ECLI:CZ:NS:2019:20.ND.63.2019.1
sp. zn. 20 Nd 63/2019-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné NOVÉ VINAŘSTVÍ, a. s., se sídlem v Měříně, Zarybník 516, identifikační číslo osoby 26227789, zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, proti povinné W. – M. K. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, pro 265 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2643/2018, o určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2643/2018 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi vede pod sp. zn. 53 EXE 2643/2018 řízení, v němž soudní exekutor JUDr. Jiří Komárek, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, požádal dne 19. 10. 2018 o pověření k provedení a nařízení exekuce za účelem vymožení pohledávky oprávněné v celkové výši 265 EUR s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 5. 2018, č. j. 10 C 67/2017-49.
Usnesením ze dne 18. prosince 2018, č. j. 53 EXE 2643/2018-13, vyslovil Okresní soud v Břeclavi svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť povinná – obchodní společnost registrovaná ve Spolkové republice Německo – nemá na území České republiky sídlo a na žádost soudu oprávněný sdělil, že mu nejsou známy skutečnosti o majetku povinné na území České republiky.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §45 odst. 2 věty první zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekutorský řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, nýbrž ve smyslu ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2012, sp. zn. 32 Nd 80/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006, publikované pod číslem 43/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což může odpovídat sídlu soudního exekutora (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2008, sp. zn. 4 Nd 113/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2004, sp. zn. 22 Nd 81/2004) nebo sídlu soudu, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, či ze dne 29. prosince 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky).
V tomto případě je povinnou osobou obchodní společnost se sídlem ve Spolkové republice Německo, která na území České republiky nemá sídlo (jak bylo zjištěno z veřejného rejstříku) a která podle obsahu předloženého spisu nemá v České republice ani majetek. Jestliže Okresní soud v Břeclavi již provedl v posuzované exekuční věci prvotní úkony (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2018, sp. zn. 20 Nd 132/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2018, sp. zn. 20 Nd 201/2018) a tentýž soud vydal v řízení pod sp. zn. 10 C 67/2017 exekuční titul, jeví se v souladu se zásadou hospodárnosti, aby byl Okresní soud v Břeclavi určen podle §11 odst. 3 ve spojení s §105 odst. 2 o. s. ř. místně příslušným soudem.
Tím není předznamenáno, že exekuci na území České republiky bude také možné reálně provést; připomíná se, že v této fázi exekučního řízení a pro jeho potřeby se „majetek povinného“, ať už coby relevantní faktor pro založení místní příslušnosti soudu nebo jakožto postižitelný předmět exekuce, nezjišťuje (viz R 11/2015).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu