ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2104.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 2104/2019-356
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného P. B. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, proti povinné OPTILINE a. s., se sídlem v Praze 6 - Bubenči, Mlýnská 22/4, identifikační číslo osoby 26270412, zastoupené Mgr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem v Praze, Václavské náměstí 837/11, pro 404 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 111 EXE 3233/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. března 2018, č. j. 20 Co 271/2017-270, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Ve shora označené věci Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 4. 2017, č. j. 111 EXE 3233/2012-226, zastavil exekuci nařízenou usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 1. 2013, č. j. 111 EXE 3233/2012-18, v části, v níž je exekuce vedena podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse, Exekutorský úřad Praha-západ (dále „exekutor“), ze dne 29. 8. 2014, č. j. 156 EX 1196/12-85, prodejem v příkazu specifikovaných podzemních komunikačních vedení, konkrétně chrániček optických kabelů a s nimi souvisejících komunikačních zařízení - dále rovněž „nemovité věci“ nebo „chráničky optických kabelů“ (výrok I); návrh povinné na úplné zastavení exekuce soud prvního stupně zamítl (výrok II).
K odvolání povinné Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 3. 2018, č. j. 20 Co 271/2017-270, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že návrh povinné na částečné zastavení exekuce zamítl. Jako zásadní otázku posuzoval, zda je či není listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány doloženo, že chráničky optických kabelů - nezapisované do katastru nemovitostí - jsou ve vlastnictví povinné osoby. Podle názoru odvolacího soudu lze ve zkoumané věci předložený koncept (neakceptovaný návrh) kupní smlouvy z roku 2013 (dále rovněž „koncept“) považovat za listinu dokládající vlastnictví povinné k uvedeným věcem (a to zejména s ohledem na článek I. konceptu, v němž prodávající - povinná explicitně deklarovala vlastnictví předmětných nemovitostí nezapsaných v katastru). Byl-li tento koncept opatřen úředně ověřeným podpisem povinné, je splněna podmínka stanovená v §66 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“). Ve spojení s dalšími podklady předloženými exekutorem (zejména výpisy z katastru nemovitostí prokazujícími stav evidovaný k červnu 2017, na nichž jsou ve prospěch povinné zapsána věcná břemena zřizování a provozování vedení, údržby a úprav podzemního vedení telekomunikační sítě) proto bylo vlastnictví povinné k chráničkám optických kabelů k datu zahájení exekučního řízení doloženo (a to i s vědomím, že úředně ověřený podpis na listině nezakládá správnost obsahu konceptu) a nemovité věci lze exekučně postihnout.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřuje ve skutečnosti, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Těmito otázkami jsou: a/ zda je možné prokázat vlastnictví k věci návrhem kupní smlouvy podepsané pouze prodávajícím s úředně ověřeným podpisem ; a b/ zda je možné prokázat vlastnictví nemovité věci – telekomunikační sítě bez dalšího pouze výpisy z katastru nemovitostí s uvedením věcného břemena vedení telekomunikační sítě ve prospěch údajného vlastníka . Podle názoru dovolatelky ověření jejího podpisu na konceptu smlouvy neprokazuje, že obsah této listiny je v souladu s reálným stavem, obdobně výpis z katastru nemovitostí neprokazuje vlastnictví povinné k dotčeným nemovitým věcem, neboť z něj nejsou patrna žádná konkrétní práva ve prospěch povinné. Napadené usnesení je rovněž nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud blíže nerozvedl, na základě jakých argumentů dospěl k závěru, že úředně ověřený podpis na konceptu smlouvy prokazuje bez dalšího pravdivost skutečností v tomto návrhu uvedených (tj. z doložených listin musí vlastnické právo povinné alespoň vyplývat). Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrzuje, případně aby zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Navrhla rovněž, aby dovolací soud odložil „vykonatelnost“ napadeného usnesení, jelikož by nemovité věci mohly být v exekuci prodány ještě před vydáním rozhodnutí dovolacího soudu.
K dovolání povinné se oprávněný vyjádřil (mimo jiné) tak, že odvolací soud vyložil a aplikoval ustanovení §66 odst. 2 ex. řádu v souladu s právem a v exekuci prodejem nemovitých věcí lze pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.), protože dovolatelka svými námitkami tento předpoklad nevystihuje.
Podle §66 odst. 2 ex. řádu k exekuci prodejem nemovité věci povinného může exekutor přistoupit, jen jestliže bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloženo, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného.
Z dikce citovaného ustanovení předně vyplývá, že exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovité věci povinného lze vydat toliko tehdy, je-li doloženo, že nemovitá věc, která má být prodejem v exekuci postižena, je ve vlastnictví povinného. Výraz „doložit“ zvolený zákonodárcem je nutno interpretovat tak, že doložení neznamená prokázání (jak ostatně připouští v textu dovolání i povinná). K tomu, aby bylo doloženo vlastnictví nemovité věci povinným, postačí, že z listin podle §66 odst. 2 exekučního řádu, které má soudní exekutor k dispozici, vlastnictví povinného vyplývá, a že ze žádných dalších skutečností, které jsou exekutorovi známy, naopak neplyne, že by povinný vlastníkem nemovité věci nebyl (srov. Exekuční řád: komentář . 4. vydání. V Praze: C. H. Beck, 2017, str. 474 – 486, ISBN 978-80-7400-630-2). Mezi listiny ve smyslu §66 odst. 2 exekučního řádu, ze kterých soud při posouzení vlastnického práva povinného k určitým nemovitostem vychází, náleží podle citovaného ustanovení listiny vydané státními orgány (nejčastěji půjde o výpisy z katastru nemovitostí), listiny ověřené státními orgány (tj. listiny s úředně ověřeným podpisem osoby, jež listinu podepsala) a veřejné listiny notáře.
Jestliže odvolací soud v napadeném usnesení vycházel z listin uvedených shora (tj. z výpisů listů vlastnictví katastru nemovitostí a především z konceptu neuzavřené kupní smlouvy mezi prodávající dovolatelkou a kupující společností Tel Meatum, s. r. o., s úředně ověřeným podpisem povinné, zahrnující mj. prohlášení povinné, že je vlastníkem dotčené podzemní komunikační sítě), lze jeho postup považovat za souladný se zákonem. Dospěl-li hodnocením důkazů k závěru, že těmito listinami je vlastnické právo povinné doloženo (v tom smyslu, že z listin takové právo vyplývá), a zároveň, že zde nejsou jiné listiny, ze kterých by vyplynulo, že by povinná vlastníkem chrániček optických kabelů nebyla, je uvedený závěr v kontextu s dovolatelkou předestřenými otázkami (nesprávně založenými na formulaci průkaznosti vlastnického práva) opodstatněný. Samotná povinná ostatně netvrdí, že by vlastníkem dotčených chrániček optických kabelů nebyla (svoji argumentaci staví toliko na předpokladu, že její vlastnické právo z předložených listin nevyplývá), a rovněž neuvádí žádné skutečnosti či důkazy na podporu takového tvrzení (byť si je soud vědom předjímané problematické důkazní situace). Podstatu dovolání povinné za uvedeného stavu představují skutkové námitky či kritika hodnocení konkrétních důkazů (tj. tvrzení dovolatelky, že koncept kupní smlouvy, ačkoli nerozporovaně povinnou podepsaný s úředním ověřením podpisu, nelze považovat za obsahově hodnověrný či pravdivý důkaz, dále že z údajů ve výpisech katastru nemovitostí vlastnictví povinné k chráničkám optických kabelů nelze dovodit), které však přípustnost dovolání bez dalšího založit nemohou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Protože k vadám řízení uvedeným v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř., případně k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nelze pro nepřípustnost dovolání přihlédnout (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání povinné bez nařízení jednání (viz §243a odst. 1 o. s. ř.) podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) není návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení (§243 o. s. ř.) důvodný, přičemž dovolací soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 2481/2017).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu