ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3529.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3529/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné AB – CREDIT a. s. se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1603/57, identifikační číslo osoby 40522610, proti povinnému Z. J. , narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného D. J., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1788/60, za účasti vydražitelky AMBRA UH s. r. o. se sídlem v Uherském Hradišti, Šafaříkova č. 492, identifikační číslo osoby 27733637, zastoupené JUDr. Jiřím Půčkem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Na Splávku č. 1182, pro 17 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Valenty, Exekutorský úřad Olomouc, pod sp. zn. 196 EX 5860/08, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 25. června 2019, č. j. 60 Co 70/2018-936, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, opětovným usnesením (usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 19. 6. 2018, č. j. 60 Co 70/2018-821, bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018) k odvolání povinného potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Valenty, ze dne 26. 1. 2018, č. j. 196 EX 5860/08-676, ve znění opravného usnesení téhož exekutora ze dne 26. 1. 2018, č. j. 196 EX 5860/08-677, kterým byl vydražitelce AMBRA UH s. r. o. udělen příklep na vydražených nemovitostech ve společném jmění povinného a jeho manželky, a to na pozemku parc. č. XY, o výměře 522 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, pozemku parc. č. XY, o výměře 364 m 2 , zahrada, pozemku parc. č. XY, o výměře 110 m 2 , ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí, vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, katastrální území XY, na listu vlastnictví č. XY (dále jen „vydražené nemovitosti“), za nejvyšší podání 3 726 000 Kč. Odvolací soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 10. 2011, č. j. 26 C 29/2009-89, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 16. 8. 2012, č. j. 60 Co 185/2012-133, byla zamítnuta vylučovací žaloba manželky povinného, aby z exekuce byly vyloučeny mj. vydražené nemovitosti. Dne 26. 1. 2018 podala manželka povinného u Okresního soudu ve Zlíně vylučovací žalobu ohledně nemovitostí zapsaných pro obec XY a k. ú. XY na LV č. XY a toto řízení bylo usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 3. 2018, č. j. 46 C 24/2018-71, zastaveno z důvodu překážky věci rozhodnuté, kterou tvoří rozhodnutí o vylučovací žalobě manželky povinného. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 3. 2018, č. j. 41 C 23/2018-45, byla zamítnuta vylučovací žaloba povinného ze dne 29. 1. 2019 ohledně vydražených nemovitostí. Manželka povinného ve svém podání ze dne 25. 1. 2018 navrhla částečné zastavení a odklad exekuce s odůvodněním, že vymáhaný dluh je výlučným dluhem povinného a vydražené nemovitosti jsou výlučným majetkem manželky povinného, z nějž může být dluh povinného uspokojen pouze ve smyslu ustanovení §732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“. Tento návrh byl usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 4. 2018, č. j. 22 Nc 1566/2008-398, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 1. 2019, č. j. 58 Co 194/2018-432, co do návrhu na odklad exekuce společně s návrhem povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 9. 12. 2016 zamítnut, a co do návrhu na částečné zastavení exekuce bylo řízení zastaveno z důvodu překážky věci rozhodnuté, kterou tvoří předcházející rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 10. 2011, č. j. 26 C 29/2009-89, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 16. 8. 2012, č. j. 60 Co 185/2012-133, o vylučovací žalobě manželky povinného. Odvolací soud dospěl k závěru, že nebyl dán důvod pro odročení dražebního jednání konaného dne 26. 1. 2018, neboť návrh manželky povinného na odklad a částečné zastavení exekuce byl zjevně nedůvodný, když jeho projednání bránila překážka věci rozhodnuté, která byla založena rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 10. 2011, č. j. 26 C 29/2009-89, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 16. 8. 2012, č. j. 60 Co 185/2012-133, přičemž ke stejnému právnímu závěru dospěl následně i Okresní soud ve Zlíně ve svém usnesení ze dne 17. 4. 2018, č. j. 22 Nc 1566/2008-398, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 1. 2019, č. j. 58 Co 194/2018-432, kterým bylo řízení o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce zastaveno. Důvodem pro odročení dražby nemohlo být ani podání vylučovací žaloby ze strany povinného, neboť povinný nebyl aktivně legitimován k jejímu podání a žaloba tak byla zjevně neopodstatněná, ani ze strany manželky povinného, protože podání vylučovací žaloby může být důvodem pro odročení dražebního jednání pouze tehdy, může-li na základě vylučovací žaloby dojít k vyloučení nemovitosti z exekuce, což v daném případě (s ohledem na překážku věci rozhodnuté) nebylo možné. Odvolací soud konečně dovodil, že s ohledem na délku exekučního řízení, výši vymáhané a dosud vymožené částky a absenci jiné perspektivy vymožení dlužné částky není možné hodnotit vedenou exekuci jako nepřiměřenou, a to ani s ohledem na zdravotní stav dcery povinného a manželky povinného.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně dovodil, že nebyla dána překážka konání dražby, neboť nedostatek podmínek pro konání dražebního jednání, které nebyly dány v okamžiku dražby, nelze zhojit dodatečně. V projednávané věci konání dražby bránily žaloby na vyloučení vydražených nemovitostí z exekuce, které podali povinný a manželka povinného dne 26. 1. 2018 a o jejichž podání soudního exekutora informovali. Provedení dražby bránil rovněž návrh manželky povinného na odklad a částečné zastavení exekuce, který manželka povinného podala dne 25. 1. 2018, o němž bylo pravomocně rozhodnuto až usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 1. 2019, č. j. 58 Co 194/2018-432, tedy poté, co dražba proběhla. Návrh manželky na zastavení exekuce přitom nelze hodnotit jako zjevně bezdůvodný, zejména z hlediska posuzování zdravotního stavu dcery. Vzhledem k tomu, že soudní exekutor neodročil dražební jednání, ač tak měl učinit z důvodu podané vylučovací žaloby a návrhu na zastavení exekuce, došlo k porušení zákona a odvolací soud měl změnit usnesení soudního exekutora tak, že se příklep neuděluje. Skutečnost, že následně po konání dražby nebylo excindačním žalobám a návrhu manželky povinného vyhověno, je nerozhodná, neboť tyto podmínky je třeba posuzovat k okamžiku konání dražby. Povinný dále namítá, že odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, když povinnému ani jeho manželce neumožnil účastnit se jednání konaného dne 25. 6. 2019. Svou nemožnost dostavit se k jednání odůvodnil nutností péče o vážně nemocnou dceru, která několik dní před nařízeným jednáním prodělala operaci, dne 20. 6. 2019 byla propuštěna z nemocnice a její pooperační stav vyžadoval péči obou rodičů. Odvolací soud však omluvu z jednání vyhodnotil jako nedůvodnou. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudního exekutora se mění tak, že se příklep na vydražených nemovitostech neuděluje, případně aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Podle ustanovení §336i odst. 1 o. s. ř. bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§267), soud dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.
Podle ustanovení §336k odst. 4 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. Ustanovení §219a se nepoužije.
Namítá-li dovolatel, že je porušením zákona, jestliže exekutor neodročí dražební jednání, i když tak měl učinit, je na místě mu přisvědčit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 409/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2936/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018). Smyslem tohoto sdělení je zabránit poškození majetkových práv povinného, manžela povinného nebo třetí osoby, jejíž nemovitá věc má být vydražena. Jestliže se však, třeba i dodatečně, na základě pravomocného rozhodnutí soudu o návrhu na zastavení exekuce (o návrhu na vyloučení věci z exekuce) ukáže, že tyto návrhy nebyly podány důvodně, stane se zřejmým, že dražební jednání při reálně existujících okolnostech mohlo být uskutečněno a vydražením věci a udělením příklepu exekutor nepřípustně nezasáhl do majetkových práv povinného nebo jeho manžela. Jestliže by odvolací soud v posuzovaném případě nepřihlédl k tomu, že k době jeho rozhodování o odvolání do usnesení o příklepu již bylo pravomocně zjištěno, že návrh povinného i jeho manželky na částečné zastavení exekuce nebyl důvodný, nerespektoval by ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. a zrušením usnesení o příklepu by bez reálně existujícího důvodu zasáhl do práv vydražitele a případně oprávněné a dalších věřitelů. Lze tedy konstatovat, že je-li později vydaným a pravomocným rozhodnutím soudu postaveno na jisto, že nebyla dána překážka, která bránila uskutečnění určitého následného rozhodnutí, není žádného důvodu ke zrušení následného rozhodnutí ze strany odvolacího soudu s odůvodněním, že soud, který následné rozhodnutí vydal, měl vyčkat, až bude o existenci nebo neexistenci této překážky pravomocně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1319/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014).
Zbývá dodat, že má-li dovolatel za to, že soud měl vyhovět návrhům povinného a jeho manželky na částečné zastavení exekuce ohledně vydražených nemovitostí nebo na vyloučení těchto nemovitostí z exekuce (protože prodej nemovitých věci vážně ohrozí stav jejich zdravotně postižené dcery), bylo jediným účinným prostředkem k uplatnění takových námitek podání dovolání do rozhodnutí, jimiž došlo k zamítnutí těchto návrhů (konkrétně rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 16. 8. 2012, č. j. 60 Co 185/2012-133, kterým bylo rozhodnuto o první vylučovací žalobě manželky povinného, usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 1. 2019, č. j. 58 Co 194/2018-432, kterým bylo rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce a návrhu manželky povinného na odklad a částečné zastavení exekuce). Jestliže však tato pravomocná rozhodnutí existují, jsou pro odvolací i dovolací soud při rozhodování o návrhu na zrušení usnesení o příklepu závazná (srov. ustanovení §159a odst. 1,3 o. s. ř).
Pokud dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že jednal, ačkoliv povinný, ani manželka povinného nebyli přítomni, s odůvodněním, že omluva povinného a jeho manželky nebyla včasná, když byla doručena odvolacímu soudu v den jednání krátce před vlastním jednáním, přičemž účastníkům nic nebránilo, aby tuto omluvu a žádost zaslali odvolacímu soudu včasněji a současně vyhodnotil jejich žádost o odročení jako nedůvodnou, neboť ani povinný, ani manželka povinného řádně neosvědčili, že zdravotní stav jejich dcery byl takový, že vyžadoval nepřetržitou a současnou přítomnost a péči obou rodičů, a jednal pouze za přítomnosti mj. zástupkyně manželky povinného, je nutno připomenout, že dovolací soud k případným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží jen v případě, je-li dovolání přípustné. Tento předpoklad v dané věci nebyl splněn. Samotný poukaz na možnou vadu řízení není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání, nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5653/2015, proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3058/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5147/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3226/2019).
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 11. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu