ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3620.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3620/2018-256
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Finančního úřadu pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště Plzeň - sever , se sídlem v Plzni, náměstí Českých bratří 2490/8, identifikační číslo osoby 72080043, proti povinnému R. W. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech, Zlatnická 78, pro 10 008 761,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 5 E 22/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. června 2018, č. j. 64 Co 34/2018-228, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. června 2018, č. j. 64 Co 34/2018-228, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci Okresní soud Plzeň - sever (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 11. 2017, č. j. 5 E 22/2009-173, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením soudu prvního stupně dne 1. 7. 2009, č. j. 5 E 22/2009-8, a vedené (od 21. 3. 2013) u soudního exekutora JUDr. Jaromíra Peška, Exekutorský úřad Plzeň – sever, pod sp. zn. 064 EX 180/2013. Soud prvního stupně uzavřel, že v exekučním řízení nelze zpochybňovat vykonatelnost výkazu nedoplatků oprávněného ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2367437/08/145940, (dále „výkaz nedoplatků“ nebo „exekuční titul“) pouze na základě absence doručení původního daňového výměru Finančního úřadu Chemnitz-Süd, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 2006, č. 214/195/0043VO04155/06 (dále „daňový výměr“), s českým překladem, neboť - ačkoli nebylo prokázáno, že by došlo k doručení daňového výměru v českém jazyce - povinný měl faktickou možnost se proti daňovému výměru bránit, což také učinil a o jeho námitkách německé úřady v neprospěch povinného rozhodly.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že povinný (jakožto ručitel za závazky daňového dlužníka) byl daňovým výměrem vyzván k zaplacení nedoplatku na dani z příjmu obchodní korporace Komers – REAL, s. r. o., v níž v rozhodné době působil jako jednatel a společník. Německá strana doručila oprávněnému dne 10. 3. 2003 podle zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek (dále jen „zákon č. 191/2004 Sb.“), a podle zákona č. 471/2011 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek (dále jen „zákon č. 471/2011 Sb.“), žádost splňující potřebné požadavky stanovené českým právem pro uznání vykonatelnosti cizozemských rozhodnutí; na základě této žádosti vystavila oprávněná povinnému dne 31. 3. 2008 doručený výkaz nedoplatků, který k odvolání povinného Finanční ředitelství v Plzni dne 16. 5. 2008, č. j. 4303/08-1500-403103, potvrdilo.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. června 2018, č. j. 64 Co 34/2018-228, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zastavil (výrok I.) a uložil oprávněnému zaplatit náhradu nákladů řízení (výroky II. a III.). S odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr EU“) ze dne 14. ledna 2010 ve věci Kyrian (C-233/08) - dále též „Kyrian“ , jakož i nález Ústavního soudu ze dne 28. března 2017, sp. zn. III. ÚS 2228/15, uzavřel, že aby mohl příjemce exekučního titulu řádně uplatnit svá práva, musí mu být tento doklad doručen v úředním jazyce členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, případně v jazyce, kterému povinný rozumí. Jestliže však nebylo prokázáno, že povinný je v německém jazyce schopen porozumět obsahu soudních rozhodnutí, přičemž německý daňový výměr byl povinnému doručen pouze v tomto jazyce, trpí vykonávané rozhodnutí vadou, pro kterou exekuci nelze provést.
Oprávněný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, že „ napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda jsou české soudy oprávněny zpochybnit vykonatelnost rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného jiným členským státem a doručeného jiným členským státem českému občanovi na území České republiky, když tato vykonatelnost byla jiným členským státem potvrzena a exekuční titul byl opatřen doložkou vykonatelnosti “, s tím, že tato otázka nebyla - ve smyslu přípustnosti dovolání podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „o. s. ř.“) - v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena. Podle názoru dovolatele odvolací soud nesprávně aplikoval základní teze rozsudku ve věci Kyrian , v němž Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že soudy členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, nemají zásadně pravomoc k ověření vykonatelnosti dokladu o vymahatelnosti pohledávky (s výjimkou případu, kdy by výkon exekučního titulu byl v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného státu). Jestliže byl dovolatel požádán toliko o pomoc při vymáhání nezaplacené pohledávky, přičemž exekuční titul byl doručen orgánem dožadujícího státu, činí tak dožadující orgán podle svých právních předpisů a doručovací praxe; dožádaný orgán má pravomoc odmítnout žádost o vymáhání toliko v případě, že exekuční titul nebyl dlužníku vůbec doručen nebo že proti němu dlužník nemohl uplatnit obranu (srov. rozsudek Soudního dvora EU ve věci Donnellan /C-34/17/).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala oprávněná osoba (účastník exekučního řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a že dovolání je v dovolatelem předestřené otázce (vykonatelnosti exekučního titulu, který byl dlužníku doručován v jazyce členského státu EU, v němž má sídlo dožadující orgán) přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud napadené usnesení přezkoumal ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) se závěrem, že dovolání je rovněž opodstatněné (§241a o. s. ř.).
Pro posouzení věci je stěžejní správná intepretace příslušných právních předpisů (směrnice Rady 76/308/EHS, o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření – dále jen „směrnice 76/308/EHS“, a zákona č. 191/2004 Sb.), jakož i výklad právních závěrů přijatých Soudním dvorem EU ve věci Kyrian , o něž se odvolací soud v napadeném usnesení opírá.
Směrnice 76/308/EHS rozlišuje dva základní druhy postupů (způsobů), kterými dožadující orgán může požádat dožádaný orgán o mezinárodní spolupráci, a to 1) při doručení veškerých aktů a rozhodnutí včetně soudních vztahující se k pohledávce nebo k jejímu vymáhání (čl. 5 odst. 1 směrnice 76/308/EHS) a 2) při vymáhání způsobilé pohledávky (čl. 6 odst. 1 směrnice 76/308/EHS). Jejich systematické uspořádání (rozdělení do dvou samostatných článků) indikuje jeho relativní nezávislost a samostatnost, přičemž čl. 5 směrnice 76/308/EHS v sobě zahrnuje širokou škálu písemností, tudíž pouze při explicitní žádosti dožadujícího orgánu doručí dožádaný orgán písemnosti v souladu s právními předpisy platnými pro doručování obdobných aktů v členském státě, ve kterém má dožádaný orgán sídlo. Neučiní-li tak (tj. doručí potřebné písemnosti sám), daný článek nebude aplikován a dožádaný orgán členského státu bude na základě žádosti vymáhat pohledávky, pro které byl vydán doklad o vykonatelnosti (srov. čl. 7 a čl. 8 směrnice 76/308/EHS) podle práva státu dožádaného orgánu. Směrnice 76/308/EHS v žádném článku nestanoví požadavek, aby exekuční titul, není-li doručován dožádaným orgánem na základě žádosti dožadujícího orgánu, byl povinnému doručen v jiném jazyce než v jazyce doručovaného státu. Opačná úvaha by postrádala logického významu i s ohledem na skutečnost, že ve fázi doručování exekučního titulu ještě nemusí být zřejmé, že dožadující stát bude ve smyslu zákona č. 191/2004 Sb. žádat dožádaný orgán o součinnost.
Článek 8 směrnice 76/308/EHS (naopak) stanoví, že doklad o vymahatelnosti pohledávky je v souladu s předpisy platnými v členském státě, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, potvrzen, uznán, doplněn nebo nahrazen dokladem o vymahatelnosti platným na území tohoto členského státu. Vyžaduje-li ověření některé formální náležitosti přezkoumání nebo napadení pohledávky či dokladu o její vymahatelnosti vydaného dožadujícím orgánem, podá dotyčný žalobu k příslušnému orgánu členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán, a to v souladu s právními předpisy platnými v tomto státě. Jestliže tedy v posuzované věci povinný zpochybňoval platnost doručení exekučního titulu (a tím i doložku vykonatelnosti, která byla vyznačena německou stranou), směrnice 76/308/EHS připouští opravné prostředky v Německu a podle německého práva (srov. článek 12 odst. 1 až 4 směrnice 76/308/EHS).
Shora uvedené způsoby vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek ve smyslu směrnice 76/308/EHS byly implementovány do zákona č. č. 191/2004 Sb. Podle ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 191/2004 Sb. může ministerstvo požádat příslušný orgán jiného státu, aby doručil všechna rozhodnutí, případně jiné písemnosti vztahující se k pohledávce a jejímu vymáhání (dále jen "písemnost") jejich adresátovi. Žádost ministerstvo zasílá ve dvojím vyhotovení a přikládá k ní ve dvojím vyhotovení písemnosti, jejichž doručení požaduje. Na žádost příslušného orgánu jiného státu o doručení zajistí ministerstvo doručení všech písemností zaslaných příslušným orgánem jiného státu a vztahujících se k pohledávce a jejímu vymáhání, jejich adresátovi. Podle §5 odst. 1 zákona č. 191/2004 Sb. pak může ministerstvo požádat příslušný orgán jiného státu o vymáhání pohledávky. Na žádost příslušného orgánu jiného státu o vymáhání zajistí ministerstvo vymáhání pohledávky; tato pohledávka nemá při vymáhání přednostní pořadí. Žádost o vymáhání musí být doložena exekučním titulem vykonatelným ve státě příslušného orgánu, a to v originále nebo stejnopise. Z uvedeného je zřejmé, že zákon č. 191/2004 Sb. rozlišuje situaci, ve které je orgán členského státu požádán (pouze) o doručení písemnosti jiného členského státu, a situaci, kdy je členský stát požádán o doručení konkrétní písemnosti (např. exekučního titulu) spolu s vymožením pohledávky. Jedná-li se však o situaci první, není tímto zákonem výslovně stanovena povinnost doručovanou písemnost doručit v jazyce státu, který byl o doručení požádán.
Se zřetelem ke shora předestřené právní úpravě zbývá interpretovat závěry přijaté ve věci Kyrian , nutno-li současně zdůraznit, že předběžná otázka vznesená zde Nejvyšším správním soudem (žadatelem o rozhodnutí Soudního dvora EU) vycházela ze situace doručování exekučního titulu dožádaným Ministerstvem financí - Generálním ředitelstvím cel (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. února 2010, čj. 5 Afs 48/2007 - 173, č. 2053/2010 Sb. NSS). S tímto skutkovým stavem korespondují i Nejvyšším správním soudem položené předběžné otázky, zejména druhá z nich, zda „ vyplývá z obecných právních zásad Společenství, zejména zásad spravedlivého procesu, řádné správy a právního státu, že doručení dokladu o vymahatelnosti (exekučního titulu) dlužníkovi v jazyce jiném než jemu srozumitelném, který zároveň není úředním jazykem státu, ve kterém je dlužníkovi doručováno , způsobuje vadu, která umožňuje odepřít vymáhání na základě takového dokladu o vykonatelnosti (exekučního titulu) “.
Byl-li však v nyní posuzované věci exekuční titul doručován dožadujícím orgánem státu, který exekuční titul vydal, tj. v jazyce státu, který je zároveň úředním jazykem státu, ve kterém je dlužníkovi doručováno, je zřejmé, že právní závěry z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 14. 1. 2010 ve věci Kyrian mohou být převzaty toliko v omezené míře, jež respektuje obecné zásady práva Společenství a rozhodovací činnosti Soudního dvora EU, avšak která zároveň zohlední konkrétní skutkové okolnosti každého jednotlivého případu.
Soudní dvůr EU v článku 12 směrnice 76/308 rozděluje přezkumnou pravomoc ve vztahu k aktům napadajícím pohledávku, k dokladům o vymahatelnosti nebo k opatřením za účelem vymáhání pohledávky mezi orgány členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán, a orgány členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán (bod 37 rozsudku ve věci Kyrian ). Je-li napadena pohledávka nebo doklad o vykonatelnosti pohledávky vydaný v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán, podá žalobu u příslušného orgánu členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán (bod 38 rozsudku ve věci Kyrian ); jsou-li však napadena tzv. opatření k vymáhání pohledávky (čl. 12 odst. 3 směrnice 76/308/EHS) přijatá v členském státě, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, bude žaloba podána k příslušnému orgánu tohoto členského státu v souladu s jeho právními předpisy (srov. bod 39 rozsudku ve věci Kyrian ).
Soudní dvůr v bodě 40 uzavírá, že toto rozdělení pravomocí je logickým následkem skutečnosti, že pohledávka a exekuční titul jsou vyhotoveny podle práva platného v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán, zatímco v případě opatření k vymáhání pohledávky v členském státě, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, používá dožádaný orgán na základě článků 5 a 6 směrnice 76/308 ustanovení vnitrostátního práva posledně uvedeného státu upravující obdobné akty, přičemž tento orgán je nejlépe schopen posoudit legalitu aktu podle svého vnitrostátního práva (viz obdobně rozsudky ze dne 27. září 2007, Twoh International, C-184/05, Sb. rozh. s. I-7897, bod 36, a ze dne 27. ledna 2009, Persche, C-318/07, Sb. rozh. s. I-359, bod 63). Uvedené rozdělení pravomocí v zásadě neumožňuje dožádanému orgánu zpochybnit platnost a vykonatelnost aktu nebo rozhodnutí, jehož doručení požaduje dožadující orgán (bod 41 rozsudku ve věci Kyrian ); nelze však vyloučit, že orgány členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, budou výjimečně oprávněny ověřit, zda výkon uvedeného titulu nemůže zejména narušit veřejný pořádek posledně uvedeného členského státu (bod 42 rozsudku ve věci Kyrian ), neboť podle článků 6 a 8 směrnice 76/308/EHS je s pohledávkou i s dokladem o vykonatelnosti pohledávky zacházeno stejně jako s pohledávkami a jejich podklady vykonatelnosti členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán (bod 43 rozsudku ve věci Kyrian ). Soudy členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, nemají v zásadě pravomoc k ověření vykonatelnosti dokladu o vymahatelnosti pohledávky (bod 44 rozsudku ve věci Kyrian ).
Podle názoru Nejvyššího soudu jsou uvedené závěry univerzálně aplikovatelné, neboť Soudní dvůr EU již výslovně rozlišuje zpochybnění „platnosti a vykonatelnosti aktu nebo rozhodnutí, jehož doručení požaduje dožadující orgán“. Soudy členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, proto nemají pravomoc k ověření vykonatelnosti dokladu o vymahatelnosti pohledávky s výjimkou případů možného porušení veřejného pořádku.
Jestliže ve zkoumaném případě německé orgány doručily exekuční titul bez žádosti o účast české strany podle německého vnitrostátního práva, nelze daný procesní postup podřadit pod čl. 5 odst. 1 směrnice 76/308/EHS, a tudíž se ani nejedná o opatření k vymáhání pohledávky, jež by bylo přezkoumatelné orgány dožádaného orgánu v jiném rozsahu (kromě výhrady porušení veřejného pořádku). Obdobně je nutno nahlížet na ostatní právní závěry rozsudku ve věci Kyrian , jež nejsou na daný případ použitelné.
Pro posuzovanou věc je tedy podstatné, že německé orgány vydaly exekuční titul, který byl povinnému doručen dne 17. 2. 2006, v souladu s jejich vnitrostátním právem (s právem dožadujícího státu - srov. čl. 12 odst. 1 směrnice 76/308/EHS), a možnost procesní obrany povinného zásadně spočívala u orgánu dožadujícího (německého) státu, což ostatně povinný učinil a jeho opravný prostředek byl také přezkoumán (o čemž není sporu). Pravomoc českých soudů je dána toliko v případě rozporu exekučního titulu s českým veřejným pořádkem, přičemž doručení cizozemského titulu v úředním jazyce státu, který exekuční titul vydal, výhradu veřejného pořádku, pro který by byl výkon rozhodnutí odepřen, zpravidla – a posuzovaný případ není s ohledem na tvrzené skutkové okolnosti výjimkou - nepředstavuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2018, sp. zn. 20 Cdo 2302/2017). Pro úplnost je nutné doplnit, že pojem veřejného pořádku zahrnuje především základní normy procesního práva zaručující stranám právo na spravedlivý proces, zejména právo být slyšen; jelikož i náprava procesních vad je záležitostí soudů státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, lze ve státě uznání rozhodnutí (popř. jeho výkonu) zohlednit jen zcela zásadní procesní vady spočívající zejména v tom, že ve státě původu nebyla účastníku vůbec dána příležitost svá procesní práva uplatnit (viz Viktor Vaške: Uznání a výkon cizích rozhodnutí v České republice , 1. vydání, Praha 2007, 491 s., s. 45 - srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 1877/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 981/2018).
Jestliže odvolací soud - veden nesprávnou intepretací rozhodnutí ve věci Kyrian - aplikoval na předložený případ právní závěry, jež jsou založeny na odlišném skutkovém základu (přičemž tyto skutkové odlišnosti jsou pro posouzení věci rozhodné), postupoval při svém rozhodování nesprávně.
Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. zrušuje a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (viz ustanovení §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu