ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.758.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 758/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2018 o dovolání obviněného M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 50 To 517/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 24/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 4 T 24/2017, byl obviněný M. K. (dále též „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným, že
v P. dne 26. 4. 2016 v době okolo 16.50 hod. na n. R. u parkoviště naproti p. radnici bezdůvodně fyzicky napadl poškozené K. M. B. a H. J. B., a to tak, že opakovaně bil pěstí a kopal nohama, kdy následkem útoku K. M. B. upadla na zem, poté svůj útok obrátil proti H. J. B., kterého tlačil směrem ke sloupku označujícímu parkoviště, při tom byl opakovaně vyzýván kolemjdoucím V. S., ať svého jednání zanechá, na což napadl i V. S. opakovanými údery rukou do oblasti ramen, hrudníku a hlavy a nejméně jedním kopem do stehna, V. S. v rámci obrany kopl M. K. do kolena, ten upadl, kde ho V. S. spolu s V. P. drželi na zemi až do příjezdu hlídky Městské policie Plzeň, kdy poškozená K. M. B. utrpěla v důsledku jednání M. K. čerstvou kompresivní zlomeninu těla 10. a 12. hrudního obratle a čerstvou kompresivní zlomeninu těla 4. bederního obratle, kdy doba omezení v běžných životních úkonech poškozené překročila 6 týdnů, poškozený H. J. B. utrpěl odřeniny a V. S. pohmoždění levého stehna .
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Dalším výrokem soud prvního stupně podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby obviněné M. K. a M. H. (roz. H. v Ch., bytem s. P., P., t. č. n. Č. b., P.) pro jednání zde přesně popsané, v němž byl u obviněného M. K. spatřován zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. V jednání obviněného M. H. byl pak spatřován přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Poškozenou Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava-Vítkovice, nalézací soud podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. K. odvolání. Z jeho podnětu Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 50 To 517/2017, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dotčenému obviněnému uložil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
5. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Stárka dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolací soud měl podle něho pochybit, když v podstatě převzal argumentaci prvoinstančního soudu ohledně dění před incidentem, a to zejména ohledně jednání poškozené K. M. B. Právě to by mohlo mít vliv na právní kvalifikaci skutku, kdy (obviněný) mohl jednat v silném rozrušení, strachu či zmatku ve smyslu §146a odst. 3 tr. zákoníku. Nelze se ztotožnit s argumentací soudů, že je paušálně vyloučena možnost jeho případného napadení s ohledem na věk bez dalšího zdůvodnění s tím, že je spolehlivě prokázáno jeho jednání až od okamžiku, kdy měl poškozenou srazit na zem. Lze mít přinejmenším pochybnosti o předchozím dění, a proto je nutno postupovat v duchu zásady in dubio pro reo a bez dostatečně zjištěného skutkového stavu je nutno použít právní kvalifikaci s mírnější trestní sazbou. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 50 To 517/2017, a zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující.
6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělila, že k podanému dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně výslovně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
8. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
10. Dovolatel ve svém podání sice hovoří o možné právní kvalifikaci skutku podle jiného ustanovení trestního zákoníku, tuto změnu však v prvé řadě podmiňuje změnou skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem na základě provedeného dokazování. Shora bylo vysvětleno, že k takovému postupu není Nejvyšší soud v dovolacím řízení oprávněn, a to zejména za situace jako je tato, kdy soud prvého stupně hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i ve svém souhrnu naprosto racionálně a hlavně v souladu se základními principy nejen trestního procesu (ve smyslu 2 odst. 6 tr. ř.), ale též s obecnými, ústavně garantovanými pravidly spravedlivého procesu, vycházejícími zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, včetně obviněným zmíněného principu in dubio pro reo, jenž plyne z čl. 40 odst. 2 téhož předpisu. V takovém případě Nejvyšší soud nemá možnost jakkoliv měnit či doplňovat již ustálená skutková zjištění soudů nižších instancí, a proto mu nevzniká ani povinnost věcně se námitkami skutkového charakteru zabývat.
11. Již nad rámec tohoto usnesení lze pro jeho větší přesvědčivost poznamenat, že skutková verze, kterou obviněný ke své obhajobě předkládá, skutečně postrádá do značné míry logiku, navíc není v souladu s provedenými důkazy (především záznamem kamerového systému, který o žádném obranném jednání obviněného nesvědčí), zejména když o ničem takovém nehovořil při svém výslechu u hlavního líčení ani on sám. Avšak i kdyby dovolatel (bezpochyby vzhledem ke stavu, v němž se v době činu nacházel) opravdu pojal představu, že na něj, tj. … letého muže, poškozená … letá K. M. B. útočí či jej jiným způsobem ohrožuje na životě či zdraví, ničeho by to na právním posouzení skutku neměnilo. Jako pravidelný uživatel návykových látek totiž zcela nepochybně věděl, jaký vliv tyto substance na jeho organismus i vnímání reality mají či mít mohou a navíc se do daného stavu přivedl sám a zcela dobrovolně. Při zdůraznění faktu, že obviněný nebyl soudy nižších instancí shledán nepříčetným, nemůže jej daná okolnost z jím spáchaného činu jakkoliv vyvinit či umenšit míru jeho zavinění a z toho plynoucí trestní odpovědnosti.
12. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu