ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1172.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1172/2019-230
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce Eko Garden, s. r. o. v likvidaci se sídlem ve Zlíně - Malenovicích, třída 3. května č. 696, IČO 44004133, zastoupeného Mgr. Petrem Stavělíkem, advokátem se sídlem v Bučovicích, Slovenská č. 910, proti žalovanému J. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova č. 68/3, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 32/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. září 2018 č. j. 27 Co 166/2018-177, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2018 č. j. 27 Co 166/2018-177 není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968 sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněné pod č. 37 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, roč. 1969, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000 sp. zn. 20 Cdo 1238/99 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016 sp. zn. 30 Cdo 758/2016, a v nich uvedený právní závěr, že opravit rozhodnutí podle ustanovení §164 o. s. ř. je možné jen v případech, že jde o chyby v psaní a počtech a dále o takové chyby, které jsou jako zřejmé nesprávnosti podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. k nimž došlo jen zjevným a okamžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení anebo vyhotovení rozsudku, a které jsou každému zřejmé; zřejmost takové nesprávnosti vychází zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V posuzovaném případě zjevná nesprávnost ve výroku I rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 3. 2017 č. j. 20 C 32/2016-63 spočívající v neúplném označení parcelního čísla pozemku („parc. č. st. XY“ místo „parc. č. st. XY“), na němž stojí budova č. p. XY nacházející se v katastrálním území XY, je zřejmá z obsahu spisu, zejména z výpisu z katastru nemovitostí (vyhotoveného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY pro okres a obec XY, katastrální území XY, LV č. XY) založeného na č. l. 26 spisu, ze kterého vyplývá, že předmětná budova se nachází na pozemku parc. č. st. XY a parc. č. st. XY. V tomto směru je proto nerozhodná námitka dovolatele, že uvedená chyba byla obsažena již v žalobě, neboť – jak přiléhavě vysvětlil v napadeném rozhodnutí odvolací soud
– povaha zjevné vady v psaní se nezměnila tím, že ji soud prvního stupně přejal do výroku svého rozhodnutí; i přes uvedenou nesprávnost nemohly vznikat pochybnosti o tom, čeho se žalobce domáhá. V posuzovaném případě se tedy jedná o situaci, kdy zjevná nesprávnost je zřejmá z jiných souvislostí projednávané věci, než je rozpor výroku opravovaného rozhodnutí s jeho odůvodněním.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu