ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.477.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 477/2019-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému M. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mendíků 1396/9, pro 121 751 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 31 EXE 1444/2016, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2018, č. j. 10 Co 236/2018-190, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2018, č. j. 10 Co 236/2018-190, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve shora označené exekuční věci Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání oprávněné a povinného usnesením ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 Co 236/2018-190, změnil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 1. 2018, č. j. 31 EXE 1444/2016-127, tak, že se exekuce zastavuje; zároveň rozhodl o náhradě nákladů exekuce (výroky I. a II.). Odvolací soud uzavřel, že je namístě exekuci zastavit v celém rozsahu, neboť konkrétní podmínky, za nichž došlo k účastníky uzavřené smlouvě o revolvingovém úvěru (z níž vychází exekuční titul – rozhodčí nález rozhodce Mgr. Jana Fišera ze dne 4. 4. 2016), naplňují kritérium zjevné nespravedlnosti, odporují dobrým mravům, jakož i právním předpisům na ochranu spotřebitele (povinného).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost vymezuje tvrzením, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nezabýval se totiž skutečností, že v průběhu exekučního řízení došlo k prodeji spoluvlastnického podílu povinného k nemovitostem zapsaným na listech vlastnictví č. XY, č. XY a č. XY pro obec a katastrální území XY a že dne 15. 3. 2017 bylo vydáno usnesení o příklepu, které nabylo právní moci dne 20. 4. 2017, nejvyšší podání bylo řádně a včas doplaceno a usnesením č. j. 108 Ex 5096/16-127 ze dne 20. 7. 2017 byl nepravomocně rozvržen výtěžek dražby mezi oprávněného a zástavní a přihlášené věřitele a hyperocha vrácena povinnému. Podle oprávněné nelze po vydání usnesení o příklepu exekuci v části prodeje nemovitostí zastavit (s odkazem na ustanovení §337h odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“, dále s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. Cpjn 201/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2006, sp. zn. 29 Odo 332/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016), takže odvolací soud měl za uvedené situace návrh povinného na zastavení exekuce odmítnout. Rovněž se měl zabývat tím, že po pravomocném rozhodnutí o příklepu dosud nedošlo k pravomocnému rozvrhu rozdělované podstaty a vydražiteli na nemovitosti váznou zástavní práva. Dále odvolací soud neřešil otázku, že vedle oprávněného měl být z výtěžku uspokojován rovněž zástavní věřitel, jemuž se však nedostalo očekávaného plnění. Oprávněná z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení, rovněž aby odložil vykonatelnost napadeného usnesení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou účastnicí exekučního řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, a je přípustné (§237 o. s. ř.), neboť při řešení právní otázky, na níž napadené usnesení odvolacího soudu závisí [tj. otázky zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) po vydání usnesení o příklepu], se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl k tomu, že dovolání je rovněž opodstatněné.
Podle ustanovení §337h odst. 3 věty první o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 (ve znění zákona č. 396/2012 Sb.) po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze zastavit výkon rozhodnutí .
Podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí ozřejmil, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny pravomocným usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž vysvětlil, že znění §337h odst. 3 věty první o. s. ř. vyjadřuje zvláštní postavení usnesení o příklepu ve vykonávacím (exekučním) řízení, které je představováno nejen jeho závažností, ale i zájmem na stabilitě poměrů, jež jsou jím založeny. Toto je ještě výrazněji vyjádřeno (a to nikoliv nově, nýbrž dlouhodobě) v ustanovení §336k o. s. ř., které umožňuje podat účinně odvolání proti usnesení o příklepu pouze ze zde vymezených důvodů a současně nedává odvolacímu soudu možnost toto usnesení zrušit. Ustanovení §337h odst. 3 věty první o. s. ř. tak netvoří překážku posouzení existence případných okolností, pro které by výkon rozhodnutí (exekuce) měl(a) být zastaven(a), ale brání pouze tomu, aby se tak dělo v dílčím řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), a ponechává prostor na jejich posouzení výlučně řízení o odvolání proti usnesení o příklepu. Samotné podání návrhu na zastavení exekuce není vždy důvodem k odročení dražebního jednání; k jeho odročení je však třeba přistoupit vždy, jestliže je pravděpodobné, že návrhu soud vyhoví (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010). Jestliže tedy před dražebním jednáním je podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný a přistoupí k dražbě, pak obrana povinného spočívá v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud by pak za této situace neměl požadovat, aby bylo nejprve rozhodnuto o dříve podaném návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, nýbrž v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje, a to z toho důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy výkon rozhodnutí měl být zastaven). Obdobně může být postupováno i v případě, kdy sice návrh na zastavení výkonu rozhodnutí byl podán i po vydání rozhodnutí o příklepu, důvody pro zastavení však zde byly již v době dražebního jednání (a soud o nich věděl či alespoň vědět měl). Po právní moci usnesení o tom, že se příklep neuděluje, může být již rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí (tj. i zastavení exekuce), aniž by se tak již dělo v rozporu s ustanovením §337h odst. 3 věty první o. s. ř. Naproti tomu v případě, že v době dražebního jednání důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) naplněny nebyly (typicky v případě zaplacení povinným v době po vydání usnesení o příklepu), důvody pro změnu usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje (vymezené v §336k o. s. ř.), nejsou dány. Rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí by tak za této situace představovalo obcházení důsledků ustanovení §336k o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, na něž ostatně dovolatelka odkazuje, dále viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 601/2018).
Tvrdí-li dovolatelka v posuzované věci, že zastavení exekuce v celém rozsahu, jak je z napadeného usnesení odvolacího soudu zřejmé, brání předchozí udělení příklepu v dražbě nemovitých věcí (se všemi konsekvencemi, které dovolatelka zmiňuje), přičemž odvolací soud se v napadeném usnesení uvedenou fází exekuce (tj. již proběhlou dražbou nemovitých věcí) nezabýval, ač je tomu ex lege povinen (výkladem §337h odst. 1 věty první o. s. ř. a ve znění znamenané judikatury dovolacího soudu), je napadené usnesení nesprávné, primárně v tom smyslu, že splnění podmínek k úplnému zastavení exekuce prozatím nelze přezkoumat a dobrat se závěru, zda zastavení exekuce je či není v rozporu s ustanovením §337h odst. 1 větou první o. s. ř.
Dovolací soud proto bez jednání (viz §243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení podle §243e odst. 1 o. s. ř. ruší a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.), v němž se odvolací soud bude námitkami oprávněné zabývat (byl by ostatně povinen takto postupovat i bez těchto námitek, byl-li udělen předchozí příklep, představující pro rozhodnutí o zastavení exekuce zákonnou překážku).
O náhradě nákladů řízení, včetně dovolacího řízení, odvolací soud rozhodne v novém konečném rozhodnutí ve věci návrhu povinného na zastavení exekuce (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech rozhodne ve zvláštním režimu soudní exekutor (§87 a násl. ex. řádu).
Navrhla-li dovolatelka odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu, dovolací soud o uvedeném návrhu samostatně nerozhodoval, zásadně proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž byla exekuce zastavena, z povahy věci nelze vykonat. Dovolací soud nadto rozhodl o dovolání oprávněné v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu