ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.991.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 991/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 o dovolání obviněné K. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 To 90/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 223/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 3 T 223/2017, byla obviněná K. Ž. (dále též „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou jednáním přesně definovaným ve skutkové větě výroku tohoto rozsudku, které soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodech 1) – 9) jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. V bodech 4) až 5) výroku o vině – správně mělo být 7) až 8) výroku o vině – posoudil její jednání též jako pokračující přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jí uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí rovněž stanovil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: společnosti Kaufland Česká republika, v. o. s., IČ: 25110161, se sídlem Bělohorská 2428/203, Břevnov, 169 00 Praha 6, částku ve výši 2 993 Kč; společnosti Billa, s. r. o., IČ: 00685976, se sídlem Modletice 67, 251 01 Modletice, částku ve výši 980 Kč; M. P., bytem O., O., částku ve výši 2 650 Kč; T. V., bytem D., D., adr. pro doručování D., P., částku ve výši 6 440 Kč a M. T., bytem A., A., částku ve výši 302 Kč. Konečně soud podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené M. P. a M. T. se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na toto řízení odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. s celým jejím nárokem na náhradu škody také poškozenou společnost Tesco stores ČR, a. s., IČ: 45308314, se sídlem Vršovická 1527/68b, 100 00 Praha 10 – Vršovice.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které směřovalo do výroku o vině pod bodem 7) rozsudku a v návaznosti na to do výroku o trestu a náhradě škody ve vztahu k poškozené T. V. Krajský soud v Brně o něm rozhodl tak, že je usnesením ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 To 90/2018, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
3. Obviněná se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a napadla jej (v témže rozsahu jako ve svém řádném opravném prostředku) prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Martina Kalabise dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť měla za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
4. Na tomto místě je vhodné uvést, že skutek v bodě ad 7) výroku o vině, který je předmětem tohoto dovolacího řízení spočíval v tom, že obviněná:
dne 17. 10. 2017 v 17,00 hod., v P., na ul. D., v bytě obývaném T. V., odcizila z peněženky T. V. platební kartu České spořitelny vydanou na jméno T. V. a prostřednictvím této platební karty provedla výběry v hotovosti z bankomatu komerční banky v P. na ul. D. b. dne 18. 10 2017 v 17,13 hod. ve výši 3 000 Kč, v 17,18 hod. ve výši 1000 Kč, a v 17,20 hod. ve výši 1 400 Kč a z bankomatu České spořitelny v P. na Ž. n. dne 21. 10. v 05,01 hod. ve výši 1 000 Kč a dne 25. 10. 2017 v 18,04 hod. učinila prostřednictvím platební karty platbu u obchodníka MMB na ul. O. v P. ve výši 27,90 Kč a dne 26. 10. 2017 ve 23,50 učinila u nezjištěného obchodníka platbu ve výši 11,90 Kč, čímž způsobila T. V. škodu ve výši 6 440 Kč.
5. Dovolatelka ve svém podání uvedla, že nebyly naplněny všechny obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Zpochybnila totiž, že by platební kartu užila bez souhlasu oprávněného držitele, tj. poškozené T. V. (dále jen „poškozená“). Tvrdila naopak, že veškeré výběry proběhly na žádost poškozené a s jejím výslovným souhlasem. Soudům obou stupňů vytkla, že vycházely pouze z výpovědi poškozené, která není nikterak jednoznačná, je vnitřně rozporná a v nesouladu s ostatními provedenými důkazy. Poukázala například na nesrovnalosti v časových údajích, jež poškozená uváděla, anebo na skutečnost, že tato byla přítomna u několika po sobě jdoucích transakcí (výběrů a dotazů na zůstatek na účtu), vše trvalo osm minut, a je tedy iluzorní, že by si poškozená nevšimla, že jde o její účet a platební kartu. Pokud tedy vše proběhlo se souhlasem oprávněné držitelky, absentuje též element způsobené škody. Nadto výběry hotovosti a platby kartou poškozené provedla pouze ve výši 5 440 Kč, což jednoznačně vyplývá z přehledů transakcí poskytnutých Českou spořitelnou, a. s., na č. l. 92 spisu. Proto dovolatelka v závěru svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí nižších soudů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu projednání věci.
6. Soud prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněné Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupkyně u něho činná písemně sdělila, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněnou prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
8. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
10. Dovolatelka ve svém podání sice namítala absenci všech obligatorních znaků skutkového přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, to ovšem podmiňovala radikální změnou skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se bezezbytku ztotožnil i soud odvolací. Ve skutečnosti se tedy ve svém podání dožadovala nového hodnocení provedených důkazů a zásahu do skutkového stavu věci. Již výše bylo vysvětleno, že k tomu není Nejvyšší soud v dovolacím řízení zákonem povolán a námitkami procesního, resp. skutkového charakteru není oprávněn věcně se zabývat. Nadto je nutno poznamenat, že hodnocení důkazů zevrubně popsané na str. 5 – 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zcela racionální, plně v souladu s požadavky §2 odst. 6 tr. ř., svědecká výpověď poškozené bez výjimky zapadá do celkového průběhu skutkového děje (tj. následného zablokování karty a podání trestního oznámení z její strany), zatímco obhajoba obviněné v daném směru příliš logická není. Lze tudíž shrnout, že o průběhu skutkového děje, tak jak je popsán v bodě 7) výroku o vině odsuzujícího rozsudku, nemá Nejvyšší soud s odkazem na §2 odst. 5 tr. ř. žádné důvodné pochybnosti.
11. Bezchybný je rovněž výrok rozsudku o náhradě škody, neboť veškeré ve výroku rozsudku konkretizované výběry hotovosti a platby provedené dovolatelkou soudy označily za neoprávněné s tím, že poškozené nebyly do dne vynesení napadeného rozsudku navráceny. Pokud obhajoba poukazovala na přehled transakcí na č. l. 92 spisu, který poskytla Česká spořitelna, a. s., tak právě ten byl bez jakékoliv odchylky převzat do skutkové věty výroku o vině pod bodem 7). Jednoduchou matematickou operací pak nalézací soud dospěl i ke správné výši (faktické) škody způsobené protiprávním jednáním obviněné, a to:
3 000 Kč (výběr, 18. 10. 2017, 17:12 hod.)
1 000 Kč (výběr, 18. 10. 2017, 17:18 hod.)
1 400 Kč (výběr, 18. 10. 2017, 17:20 hod.)
1 000 Kč (výběr, 21. 10. 2017, 5:01 hod.)
27,90 Kč (platba, 25. 10. 2017, 18:04 hod.)
11,90 Kč (platba, 26. 10. 2017, 23:49 hod.)
6 439,80 Kč (celkově způsobená škoda, která po zaokrouhlení činí 6 440 Kč).
12. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 180/03, a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu