ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.877.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 877/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2018 o dovolání obviněného D. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 68 To 334/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 225/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 6 T 225/2016, byl obviněný D. K. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným, že
dne 6. 9. 2016 v 18:15 hod. řídil po předchozím požití návykových látek osobní motorové vozidlo zn. Opel Astra,v O. po ulici M., ve směru jízdy od ul. P., kdy před restaurací G. vozidlo zaparkoval v místě s mírným stoupáním, poté z vozidla vystoupil a odcházel pryč, když po chvíli došlo k rozjetí vozidla směrem dozadu a k nárazu jeho zadní částí do dřevěné konstrukce předzahrádky dané restaurace, přičemž orientační zkouškou provedenou na místě v 18:59 hodin ze strany hlídky Policie ČR testem DrugWippe 5 S byla u obžalovaného zjištěna přítomnost amfetaminu a kokainu a dále rozborem krve podezřelého, která mu byla odebrána dne 6. 9. 2016 ve 20:11 hod., bylo potvrzeno požití návykových látek, neboť v jeho krvi byla prokázána přítomnost methylendioxymethamfetaminu (extáze) v koncentraci 803 ng/ml, kokainu v koncentraci 1 ng/ml, benzozylekgoninu v koncentraci 524 ng/ml a ekgoninmethylesteru v koncentraci 103 ng/ml, tedy hodnoty neslučující se s bezpečným řízením motorového vozidla .
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 15 000 Kč, který se skládá ze 150 denních sazeb ve výši 100 Kč za jednu denní sazbu. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Dále mu nalézací soud podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 68 To 334/2017, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ondřeje Masopusta proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatoval v něm, že nebylo jednoznačně prokázáno, že předmětný skutek spáchal, neboť nedošlo k jednoznačnému zjištění okamžiku, kdy měla být návyková látka do těla aplikována. To nebylo možno jednoznačně určit ani pomocí znaleckého posudku, ani z výpovědí slyšených svědků, kteří si ve svých tvrzeních často odporovali. Soudy nevyhověly jeho návrhům na provedení důkazu dalšími kamerovými záznamy, vycházely pouze z části jednoho z nich, který vyhovoval verzi svědka M. Š. Dále připomněl svědecké výpovědi V. S. a P. P., které měly podpořit jeho verzi o aplikaci návykových látek až v baru M. Veškeré existující pochybnosti vyložily soudy v jeho neprospěch, místo aby tyto odstranily provedením dalších důkazů.
5. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i vadné řízení jemu předcházející, a aby věc podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
6. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání obviněného písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatovala, že obviněný se ve své dovolací argumentaci výlučně zabýval pouze otázkami skutkovými a nikoliv právním posouzením věci, proto jeho námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Nadto vyslovila přesvědčení, že skutkové závěry nalézacího soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí státní zástupkyně bez dalšího odkázala. Ještě doplnila, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, nevyloučil aplikaci návykových látek před řízením nebo v průběhu řízení motorového vozidla, přičemž v kontextu s dalšími provedenými důkazy není pochybnosti o tom, že si obviněný návykové látky aplikoval před jízdou. Státní zástupkyně poukázala na závěry znalce psychiatra, který se mimo jiné vyjádřil k účinkům drogy na chování obviněného, což jednoznačně odpovídalo tomu, co vypovídali svědci a rovněž tomu, co bylo uvedeno v protokolu o odborném vyšetření.
7. S ohledem na skutečnosti uvedené výše státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Dále navrhla, aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., s čímž výslovně souhlasila.
8. Vyjádření státní zástupkyně zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 18. 7. 2018). Jeho případnou repliku již Nejvyšší soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
12. Z uvedeného je zřejmé, že obviněným uplatněné námitky jím zvolenému (ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu neodpovídají. Ve své podstatě se vůbec nedotýkají právního posouzení skutku, popřípadě jiné významné hmotněprávní otázky. Namísto toho se dovolatel mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhá změny soudy učiněných skutkových zjištění, a to konkrétně jejich závěru, že návykové látky aplikoval již před řízením motorového vozidla a nikoliv až následně v baru M. Jinými slovy obviněný ve svém podání předkládá svou vlastní verzi skutkového děje a teprve na základě toho se domáhá jiného právního posouzení skutku, v tomto případě tedy závěru, že popsané jednání není trestným činem. Výše však bylo podrobně rozvedeno, že takto pojatá argumentace přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu v dovolacím řízení nezakládá.
13. Pouze nad rámec tohoto dovolacího řízení lze poznamenat, že Nejvyšší soud se plně ztotožnil s postupem obou nižších soudů v procesu dokazování i s jimi přijatými skutkovými závěry. Nebyl žádný důvod, aby soudy neuvěřily zcela shodným výpovědím tří nezaujatých svědků, které byly v naprostém souladu se všemi dalšími provedenými důkazy, a to včetně objektivního důkazu v podobě kamerového záznamu. Výpověď obviněného zůstala v daném směru více méně osamocena. Nadto si nelze nepovšimnout, že o průběhu předmětné události hovořil dovolatel před soudem nalézacím rozdílně než před soudem odvolacím, přičemž jeho verze průběhu skutkového děje, kterou prezentoval u hlavního líčení, byla jednoznačně vyvrácena právě záznamem z kamerového systému.
14. Je možno shrnout, že v předchozích stadiích trestního řízení soudy postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. dospěly ke správným skutkovým zjištěním, o nichž ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. nejsou důvodné pochybnosti. To znamená, že soudy plně respektovaly též zásadu presumpce neviny podle §2 odst. 2 tr. ř. a z něj plynoucí princip in dubio pro reo. Skutkový stav věci byl navíc (opět na základě §2 odst. 5 tr. ř.) zjištěn v rozsahu, který je nezbytný pro přijetí rozhodnutí. Nebylo tudíž potřeba provádět ani další, obviněným navržené důkazy. To ostatně soudy zákonným způsobem, tj. pro nadbytečnost požadovaných důkazů, zamítly s tím, že své stanovisko přesvědčivě vysvětlily. Celkově tak nelze soudům nižších instancí ničeho vytknout, a proto postačuje na hodnotící pasáže obou napadených rozhodnutí v podrobnostech odkázat (srov. strany 4 až 7 rozsudku soudu nalézacího a strany 7 až 9 usnesení soudu odvolacího).
15. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu