E.
| 72438003
|
111
|
12.10.2010
|
|
22.10.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | S. J.
| 72438003
|
111
|
22.10.2010
|
|
22.10.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | O. M.
| 72438001
|
111
|
22.10.2010
|
|
22.10.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. A.
| 72438003
|
111
|
22.10.2010
|
|
25.10.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | D. R.
| 72438003
|
111
|
25.10.2010
|
|
25.10.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | A. H.
| 72438003
|
111
|
25.10.2010
|
|
5.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | D. A.
| 72438001
|
111
|
5.11.2010
|
|
25.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | L. M.
| 72438003
|
111
|
25.11.2010
|
|
30.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | R. N.
| 72438001
|
111
|
30.11.2010
|
|
30.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | G. I.
| 72438001
|
111
|
30.11.2010
|
|
30.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | M. R.
| 72438001
|
111
|
30.11.2010
|
|
7.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | M. V.
| 72438001
|
111
|
7.12.2010
|
|
7.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | B. I.
| 72438001
|
111
|
7.12.2010
|
|
10.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | F. M.
| 72438001
|
111
|
10.12.2010
|
|
13.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | M. L.
| 72438001
|
111
|
13.12.2010
|
|
13.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | B. M.
| 72438001
|
111
|
13.12.2010
|
|
14.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Z. J.
| 72438003
|
111
|
14.12.2010
|
|
14.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | P. V.
| 72438001
|
111
|
14.12.2010
|
|
15.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | O. M.
| 72438001
|
111
|
15.12.2010
|
|
15.12.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | Š. M.
| 72438001
|
111
|
15.12.2010
|
|
16.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. M.
| 72438003
|
111
|
16.12.2010
|
|
16.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | P. M.
| 72438001
|
111
|
16.12.2010
|
|
28.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. L.
| 72438003
|
111
|
28.12.2010
|
|
29.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | M. I.
| 72438003
|
111
|
29.12.2010
|
|
29.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. L.
| 72438003
|
111
|
29.12.2010
|
|
151
| |
175 230,40
| | | | | |
2. po Vojenské zdravotní pojišťovně ČR , Krajské pobočce Brno, ulice Bánskobystrická 10, číslo 201, byla požadována úhrada za 11 balení v celkové výši 12 854 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| ∑
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DATVYST
|
|
18.3.2010
|
2
|
1237,60
|
2 475,20
| | B. N.
| 72438001
|
201
|
18.3.2010
|
|
19.4.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | S. Z.
| 72438001
|
201
|
19.4.2010
|
|
4.10.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. E.
| 72438001
|
201
|
4.10.2010
|
|
10.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3459,60
| | K. A.
| 72438003
|
201
|
10.11.2010
|
|
11
| |
12 854,00
| | | | | |
3. po České průmyslové zdravotní pojišťovně , Krajské pobočce se sídlem Brno, Dominikánské nám. 4, číslo 205, byla požadována úhrada za 49 balení v celkové výši 57 266,40 Kč,
4. po Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví , Krajské pobočce se sídlem Brno, ulice Příkop 4, číslo 207, byla požadována úhrada za 20 balení v celkové výši 23 064 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| ∑
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DAT.VYST
|
|
8.4.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | Š. J.
| 72438001
|
207
|
8.4.2010
|
|
16.4.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | M. M.
| 72438003
|
207
|
16.4.2010
|
|
16.6.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | Č. M.
| 72438001
|
207
|
16.6.2010
|
|
28.6.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | Š. J.
| 72438002
|
207
|
28.6.2010
|
|
20.8.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. D.
| 72438001
|
207
|
20.8.2010
|
|
23.8.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | J. E.
| 72438003
|
207
|
23.8.2010
|
|
9.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. M.
| 72438003
|
207
|
9.11.2010
|
|
13.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. J.
| 72438001
|
207
|
13.12.2010
|
|
20
| |
23 064,00
| | | | | |
5. po Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR , Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Cejl, číslo 211, byla požadována úhrada za 91 balení v celkové výši 106 038,40 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| ∑
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DAT.VYST
|
|
24.2.2010
|
3
|
1237,60
|
3 712,80
| | L. B.
|
72438001
|
211
|
24.2.2010
|
|
9.3.2010
|
1
|
1237,60
|
1 237,60
| | T. D.
|
72438001
|
211
|
9.3.2010
|
|
9.3.2010
|
3
|
1237,60
|
3 712,80
| | V. L.
|
72438003
|
211
|
9.3.2010
|
|
18.3.2010
|
3
|
1237,60
|
3 712,80
| | Z. M.
|
72438003
|
211
|
18.3.2010
|
|
19.3.2010
|
3
|
1237,60
|
3 712,80
| | P. P.
|
72438003
|
211
|
19.3.2010
|
|
13.4.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | N. M.
|
72438001
|
211
|
13.4.2010
|
|
21.4.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | C. J.
|
72438001
|
211
|
21.4.2010
|
|
18.5.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | N. J.
|
72438001
|
211
|
18.5.2010
|
|
24.6.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | C. J.
|
72438001
|
211
|
24.6.2010
|
|
30.6.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | C. R.
|
72438001
|
211
|
30.6.2010
|
|
7.7.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | N. M.
|
72438001
|
211
|
7.7.2010
|
|
22.7.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | V. L.
|
72438002
|
211
|
22.7.2010
|
|
27.7.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | S. J.
|
72438003
|
211
|
27.7.2010
|
|
29.7.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | S. M.
|
72438003
|
211
|
29.7.2010
|
|
29.7.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | N. J.
|
72438003
|
211
|
29.7.2010
|
|
3.8.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | S. J.
|
72438001
|
211
|
3.8.2010
|
|
13.8.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | V. V.
|
72438003
|
211
|
13.8.2010
|
|
13.8.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | V. R.
|
72438002
|
211
|
13.8.2010
|
|
16.8.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | P. P.
|
72438001
|
211
|
16.8.2010
|
|
24.8.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | Š. I.
|
72438001
|
211
|
24.8.2010
|
|
15.9.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | D. I.
|
72438001
|
211
|
15.9.2010
|
|
17.9.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. O.
|
72438001
|
211
|
17.9.2010
|
|
27.9.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | P. C.
|
72438001
|
211
|
27.9.2010
|
|
30.9.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | C. J.
|
72438001
|
211
|
30.9.2010
|
|
22.10.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | N. J.
|
72438003
|
211
|
22.10.201
|
|
9.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. I.
|
72438003
|
211
|
9.11.2010
|
|
9.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | S. I.
|
72438003
|
211
|
9.11.2010
|
|
10.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. E.
|
72438003
|
211
|
10.11.2010
|
|
18.11.2010
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | W. D.
|
72438001
|
211
|
18.11.2010
|
|
24.11.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | V. L.
|
72438001
|
211
|
24.11.2010
|
|
2.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. K.
|
72438003
|
211
|
2.12.2010
|
|
2.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | D. I.
|
72438002
|
211
|
2.12.2010
|
|
15.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | N. M.
|
72438001
|
211
|
15.12.2010
|
|
28.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | C. R.
|
72438003
|
211
|
28.12.2010
|
|
91
| | 106 038,40
| | | | | |
6. po Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance , Kladno, ulice Čermákova 1951, číslo 217, byla požadována úhrada za 6 balení v celkové výši 6 919,20 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| ∑
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DATVYST
|
|
30.9.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | B. P.
| 72438001
|
217
|
30.9.2010
|
|
15.12.2010
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | B. P.
| 72438001
|
217
|
15.12.2010
|
|
6
| |
6 919,20
| | | | | |
C)
lékárník M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., se sídlem B., M., objednal a přijal pouze 3 ks léku Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x za období od 1. 1. 2011 do 4. 5. 2011 za celkovou částku 8 941,92 Kč, konkrétně:
a lékař J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., od začátku ledna 2011 do 4. května 2011 v níže uvedených dnech (PDAT) vystavil na lék Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x, celkem 40 lékařských předpisů vždy po jednom balení (PMN) za stejnou fiktivní částku 3 454 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník P. vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, konkrétně
1. po Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR , Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Benešova 10, číslo 111, byla požadována úhrada za 16 balení v celkové výši 55 264 Kč,
2. po Vojenské zdravotní pojišťovně ČR , Krajské pobočce Brno, ulice Bánskobystrická 10, číslo 201, byla požadována úhrada za 2 balení v celkové výši 6 908 Kč,
3. po České průmyslové zdravotní pojišťovně , Krajské pobočce se sídlem Brno, Dominikánské nám. 4, číslo 205, byla požadována úhrada za 6 balení v celkové výši 20 724 Kč,
4. po Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví , Krajské pobočce se sídlem Brno, ulice Příkop 4, číslo 207, byla požadována úhrada za 1 balení v celkové výši 3 454 Kč,
5. po Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR , Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Cejl, číslo 211, byla požadována úhrada za 15 balení v celkové výši 51 810 Kč,
D)
lékárník M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., B., M., objednal a přijal pouze 26 ks léku Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 za období od 1. 1. 2011 do 4. 5. 2011 , a to konkrétně ve dnech a za celkovou částku 24 966,53 Kč,
a lékař J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., od začátku ledna 2011 do 4. května 2011 v níže uvedených dnech (PDAT) vystavil lékařské předpisy na celkem 132 balení uvedeného léku Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 (PMN) za stejnou fiktivní částku 1 153,20 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník P. tyto vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, konkrétně
1. po Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR , Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Benešova 10, číslo 111, byla požadována úhrada za 66 balení v celkové výši 76 111,20 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| ∑
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DAT.VYST
|
|
19.1.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | S. J.
|
72438001
|
111
|
19.1.2011
|
|
25.1.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. H.
|
72438003
|
111
|
25.1.2011
|
|
25.1.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | H. J.
|
72438001
|
111
|
25.1.2011
|
|
31.1.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | L. M.
|
72438001
|
111
|
31.1.2011
|
|
4.2.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | L. G.
|
72438001
|
111
|
4.2.2011
|
|
7.2.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | M. T.
|
72438001
|
111
|
7.2.2011
|
|
17.2.2011
|
1
|
1153,20
|
1 153,20
| | J. V.
|
72438001
|
111
|
17.2.2011
|
|
9.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | T. M.
|
72438001
|
111
|
9.3.2011
|
|
10.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | J. D.
|
72438003
|
111
|
10.3.2011
|
|
11.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. H.
|
72438001
|
111
|
11.3.2011
|
|
11.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Z. M.
|
72438001
|
111
|
11.3.2011
|
|
11.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | M. F.
|
72438001
|
111
|
11.3.2011
|
|
24.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | B. E.
|
72438001
|
111
|
24.3.2011
|
|
25.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. O.
|
72438001
|
111
|
25.3.2011
|
|
19.4.2011
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | N. S.
|
72438001
|
111
|
19.4.2011
|
|
19.4.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | M. R.
|
72438001
|
111
|
19.4.2011
|
|
22.4.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. L.
|
72438001
|
111
|
22.4.2011
|
|
22.4.2011
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | J. M.
|
72438001
|
111
|
22.4.2011
|
|
22.4.2011
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | K. M.
|
72438003
|
111
|
22.4.2011
|
|
26.4.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | D. R.
|
72438001
|
111
|
26.4.2011
|
|
28.4.2011
|
2
|
1153,20
|
2 306,40
| | M. K.
|
72438001
|
111
|
28.4.2011
|
|
28.4.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | M. T.
|
72438001
|
111
|
28.4.2011
|
|
29.4.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | O. M.
|
72438001
|
111
|
29.4.2011
|
|
4.5.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. M.
|
72438001
|
111
|
4.5.2011
|
|
66
| |
76 111,20
| | | | | |
2. po Vojenské zdravotní pojišťovně ČR , Krajské pobočce Brno, ulice Bánskobystrická 10, číslo 201, byla požadována úhrada za 8 balení v celkové výši 9 225,60 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| ∑
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DAT.VYST
|
|
10.2.2011
|
3
|
1 153,20
|
3 459,60
| | K. A.
| 72438001
|
201
|
10.2.2011
|
|
25.3.2011
|
2
|
1 153,20
|
2 306,40
| | K. B.
| 72438001
|
201
|
25.3.2011
|
|
31.3.2011
|
3
|
1 153,20
|
3 459,60
| | P. L.
| 72438003
|
201
|
31.3.2011
|
|
8
| |
9 225,60
| | | | | |
3. po České průmyslové zdravotní pojišťovně , Krajské pobočce se sídlem Brno, Dominikánské nám. 4, číslo 205, byla požadována úhrada za 12 balení v celkové výši 13 838,40 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| ∑
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DAT.VYST
|
|
14.1.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | V. E.
| 72438002
|
205
|
14.1.2011
|
|
21.1.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | P. A.
| 72438001
|
205
|
21.1.2011
|
|
10.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | V. M.
| 72438001
|
205
|
10.3.2011
|
|
26.4.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | L. M.
| 72438001
|
205
|
26.4.2011
|
|
12
| |
13 838,40
| | | | | |
4. po Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví , Krajské pobočce se sídlem Brno, ulice Příkop 4, číslo 207, byla požadována úhrada za 14 balení v celkové výši 16 144,80 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| ∑
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DAT.VYST
|
|
21.2.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. D.
| 72438001
|
207
|
21.2.2011
|
|
16.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Z. A.
| 72438001
|
207
|
16.3.2011
|
|
31.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | R. D.
| 72438001
|
207
|
31.3.2011
|
|
12.4.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | G. J.
| 72438001
|
207
|
12.4.2011
|
|
22.4.2011
|
2
|
1153,20
|
2 304,40
| | B. L.
| 72438001
|
207
|
22.4.2011
|
|
14
| |
16 144,80
| | | | | |
5. po Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR , Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Cejl, číslo 211, byla požadována úhrada za 30 balení v celkové výši 34 596 Kč,
| PDAT
| PMN
| PCHP
| ∑
| RC
| Příjmení jméno
| CLEKARE
| POJIST
| DAT.VYST
|
|
9.2.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | E. A.
|
72438001
|
211
|
9.2.2011
|
|
10.2.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Š. K.
|
72438001
|
211
|
10.2.2011
|
|
8.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | D. I.
|
72438001
|
211
|
8.3.2011
|
|
16.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | K. Š.
|
72438001
|
211
|
16.3.2011
|
|
25.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | J. E.
|
72438001
|
211
|
25.3.2011
|
|
31.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | N. J.
|
72438001
|
211
|
31.3.2011
|
|
31.3.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | Z. L.
|
72438001
|
211
|
31.3.2011
|
|
27.4.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | V. V.
|
72438001
|
211
|
27.4.2011
|
|
4.5.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | P. I.
|
72438001
|
211
|
4.5.2011
|
|
4.5.2011
|
3
|
1153,20
|
3 459,60
| | L. B.
|
72438001
|
211
|
4.5.2011
|
|
30
| |
34 596,00
| | | | | |
6. po Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance , Kladno, ulice Čermákova 1951, číslo 217, byla požadována úhrada za 2 balení v celkové výši 2 306,40 Kč,
přičemž po vzájemné dohodě oba obžalovaní spolupracovali tak, že po dohodě s lékárníkem P. lékař V. při poskytování zdravotních služeb a lékařských úkonů vyhotovoval na rodná čísla shora uvedených pacientek lékařské předpisy na výše specifikované léky Minirin Melt 120mcg a Vesicare 10mg, obžalovaný P. pořizoval recepty přes výdejní místo, fiktivně léky expedoval přes pokladnu, v době, kdy k počítači byl přihlášen sám nebo pod jménem jiných pracovníků lékárny, léky tedy nevydával pacientkám, přičemž oba obžalovaní věděli, že uvedené léky deklarované v receptech jsou plně hrazeny ze zdravotního pojištění zdravotními pojišťovnami, přičemž veškeré platby od zdravotních pojišťoven za proplacené recepty byly zasílány na bankovní účet společnosti M. H. s. r. o. (tehdy sídlem B., S.), tj. zaměstnavatele obžalovaného P., k jejímuž obohacení tedy popsaným jednáním obou obžalovaných došlo, a způsobili tak:
1. Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha, Orlická 2020/4, IČ: 41197518, škodu ve výši 368 777,60 Kč ,
2. Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404/4, IČ: 471 14 975, škodu ve výši 32 441,60 Kč ,
3. České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava, Jeremenkova 11, IČ: 476 722 34, škodu ve výši 102 190,80 Kč ,
4. Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Praha 4, Roškotova 1225/1, IČ: 471 14 321, škodu ve výši 46 116,80 Kč ,
5. Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, tehdy sídlem Praha 10, Kodaňská 46, IČ: 471 14 304, škodu ve výši 230 438,40 Kč ,
6. Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance, se sídlem Kladno, Čermákova 1951, IČ: 487 03 893, škodu ve výši 12 679,60 Kč ,
celkově tedy způsobili uvedeným zdravotním pojišťovnám škodu ve výši 792 644,80 Kč .
12. Takto popsané jednání obviněných se změnami skutkové věty oproti jejímu znění v prvém rozsudku spočívajícími (mimo oprav předchozích písařských pochybení ve jménech pacientek, shrnutí více vydaných balení léku Minirin Melt 120 mcg téže pacientce do jednoho řádku v jednotlivých tabulkách či stylistických úprav) zejména v tom, že z ní jednak byly vypuštěny skutečnosti o obohacení se obviněných, resp. jejich úmyslu v tomto směru, v důsledku jejich protiprávního jednání, jehož součástí byla i příprava a prodej balíčků obsahujících antikoncepci, volně prodejné léky, kosmetiku a podobné přípravky, a dále do ní byly včleněny okolnosti vztahující se k obohacení společnosti M. H. s. r. o., soud opět právně kvalifikoval jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
13. Za to obviněnému M. P. uložil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří a půl roku. Současně podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu uložil, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 160 celých denních sazeb, výše denní sazby činí 500 Kč, celková částka peněžitého trestu je 80 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu rovněž uložil trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce vedoucího lékárníka ve smyslu §79 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, a to na dobu čtyř roků.
14. Obviněnému J. V. za výše uvedený trestný čin uložil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu uložil, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 220 celých denních sazeb, výše denní sazby činí 1 000 Kč, celková částka peněžitého trestu je 220 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců.
15. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud oběma obviněným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným
Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha, Orlická 2020/4, IČ: 41197518, škodu ve výši 368 777,60 Kč,
Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404/4, IČ: 47114975, škodu ve výši 32 441,60 Kč,
České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava, Jeremenkova 11, IČ: 47672234, škodu ve výši 114 870,40 Kč,
Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Praha 4, Roškotova 1225/1, IČ: 47114321, škodu ve výši 46 116,80 Kč,
Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Praha 3, Vinohradská 178, IČ: 47114304, škodu ve výši 230 438,40 Kč.
16. Podle §229 odst. 2 tr. ř. soud odkázal poškozenou Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Praha 3, Vinohradská 178, IČ: 47114304, se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
17. Také proti druhému odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Brně svým (v pořadí druhým) usnesením ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 4 To 114/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
18. Ani s uvedeným usnesením odvolacího soudu se oba obvinění neztotožnili a podali proti němu dovolání.
19. Obviněný M. P. tak učinil prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Leony Žákové a uplatnil v něm důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť měl za to, že v řízení předcházejícím zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétní pochybení zakládající posledně citovaný dovolací důvod spatřoval jednak v tom, že rozhodnutí obou soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku v důsledku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, nesprávné právní kvalifikace skutku co se týče rozsahu vzniklé škody, nedodržení totožnosti skutku, a rovněž skutečnosti, že skutková věta výroku o vině nemá, co se týče znaku „obohacení jiného“ žádný podklad v provedeném dokazování, jakož i toho, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zcela nedostatečně vypořádal s odvolací argumentací. Důvodnost dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozoval též z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení záležejícího v nesprávné aplikaci hmotněprávního předpisu – zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – při určování rozsahu vzniklé škody. Konečně vytkl oběma soudům, že nerespektovaly závazný právní názor Nejvyššího soudu.
20. V dalším textu svého podání dovolatel podrobně rozvedl výše uvedené výhrady. Extrémní rozpor skutkového zjištění s provedeným dokazováním namítl předně ve vztahu ke znaku skutkové podstaty daného trestného činu, a to „obohacení jiného“ s tím, že k tomuto „novému“ znaku, resp. jeho úmyslu obohatit jiného nalézací soud neprovedl žádné dokazování, přičemž ani tento soud, ani soud odvolací, který se se závěrem soudu prvního stupně ztotožnil, se nezabýval otázkou jeho motivu k případnému obohacení jiného, a ani tím, kdo případné finanční prostředky upotřebil; v této souvislosti podotkl, že M. H. nevypověděl ničeho o tom, co se s přebytečnými finančními prostředky stalo poté, co je obdržel, a orgány činné v trestním řízení to ani nezkoumaly, čímž porušily svou povinnost postupovat z úřední povinnosti tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dále vyslovil názor, že změnou skutkové věty co do následku došlo k přerušení totožnosti skutku uvedeného v obžalobě, resp. již v usnesení o zahájení trestního stíhání. Stejnou výtku učinil pak i ohledně dohody mezi ním a obviněným J. V., když namítl, že k této otázce rovněž žádné dokazování nebylo provedeno, a konstrukci soudů o její existenci s ohledem na extrémní rozpor provedeného dokazování se skutkovými zjištěními označil za zcela nelogickou.
21. Extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedeným dokazováním obviněný dovodil dále i z extrémně vadného hodnocení svědeckých výpovědí, a to zejména výpovědí pacientek J. V., a dále též pracovníků lékárny. Poté, co připomněl, že v řízení před rozhodnutím Nejvyššího soudu byla vyslechnuta pouze malá část pacientek, vytkl soudu prvního stupně, že sice provedl výslech dalších 75 pacientek, ovšem zcela totožně jako předtím označil svědkyně potvrzující skutečnost, že braly oba léky a tyto také dostaly (jichž byla většina), za nevěrohodné; takové hodnocení soudu považoval za paušální, účelové a nepřípustné, zejména za situace, kdy se vůbec nezabýval nevěrohodností svědkyň ve prospěch obžaloby. Jestliže pak svědkyně ze třetí skupiny, jimiž byly ty, které nijak nepotvrdily ani nevyvrátily skutková tvrzení, hodnotil též jako nevěrohodné, není takové hodnocení legitimní ani z důvodu rozporu s listinnými důkazy. Dále zdůraznil, že každá jednotlivá výpověď, ve které pacientka dosvědčila faktické užívání léků, snižuje pomyslnou hranici vzniklé škody a s tím související závažnost a právní kvalifikaci zločinu odvíjející se právě od výše vzniklé škody (poukázal přitom na závazný právní názor, který v tomto směru vyslovil Nejvyšší soud). K výpovědím pracovníků lékárny (například o skutečnosti, že se v počítači při výdeji léků přihlašovali pod heslem jiných zaměstnanců, že si s obviněným V. často předávali recepty, či o tom, že stavy léků „nesedí“) podotkl, že nemají zdaleka takovou vypovídací hodnotu, jakou jim oba soudy přisuzují, nýbrž spíše neutrální hodnotu, případně se jedná o pouhé domněnky a fabulace.
22. V návaznosti na uvedené skutečnosti dovolatel namítl, že extrémně vadné hodnocení svědeckých výpovědí má zčásti původ i v tom, že soudy obou stupňů přisuzovaly nepřiměřeně vysokou váhu i důkazům listinným, které interpretovaly nesprávným způsobem. Konkrétně tak soudy učinily v případě výpisu z databáze programu Lekis o přijatých a vydaných lécích, který hodnotily jako stěžejní, nevyvratitelný a ničím nezpochybněný, a nepřijatelně jej povýšily nad svědecké výpovědi pacientek, jejichž výslech pak nepovažovaly za nezbytný, přestože několik desítek pacientek potvrdilo, že léky dostalo; tyto pacientky by si totiž nemohly léky v lékárně vyzvednout, pokud by tam nebyly, jak vyplývalo z databáze tohoto programu, a proto je namístě uvažovat o jeho nevěrohodnosti, a vyslovit, že ani v řízení po rozhodnutí Nejvyššího soudu se nepodařilo spolehlivě prokázat, zda evidencí programu Lekis procházely skutečně všechny léky. Oba soudy dále přisuzovaly nepřiměřeně vysokou váhu také protokolu o provedení prohlídky nebytových prostor lékárny, neboť tato nebyla provedena i v prostorách, které oficiálně nejsou součástí lékárny, avšak léky se v nich též běžně skladovaly.
23. Nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení obviněný spatřoval v nesprávné aplikaci ustanovení občanského zákoníku při určování rozsahu vzniklé škody. V tomto směru namítl, že pokud by soudy obou stupňů zjistily skutkový stav souladně s provedeným dokazováním, nepochybně by dospěly k závěru, že způsobená škoda byla řádově nižší, a to vzhledem k tomu, že většina pacientek vypověděla, že předmětné léky užívala. V důsledku tohoto pochybení pak soudy dospěly i k nesprávné právní kvalifikaci daného skutku. Shrnul, že oba soudy porušily základní zásadu trestního práva in dubio pro reo a jeho právo na presumpci neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to ve dvou rovinách: jednak proto, že jej uznaly vinným, přestože byl dán extrémní rozpor skutkových zjištění s provedeným dokazováním, a jednak z důvodu převrácení důkazního břemene, když soud prvního stupně konstatoval při ústním odůvodnění svého rozsudku, že obhajobě se nepodařila prokázat její tvrzení, a tedy se nepodařilo prokázat jeho nevinu, ačkoliv podle §2 odst. 5 tr. ř. důkazní břemeno leží pouze a jedině na orgánech činných v trestním řízení.
24. Vzhledem k uvedeným pochybením, a s ohledem na to, že již není možné ani účelné ve věci provádět další dokazování, když další řízení před soudy nižších stupňů by nepochybně vedlo k dalším zásadním průtahům v řízení, dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a ve věci sám rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby. Alternativně, nebude-li takový postup možný, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání, případně aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu projednání soudu prvního stupně; pro případ posledně zmiňovaný (když takto by byla věc Nejvyšším soudem vrácena již podruhé) současně navrhl, aby Nejvyšší soud nařídil projednání věci a rozhodnutí v jiném složení senátu.
25. Obviněný J. V. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Kárima Titze, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo jím rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. Dovolatel konkrétně namítl, že ve věci je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním a že bylo porušeno jeho základní právo. Zmínil ve stručnosti obsah usnesení Nejvyššího soudu, jímž byla zrušena v pořadí první rozhodnutí obou soudů nižších instancí a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, aby následně zdůraznil, že popis skutku ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu doznal oproti jeho zrušenému původnímu rozhodnutí pouze nepatrných dílčích změn. První jeho námitkou, kterou podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak byla výhrada ke způsobu stanovení škody a její výše s tím, že závěry učiněné ve skutkové větě jsou v rozporu s provedeným dokazováním výslechem jednotlivých pacientek a dalšími skutkovými zjištěními uvedenými v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu. Namítl, že tento soud (s jehož závěry se nepochopitelně ztotožnil i odvolací soud) stanovil výši škody opětovně pouze na základě prostého a mechanického součtu všech vydaných receptů na předmětné léky za dané období, aniž by bylo zohledněno, že určité množství léků bylo v lékárně k vydání k dispozici i podle vedené evidence, a zejména aniž bylo přihlédnuto k výpovědím pacientek, které uvedly, že dané léky užívaly. Zdůraznil, že většina pacientek byla vyslechnuta až po rozhodnutí Nejvyššího soudu, tj. ve velmi dlouhém časovém odstupu od údajného trestného jednání, ale zvláště pak to, že čtyři pětiny z nich potvrdily, že jsou či byly jeho pacientkami, léčily se s inkontinencí, v dané době jim byly předmětné léky předepisovány (či tuto skutečnost nevyvracely), a tudíž potvrdily správnost vyúčtování léčebné péče ve výši přibližně 700 000 Kč. Přestože tak drtivá většina pacientek nepotvrdila, ale naopak zcela vyvrátila tvrzení obsažená v obžalobě, soudy obou stupňů hodnotily jejich výpovědi jako nevěrohodné nebo nevyužitelné a s poukazem na existenci řady objektivních a na sebe navazujících listinných důkazů v podstatě vyslovily, že lhaly, a za uvěřitelné označily pouze ty, které alespoň částečně potvrzovaly obžalobou vykonstruovaný děj; v této souvislosti poukázal i na vlastní kontroly provedené jednotlivými zdravotními pojišťovnami, které nezjistily v léčbě pacientek pochybení. Nalézací soud, přestože sám uvádí, že je nutno každý důkaz hodnotit jednotlivě, tedy tomuto požadavku opětovně nedostál (zejména v případě výpovědí, které zcela vyvracely obžalobu), rezignoval na bližší odůvodnění a hodnocení, a jeho rozhodnutí tudíž trpí též nepřezkoumatelností; na odvolací námitky vznesené v tomto ohledu pak nikterak nereagoval ani soud odvolací. V rámci kritiky způsobu hodnocení svědeckých výpovědí pacientek pak vytkl soudům, že favorizovaly v podstatě jediný důkaz, a to výstup z evidence Lekis, a to přes výpovědi rovněž svědků V. B., I. L. a M. H. Vyjádřil přesvědčení, že nebyla nikterak vyvrácena možnost, že dané léky se nacházely v lékárně, ač neprocházely zmíněnou evidencí, neboť soud opět ukončil dokazování „na půli cesty“, když neučinil dotaz na další dodavatele léků kromě společností PHARMOS a. s. a PHOENIX a. s., kteří byli výrobcem výslovně zmíněni, a nezohlednil rovněž velkou pravděpodobnost tzv. reexportu posuzovaných léčiv. Důvěryhodnost uvedené evidence byla dále snižována i výpovědí jednotlivých pracovníků lékárny a navíc i svědka M. H. a P. J., neboť z posledně zmíněné vyplynulo, že M. H. chtěl vždy mít v kanceláři počítač, který byl funkčně připojen k danému lékárenskému systému (toto jeho tvrzení bylo v rozporu s výpovědí M. H., jenž nově při hlavním líčení dne 17. 6. 2016 tvrdil, že do programu Lekis přístup neměl, nemohl do něj vstupovat a nechtěl být do toho zasvěcen). Jestliže soud prvního stupně uvedl, že k objasnění, zda veškeré léky skutečně procházely evidencí programu Lekis, žádné další dokazování neprováděl, označil tento jeho postup za postup v rozporu se zásadou vyjádřenou v §2 odst. 5 tr. ř. Ve vztahu k dalšímu důkazu – protokolu o provedení prohlídky nebytových prostor namítl, že na jeho podkladě nelze jednoznačně objektivizovat množství posuzovaných medikamentů v lékárně, neboť prohlídka neproběhla ve všech prostorách patřících k lékárně, například ve sklepě, kde s velkou pravděpodobností též mohly být předmětné léky skladovány. V návaznosti na to (a rovněž na výpovědi pacientek, které vypověděly, že jim dané léky byly předepisovány a předávány, tudíž tyto musely objektivně existovat) poukázal na absenci řádné inventury, která by mohla osvědčovat reálný stav množství předmětných léků.
27. Další výhrady obviněný uplatnil ke znaku „obohacení jiného“ skutkové podstaty daného trestného činu. Vyslovil názor, že v tomto směru absentuje jednak objasnění a logické vysvětlení jeho pohnutky a dále zejména naplnění subjektivní stránky, přičemž zdůraznil, že ke společnosti M. H. s. r. o., jež měla být obohacena, nemá objektivně jakýkoliv vztah, nemohl disponovat s finančními prostředky, které jí byly zdravotními pojišťovnami hrazeny, a tudíž je namístě doplnit k této skutečnosti dokazování. V důsledku toho se domníval, že povinnost nahradit škodu pak měla být stanovena právě tomuto subjektu, který finanční prostředky od pojišťoven inkasoval.
28. V návaznosti na uvedené skutečnosti dovolatel vyjádřil přesvědčení, že byť na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zásadě nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost provedeného dokazování a skutkových zjištění, nemůže se rozhodování o dovolání ocitnout mimo rámec základních zásad trestního práva, a dovolací soud je povolán k nápravě stavu, kdy je zjištěn extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedeným dokazováním na straně druhé. Obdobně byl toho názoru, že dovoláním je možné dosáhnout nápravy i v případě, že ve věci byl užit nezákonný důkaz; za takový považoval přehled vykázané zdravotní péče, který doložil zmocněnec Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky, přestože nebyl zproštěn povinnosti mlčenlivosti ve smyslu ustanovení §22 zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 280/1992 Sb.“). Měl za to, že názor Nejvyššího soudu o „prezumpci“ poskytnutí zproštění mlčenlivosti svědkyněmi – pojištěnci v důsledku jejich výpovědi k podstatě věci nemůže obstát, a to jak s ohledem na výše citované zákonné ustanovení, tak vzhledem k tomu, že nebyl nikterak, byť ve výpovědi svědkyně, stanoven rozsah a účel zproštění mlčenlivosti, jak toto ustanovení požaduje.
29. V závěru svého podání obviněný uvedl, že v jeho případě nebylo plně vycházeno z principu presumpce neviny a z něj plynoucího pravidla in dubio pro reo, a tudíž se dovolával ochrany v rámci podaného mimořádného opravného prostředku. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 4 To 114/2015, a rovněž tak rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 91 T 161/2013, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
30. K podaným dovoláním se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci předně uvedla, že námitky vyjádřené v dovoláních uplatňovali oba obvinění v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a vtělili je rovněž opakovaně do podaných odvolání, takže se jimi již též opakovaně zabývaly oba soudy nižších stupňů. Souhlasila plně s názorem odvolacího soudu, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že inkriminované léky byly v konkrétním rozsahu a v konkrétních dnech do lékárny U N. v B. naskladněny a s ohledem na jejich množství nemohly být svědkyním vydány na recept v této lékárně. Zdůraznila, že na jedné straně sice stojí výpovědi svědkyň, které si nepamatují, zda braly právě tyto léky, naproti tomu však listinnými důkazy bylo prokázáno množství naskladněných léků v lékárně; soud prvního stupně proto konstatoval při hodnocení důkazů správně, že některé svědkyně nevypovídaly pravdivě, a je zcela jasné, že obviněným J. V. byly vydávány fiktivní recepty, přičemž je nepochybné, že jednal ve vzájemné dohodě s obviněným M. P.
31. Ve vztahu k zákonnému znaku „obohacení sebe“ se státní zástupkyně ztotožnila se soudem prvního stupně, jestliže tento přisvědčil závěru dovolacího soudu, že nelze dovodit žádný konkrétní způsob participace ani jednoho z obviněných na finančních částkách, které byly poukázány na účet lékárny (nezpochybnil přitom závěr o přenášení balíčků s léky, antikoncepcí a kosmetikou z lékárny do ordinace J. V., jak o tom vypověděli svědci, avšak akceptoval, že tito nebyli schopni vyjádřit se přesně k počtu a obsahu balíčků), a proto změnil v souladu s provedeným dokazováním skutkové závěry i právní větu při zachování totožnosti skutku a při stejné právní kvalifikaci. Dospěl totiž ke správnému závěru, že obvinění jiného uvedli v omyl, v důsledku čehož podvedená osoba provedla majetkovou dispozici, a tím vznikla škoda na cizím majetku, a současně pak v daném případě došlo k obohacení jiného, a to právnické osoby M. H. s. r. o., na jejíž bankovní účet u GE Money Bank byly peníze zdravotními pojišťovnami poukazovány. Poukázala přitom na to, že zákonný znak „obohacení jiného“ je naplněn i obohacením blíže neurčené osoby nebo skupiny osob. Dále konstatovala, že soud prvního stupně se zabýval i zjištěním výše škody a své závěry v tomto směru řádně odůvodnil; samotný fakt, že nebyl zjištěn motiv pachatele k tomu, aby obohatil jinou osobu, ještě neznamená, že se majetkové trestné činnosti nedopustil, a že by tak chyběla subjektivní stránka ve formě úmyslného zavinění. V posuzované věci se oba obvinění protiprávního jednání dopustili v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a je evidentní, že jejich motivací byl majetkový prospěch jich obou vylákaný prostřednictvím účtu majitele lékárny v jejich prospěch.
32. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podaná dovolání jako zjevně neopodstatněná odmítl, a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci rovněž v neveřejném zasedání.
33. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenovaným obhájcům obviněných (obhájkyni obviněného M. P. Mgr. Leoně Žákové i obhájci obviněného J. V. JUDr. Kárimu Titzovi bylo doručeno shodného dne 19. 2. 2018). Jejich případné repliky k němu Nejvyšší soud neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
34. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že obě dovolání v této trestní věci jsou přípustná [ §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. ] , byla podána osobami oprávněnými [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
35. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
36. Jak již bylo výše uvedeno, oba dovolatelé uplatnili (opětovně) dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
37. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa) .
38. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl (opětovně, jak to již učinil ve svém prvém rozhodnutí) tak, že odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
39. Dovolatelé ve svých podáních dále shodně uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto je též dovolací soud v zásadě vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
40. Z tohoto pohledu uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají především znovu vznesené námitky dovolatele J. V., že v průběhu dokazování byl užit nezákonný důkaz, za který považoval přehled vykázané zdravotní péče, jenž doložil zmocněnec Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky, přestože nebyl zproštěn povinnosti mlčenlivosti ve smyslu ustanovení §22 zák. č. 280/1992 Sb., a že nebylo plně vycházeno z principu presumpce neviny a z něj plynoucího pravidla in dubio pro reo; obdobně z hlediska citovaného dovolacího důvodu nelze přiznat relevanci ani shodné druhé uvedené výhradě dovolatele M. P.
41. Nad rámec tohoto konstatování a s ohledem na to, že se k této námitce již vyjádřil, Nejvyšší soud toliko pro úplnost k první z těchto výhrad opětovně uvádí, že pokud jednotlivé pojištěnkyně zdravotních pojišťoven byly v průběhu přípravného řízení (a některé z nich i v hlavním líčení) jako svědkyně vyslechnuty a k podstatě věci vypovídaly, lze prezumovat, že tímto způsobem zprostily „svoji“ pojišťovnu mlčenlivosti stran zdravotnické dokumentace ohledně své osoby. K druhé z uvedených námitek pak opětovně připomíná, že taková výhrada směřuje výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
42. Na druhé straně však Nejvyšší soud opakovaně připustil, že zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně a zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Je tomu tak v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
43. Přestože oba obvinění ve svých dovoláních uplatnili řadu námitek (jež představovaly převážnou část jejich dovolací argumentace), z nichž dovodili existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud (rovněž ve shodě s přiléhavým vyjádřením státní zástupkyně) v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím).
44. Nejvyšší soud předně konstatuje, že soud prvního stupně poté, co mu byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, respektoval pokyny dovolacího soudu a doplnil dokazování takovými důkazy a k takovým skutkovým otázkám, jak mu bylo uloženo. Učinil tak zejména výslechem dalších 75 pacientek J. V. a rovněž doplňujícím výslechem svědka M. H. (majitele lékárny), výslechem svědků M. H. a R. H. (synů jmenovaného majitele lékárny a současně dalších dvou disponentů s bankovním účtem společnosti M. H. s. r. o.) a doplňujícími zprávami výrobců obou předmětných léků Astellas Pharma s. r. o. a Ferring Pharmaceuticals CZ s. r. o. Dále Nejvyšší soud shledal, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v intencích pokynů dovolacího soudu také v odůvodnění svého rozhodnutí provedené důkazy přesvědčivě hodnotil a řádně vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. zejména strany 64 až 76 odůvodnění jeho rozsudku). Se způsobem hodnocení provedených důkazů, skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení (srov. zejména jeho strany 19 až 22), přičemž dospěl k závěru, že nalézací soud rovněž postupoval v intencích zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu, zejména takto řádně doplnil dokazování.
45. Ačkoliv námitky obou dovolatelů vznesené s poukazem na existenci tzv. extrémního nesouladu byly výhradami skutkového charakteru, neboť se týkaly rozsahu dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů a skutkových zjištění, která soud prvního stupně (a následně i soud odvolací, který se s ním v těchto otázkách ztotožnil) na jejich podkladě učinil, a navíc je v podstatě všechny uplatnili již ve svých odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně (a odvolací soud se jimi řádně zabýval), považuje Nejvyšší soud jen pro úplnost za vhodné uvést, případně zdůraznit následující skutečnosti.
46. Jestliže ve vztahu ke znaku „obohacení jiného“ oba obvinění namítli, že nalézací soud neprovedl žádné dokazování, resp. je namístě v tomto směru dokazování doplnit, a vytkli soudům obou stupňů, že se nezabývaly otázkou jejich motivu (pohnutky) k obohacení jiného, resp. tento logicky nevysvětlily a neobjasnily, je zapotřebí zdůraznit, že pokud ze skutkových zjištění vyplynulo, že v důsledku podvodného jednání obviněných (uvedení v omyl) došlo ke vzniku škody na majetku jednotlivých zdravotních pojišťoven a současně v příčinné souvislosti s tím k obohacení jiného, a to společnosti M. H. s. r. o., neboť na účet této společnosti poškozené zdravotní pojišťovny veškeré platby zasílaly, neznamená absence zjištění motivu „obohacení jiného“, že se trestné činnosti nedopustili a že by nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty daného trestného činu. Nejvyšší soud se v tomto směru ztotožnil s názorem nalézacího soudu a přisvědčil mu i v tom, že není nijak výjimečný případ, že v trestní věci není motiv jednání pachatele přesně zjištěn, a to zejména za situace, kdy pachatelé trestnou činnost popírají, jak tomu bylo v dané věci případě obviněného J. V., nebo pokud odepřou výpověď, což učinil obviněný M. P.
47. V této souvislosti je stejně tak nutno odmítnout výhradu posledně jmenovaného obviněného o přerušení totožnosti skutku co do následku. Nejenže tato námitka není z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantní, ale rovněž není důvodná. Jak již správně připomněl soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, totožnost skutku ve smyslu ustanovení §220 odst. 1 tr. ř. je zachována i v případě alespoň částečně shodného následku, tudíž v posuzovaném případě je dána, neboť podstata skutku zůstala stejná s tím, že spočívala ve společném jednání obviněných po vzájemné dohodě (o jejíž existenci neměl dovolací soud pochybnosti ani v rámci svého předchozího rozhodování a která vyplývala z provedeného dokazování, zejména výpovědí svědkyň J. V., S. S., L. V., I. L. a J. P.), kteří spolupracovali při fiktivním výdeji léků Vesicare 10mg a Minirin Melt 120mcg, o nichž věděli, že jsou plně hrazeny ze zdravotního pojištění zdravotními pojišťovnami, tak, že jednak obviněný J. V. zneužívaje jmen a rodných čísel jednotlivých pacientek vyhotovoval lékařské předpisy na tyto léky, které jim však nepředal, a předal je do lékárny U N. v B., kde je přes výdejní místo pořizoval obviněný M. P. tak, jako by byly pacientkám vydané, v důsledku čehož jednotlivé zdravotní pojišťovny takové recepty proplatily na bankovní účet majitele – společnosti M. H. s. r. o., jenž byl jako jediný účet pro provoz lékárny používán; v důsledku takového jednání obviněných vznikla jednotlivým pojišťovnám škoda a současně došlo k obohacení jmenované společnosti, tedy v tomto případě osoby odlišné od pachatele. Zda a jakým způsobem z tohoto obohacení profitovali obvinění, tj. konkrétní způsob jejich participace na finančních prostředcích poukázaných zdravotními pojišťovnami se i přes doplněné dokazování nepodařilo prokázat; jak na to již upozornil Nejvyšší soud ve svém předchozím rozhodnutí, tento nebylo možné spatřovat v prodeji balíčků s antikoncepcí, kosmetikou a volně prodejnými léky vzhledem k nekonkrétnosti výpovědí svědků v tomto směru, neboť na jejich podkladě nebylo možné učinit bez důvodných pochybností zjištění, že tímto způsobem obvinění mohli způsobit škodu ve výši téměř 800 000 Kč a že se do této výše finančních prostředků obohatili. To však nemění ničeho na správném závěru nalézacího soudu o zachování totožnosti skutku i co do následku, neboť relevantním pro jeho posouzení je, zda jednáním pachatele došlo k obohacení ať již jeho nebo jiného, nikoliv přesné zjištění, kdo byl takto obohacen. Pokud pak oba dovolatelé brojili rovněž proti neúplnosti provedeného dokazování a domáhali se jeho doplnění ohledně zjištění, kdo pojišťovnami poukázané finanční prostředky upotřebil s tím, že s předmětným bankovním účtem byl oprávněn disponovat M. H., jenž byl jediným společníkem a jednatelem společnosti M. H. s. r. o., jedná se též o skutkovou námitku, nehledě na to, že trestný čin podvodu je dokonán již obohacením pachatele nebo jiného, v daném případě společnosti M. H. s. r. o. jako majitele bankovního účtu, na nějž zdravotní pojišťovny (podvodným jednáním obviněných vylákané) platby za léky poukázaly.
48. Převážná část skutkových, resp. procesních výhrad obou obviněných v rámci jejich tvrzení o extrémním nesouladu skutkových zjištění s provedeným dokazováním pak byla namířena proti způsobu hodnocení svědeckých výpovědí pacientek J. V., pracovníků lékárny a listinných důkazů, konkrétně výpisu z databáze programu Lekis a protokolu o provedení prohlídky prostor lékárny. Současně obvinění předkládali vlastní hodnocení zmíněných důkazů a vyvozovali na jeho podkladě vlastní skutkové závěry. Nejvyšší soud však ani v tomto ohledu žádný nesoulad, natož extrémní, neshledal.
49. Předně nelze souhlasit se stěžejním tvrzením dovolatelů, že ty pacientky, které potvrdily skutečnost, že se léčily s inkontinencí, užívaly předmětné léky a dostaly je, jednoznačně vyvrátily obžalobu, a že soud prvního stupně je paušálně považoval za nevěrohodné. Nalézací soud důsledně respektoval právní názor Nejvyššího soudu a doplnil dokazování výslechem dalších 75 pacientek s tím, že se nepodařilo vyslechnout z celkového počtu jen 12 pacientek (tři z důvodu úmrtí, sedm s ohledem na jejich zdravotní potíže v kombinaci s jejich vysokým věkem a dvě pro jejich dlouhodobý pobyt v zahraničí). Nezanedbatelná část z nich (více než dvě desítky) – včetně těch, které byly vyslechnuty dodatečně – jednoznačně popřela, že by se léčila s inkontinencí a že by užívala dané léky [takto vypověděly svědkyně R. K. (dříve C.), I. M., A. K. F. (dříve O.), C. P., E. Š., A. E., I. Z., B. M. a nově vyslechnuté svědkyně J. S., L. B., H. B., H. A., J. H., M. K., B. K., S. N., J. S., M. L., M. J., Š. K., Š. K., H. Š., J. P.]; současně prakticky všechny tyto svědkyně nikdy nebyly pacientkami J. V. (například svědkyně M. K., J. S.), případně jimi již nejsou, eventuelně mají jiného stálého gynekologa a k J. V. byly odeslány pouze za účelem jednorázového vyšetření. Větší část všech pacientek pak tvoří ty, jež jsou bývalými, ale i stávajícími pacientkami jmenovaného. Kromě malé skupiny z nich, které na něj mají buď příbuzenské, pracovní či osobní vazby – pouze výpovědi těchto svědkyň soud prvního stupně hodnotil jako nevěrohodné – se pak jednalo o svědkyně, které skutečně v minulosti (případně až do současné doby) potíže s inkontinencí měly a v předmětné době dané léky (ať již jeden z nich nebo oba) užívaly. Mezi nimi byly jednak svědkyně, které byly značně nekonkrétní, nebyly schopny si vzpomenout, zda tyto léky užívaly, což bylo vzhledem k časovému odstupu i pochopitelné, a jednak ty, které se vyjadřovaly váhavě až vyhýbavě. Na co je však třeba přitom poukázat je to, že i z jejich výpovědí vyplývají rozpory mezi tím, jaké léky, v jakém počtu balení a v jakých dnech jim byly předepsány a údajně v dané lékárně vydány a posléze vyúčtovány jednotlivým zdravotním pojišťovnám, které je plně uhradily, a tím, jaké léky, v jakém počtu balení a v jakých dnech skutečně obdržely a kde. Řada z nich totiž uvedla, že si léky nikdy nevyzvedávala v dané lékárně (svědkyně V. P., R. D., J. M., K. Š. a nově vyslechnuté svědkyně R. V., M. K., M. Č., V. J., D. V.), případně že léky dostávala přímo od J. V. či od něj nedostávala celá balení, ale jen jednotlivá tzv. platíčka. Je třeba zdůraznit, že žádná z těchto svědkyň, jež dané léky užívaly, nevyvracela tímto jednoznačně a zcela obžalobu, jak tvrdili obvinění, neboť navíc mezi nimi nebyla žádná taková, která by potvrdila, že v daný den vyzvedla v dané lékárně dané množství balení toho kterého léku podle vystaveného receptu a zaznamenaného výdeje v této lékárně. V této souvislosti nelze opomenout ani to, že – jak vyplývá z listinných důkazů níže uvedených – obviněný J. V. vedle léků těmto svědkyním skutečně poskytnutých, vystavoval na jejich jména a rodná čísla další fiktivní recepty, o jejichž existenci tyto neměly (a ani nemohly mít) žádné tušení, a to i díky tomu, že tyto léky, jak již bylo uvedeno shora, byly plně hrazené ze zdravotního pojištění, a tyto svědkyně přirozeně pravidelně nekontrolovaly u jednotlivých zdravotních pojišťoven za ně uhrazenou zdravotní péči (lze se domnívat, že tak běžně nečiní žádný pojištěnec jakékoli zdravotní pojišťovny).
50. Nalézací soud rovněž nepochybil, jestliže při hodnocení výše uvedených výpovědí zohlednil další provedené důkazy, a to sestavy mapující skutečný objem do lékárny dodaných léků a léků zde vydaných, jimiž byly tzv. statistika příjmů a výdajů a dále výpis z databáze programu Lekis, a dále zprávy dodavatelů předmětných léků, jimiž byly společnosti PHARMOS a. s., a PHOENIX a. s., z nichž nade všechnu pochybnost vyplynulo, že v daných dnech a množstvích balení předmětné léky v lékárně nebyly, a tudíž si je jednotlivé pacientky nemohly vyzvednout. Oba dovolatelé ve vztahu k těmto listinným důkazům, především vůči výpisu z databáze programu Lekis, stejně jako k protokolu o provedení prohlídky prostor lékárny namítali nesprávnost jejich hodnocení jako stěžejních a nevyvratitelných důkazů, jimž soudy přiznaly vyšší důkazní hodnotu, čímž v podstatě vyslovily, že svědkyně lhaly, přičemž dovodili, že naopak výpovědi svědkyň, které obecně potvrdily užívání daných léků, zpochybnily věrohodnost databáze jmenovaného programu, stejně jako jeho věrohodnost zpochybnila absence řádné inventury a neprovedení prohlídky v dalších prostorách lékárny, o nichž tvrdili, že i zde byly léky skladovány.
51. Ve světle doplněného dokazování, jež nalézací soud provedl dalším výslechem M. H. a rovněž doplňujícími zprávami výrobců obou léčiv Astellas Pharma s. r. o., a Ferring Pharmaceuticals CZ s. r. o., ve vzájemné souvislosti s předtím provedenými důkazy (výpověďmi svědkyň J. V., S. S., L. V., I. L. a J. P., svědka P. J., statistikou příjmů a výdajů a dále výpisem z databáze programu Lekis), je nepochybné, že tyto jsou ve vzájemném souladu. Na jejich podkladě lze učinit jednoznačné zjištění, že všechny léky procházely zmíněnou evidencí a léky Vesicare 10 mg a Minirin Melt 120mcg byly v předmětném období do lékárny dodány společnostmi PHARMOS a. s., a PHOENIX a. s., a to Vesicare 10 mg v roce 2010 pouze ve 3 baleních a v roce 2011 opět ve stejném množství, a Minirin Melt 120 mcg v roce 2010 pouze v 37 baleních a v roce 2011 ve 26 baleních, proti fiktivnímu výdeji těchto léků na základě receptů vystavených J. V. a zavedených do evidence lékárny M. P. jako vydaných, a to Vesicare 10 mg v roce 2010 v počtu 35 balení a v roce 2011 v počtu 40 balení, a Minirin Melt 120 mcg v roce 2010 v počtu 328 balení a v roce 2011 v počtu 132 balení. Soud prvního stupně k tomu rovněž vhodně poukázal na jednání obviněného M. P., jenž se snažil zastřít své protiprávní jednání tím, že bezprostředně po provedení prohlídky lékárny objednal v rozpětí několika dnů dané léky v počtu balení, které převyšovalo jejich objednávky za celý předchozí rok. Na podkladě uvedených důkazů je třeba zásadně odmítnout i námitku, že důvěryhodnost evidence lékárny o lécích byla snižována i výpověďmi pracovníků lékárny, kteří často vyslovili pouhé domněnky a fabulace (když i tato výhrada je navíc námitkou vůči správnosti hodnocení výpovědí těchto svědků).
52. V návaznosti na výše zmíněné tvrzené vady spočívající zejména v chybném hodnocení svědeckých výpovědí jednotlivých pacientek pak dovolatelé (obdobně jako ve svých předchozích dovoláních) zpochybnili i správnost způsobu stanovení škody a její výše. Ani v této otázce však Nejvyšší soud nemohl obviněným přisvědčit. Z učiněných skutkových zjištění vycházejících z dané důkazní situace, jak byla rozvedena shora, když po doplnění dokazování mimo jiné vyslechnutím všech pacientek, u nichž to bylo možné, přibylo nemálo těch, které dokonce vypověděly, že se s inkontinencí nikdy neléčily a dané léky vůbec neužívaly, představuje způsobenou škodu celková suma, kterou obviněný M. P. vyúčtoval na podkladě receptů vystavených J. V. za dané léky předmětným zdravotním pojišťovnám přesto, že jednotlivé pacientky ve dnech a v množstvích uváděných obviněnými jak na receptech, tak zanesených do evidence lékárny, je v této lékárně neobdržely. Škoda, která zdravotním pojišťovnám vznikla v důsledku společného jednání obviněných, kteří je tímto způsobem uváděli v omyl, proplacením takto vykázaných léků, pak současně představovala obohacení na straně společnosti M. H. s. r. o., na jejíž účet zdravotní pojišťovny platby za léky poukazovaly.
53. Za této situace (a též s ohledem na již výše uvedené skutečnosti) neobstojí ani námitka dovolatelů, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
54. Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
55. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud již ve svém předchozím rozhodnutí rozvedl zákonná a teoretická východiska ve vztahu k citovanému trestnému činu, postačí na ně (již z důvodu procesní ekonomie) v tomto rozhodnutí odkázat a s ohledem na nová rozhodnutí obou soudů nižších instancí poukázat jen na následující skutečnosti.
56. Z tzv. právní věty výroku o vině odsuzujícího rozsudku se podává, že soud prvního stupně považoval za naplněné zákonné znaky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spočívající v tom, že obvinění „ jiného obohatili tím, že uvedli někoho v omyl, a způsobili tak na cizím majetku značnou škodu “.
57. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, se obvinění daného trestného činu dopustili jednáním, jehož podstata (doslovné znění tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno výše) spočívala v tom, že od začátku února 2010 do 4. května 2011 společně po vzájemné dohodě spolupracovali při fiktivním výdeji předepsaných léčivých přípravků, oba na stejné adrese výkonu jejich zaměstnání, tj. v budově na adrese B., M., tak, že na základě smlouvy s šesti zdravotními pojišťovnami (Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, Vojenskou zdravotní pojišťovnou ČR, Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou, Oborovou zdravotní pojišťovnou zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra ČR a Zdravotní pojišťovnou Metal - Aliance) o poskytování a úhradě zdravotní péče a výdeji léčivých přípravků:
jednak obviněný J. V. vystavoval lékařské předpisy (recepty) na rodná čísla pacientek, jež zneužil (specifikovaná s uvedením příjmení a jmen v rozsudku, jak bylo uvedeno shora), na zdravotními pojišťovnami plně hrazené léky Minirin Melt 120mcg a Vesicare 10mg, tyto recepty předal do lékárny, a to ačkoliv o takto předepsaných lécích jeho pacientky nebyly informovány, recepty jim nebyly předány a nemohly si tedy léky vyzvednout v lékárně a používat k léčebným účelům,
a obviněný M. P. účtoval zdravotním pojišťovnám daná léčiva, která nebyla v uvedené lékárně k dispozici, neobstaral je, neskladoval (nebo jen v omezeném množství), a ani on ani jiní zaměstnanci lékárny je pacientkám (pojištěncům) nevydával a pojištěnci je nedostali, recepty vyhotovené J. V. pořizoval přes výdejní místo, fiktivně léky expedoval přes pokladnu,
přičemž veškeré platby od zdravotních pojišťoven za proplacené recepty byly zasílány na bankovní účet společnosti M. H. s. r. o., tj. zaměstnavatele obviněného M. P., k jejímuž obohacení tedy popsaným jednáním obou obviněných došlo, a způsobili tak těmto zdravotním pojišťovnám škodu ve výši 792 644,80 Kč.
58. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že na podkladě provedených důkazů a jejich zhodnocení dospěl tento soud k závěru, že obvinění (pachatelé) uvedeným jednáním v rozporu se skutečností, tj. předstíraným jednáním uvedli zdravotní pojišťovny v omyl (osoby jednající v omylu), tyto pojišťovny (v příčinné souvislosti s ním) učinily příslušné majetkové dispozice (léky uhradily), v jejichž důsledku jim vznikla škoda (osoby poškozené) a současně došlo k obohacení společnosti M. H. s. r. o. [osoba obohacená, jiná (odlišná) osoba než pachatelé].
59. Zmíněnými důkazy byly v dané věci vedle výpovědi obviněného J. V., jenž jednání mu kladené za vinu popřel (obviněný M. P. využil svého zákonného práva a odepřel vypovídat), zejména svědecké výpovědi majitele lékárny M. H., pracovníků lékárny J. V., L. V., I. L., J. P., S. S., účetní D. W., konzultanta společnosti Lekis P. J., a svědecké výpovědi 121 pacientek J. V. (pojištěnců jednotlivých zdravotních pojišťoven v odůvodnění odsuzujícího rozsudku jmenovaných), a dále listinné důkazy, zejména originály receptů, protokol o provedení prohlídky lékárny, protokol o vydání věci, protokol o zajištění dat a o zpřístupnění dat, dva druhy výstupních sestav – tzv. statistika příjmů a výdajů a výpis z databáze programu Lekis (lékárenský software), dokumenty zaslané zdravotními pojišťovnami, výpisy z jediného účtu lékárny vedeného u GE Money Bank, a. s., zpráva jmenované banky a zprávy výrobců obou léčiv a rovněž jejich dodavatelů do lékárny.
60. Nejvyšší soud shledal, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně na podkladě výše citovaných důkazů a jejich hodnocení, obsažená v tzv. skutkové větě výroku o vině jeho rozsudku mají spolehlivou oporu v provedeném dokazování a vystihují zcela dostatečně a způsobem nevzbuzujícím pochybnosti všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, včetně znaku „obohacení jiného“ (i přes neprokázaný způsob participace obviněných na něm). Z popisu skutku je jednoznačně zřejmá i objektivní stránka daného trestného činu spočívající jednak v jednání obviněných, jak bylo shora konkretizováno, zahrnujícím i jejich vzájemnou dohodu o něm, která vyplynula z provedeného dokazování, zejména výpovědí svědkyň J. V., S. S., L. V., I. L. a J. P., jež hovořily o způsobu spolupráce mezi obviněnými – častém předávání receptů a obálek učených pro M. P., připravování balíčků. Jmenované svědkyně vypověděly i to, že pokud si všimly nesrovnalostí mezi příjmy a výdaji daných léků, neboť tyto údaje nesouhlasily nejen podle evidence v počítači a ve skladu, ale ony samy měly přehled o skutečném množství těchto léků v lékárně, dostaly od obviněného M. P. přímý pokyn, aby si těchto rozporů nevšímaly, resp. se o ně nestaraly. Dále popsaly, že opakovaně viděly tohoto obviněného, jak tzv. „pořizoval“ recepty, tedy vkládal na základě receptů údaje do počítače, aniž by pacient nebo pacientka byli přítomni a léky obdrželi. Z učiněných skutkových zjištění je dále zřejmý další znak objektivní stránky trestného činu podvodu, konkrétně jeho následek, a to způsobená škoda, jež byla jak co do způsobu, tak výše správně stanovena. S ohledem na charakter, způsob provedení a systematičnost páchání dané trestné činnosti a rovněž značný počet útoků a dlouhé časové období (v délce patnácti měsíců) je třeba jejich jednání z hlediska subjektivní stránky posoudit jako úmyslné s tím, že jednali v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V tomto směru nelze přehlédnout chování M. P., který si v lékárně (zneužívaje své pozice vedoucího lékárníka) uzurpoval zcela výsadní postavení, zásadně se podílel na rozvratu pracovního kolektivu, v důsledku čehož v lékárně došlo ke značné fluktuaci zaměstnanců, a zejména zavedl praxi, kdy výhradně sám jednal se zástupci dodavatelských společností, dealery, a sám léky objednával. Tím vytvořil podmínky pro páchání dané trestné činnosti ve spolupráci s obviněným J. V., jenž mu dodával fiktivně vystavené recepty, na jejichž podkladě vkládal příslušné údaje do evidence v počítači a následně účtoval předmětné léky zdravotním pojišťovnám.
61. Z výše uvedeného plyne, že oba soudy nižších instancí dostály požadavkům upraveným v §89 odst. 1 tr. ř. a v §2 odst. 5 tr. ř. a dále jejich povinnosti uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Stejně tak postupovaly podle §125 tr. ř., jež je zavazuje mimo jiné k výkladu, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů nebo jak se vypořádaly s obhajobou , v odůvodnění svých rozhodnutí. Takto správně zjištěný skutek následně správně právně kvalifikovaly jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
62. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že jsou zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu